Bez temnoty. Není úsvitu. A bez světla. Není života.

Don´t mess with me - Kapitola č.5

20. ledna 2017 v 13:35 | Kira |  Don´t mess with me
Ahojte ^^ !! ( jak já tohle dlouho nepsala xD ) Ano já vím. Je to už nějaký ten měsíc co jsem nic nepřidala. Protože se toho celkem hodně změnilo v mém životě tak jsem musela udělat pár zásadních rozhodnutí, ale to už je trochu z jiného šálku xD. Nebudu nic slibovat kdy výjde další kapitola ale jedno slíbit můžu. Dokud nedopíšu všechny své rozepsané projekty tak nekončím :) !! Doufám, že si ještě něco z tohohle příběhu pamatujete popřípadě vám nic jiného nezbude než si něco přečíst znovu xD. Ještě jednou se velice omlouvám za neaktivitu.

,,Hej Setsuko? Haló? Jsi ještě mezi živými?" Setsuko zamrkala rychle očima když před jejím vzorným polem začala mávat ruka černovlasé dívky. Byla to Leiko která si sedla do lavice před Setsuko, která nemohla určit, zda je ještě ve snu nebo na růžovém jednorožcovi s kterým si hrávala jako malá. Pravou rukou se natáhla pro svou školní tašku a vytáhla z ní sáček se svou svačinou. Vytáhla zdeformovanou koblihu a s chutí se do ní zakousla.
,,Leiko?" špitl jemný dívčí hlásek Kazumi Tamaki, která stála hned vedle. Doopravdy to byla její lavice, ale Leiko byla jako její nevlastní sestra i po tolika hnusáren co jí Leiko udělala a pořád dělá. Bylo těžko uvěřitelné, že jsou nejlepší kamarádky.


,,Uklidni se Kazumi. Děláš jakoby byla mrtvá." odsekla naštvaně Leiko a sledovala duchem nepřítomnou Setsuko jak se zakusuje do své svačiny.
,,Nechal bych jí tak." navrhl Kotaro Domori který seděl napravo od Kazumininé lavice a přikládal svou dlaň k zývajícím ústům. Kotaro Domori by se jedním slovním spojením dal pojmenovat jako vlk samotář. I když byl vlk samotář a očekávalo by se od něj, že bude vyhledávat samotu a ticho, jeho kroky byly ve stínu Leiko a Kazumi. Byly to kroky, které byly lidskému uchu neslyšitelné. Přes jeho o mlčenlivost byl školním rváčem a někdy převládly jeho svaly nad rozumem. Kotaro nebyl na ničí straně, dalo by se říct, že i přes jeho zabedněnost se dokázal i někoho zastat. Naopak mu ani nevadilo zchodit své dvě vlčice před ostatními když měl na to svůj názor. Lidé ve třídě nevěděli proč se vlastně s těmi dvěmi baví, když neměli spolu nic společného. Jedna polovina zastávala toho názoru, že spolu Kazumi Kotaro něco mají. Ta druhá polovina se zastávala toho, že ujíždí na úchylných představách dvou žen líbajících se spolu. To by také mohlo vysvětlovat jeho velice blízký vztah ke svým dvěma mladším sestrám.
,,Ty bys taky všechno nechával tak jak je hlavně že nemusíš hnout ani prstem." řekla pouze Leiko a podívala se na sedícího Kotara, který pouze pokrčil rameny.
,,Co teda chceš dělat?" zeptala se Kazumi a okem pohlédla na Kotara, který s nezájmem se díval z okna.
,,Pf jednoduché." pronesla sebevědomě Leiko a na tváři se jí vykouzlil široký úsměv. ,,Setsuko? Máš tu prezentaci do dějepisu?" zeptala se hlasitě Leiko a její hlas šel slyšet po celé třídě. Setsuko najednou zaostřila svůj zrak na Leiko a přestala žvýkat kousky koblihy ve svých ústech.
,,P-prezentaci?!" vyhrkla ze sebe Setsuko a postavila se tak rychle na své nohy, že její židlička spadla na zem. Leiko, Kazumi a Kotaro zkameněli a po pár sekundách se začali všichni hlasitě smát. Setsuko vyděšeně sledovala reakce svých spolužáku a pomalu zvedla svou židličku ze země a posadila se zpátky do lavice.
,,Ha ha ha moc vtipné lidi." řekla uraženě Setsuko a schovala zbytek své koblihy do sáčku. Ucítila jak jí lehce rudnou tváří. Jak trapná tahle situace musela být. Nejraději by sedla na svého růžového jednorožce a odjela by hodně daleko.
,,Měla ses vidět Setsuko." Leiko se ještě lehce smála.
,,Vypadala jsi jako bys byla náměsíčná." řekla nejistým hlasem Kazumi a položila si svou pravou ruku na hrudník a vydechla úlevou. Kazumi patřila k jedním z nejvíc citlivým lidem, kterého kdy Setsuko viděla.
,,No dobrá pokud jste se teda už dosmáli, mohli byste mě nechat na pokoji." odsekla nepřátelsky Setsuko a schovali si sáček se zbytky svačiny do své tašky.
,,Ale no tak Setsuko. Děláš jakoby jsme nebyli přátelé." řekla vážně Leiko a okem se podívala po Kazumi a Kotara, který jen mlčky přihlížel situaci, jako vždy. Setsuko málem zaskočilo i když už ústa měla prázdná když to Leiko řekla. Pro Setsuko byla Leiko jako inkoustová skvrna na černém oblečení. Netrápí vás, ale vy přesto víte že tam je a snažíte se zbavit.
,,Co ode mě chcete?" zeptala se narovinu vážným hlasem Setsuko a opřela se zády o svou židli a založila ruce na hrudi. Leiko to zarazilo.
,,To se s tebou nemůžeme bavit aniž bychom po tobě něco chtěli? Nebuď tak paranoidní." Setsuko se z jejích řečí začalo dělat zle a její trpělivost začala přetékat. Setsuko pouze zvedla obočí aby pobídla Leiko říct pravdu.
,,Pamatuješ si, co jsem ti psala večer ne?" zeptala se Leiko a opřela se lokty o lavici Setsuko a její hlas byl plný zvědavosti. Setsuko pouze přikývla. ,,Mám na tebe pár otázek ohledně..."
,,Ohledně čeho?" zeptala se nechápavě Setsuko. Přestalo se jí líbit kam tahle debata vede.
,,Nebo koho." zazubila se Leiko a náhle se rychle vrátila na místo když se dveře od třídy zavřely a stála tam učitelka na dějepis. Setsuko se rychle postavila aby pozdravila učitelku a když se konečně uvelebila na svou židličku, její pohled zamířil přímo na lavice po její levici. Nepřekvapovalo jí že lavice Daisukeho byla prázdná, ale byla prázdná i Yuuta. Setsuko se zhluboka nadechla. Proč by se měla zabývat někým, který se jí nikdy nesvěřuje a přece jí řekl, že nevěří lidem. Třída mlčky poslouchala uspávající monotónní hlas učitelky a zapisovali si poznámky do svých sešitů. Najednou se dveře od třídy rozletěly a ve dveřích se objevil světlovlasý kluk s nevyžehlenou školní uniformou. Setsuko se divila že má aspoň knoflíky své bílé košile dané do správné knoflíkové dírky.
,,Paní čelko! Já..." vyhrkl ze sebe Daisuke a zalapal po dechu. Učitelka se nezaujatě otočila na Daisukeho a jen prstem ukázala aby si šel sednout na své místo.
,,Díkec." zazubil se rošťácky Daisuke a odkráčel si sednou do své lavice. Položil svůj bílý notebook na lavici a prohrábnul si své rozcuchané vlasy prsty.
,,Dobré ráno Setsuko." zářivě se usmál Daisuke a založil ruce za temeno hlavy a začal se houpat na své židličce.
,,Stejný jako vždy. To si nenastavuješ budík?" odsekla Setsuko a začala si zapisovat předposlední větu kterou nestihla opsat.
,,Noo mám. Dokonce jsem přišel včas do školy ale..." Daisukeho hlas klesl.
,,Ale co?" zeptala se nezaujatě Setsuko která soustředěně sledovala tabuli.
,,Přišel za námi ředitel a vzal si nás do ředitelny. Vůbec nevím co ten chlápek s tlustými prsty měl za problém." zamumlal Daisuke a konečně se přestal houpat na své židli.
,,Vás?" Setsuko přestala zírat soustředěně na tabuli a podívala se na Daisukeho.
,,Heh? Děláš to snad naschvál nebo co? Mě a Yuuta. Koho jiného..." řekl celkem naštvaně Daisuke a začal psát heslo do svého notebooku.
,,Co po vás chtěl?" naléhala Setsuko. Daisukeho to celkem překvapilo a zároveň trochu znejistilo.
,,Řešila se nějaká holka... hmm myslím že se jmenovala Gina Uchida. Upřímně, mě jeho slova uspávala. Dokážu říct že jsem jeho výrazům moc nerozuměl." Daisuke se podrbal ve vlasech a chytnul se za bradu.
,,Co potom?" Setsuko se nedokázala spokojit s tak nepodstatnými informacemi.
,,Vím že jsem jen zaslechl něco o sociální pracovnici a vyšetřování policie." zamumlal.
,,Cože?!" Setsuko se začal svírat krk.
,,Jo. Taky to nechápeš jako já. Pak ten cápek řekl ještě o podmínečném vyloučením ze školy a tak dále. Konečně jsem mohl mluvit a když jsem řekl že s tím nemám nic společného a vlastně ani nevím o koho šlo, pustil mě." Daisuke otráveně začal psát název učiva do svého poznámkového bloku.
,,Sociální pracovník? Policie? Vyhození ze školy? Kde je vůbec Yuuto teď? Jak můžeš být tak v klidu? Je to vážná věc!" Setsuko se divila, že i přes její rozhořčení jí učitelka neslyšela.
,,Yuuto je ještě u ředitele." řekl a pokračoval ,,V klidu? Nevěřím že by Yuuto zlomil dívce ruku." když to ale Daisuke dořekl zarazil se. Setsuko si všimla že se podíval na její zápěstí. ,,Počkat." zarazil se a jeho pohled najednou zvážněl. Dveře do třídy se otevřely podruhé. Celá třída zírala na chlapce s havraními vlasy a pronikavě modrými oči a siluetou za ním. Byl to Yuuto s doprovodem samotného ředitele. Učitelka okamžitě okřikla třídu ať se postaví a pozdraví ředitele, ale ten jen pouze mávl rukou aby třída zůstala sedět.
,,Promiňte mi že vás vyrušuji ve vyučování ale jen jsem vám chtěl dovést vašeho spolužáka a omluvit ho za jeho pozdní příchod. Přece bychom nechtěli ještě víc komplikací než je třeba." řekl velice klidným a milým hlasem ředitel a po výměně přikývnutí hlavy s učitelkou dějepisu ředitel odešel ze třídy. Yuuto tam stál nehybně jako přikovaný s rukou v kapsách. Jeho pohled najednou zamířil přímo k Setsuko, která jeho pohled opětovala ale když uviděla svým periferním viděním jak se na ní Leiko otočila, okamžitě uhnula pohledem směrem k tabuli.
,,Posaďte se Hirasawa. Hodina bude pomalu u konce a chtěla bych dobrat ještě trochu učiva." řekla učitelka a v jejím hlase šla slyšet opovrženost. Yuuto mlčky šel ke své lavici a pohodlně si na ní sedl. Setsuko cítila jak se na ní celou hodinu Yuuto dívá. Cítila jeho chladný pohled až za krkem, ale náhle mrazivý pocit přestal a Setsuko se mohla zhluboka nadechnout. Netrvalo to dlouho a hodinu ukončil hlasitý zvonek ohlašující přestávku. V ten okamžik Setsuko uviděla jak se Yuuto zvedá se své židle a má namířeno k ní.
,,Setsuko nešla bys s námi si sednou na chodbu?" najednou se před Setsuko zjevila Leiko s jejím širokým falešným úsměvem a její šedé oči se dívaly přímo do očí Setsuko. Yuuto se najednou posadil zpátky do své lavice. Začala litovat toho že mu jeho hovor nezvedla a to, že ho neoslovila po představením a teď ještě před ním utíká, ale nevěděla jak by s ním dokázala mluvit.
,,J-jasně." rychle ze sebe vyhrkla Setsuko a snažila se co nejrychleji dostat ze třídy aniž by se její pohled s pohledem Yuuta setkaly. Setsuko se začala cítit provinile, přece jen byli přátelé. Přátelé, kde jedna strana nedůvěřovala druhé.
,,Takže Setsuko. Taky ti přišla tahle hodina tak příšerně nudná?" zeptala se Leiko a posadila se na lavičku na chodbě. Setsuko se vedle ní posadila a jako stín se ze dveří proplazily dvě postavy. Kazumi a Kotaro si sedli vedle Leiko a mlčky nás poslouchali.
,,Jo. Byla nudná." pronesla nezaujatě Setsuko a začala nervózně sledovat dveře od třídy. Leiko se pousmála.
,,Co spolu ty a Yuuto máte?" Leiko byla známá ne jen tím že to byla potvora, ale její otázky byly přímo na tělo.
,,Cože prosím?" Setsuko se na ní nevěřícně podívala a zatnula zuby aby černé květince nepřiletěl čmelák na její drobnou hlavu a nesložilo jí to k zemi.
,,Děláš jakoby to bylo tajemstvím, ale vidí to každý. Jsi jediná holka s kterou vyhází dobře." řekl Leiko a Setsuko jí jen mlčky sledovala. Nemohla to popřít.
,,Ale to co jsem slyšela mě velice znepokojuje Setsuko. Měla by ses od něj držet dál." dodala a pravou rukou si chytla své dlouhé černé vlasy a začala si zaplétat jeden velký cop na pravou stranu.
,,Nechápu jak si můžeš myslet že to Yuuto udělal..."
,,A neudělal snad?" Leiko jí okamžitě skočila do řeči. ,,Když už jsme u toho. Co tvé zápěstí? Slyšela jsem váš rozhovor s Daisukem a říkal že to byl Yuuto." Leiko rozpletla cop, který právě zapletla a položila svou levou ruku na rameno Setsuko a naklonila se k jejímu ucho aby jí něco zašeptala.
,,Slyšela jsem, že je na dívky agresivní jenom tehdy, když jeho tělo ovládne chtíč a dívka mu to nechce dopřát...ty víš co myslím." zašeptala Leiko a pomalu se odtáhla od Setsuko, která se bez mrknutí oka dívala před sebe.
,,Co je to za hloupé kecy?" odsekla po chvíli Setsuko a nevěřícně se podívala na Leiko. Ve chvíli kdy to Setsuko dořekla vzpomněla si na chvíli kdy stála s Yuutem u dveří od bytu. Cítila jeho silný stisk a jeho pohled se zúženými zorničkami, který pronikal až do její duše. Začala mít nejisté mínění o tom, kdo vlastně Yuuto je a čeho je schopný.
,,Asi víš, že jeho bývalá a přítelkyně byla Gina Uchida. Byla jsem ji navštívit a začala mi o něm a jejich vztahu vyprávět. Došlo řadu i na jeho nepředvídatelné chování a agrese. Bylo mi Gin strašně líto. Hnusí se mi!" pronesla Leiko a z jejího hlasu sršila čirá nenávist. Z dívky, která nedávno přišla za Setsuko a nemohla ani pořádně slovy vyjádřit jak je Yuutovi vděčná za to, co pro ní a její vztah plný falše udělal. Jen co to Leiko dořekla Setsuko uslyšela kroky vycházející ze třídy. Kroky se každou sekundou přibližovaly až se zastavily hned naproti Setsuko. Setsuko zalapala po dechu a její pohled zůstal přikovaný k zemi. Nemusela se ani podíval. Poznala že to byl Yuuto který před ní stojí.
,,Mohla bys mi laskavě říct proč si mi nevzala hovor?" Setsuko mlčky seděla mlčky a dívala se do země. ,,Hej! Slyšíš?" Yuuto chytnul Setsuko za pravé rameno a lehce s ní zatřásl.
,,Hej nech jí být!" vykřikla výhružným hlasem Leiko a postavila se.
,,Huh? Co to..." Yuuto se nechápavě podíval po Leiko. ,,Setsuko?" znovu se pokusil oslovit Setsuko aby mu odpověděla, teď už klidnějším hlasem. Setsuko najednou odstrčila jeho ruku, kterou svíral její rameno a pohledla mu přímo do jeho očí.
,,Žádný hovor mi od tebe nedošel." řekla vážným hlasem. Neuniklo jí, že Yuutovi zorničky se pomalu ale jistě začaly zužovat čím dál víc. Všechny smysli Setsuko říkaly aby uhnula pohledem, ale její tělo se chtělo projednou vzepřít.
,,Už chápu." pronesl potichu pro sebe Yuuto že to snad krom Setsuko nikdo nerozuměl. Yuuto najednou uhnul pohledem a vydal se pomalým krokem po chodbě.
,,Idiot." odsekla Leiko a dala nohu přes nohu. Setsuko mlčky seděla a odvrátila svůj pohled na druhou stranu chodby než šel Yuuto.
,,Tohle bylo fakt strašidelné." řekla Kazumi a vystrašeně sledovala Yuuta který se krok po kroku vzdaloval. ,,Hele. Nejde náhodou směrem k ředitelně?" zeptala se Kazumi a podívala se na Leiko.
,,Pro mě za mě ať si jde klidně plakat máme na klín. Doufám, že ho ze školy brzo vyhodí. Nezaslouží si ani kapku soucitu." řekla Leiko a postavila se. ,,Měli bychom jít už zpátky do třídy. Zapomněla jsem vám ukázat moje nové fotky s mým přítelem." zatleskala Leiko radostí a koutkem oka pohledla na Setsuko, která seděla jako hromádka neštěstí na lavičce. ,,Chceš je vidět Setsuko?" zeptala se se širokým úsměvem Leiko a chytla Setsuko za pravou ruku. Setsuko najednou pozvedla hlavu a její červené pramínky vlasů ji sjely z obličeje.
,,Ráda." odpověděla Setsuko a letmo se usmála.
,,Neboj se Setsuko. Nikdy nevíš jakou masku má člověk na sobě. Mně můžeš věřit." řekla přátelsky Leiko a pustila Setsuko ruku. ,,Pojď řekneme to i Daisukemu. Určitě bude taky překvapený co za bratra má." Jen co to Leiko dořekla rozběhla se do třídy. Kazumi se postavila a šla přímo za ní do třídy. Když ale prošla kolem Setsuko lehce se pousmála a náhle její úsměv zesmutněl. Po chvíli se postavila i Setsuko a když udělala krok mužský hlas se za ní ozval.
,,Vážně jí tyhle kecy věříš? Zní to jako pomluvy než pravda." zeptal se vážným hlasem Kotaro když procházel kolem Setsuko.
,,Nejsem jediná kterou Yuuto..." Setsuko se nezmohla pomalu ani na slovo. ,,Ty jí snad nevěříš? Je to tvoje kamarádka." dodala a podívala se na něj. Kotaro jen pokrčil rameny a mlčky prošel dveřmi do třídy. Setsuko jej po chvíli následovala a ještě než prošla dveřmi do třídy, naposledy se podívala na druhou stranu chodby, která již byla zaplněna přemisťujícími se studenty do svých učeben.

Když Setsuko prošla dveřmi do třídy všimla si, že vždy tak hlučná třída najednou utichla když prošla dveřmi. Její žluté oči zamířily od Kotara, který stál opřená o svou lavici a kamenným výrazem se díval na Setsuko, až k usměvavé Leiko, která se opírala svými drobnými dlaněmi o Daisukeho lavici a něco mu ještě v rychlosti zašeptala.
,,Setsuko? Je tohle všechno pravda? To co Leiko říká?" Daisuke se postavil a upřeně jeho oči sledovaly Setsuko, která jen uhnula pohledem. Daisuke se rychlím krokem vydal ke dveřím od třídy. Prohnal se kolem Setsuko jako divoké mraky, které v sobě skrývají nevyzpytatelnou bouři.
,,Stůj! Už bude zvonit na hodinu." okřikla jej Setsuko a chytla ho za levé zápěstí. Setsuko věděla že i přes Daisukeho horlivost by Yuutovi nikdy nic neudělal, ale když si povšimla jeho napnutého svalstva u krku rozhodla se pro jistotu jeho nerozvážné kroky zastavit. Daisuke se zastavil a koutkem oka se podíval na Setsuko, která ho ještě držela za ruku.
,,Dobrá." pouze dodal Daisuke a vyčkal než Setsuko pustí jeho levé zápěstí a odešel si zpátky sednou na lavice. Třída vypadala, jako by zde bouchla kapsle, která zastavila čas.
,,Už jsem zpátky bro!" najednou se ozval mužské zvolání ze dveří. Celá třída vykulila oči na Gorilu. Stál tam u dveří s rozepnutým poklopcem a mával na Daisukeho, který pouze zakryl oči svou pravou dlaní. Celá třída se začala hlasitě smát a ukazovat prsty na Gorilu, který nepochopitelně sledoval smějící se dav.
,,G-gonzo..." špitla potichu Kazumi a ukázala prstem směrem k jeho pánvi.
,,Co?" zeptal se nechápavě Gorila a udělal krok dopředu.
,,Kámo, tvá anakonda. Mohla by se nachladit." zazubil se Kotaro a založil ruce na hrudi.
,,Huh. Aha." pronesl nezaujatě Gorila a zapnul si zips v rozkroku.
,,Nevěděla jsem že máš rád křiklavě růžové trenky." smála se Leiko a pohodila pramínky svými dlouhými vlasy za rameno.
,,Nemyslící slepice." cekl Gonzo a posadil se do své lavice před Daisukem, který začal psát něco na kousek papíru. Školní zvonění začalo ohlašovat konec přestávky a příchod nejhorší hodiny matematiky s třídním učitelem Hagimotem. Setsuko ještě postávala u dveří a utápěla se ve vlastních myšlenkách. Najednou kolem Setsuko prošla mužská postava. Setsuko okamžitě pozvedla svůj pohled a uviděla kluka s havraními vlasy jak bere svoji školní tašku ze země a pomalu se otáčí směrem k ní. Jeho pramínky vlasů měl spadané do tváře a jeho ústa nesla náznak lehkého úsměvu. Setsuko rychle pohlédla na Daisukeho, který svého mladšího bratra bedlivě sledoval. Když se Setsuko zpátky podívala na Yuuta, který stál už jen pár kroků od ní, všimla si jeho očí, které se na ní upřeně dívaly. Byl to ten nejmrazivější pohled jaký kdy Setsuko kdy pocítila na svém zátylku.
,,Hirasawa? Kam to jdeš?" ze dveří se ozval překvapený hlas učitele Hagimota. Yuuto neodpověděl a prošel skrz mezeru, kterou nechal ve dveří učitel Hagimoto.
,,To je v pořádku." ozval se další mužský hlas za Setsuko, byl to ředitel školy. ,,Můžeš na slovíčko?"
,,Hmm." přikývl Hagimoto a nechápavě se podíval po odcházejícím Yuutovi. ,,Setsuko jdi se prosím posadit ano?" dodal a zavřel za sebou dveře od třídy. Setsuko se šla posadit do své lavici a najednou ji přistál kousek papírku u ruky.
,,Přečti si to." špitl potichu Daisuke a ukázal prstem po složeném papírku. Setsuko opatrně rozbalila kousek papírku a začala potichu číst, co na něm bylo napsané.
,,Šla bys se mnou po škole na rande?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 20. ledna 2017 v 19:58 | Reagovat

boží 8-) 8-O

2 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 20. ledna 2017 v 20:03 | Reagovat

[1]: Spřátelíš?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama