Bez temnoty. Není úsvitu. A bez světla. Není života.

Don´t mess with me - Kapitola č.1 - část 2/2

10. června 2016 v 13:14 | Kira |  Don´t mess with me
Tak přidávím konečně pokračování příběhu :) Doufám, že se vám bude líbit a přeji příjemný víkend ^^ Vaše Kira :3

Setsuko vstoupila do poloprázdné třídy. Všichni její spolužáci vysedávali ve venkovním areálu školy nebo postávali po dlouhých chodbách plné nástěnek s výtvorů umělecké třídy. Vždy si přála se dostat do třídy výtvarně nadaných, ale po dosáhnutí svých cílů se kvůli nadřazenosti a egoistické skupině studentů rozhodla přestoupit po roce do třídy obyčejných studentů s průměrnými až podprůměrnými studentskými výsledky. Ten den vždy viděla když vstoupila do téhle třídy. Nebyla moc společenský typ a to, že nikoho neznala jí nijak nemrzelo. Jedno jí však velice znepokojilo. Hirasawa Yuuto. Byl nadprůměrným studentem, idolem ženského pohlaví, členem dramatického klubu a navíc teď už bývalý přítel její bývalé nejlepší kamarádky z umělecké třídy. Nikdy s ním nepromluvila, ale z vyprávění od její bývalé kamarádky věděla snad úplně vše. Bohužel...



(před rokem)


,,Akasaki Setsuko vítám tě v naší třídě. Posaď se prosím do volné zadní lavice." řekl učitel Joben Hagimoto a začal vypisovat poznatky z učebnice. Setsuko přikývla a její žluté oči vyhledávaly volnou lavici mezi hlavami nových spolužáků. ,,Co pak se děje Akasaki. Posaď se. Máme v učivu celkem skluz."
,,Em. Promiňte. Nemůžu najít své místo." odpověděla stydlivě a chytla si pramínek červených vlasů, který ji utekl z culíku. Hagimoto se naklonil ze stolu a pozorně se zadíval na zadní řadu.
,,Ha! Hirasawa!" zvýšil výhružně hlas učitel a Setsuko se lehce zajíkla, když uslyšela říct jeho příjmení. ,,Daisuke. Oddělej si to sako z volné lavice." dopověděl učitel a obrátil se zpátky k tabuli. Setsuko se náhle ulevilo, ale zároveň byla velice překvapena. Nevěděla že má bratra. Nikdy neslyšela jeho jméno. Pomalým krokem došla ke své lavici. Jeho sako bylo stále položené na její nové lavici. Když se podívala na spícího kluka se světlými vlasy jak objímá notebook naštvaně nafoukla tváře a hodila po něm jeho modré, nevyžehlené sako. V ten moment se Daisuke probral a vylekaně se rozhlížel co se děje.
,,Hej hej. Kdo to byl." Daisuke promnul své oči až uviděl dívku s červenými vlasy a žlutými oči jak sedí ve vedlejší lavici. ,,Počkat tebe neznám. Hirasawa Daisuke. Těší mě." rozzářil se Daisuke. ,,A ty jsi?"
,,Akasaki Setsuko." odvětila Setsuko a okem se podívala na tmavě vlasého kluka, který seděl hned vedle Daisukeho. Daisuke to zaregistroval.
,,Jo a tohle. Tohle je můj bratr Yuuto." tohle Setsuko přesně nechtěla. ,,Pozdrav novou spolužačku Yuuto." zvolal Daisuke na svého bratra. Yuuto mlčky seděl a pečlivě zapisoval učivo z tabule. Na pár sekund přestal a zvednul pravou ruku místo pozdravu. ,,Omluv ho Setsuko. Není moc hovorný." zazubil se Daisuke a zmáčkl tlačítko pro spuštění notebooku. Setsuko viděla obrovský rozdíl mezi oběma bratry. Celou dobu si ale kladla jedinou otázku, jak kluk jako je on, je v třídě plných idiotů.
,,Třído pro dnešek je to vše. Musím dnes odejít dřív z hodiny, takže očekávám, že budete do zvonění potichu." řekl učitel Hagimoto a rychlím krokem odešel ze třídy.
,,Musím jít na záchod!" zvolal kluk sedící před Daisukem a rozběhl se s mobilem v ruce na chodbu.
,,Hej Gorilo počkej! Musím taky." vyhrkl ze sebe Daisuke a rozběhl se těsně za ním na chodbu. Třída odchodem učitele okamžitě ožila a třída se sesedla do skupin lidí. Setsuko věděla, že zařazení se do nějakého kolektivu nemá vůbec cenu. Pomalu se natáhla na lavici a její pramínky vlasů objaly lavici.
,,Setsuko že?" ozval se melodický mužský hlas. Setsuko pomalu zvedla hlavu a porozhlédla se kolem sebe. Uviděla tmavě vlasého kluka jak má opřenou hlavu o ruku a nezaujatě se jí dívá do očí. Jeho oči byly světle modré a přímo pronikaly do vaší duše.
,,T-to na mě?" zeptala se opatrně Setsuko a narovnala se.
,,Je tady snad nějaká jiná Setsuko?" zazubil se Yuuto a dal nohy přes sebe.
,,T-to já nevím." odpověděla potichu a uhnula jeho pohledu.
,,Aha. Tak mi dej vědět až tu bude ta pravá Setsuko." řekl znuděným hlasem Yuuto a pomalu se postavil.
,,Počkat. Jaká pravá?" zeptala se nechápavě. Yuuto k ní přistoupil a naklonil se. Celá třída rázem utichla a sledovala dvojici.
,,Tahle maska ti nesluší." řekl potichu a pomalým krokem odešel ze třídy.
,,Počkej! Jaká maska? Já jsem já! Žádná jiná Setsuko tady není!" zvolala Setsuko z plného hrdla do ticha. Yuuto se naklonil z chodby zpátky do třídy. Svým prstem si na obličeji nakreslil úsměv. ,,Huh? Tím chceš říct že jsem falešná?" dodala naštvaně. Najednou napjatou atmosféru utnulo zvonění na chodbách oznamující obědovou přestávku.
,,Čas oběda." řekl Yuuto a zmizel ze dveří na rušnou chodbu.


Setsuko seděla u oběda sama. Všechny skupinky seděly na svým pravidelných místech po celé jídelně. Nepustily nikoho k sobě a nikdo svou skupinu neopouštěl. Setsuko žvýkala pomalu svůj sendvič a snově se dívala z velkým oken.
,,Je tady místo?" ozval se mužský hlas.
,,Hmm." vydala ze sebe Setsuko a podívala se na kluka, který si sednul naproti ní. Byl to Hirasawa Yuuto.
,,Co? Ty? Proč?" vyhrkla ze sebe nechápavě Setsuko a kousek sendviče jí uvízl v krku.
,,Setsuko že?" zazubil se Yuuto a pohodlně se opřel lokty o stůl.
,,Tahle hra mě nebaví." špitla potichu Setsuko a zatnula ruce v pěst. Sklonila hlavu a její červené vlasy zakryly její tvář. ,,Proč mi tohle děláte..." po tváři Setsuko se zatřpytila kapka slzy. ,,Já.." Setsuko se chtěla postavit a utéct, ale najednou ji někdo chytnul za bradu a zvednul její pohled.
,,Těší mě Setsuko. Mé jméno je Hirasawa Yuuto." usmál se Yuuto a pustil její bradu.
,,Huh?" vydala ze sebe nechápavě Setsuko a její slza se jí vpila do saka školní uniformy.
,,Nemohl jsem se od dnešního dne dočkat, až se konečně potkáme."


(přítomnost)


,,Kde sakra je." zaklela potichu Setsuko když prohrabávala Yuutovu tašku s věcmi.
,,Co hledáš?" ozval se jemný dívčí hlásek. Setsuko zvedla hlavu a před ní stála Leiko, která svírala v ruce Yuutův mobil.
,,Hej! To je Yuutův mobil." zvýšila hlas Setsuko a naštvaně se napřímila.
,,Chtěla jsem si jen ověřit, zda Yuuto-san nelhal." lehce se usmála Leiko a podala mobil Setsuko.
,,San?" vydala ze sebe nechápavě Setsuko. Leiko přikývla a schovala za ucho svůj pramínek černých vlasů.
,,Dal mi druhou šanci zachránit můj vztah s mým klukem." usmála se Leiko. ,,Díky tomu, že ta fotka se nedostala k mému příteli."
,,Tohle není dobré." pomyslela si Setsuko a hloupě se pousmála ,,To je ale pěkné gesto že?" její falešný úsměv doprovázely kyselé úškleby. Leiko jí úsměv oplatila a podala jí Yuutův mobil do ruky. Setsuko pevně stiskla mobil v ruce a rozběhla se zpátky do šaten za Yuutou. Cítila se být trochu vinná, že Yuuta nezastavila. Když seběhla poslední schody a vběhla do šatny Yuuto u své skříňky nestál. Na to že byla hodina volna, bylo v šatně nezvyklé ticho.
,,Musel už jít na zkoušku." řekla si potichu Setsuko a rozběhla se do vedlejší budovy kde sídlila i základna dramatického klubu a tělocvičny. Chybělo pár minut a hodinová přestávka bude u konce. Setsuko se opatrně připlížila ke dveřím od dramatického sídla. Pomalu otevřela dveře do velké prosklené místnosti. Světlo, které proniklo přes škvíru dveří, rozsvítilo její levé žluté oko. Zkouška před vystoupením byla v plném proudu. U prostřed místnosti stál Yuuto. Yuuto byl úplně jiný než ostatní členové klubu. Když vstoupil na pódium jeho zorničky se zužily a jeho srdce se zpomalilo. Yuuto odešel z těla a jeho tělo posedla úplně jiná osoba. Lidé, kteří s ním vystupují se bojí Yuutovi podívat do jeho očí. Říkalo se, že v jeho očích jste nikdy neviděly odraz sebe samého.
,,Proč jsi byl s tou cuchtou?!" zvolala dívka stojící před Yuutou a chytla ho za límec košile.
,,Ty ještě pořád věříš na věčnou lásku? Nechtěj mě rozesmát Rono." řekl Yuuto a chytnul dívku za ruce, které svírali jeho límec a silou ji shodil na zem. Bez známky emocí se na ní díval pronikavým pohledem. Setsuko zalapala po dechu, když uviděla jek se jeho zorničky ještě víc zužily. Najednou dívka s dlouhými, rovnými světlými vlasy povstala a otočila se k Yuutovi zády.
,,Jak si jenom mohl..." její pohled se střetnul s pohledem Setsuko.
,,Hej! Co se děje Gina? To ses zase neučila scénář?" vyhrkl hrozivým hlasem profesor. ,,Zítra máme vystoupení a ty zapomínáš slova." Setsuko rychle zavřela dveře a rozběhla se zpátky do třídy. Její rychlé kroky doprovázel zvonek zvonící na začátek další hodiny. Nedokázala si představit, že by na hodinu přišla pozdě. Navíc, na hodinu kterou suploval samotný ředitel školy. Měla štěstí. Ředitel ještě nestihl přijít do třídy. Utřela si kapičky potu z její tváře a celá zničená se posadila do své lavice.
,,Daisuke. Mohl by jsi dát Yuutovi jeho mobil po škole?" Setsuko se podívala vedle na Daisukeho lavici. Byla prázdná.



Hodina skončila a Setsuko postávala u Yuutovi skříňky a vyčkávala jeho příchod z poslední zkoušky. Uslyšela kroky, které se k ní pomalu blížily.
,,Yuuto. No konečně. Musíme si o něčem promluvit..." řekla vážně Setsuko ale najednou se zpoza Yuutových zad objevila světle vlasá, vysoká dívka Gina.
,,Ale ale rajčátko. Copak tu děláš? Odprejskni za svými kamarády s nižším IQ. Och počkat. Ty přece nemáš kamarády ne?" zachichotala se Gin a svou velkou hlavu opřela o Yuutovo pravé rameno. Setsuko sklopila pohled k zemi a mlčky stála.
,,Copak potřebuješ?" zeptal se klidným hlasem Yuuto a otevřel svou skříň.
,,Neřekl moje jméno." pomyslela si Setsuko a natáhla k němu jeho mobil. ,,Nechal sis ho ve třídě." špitla.
,,Huh. Vážně." dodal nezaujatě Yuuto a vzal mobil z rukou Setsuko. Setsuko se lehce poklonila a rychlím krokem šla směrem k hlavním dveřím do školy.
,,Pf. Neplýtvej svou velkorysostí na tyhle jako je ona." ušklíbla se Gin a posadila se na lavičku. ,,Patří do nižší vrstvy než jsme my dva Yuu. Tahle se dostala do umělecké třídy. Taková ostuda pro celou školu."
,,Umělecká třída?" špitl pro sebe Yuuto.
,,Přesně tak. Vydržela celý prvák. S jejím nulovým talentem ji za to obdivuji." Gin pohodila svými dlouhými vlasy a sledovala bílou košili, která přiléhala na Yuutovo tělo. ,,Och. Mluvení o ní mi zkazilo náladu. Jak mě teda rozveselíš Yuu."
,,Říkal jsem ti aby jsi mi tak neříkala, ale měla jsi pravdu. Nebudu plýtvat svou velkorysost na lidi z nižší vrstvy jako jsi ty Gin. Odprejskni." zazubil se Yuuto a třísknul dvířky od šatní skřínky.
,,Ale Yuu.." zajíkla Gin a rychle se postavila. ,,Ty a já jsme stejní!" chytla Yuuta za ruku. Yuuto se impulzivně na ní otočil a odstrčil jí do řady skříněk. Jeho zorničky byly úzké jako párátko.
,,Už jsem řekl. Odprejskni." řekl chladným hlasem a pomalým krokem šel k hlavnímu vchodu školní budovy. Podíval se na svůj mobil, který svíral ve své ruce. Vytočil číslo, které měl pod názvem Akasaki Setsuko.
,,Setsuko?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama