Bez temnoty. Není úsvitu. A bez světla. Není života.

Don´t mess with me - Kapitola č.4

12. září 2016 v 15:39 | Kira |  Don´t mess with me
Jak jsem řekla, mám pro vás menší překvapení ! Doufám, že si tenhle díl užijete. Vaše Kira ^^

,,Dobrá. Pokud mě tedy necháte domluvit než se rozutečete z učebny, chtěl bych vám jenom připomenout, že brzy naše třída účastní třídenní exkurze. Proto vás prosím, aby jste začali nosit oznámenou sumu peněz. Ne že to bude jako vždy na poslední chvíli jasné?" bylo velice těžké určit, kolik lidí dávalo svou pozornost svému třídnímu učiteli. I přes zdivočelost Setsuko poslouchala každé Hagimotovo slovo. Pomalu schovávala učebnice s pouzdrem do své školní tašky a koutkem oka pozorovala Daisukeho který se po školním zvonění konečně probudil a začal se protahovat na své židličce. Setsuko znejistila a zrychlila své tempo.


,,Hej Gorilo?" zeptal se ospalým hlasem Daisuke a prohrábnul si své rozcuchané světlé vlasy rukou. ,,Jdeš na tělocvik?"
,,Mm. Prvně jsem chtěl jít bro, ale musím se ti s něčím svěřit..." Gonzo Mashiro se postavil před Daisukeho lavici a vážným pohledem se mu díval přímo do očí.
,,Stalo se něco?" zvážněl Daisuke a postavil se na své nohy.
,,Díval jsem se na jisté video..." zašeptal a začal něco lovit v kapsy od kalhot své školní uniformy.
,,V-video? Hele Gorilo já..."
,,Ano! Mé oblíbené video má další tří pokračování. Věřil bys tomu? I tyhle věci mají svou hloubku!" chrlil ze sebe pln nadšením Gonzo a začal na svém mobilu něco vyťukávat.
,,H-hloubku?" Daisukemu lehce zacukalo pravé obočí.
,,Nebuď nechutný bro! Jde o to, že matka vychovávala čtyři syny a oni se jí za její láskyplnou péči chtějí odvděčit ještě víc potěšující věcí chápeš? Milující synové ale neboj se, polovina z nich jsou adoptovaní takže to není přímo incest." řekl Gonzo a zapojil sluchátka, které vytáhl z druhé kapsy kalhot a zapojil je do mobilu. ,,Za koho mě máš bro." vzdychl a pomalým korkem se vydal z poloprázdné třídy pryč.
,,Za koho tě mám... klidně ti řeknu za koho tě mám." šeptal potichu pro sebe Daisuke, ale když vyšel ze dveří uslyšel jak za ním někdo běží.
,,Daisuke počkej prosím." ozval se jemný dívčí hlas a ucítil teplý dotek na svém ramenu. Daisuke neváhavě chytnul lehce dívčí ruku, sevřel ji a otočil se čelem k ní a podíval se upřeně do zářivých žlutých očí.
,,Můžeš mi laskavě pustit ruku?" odsekla Setsuko a Daisuke po chvíli pustil její ruku. ,,Hele chtěla bych si s tebou o něčem promluvit." dodala a uhnula pohledem do země. Leiko Sakagami stála se svou kamarádkou Kasumi Tamaki před Yuutovou prázdnou školní lavici a bez mrknutí oka sledovaly dvojici.
,,Daisuke poslouchej, ohledně mojí ruky..." začala nejistě konverzaci Setsuko a zatnula lehce levou pěst.
,,Vím, že ti to udělal můj bratr. Nejsem hloupý Setsuko." řekl uraženým hlasem ale Setsuko v jeho hlase zaslechla i kapku starosti.
,,Já jenom..." Setsuko znervóznila a lehce pozvedla pohled.
,,Vyřídím si to s ním osobně. Nemusíš se o to starat. Už mám dost jeho chování. Snažil jsem se překousnout jeho chladného zacházení ale teď." Daisuke se podíval po jejím levém zápěstí a pokračoval ,,Nedovolím aby fyzicky ublížil dívce."
,,Nechci aby sis to s ním vyřídil. Není co. Byla jsem to já. Slyšel si? Byla jsem to já!" vyhrkla ze sebe Setsuko a podívala se Daisukemu do očí.
,,Lhářko." dodal Daisuke a vydal se směrem ke schodišti.
,,Počkej!"
,,Setsuko? To ti udělal Yuuto?" Setsuko se zarazil dech když uslyšela dívčí hlas ze zády. Připadalo jí, jako by jí ta slova bodala do každého meziobratlového prostoru.
,,Heh? Kdo že? Yuuto? Ten by neublížil ani mouše protože je tak nemotorný, že by poranil především sebe." zasmála se falešně Setsuko a nahodila přátelský obličej na Leiko, která se na ní nevěřícně dívala. Pomyslela si, že to muselo znít až k neuvěření od dívky, která o sobě pronesla, že je vaření čaje nad její schopnosti.
,,Em dobrá... tedy." odpověděla pochybně Leiko a podívala se na svoji kamarádku Kasumi, která ještě postávala namístě.
,,Nepůjdeme spolu na tělocvik?" zeptala se přátelsky Setsuko a nevěřila sama sobě, že tyhle dvě požádala o jejich přítomnost. Většinu času trávila sama a o dívčí společnost nezavadila ani omylem.
,,M-můžeme." odpověděla překvapeně Leiko a vyměnila si pohled s Kasumi.
,,Tak teda můžeme vyrazit ne?"


Yuuto stál s rukama v kapsách u hlavních dveří před velkým sálem v místním divadle a vítal návštěvníky, kteří se šli podívat na jejich divadelní vystoupení. Černá kravata, kterou měl uvázanou kolem svého krku, mu dodávala pocitu otroka, který musí stát na místě a přátelsky se usmívat na lidi, které v životě nikdy neviděl. Jeho černý oblek, který přiléhal na jeho tělo, mu připadal jako svěrací kazajka. Sál se pomalu plnil.
,,Hirasawa Yuuto?" ozval se sladký hlas dívky, která se postavila před Yuutou. Yuuto klesl pohledem k dívce se zrzavými vlasy. Byla tak malá, že si prvně nevšiml, že před ním někdo stojí.
,,Huh." přikývl a vytáhl z kapsy pravou ruku, se kterou se natáhl pro list s programem. ,,Za necelou hodinu začínáme. Běžte se prosím posadit. Přeji příjemnou podívanou." usmál se krátce Yuuto a jeho usměv náhle vymizel.
,,Heh chladný jako vždy." Yuuto se koutkem oka podíval po usmívající dívce a znovu se zadíval k hlavních vchodovým dveřím do kterých právě vstupoval ředitel školy se svou manželkou a dvěma syny. ,,Věnuj mi prosím svůj pohled. Chtěla jsem tě jenom..."
,,Prosím pokračujte ve své cestě. Další hosté přicházejí." odvětil vážnějším hlasem Yuuto a natáhl před dívku svou pravou ruku s programem. Dívka lehce nafoukla své baculatější tváře a rozběhla se za svou skupinou dívek, které na ní už čekaly ve velkém sálu.
,,Ty se nikdy nezměníš Yuu." ozval se dívčí hlas kousek od Yuuta. Byl to Gina, která měla stejně jako Yuuto za úkol vítat přicházející hosty. ,,Vítám vás tady." řekla přátelsky Gina přicházející postarší ženě a dala jí list s programem.
,,Ale neboj se Yuu. To se mi na tobě líbí." Gina se koutkem oka podívala po Yuutovi, který se díval nezaujatě před sebe. ,, A navíc " pokračovala ,,tuhle holku jsem stejně neměla ráda."
,,Ty snad víš kdo to je?" zeptal se Yuuto a poprvé se za celou tu dobu na ní podíval. Její dlouhé blonďaté vlasy měla spletené do drdolu a její úplé černé šaty s filtry vypadaly jako z magazínu Mladé a levné.
,,Jasně že to vím." chvástala se Gin. ,,Chodila s tebou do školky. Předpokládám, že se tě chtěla zeptat jestli si jí pamatuješ. Nedivím se, že si jí nepamatuješ. Byla jako kulička. No co si budeme nalhávat, trochu zhubla to uznávám, ale nikdy bych si s ní nepodala ruku. Ještě by mě umazala."
,,Huh. Kdyby se dotkla ona tebe tak by zase chytila filcky." dodal znuděně Yuuto a opřel se o rám otevřených dveří.
,,Co tím myslíš?!" vyhrkla Gina a nechápavě se podívala po Yuutovi, který právě zazíval.
,,Dobrý den, Gin a Yuuto. Tak jak to vypadá?" ozval se postarší hlas muže. Byl to ředitel se svou rodinou.
,,D-dobrý den pane řediteli. Doufáme, že se vám bude představení líbit že Yuu?" Yuuto mlčel a podával list s programem dalším návštěvníkům.
,,Mockrát vám děkuji, ale musím uznat že v těch šatech vypadáš překrásně. Je z tebe vážně krásná mladá dívka." chválil ji nadšeně ředitel a zářivým pohledem si Gin prohlížel od pat až k hlavě. Yuutovi hlavou proletěla známá povídačka, která se po škole předávala z generaci na generaci a to o jejich třídním učiteli Hagimotovi a jeho slavném kabince na dívčích záchodcích. Začínal si myslet, že jsou zde menší nedorozumění a místo všeználka by zasadil do příběhu tohohle muže s tlustými prsty víc než je jeho nos.
,,Děkuji pane řediteli, ale i vám to sluší." poděkovala vlídně Gina a lehce se poklonila podala řediteli školy jeho list s programem.
,,No nic ať se vám na jevišti daří. Musím říct, že jste s Yuutem krásný pár." dodal ředitel a ruku v ruce se svou ženou a dětmi zmizel v řad plných sedaček.
,,Pár?" řekl neslyšícně Yuuto pro sebe a nepřátelsky se koutkem oka podíval po Gin, která byla až po uši rudá. Dveře od sálu se zavřely.
,,Je vážně milý. Viděl jsi jeho dva syny? Nejsou rozkošní? Musí to být šťastná rodina." rozplývala se Gina a opatrně si rozpletla své vlasy, které popadaly na její široká ramena. Yuuto se snažil uvolnit svou kravatu, ale byla tak utáhlá že mu jí nešlo rozvázat.
,,Chceš pomoct Yuu?" Yuuto ani neodpověděl a Gin se postavila před něj a svýma rukama chytla Yuutovu kravatu.
,,Neprosil jsem se o tvou pomoc Gino." odsekl Yuuto a pohledem zamířil zase k hlavním dveřím od budovy. Nechápal dívky jako byla Gina. Naschvál vybíraly co největší výstřih aby přilákaly mužskou pozornost, ale při volbě véčkového výstřihu se bál, že by na něj mohlo něco mrknout. Přece jen byl mladý a nechtěl skončit v léčebně s mentální poruchou ze strašlivého traumatu.
,,Hotovo." usmála se Gin a ustoupila krok od Yuuta. Yuuto se koutkem oka podíval Gin do očí a pomalým krokem se vydal ke dveřím pro personál, které vedly do šaten.
,,Hele Yuu, dejme do toho vše. V hledišti sedí moje rodina mé kamarádky. Chtěla bych na ně udělat dojem." Yuuto se zastavil a přes pravé rameno se podíval po Gin, která stála na místě a měla sepjaté ruce před hrudí.
,,Lhářko." odsekl Yuuto a podíval se před sebe a sundal ze sebe černé sako.
,,Co to do tebe vjelo Yuu? Děláš jako bys mě vůbec neznal, ale to je jedno. Kdo čeká na tebe?" zeptala se Gina a škodolibě se usmála.
,,Na mě?" zeptal se sám pro sebe Yuuto a podíval se k zemi.
,,Ano Yuu." klapání Gininých podpatků, které si linuly prázdným předsálem, se blížily k Yuutovi. ,,Neříkej, že by se tu ukázala kvůli tobě?" zasmála se Gina.
,,Kvůli mě?" Yuutovi se zužovaly jeho černé zorničky posazené na jeho pronikavých modrých očí.
,,Chudáčku Yuu, ale neboj se." Yuuto ucítil její teplou ruku na rameni. ,,Nenechám tě samotného." zašeptala mu do levého ucha. Yuutovi zorničky se znovu roztáhly a rychlím pohybem odstrčil Gininu ruku na jeho levém rameni.
,,Hah. O proti ní vím co jsi zač, Yuu. Budu na tebe čekat po představení. Bye bye." řekla Gina a zmizela za dveřmi pro personál. Yuuto se naposledy podíval k hlavním dveřím a stejně jako Gina vešel do dveří se převléct do kostýmu.


Setsuko stála uprostřed tělocvičny a sledovala míč který právě k ní letěl, ale z ničeho nic jí začal svědit nos a místo toho aby odrazil míč na druhou stranu tělocvičny, hlasitě kýchla a míč ji trefil přímo do hlavy. Padla přímo k zemi.
,,Akasaki jsi v pohodě?" ozval se ženský hlas tělocvikářky. Setsuko jen přikývla a ignorovala tiché výsměchy spolužaček. Dnešní den byl pro Setsuko spíš starostí. ,,Honem! Zavolejte někoho od kluků. Potřebuji aby jí někdo pomohl na ošetřovnu." zavelela učitelka a jedna z dívek vyběhla z tělocvičny. Setsuko si otráveně povzdechla. Jejich učitelka byla hodná, ale příliš lehce začala zmatkovat a vytvářet přehnané stresové situace. Když se chtěla pomalu postavit na své nohy ale když učitelka uviděla menší náznak, okamžitě přiběhla za Setsuko a zatlačila jí na ramena, aby se znovu posadila na zem.
,,Prosím. Zůstaň sedět. Mohla by se ti zatočit hlava a pak by to mohlo být ještě horší. Chceš snad otřes mozku?" stresovala učitelka. Setsuko otráveně vzdychla a zavřela na chvíli oči. Zajímalo jí, jak mohla z ničeho nic tak silně kýchnout, když netrpí žádnou alergií a nachlazená nebyla už několik měsíců.
,,Setsuko?" Setsuko pomalu otevřela své oči a uviděla před sebou mužskou ruku. Zvedla svůj pohled a uviděla kluka se světlými vlasy a ustaraným výrazem na tváři. ,,Můžeš mi dát ruku jestli nemůžeš stanout." nabídl pomoc Daisuke a jeho ruka byla pořád k pomoci. Setsuko se dlouze podívala na jeho ruku a natáhla k němu svou levou ruku, ale než se stačila jej dotknout vztahovačně odtáhla svou levou ruku k tělu a postavila se na své nohy.
,,Akasaki?" vhrkla ze sebe rychle učitelka a div se tím šokem nepovalila na zem.
,,Jsem v pořádku. Můžeme?" podívala se na Daisukeho, který se na ní nevěřícně podíval. Setsuko se pomalu vydala ke dveřím, které vedly z tělocvičny na velkou chodbu. Byla ráda že tahle menší událost jí dostala z hodiny tělocviku, ale přítomnost Daisukeho jí v tuhle chvíli přišla jako nejlepší možnost. Daisuke jí mlčky následoval až do ošetřovací místnosti.
,,Učitelka řekla, že tě mám hlídat dokud nepřijde školní zdravotnice." řekl suše Daisuke a posadil se na vyšetřovací lehátko, které bylo zakryté průhlednou gumovou plachtou.
,,Pořád tě to bolí?" zeptal se Daisuke a začal si prohlížet prosklenou skříň, která byla naproti lehátku.
,,Už moc ne." odsekla Setsuko a utáhla si své červené vlasy v culíku. ,,Nemusíš se mě furt ptát jako malého dítěte." dodala uraženě.
,,Promiň. To já jsem z nás dvou ten, který se rychle vyvede z míry. Tak to sourozenci mezi sebou mají ne?" usmál se Daisuke a podíval se Setsuko do očí.
,,Asi jo." odpověděla nejistě a uhnula pohledem do strany.
,,Asi máš pravdu. Teď mě tak napadá, máš sourozence?" zeptal se zvědavě Daisuke a postavil se.
,,Staršího bratra." odpověděla po chvíli Setsuko a začala pochodovat po místnosti.
,,Páni. To jsem nevěděl. Jak spolu vycházíte?" Daisukeho zvědavost začala Setsuko pít krev. Znervóznila.
,,J-jak myslíš? Jako sestra se starším bratrem... občas se hádáme... občas se podporujeme... občas." její hlas obalil smutek.
,,Chápu. Máte své světlé a stinné chvíle, ale abych byl upřímný, s Yuutem je to opravdu těžké." klesl hlasem Daisuke a na chvíli se zamyslel. Najednou se dveře otevřely a žena středního věku vešla do ošetřovny. Měla dlouhé hnědé vlasy v culíku a její světle hnědé oči zdobily husté řasy. Většina mužské části školy si vždy představovali ošetřovatelku v bílých krátkých šatičkách, ale realita vždy vše vyvrátí. Své o tom věděl Daisuke, když se podíval na ošetřovatelku ve zvonových riflích a černém svetru s rolákem kolem krku.
,,Omlouvám se za zpoždění. Tak se na to podívejme. Och, děkuji že jsi mi jí pohlídal ale teď tě budu muset poprosit abys odešel." řekla přátelským hlasem ošetřovatelka a otevřela Daisukemu dveře.
,,To nestojí za řeč." odpověděl Daisuke a před dveřmi se ještě podíval na Setsuko, která stála na místě a dívala se do země. Vypadala, jakoby se utápěla ve svých hlubokých myšlenkách. ,,Setsuko!" okřikl ji aby se vrátila do přítomnosti. ,,Jdeš na to představení? Je nejvyšší čas." zeptal se ještě než se dveře od ošetřovny zavřely. Setsuko se na něj překvapeně podívala a zalapala po dechu. Dveře od ošetřovny se zavřely a v úst Setsuko zůstala uvězněná nevyslovená slova.


Yuuto posedával v kostymérně a sledoval poslední opozdilce, kteří se oblíkali do svých kostýmů. Z každého pohybu šla cítit nejistota a stres, ale také i nadšení a touha vydat ze sebe vše přeci jen, tým je silný jako jeho nejslabší článek. Yuuto nenáviděl herectví stejně tak, jako lidi.
,,Nenávidím..." špitl sám pro sebe a zadíval se na dvojičku dívek, které si navzájem přály štěstí. Dívky, které se před vystoupením navzájem pomlouvaly.


,,Yuu proč nechceš mít kamarády? Tvůj bratr má tolik kamarádů. Nechceš se s nimi bavit tak jako on?"
,,Ne. Nechci."
,,Proč ne?"
,,Nevěřím jim.Všichni jsou falešní"
,,Yuuto!"
,,Nedotýkej se mě! Celé ty 3 roky jsme mi lhali!"
,,Yuu..."
,,Všichni lidi jsou stejní. Zvolíte si masku, která vám vyhovuje. Ukážete se v onom světle, kterou ostatní chtějí vidět! Utápíte se v ní. Vžijete se v ní ale při krizi jí odhodíte... Já... JÁ NEJSEM JAKO VY!"



,,Hej Hirasawa!" ozval se hlas učitele dramatického kroužku ze dveří. ,,Pojď si pomalu nastoupit. Už půjdeš na scénu. Pamatuj si, dej do své role vše. Mohli by si tě všimnou lidi, kteří by ti zajistili lepší budoucnost." dodal a zmizel v tmavé chodbě, kde byla zhasnutá světla.
,,Huh." odpověděl Yuuto se sklopenou hlavou k zemi a postavil se. Když vyšel na chodbu uslyšel hlasy jeho spolužáků na jevišti a paprsky reflektorů, které osvěcovaly postavy. Postavil se za oponu a poslouchal monolog Gin. Jeho havraní vlasy mu spadaly do tváře a zakryly jeho modré, pronikavé oči do tmy.
,,Hirasawa na scénu!" zvolal učitel, který stál za Yuutem. Yuuto pozvedl svou hlavu a pomalým krokem šel po pódiu. Světlo z reflektoru ho osvítilo a jeho vlasy odkryly jeho oči se zuženými zorničky.
,,Nenávidím...sebe." špitl sám pro sebe a na jeho tváři se objevil zářivý úsměv.


Setsuko běžela co nejrychleji mohla. Všechnu sílu, kterou mohla dát ze sebe v tělocviku, vynakládala aby stihla se dostat na Yuutův herecký výstup. V tuhle chvíli si přála, aby sportovala víc a nebo to, aby jí během chvíle narostly delší nohy. Rychlostí blesku vběhla do předsálu a snažila se nabrat co nejvíce kyslíku, aby mohla dojít do svého cíle. Motala se jí chvíli hlava, ale to po pořádném rozdýchání ustoupilo a ona popoběhla k hlavním dveřím od velkého sálu. Slyšela hlasy, které vycházely za zavřenými dveřmi. Přišla pozdě. Vystoupení už musela nějakou dobu probíhat.
,,Pf. To neznamená, že se nemůžu jít podívat." odsekla hrdinsky Setsuko a natáhla svou pravou ruku po klice od dveří. ,,Vejdu tam teď hned!" zvýšila hlas Setsuko, ale její ruka se nepohnula. ,,Tááák teď!" zakřičela. Setsuko zkoušela několikrát poručit svému já, ale její ruka se nedokázala dotknout kliky. Najednou svou ruku uvolnila a nechala volně podél svého těla.
,,Nemůžu tam jít. Byl by naštvaný." špitla potichu pro sebe Setsuko a falešně se pousmála. ,,Byl by... že ano..." její hlas doprovázel hlas Yuuta, vycházející ze dveří. Setsuko se rozhodla sednout si do menší místnosti s občerstvením a počkat, dokud nevyjde z šatny.

Představení skončilo a houfy lidí se linuli z velkého sálu. Představení muselo být vážně povedené. Setsuko neviděla na žádném z návštěvníků skleslý či znuděný obličej. Trochu jí to potěšilo, ale její hrdlo se začalo svírat. Vůbec nevěděla jestli její rozhodnutí promluvit s Yuutem byla dobrá možnost. Vlastně ani nevěděla co jí vůbec donutilo sem dojít. Neměla v plánu se mu omlouvat ale také nechtěla, aby jejich přátelství skončilo. Možná tohle bylo to, co Setsuko donutilo sem dojít. Najednou ze dveří pro personál začali vycházet spolužáci ze školy. Bylo jen otázkou minut, kdy se ze dveří vynoří Yuuto.
,,Bingo!" zvolala Setsuko když uviděla Yuuta v obleku vycházet ze dveří. Okamžitě si pomyslela, že to Yuutovi vážně sekne. Nikdy předtím ho neviděla v jiném oblečení, než ve školní uniformě. Pomalu se zvedla a odhodlaně vykročila směrem k němu.
,,Yu..."
,,Yuu!" Gin, která právě vyběhla ze dveří, přeřvala Setsuko a rozběhla se přímo za Yuutem, který mlčky pokračoval dál v odchodu. Setsuko se rychle schovala za stěnu a koutkem oka sledovala Gin, která kráčela po pravici Yuuta. ,,Já ti říkala, že tě nenechám samotného." dodala s úsměvem na tváři a společně vyšli hlavními východovými dveřmi od budovy.


Bylo už později večer a Setsuko projížděla své oblíbené internetové stránky. Pouštěla jsi do toho své oblíbené písničky a jako každá dívka, snila o něčem, co je možné pouze v knížkách a nebo ve filmu. Po ruce na svém stole měla mísu s popcornem a pro klid duše se rozhodla, pustit svůj oblíbený film.
,,Sakra. Úkol!" vyhrkla ze sebe z ničeho nic a rychle klikla na křížek v pravém rohu obrazovky. Něco jí ale překvapilo. Někdo jí poslal na chat zprávu. Byla to Leiko Sakagami. Jakoby nestačilo, že byla donucena s nimi strávit cestu do tělocvičny. Ptala se jí, jestli ví, co se stalo Gin z umělecké třídy.
,,Snad jí nikdo neoholil do hola. To by byla vážně chudinka." zasmála se Setsuko a vyčkávala na odpověď od Leiko. Když přečetla příchozí zprávu zarazil se jí dech.

,,Gina Uchida byla zmlácena nějakým klukem. Dokonce má zlomenou levou ruku. Prý ji někdo vyděl vycházet z divadla." pokračovala se čtením Setsuko ,,Nevíš kdo by to mohl být?" Setsuko se zarazil dech. Její mobil začal zvonit a na displeji se objevilo jméno: Yuuto Hirasawa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama