Bez temnoty. Není úsvitu. A bez světla. Není života.

Červenec 2016

Stray for light

12. července 2016 v 10:15 | Kira |  Kiřiny jednorázovky
Ano ano vím :D Byl víkend a já nic nepřidala, Asi jste spíš čekali na DMWM ale nebojte, všeho do času :) Na oplátku vám zde přidávám moji nejnovější jednorázovku. Napadla mě když jsem přemýšlela co budu psát a bohužel, mi to nedalo a musela jsem to sepsat. O čem je příběh? Příběh vypráví a jednonm páru a jejich společném osudu :) Bohužel, vám k tomu neřeknu víc protože to nechci prozradit xD Přeji příjemný den ^^ Vaše Kira :3 !!


Každý z nás uvidí několik záblesků v našem životě, které nás provází. První světlo přichází při našem narození. To světlo pronikne přes naše slepené oči. Dokázal bych říct, že lidé jsou předurčení chodit a obklopovat se světlem... nebo také, světla ukazují cestu po které máme kráčet. Některé nás varují aby jsme nesešli z cesty na kterou již znovu nevkročíme natož aby jsme se k ní znovu, i jenom na malý milimetr přiblížili. Hodně lidí řekne, že žádné světlo ve svém životě neviděli natož aby jej objevili. Je to naprostá hloupost. Důkazem toho, že světlo není vždy na první pohled viditelné je lidský úsměv. Spoustu lidí si to ani neuvědomuje a proto cesty lidí mohou být různé. Většina z nich je klikatá, plná překážek které nejdou jen tak obejít nebo překročit. Po téhle cestě kráčím i já. Jsem sice jenom na začátku své cesty, ale už nemohu jít dál. Plazím se po kolenou a skleněné střepy se mi zarývají hluboko do masa. Střepy, které mi hodili lidé do mojí cesty. Nemohu už ani chodit natož vstát. Při každé snaze přistanou na mou cestu další a další překážky. Je to jako nekonečná propast z které se nikdy nedostanete na povrch a nikdy se nezastavíte na samotném dnu. Viděl jsem pár světel, které mě chtěly vysvobodit a dokonce jsem jednomu světlu své odřené ruce natáhl. Cítil jsem se tak dobře v jeho světle. Chránilo mě, hřálo mě. Nikdy v životě jsem se necítil tak užitečný, nikdy v životě jsem necítil že mám v tomhle světě nějaké místo kam bych patřil. Život, který mohu sdílet s druhou osobou. Život, který můžu žít jenom já a nikdo jiný. Tak proč jsi mě opustila?!!!


GTF 10

6. července 2016 v 20:36 | Frost |  GTF ( Great Teacher Frost )
Znovu upozorňuju, že by tyto povídky, články nebo jak se tomu nadává, by možný měl mít aspoň 15 let. Už tak máme zkažené děti.

Následující příběh může být drastický a šílený. Před přečtením se poraďte se svým lékařem.

Naposledy kdy jsem vám vyprávěl svoje překrásné a možná i vzrušující příhody. Tak jsem se dostal k tomu, že jsem si našel holku. Jakože, pro takového hezouny to není problém! Překvapení však bylo že, jsem si nevšimnul, že moje třída je najednou ve čtvrtém ročníku, a já si tady sedím s nohama na stole. Ostatně, to co jsem dělal celý rok. Přes prázdniny lidi rostou, jsou hezčí, někdy naopak. Ale, ve většině případů to lepší. No, já bych o prázdninách štastný jako prase, když dostane ten kýbl sraček nebo zavražděnou mrtvolu. Co dodat? Pak zbývali dva týdny do konce prázdnin a já tu najednou trčel sám. Jo rozešel jsem se s tou buchtou. Ale, ty melouny! Chápete, jak jsem se cítil? Ztratit epickou sadu melounů, na které jsem se mohl, díval neomezeně. Jakože v autobuse, v tramvaji a tak, se dívám do výstřihů pořád. Hlavně často maminkám poslední dobou. Mají větší prsa. Ale jen některé. Tak se nenechte dívenky zastrašit. Jsem otevřen i těm menším! No, tak se vám pokusit povyprávět příběh jak se to všecko semlelo....

Don´t mess with me - Kapitola č.3

2. července 2016 v 10:24 | Kira |  Don´t mess with me
Dneska je tahle kapitola kratší než obvykle ale to snad nikdy není vždy stejně dlouhé :) Zase příští víkend ^^ Vaše Kira :)

Akasaki Setsuko stála na špičkách u své skříně a do levé ruky si podávala všechny dnešní učebnice potřebné k vyučování. Ucítila jak jí její levá, obvázaná ruka slábne a upustila na kachlíčkovou podlahu všechny své, doposud vyndané, učebnice ze skříňky. Do její levého zápěstí vystřelila silná bolest, která donutila Setsuko syknou potichu bolestí. Hlasitý zvuk dopadnutých učebnic vzbudilo u spolužáků, kteří byli ještě v šatnách, velké pobavení a neubránili se škodolibým narážkám a výsměchů. Její pravá ruka se rázem sevřela v pěst a její hlava lehce klesla a její žluté zářivé oči zamířily směrem k popadaným učebnicím.