Bez temnoty. Není úsvitu. A bez světla. Není života.

Don´t mess with me - Kapitola č.3

2. července 2016 v 10:24 | Kira |  Don´t mess with me
Dneska je tahle kapitola kratší než obvykle ale to snad nikdy není vždy stejně dlouhé :) Zase příští víkend ^^ Vaše Kira :)

Akasaki Setsuko stála na špičkách u své skříně a do levé ruky si podávala všechny dnešní učebnice potřebné k vyučování. Ucítila jak jí její levá, obvázaná ruka slábne a upustila na kachlíčkovou podlahu všechny své, doposud vyndané, učebnice ze skříňky. Do její levého zápěstí vystřelila silná bolest, která donutila Setsuko syknou potichu bolestí. Hlasitý zvuk dopadnutých učebnic vzbudilo u spolužáků, kteří byli ještě v šatnách, velké pobavení a neubránili se škodolibým narážkám a výsměchů. Její pravá ruka se rázem sevřela v pěst a její hlava lehce klesla a její žluté zářivé oči zamířily směrem k popadaným učebnicím.


,,Psaníčko?" špitla potichu a pomalu si klekla na zem a natáhla své ruce ke kousku složeného papírku, který vypadl z jedné z učebnic. Opatrně se přes své červené vlasy podívala kolem sebe a postavila se zpátky na nohy. Pomalu se posadila na dřevěnou lavičku, která byla vždy umístěna mezi dvěma řadami skříněk. Zhluboka se nadechla a vzala do rukou kousek složeného papíru.
,,Hej! Setsukóóó!" ozval ve velice známý hlas z hlavních vchodových dveří od školy. Setsuko se vylekala a kousek složeného papíru ji spadnul na zem. Když pozvedla svůj pohled uviděla Daisukeho který na ní s širokým úsměvem mával a mířil přímo za ní. Rychle spadlý kousek složeného papíru odkopla pod řadu železných skříněk kde byla menší škvíra. Musel silně zaspat. Jeho pravá strana blonďatých vlasů byly zplhlé o proti jeho levé straně. Jeho vlasy od polštáře neviděly ani hřeben nebo konečky prstů. Setsuko to ani po takové době nepřekvapovalo.
,,D-dobré ráno." vyhrkla nejistě Setsuko a podívala se Daisukemu přímo do jeho očí.
,,Hm? Proč tu tak sedíš? Nevadí ti že bude zvonit na hodinu a ty nejsi ještě ani na cestě do třídy?" zeptal se udiveně Daisuke a koutkem oka se podíval na její levou obvázanou ruku kolem zápěstí.
,,Já... jenom"
,,Hirasawa!" ozval se naštvaný hrubý hlas staršího muže. Setsuko se na chvíli zatajil dech a vyděšeně se rozhlídla po šatně. Právě do školní budovy vstoupil Yuuto Hirasawa a učitel dramatického kroužku naštvaně kráčel směrem k Yuutovi. První Yuutův pohled směřoval přímo na Setsuko, která okamžitě uhnula pohledem a soustředila se aby se na něj znovu nepodívala.
,,Hej Setsuko? Je vše v pořádku?" zeptal se opatrně Daisuke a pomalu natáhl svou pravou ruku, kterou chtěl položit na rameno Setsuko.
,,Daisuke." Daisuke vrátil ruku zpět a ohlédl se na svého mladšího bratra, který stál kousek od nich. ,,Myslíš si že...."
,,Hirasawa! Mohl by jste mě prosím následovat? Představení je za dveřmi a vy jdete k tomu všemu ještě pozdě a vybavujete se tu jako babka na trhu?" řekl naštvaně učitel dramatického kroužku.
,,Pane učiteli! Pane učiteli! Yuu..." Setsuko okamžitě zbystřila dívku s dlouhými blonďatými vlasy jak běží směrem k nim. ,,Potřebujeme vás v maskérně." řekla líbezným dívčím hlasem a znepokojila když uviděla Setsuko.
,,Nechám vás chvíli o samotě a nejste schopni udělat to co jsem vám řekl. Jdeme!" řekl naštvaně učitel a rychlím krokem se vydal ke schodišti a Gina jej okamžitě následovala, ale když uviděla že Yuuto stojí pořád na místě a upřeně se dívá po Setsuko zastavila se a naštvaně zatnula ruce v pěst.
,,Yuu! Musíme jít." zvolala na Yuuta, který po chvíli odvrátil pohled na Ginu a pomalým krokem se vydal za ní. ,,Neboj se Yuu. Dneska konečně vytřeme zrak těm netalentovaným nulám." zachichotala se Gina a zachytila se o Yuutovu paži a společně se vydali do vyšších poschodí školní budovy. Setsuko se celou dobu dívala na schodiště dokud jí neprobral zvuk zvonění který oznamoval začátek vyučování.
,,Sakra! Dělej vem mi ty učebnice!" vyhrkla ze sebe Setsuko a hodila Daisukemu na hruď sedm silných učebnic a šla zavřít svou otevřenou skříňku.
,,C-co blázníš?" zeptal se nechápavě Daisuke a zvedal ze země jednu učebnici kterou nestihnul v té rychlosti chytnout do rukou.
,,Co blázním? Zvoní na hodinu a já nechci být zapsaná." naléhala a vyrvala Daisukemu učebnice z rukou.
,,Uklidni se. Učitel tam přijde jako vždy pozdě." vydechl otráveně Daisuke a prohrábnul si své rozcuchané vlasy.
,,Já vím ale i tak." dodala Setsuko a rychle se rozběhla ke schodišti.



Když vyběhla poslední schodiště ohlédla se rychle za sebou a položila si svou ruku na hruď. Začala se zhluboka nadechovat a její červené vlasy jí lehce spadaly na hrudník. Setsuko měla od včerejší noci velice zmatené a nejisté myšlenky. Cítila obrovskou zlost na chladnokrevného Yuuta, ale zároveň si nedokázala představit, že by se jejich přátelství mělo rozpadnou jako zrnka prachu. Přátelství. O tomhle slovu začala velice silně uvažovat a pochybovala i síle významu mezi ní a Yuutem. Co když ho naštvalo to co mu včera večer řekla? Neměla by se mu omluvit? Najednou ucítila lehčí bolest v svém levém zápěstí. Její myšlenky okamžitě změnily směr. To on by se měl přeci omluvit. Né ona. Setsuko ucítila jak její srdce čím dál rychleji vypuzuje krev do krevního oběhu.
,,Setsuko?" hlas který na ní promluvil byl tak neuvěřitelně tlumený, že nedokázala zjistit, jestli je to jen v její hlavě nebo na ní někdo mluví. ,,Setsuko? Hej Setsuko." Setsuko se rychle otočila a uviděla jak za jejími zády stojí Daisuke a vystrašeně se jí dívá do očí. ,,Co se děje? Bolí tě ta ruka?" zeptal se a ukázal prstem na levé zápěstí. ,,Kdo ti to udělal?" jeho hlas zvážněl.
,,Jo tohle?" vyhrkla Setsuko a nasadila široký falešný úsměv. Daisuke se udivil když viděl tak zářivý úsměv. ,,Pokoušela jsem se uvařit si večeři.... no a asi víš jak to dopadlo." ušklíbla se Setsuko.
,,Takže..."
,,Takže?" opakovala nejistě Setsuko.
,,Vařila sis čaj?" zazubil se Daisuke a Setsuko se ulevilo že Daisuke zrovna nepatří k těm nejbystřejším.
,,A-ano! Přesně tak. No je to na mě ještě moc velký level. Heh." pousmála se ale úsměv ji rychle přešel když uviděla učitele Hagimota jak vstupuje do dveří od třídy. ,,Do háje!" zaklela Setsuko a rychle se rozběhla ke dveřím od třídy. ,,Sakra!" znovu zaklela potichu Setsuko a s výdechem otevřela pomalu dveře od třídy.
,,Ale ale ale." Setsuko se zatajil dech a zůstala stát ve dveří jako solný sloup.
,,Dobrý den pane učiteli." vyhrkla rychle ze sebe Setsuko a lehce se poklonila. Celá třída si najednou začala něco šeptat a šepoty se pomalu měnily ve výsměchy. ,,Nic se od toho dne nezměnilo." špitla potichu pro sebe Setsuko když se rozhlédla po třídě.
,,Akasaki nečekal jsem, že právě tebe bych někdy zapsal za pozdní příchod." řekl překvapeně učitel Hagimoto a otevřel třídní knihu.
,,Omlouvám se pane. Už se to nikdy nestane." omlouvala se Setsuko a smutně sklopila svůj zrak.
,,Je to moje chyba." ozval se hlas Daisukeho za její zády. Třída najednou ztichla a mlčky sledovala své spolužáky. Setsuko si chvíli myslela, že za ní stojí Yuuto a říká slova, které by si přála od něj slyšet.
,,Jak nečekané Hirasawa. Je mi to líto, ale musím vás oba zapsat. Posaďte se na svá místa." odkašlal si Hagimoto a pohodlně se posadil do svého učitelského křesla. Setsuko se sklopenou hlavou rychle proplula mezi svými spolužáky a posadila se do své lavice a položila učebnice na svou lavici. Daisuke ji mlčky následoval a posadil se hned vedle ní do své lavice a položil na svou lavici svůj bílý notebook. ,,Uděláme si docházku." ozval se učitelův hlas po celé třídě.
,,Hej Setsuko." ozval se šepot Daisukeho, který se nakláněl k lavici Setsuko. Setsuko schovala pramínky vlasů na levé straně za své ucho a mlčky se dívala směrem k tabuli. ,,Vím že sis to zranění na své ruce neudělala sama." Setsuko rychle odtrhla svůj obličej od tabule a podívala se na Daisukeho, který již psal na klávesnici své heslo do svého notebooku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama