Bez temnoty. Není úsvitu. A bez světla. Není života.

Don´t mess with me - Kapitola č.1 - část 1/2

2. června 2016 v 18:09 | Kira |  Don´t mess with me
Tak přidávám konečně část první kapitoly :) Přeji příjemné počtení a zbytek dne :3 Vaše Kira ^^

Hodina matematiky úspěšně skončila doprovázená hlasitými výdechy znuděných studentů. Ani Gonzo Nashiro neboli "Gorila" nebyl výjimkou. Měl krátké světlé, hnědé vlasy a jeho tělo bylo místě v nadváze. Byl pravým opakem svého staršího bratra, který již úspěšně absolvoval vysokou školu. Nezajímal se o dívky v jeho věku, podle něj byly všechny holky nemyslící slepice, které nemají svůj názor.

Žádná holka s ním nechtěla navázat bližší vztah, pokud se ale tak stalo, skončilo to slovy ,,Jsi omezené stvoření." Nejraději sledoval hentai videa s tématikou incestu. Liboval si nad každým novým objevem matky a syna. V každé vyučovací hodině držel v ruce mobil a prstem proklikával další a další stránky s jeho oblíbeným obsahem. Přímo nenáviděl matiku a ekonomií, a v hodinách často odcházel na chlapecké záchody, na kterých trávil většinu času ve škole. Důvody byly vždy nejasné. Jediný kdo se s ním dokázal bavit byl Daisuke. Yuuto a Daikuse se s Gorilou znali už od školky, ale z pohledu Yuuta už pro něj pár let neexistoval.
,,Hej bro, podívej se." Gorila se otočila k Daisukemu, který ležel na svém notebooku a jeho hruď se pomalu nadzvedávala. Gorila do něj lehce strčila a rázem se Daisuke vylekaně narovnal.
,,J-já nespím." vyhrkl rychle ze sebe a na jeho pravé části obličeje zůstal otisk kraje zavřeného notebooku. Když se konečně zorientoval co se děje, naštvaně se podíval na Gorilu, která před jeho oči strkala oslepující displej mobilu. ,,Co zase chceš Gorilo?" zeptal se otráveně Daisuke a chytnul jeho mobil do pravé ruky a snažil se zaostřit svůj obraz. Když Daisuke konečně zaregistroval, co mu jeho kamarád ukazuje, jeho dolní víčko pravého oka mu lehce zaškubalo. ,,Eh...To je?"
,,To je dračice co. Na 45let je dobrá ne?" usmál se blaženě Gonzo a vyrval Daisukemu mobil z ruky. ,,Počkej počkej. Pustím ti to od 12:23. To se ti teprve bude líbit." zajásal a položil svůj mobil na Daisukeho lavici.
,,Ne díky. Viděl jsem už dost." odsekl otráveně Daisuke a položil mobil displejem na školní lavici.
,,Och. Sakra. Musím jít na záchod." Gonzo se rychle rozběhnul ze třídy s mobilem v ruce. Setsuko znechuceně sledovala konverzaci svých spolužáků a koutkem oka se podívala o lavici dál. Yuuto se nezaujatě pohupoval na své židli a přepínal písničky na svém mobilu. Netrvalo ani minutu, a Yuuto přepnul na další a další písničku. Byl ve výběru hudby velice vybíravý a podle něho, písnička nesměla být ani rychlá či pomalá a nesmělo v ní být moc dlouhých, nesmyslných, basových minut. Nejraději měl alternativní rock a pop. Yuuto sice nevypadal, že by vyhledával společenské konverzace, ale když už k ní došlo, byl velice ukecaný. Tuhle jeho stránku znalo velice málo lidí. Když už ve třídě promluvil nezvěstilo to nic dobrého. Většina spolužáků se ho bálo a vyhýbali se k jakémukoliv konfliktu, který by mohl nastat s Yuutou. Jeho upřímnost byla požehnáním i prokletím. Setsuko se pomalu postavila, ale když se postavila, Yuuto si sundal sluchátka a upřeně se díval na drobnou dívku s černými, krátkými vlasy pod ramena a šedými oči, jak přistupuje k dívce, která seděla před Yuutou. Leiko Sakagami byla nejmladší z celé třídy a v tajném chlapeckém hlasování vyhrála nejroztomilejší dívku na škole, ale všichni se shodli na tom, že je nejvíc hloupá a zabedněná dívka na škole. Měla spousty kamarádek, ale Leiko zajímalo jenom vše, co bylo spjaté s ní. Nikdy v životě nikomu nepomohla a své problémy řešila výhradně s ostatními. Byla jedináček a jako malá vyrůstala v zahraničí. Většinu času mluvila o svém příteli a o tom, jak se těší až jí otec pošle na soukromou školu. Učitel Joben Hagimoto jednou pronesl, že když to mozku nejde přirozeně, tak musí přijít na pomoc peníze, které zajistí jistý úspěch a především postup.
,,Podívej se Kasumi. Není tak sladký? Víš co mi řekl? Že jsem jeho holka snů a že si mě chce vzít!" zajásala přes celou třídu Leiko a ukazovala Kasumi další fotografie na svém mobilu s růžovým krytem.
,,Wow. Jste spolu tak roztomilí. Strašně vám to přeji Leiko." řekla líbezným hlasem Kasumi a blaženě si podepřela svou hlavu oběma rukama a sledovala usmívající se Leiko, která zbystřila, že se na ní upřeně dívá Yuuto Hirasawa.
,,Copak Yuuto. Chceš vidět taky moje fotky?" pousmála se Leiko a pomalu přistoupila k lavici, kde seděl Yuuto.
,,To vážně nepotřebuji, ale řekni mi jednu věc." Setsuko uviděla jak se Yuuto lehce pousmál a sledovala, jak se pomalu postavil. ,,Jak dlouho nás chceš oklamávat svou šťastnou láskou?" zazubil se a upřeně sledoval Leiko vyděšenou tvář.
,,O čem to plácáš? Jsi jen další ten co byl odmítnut a teď se snaží překazit něčí šťastný vztah?" vyhrkla ze sebe Leiko a zatnula ruku v pěst.
,,Hej Yuuto. Co to děláš?" Daisuke se okamžitě postavil a chytnul Yuuta za pravé rameno. Yuuto jeho ruku okamžitě setřásl a pohodil hlavou.
,,Huh? Nechtěj mě rozesmát. Až moc říkáš jak jste šťastní. Nepřijde vám to zvláštní? Všem nakecáváš lež o které dobře víš že lží je. Nebo snad si tím něco namlouváš?" Leiko ustoupila krok zpátky. ,,Hmm. Nemýlil jsem se že ano. Vidím, že to asi po dobrém nepůjde. Mě to ale nevadí Leiko." Yuuto vzal do ruku svůj mobil, který měl položený na školní lavici. ,,Kdepak to mám." zamumlal potichu pro sebe, až se nakonec široce pousmál. Leiko se zastavil dech, když uviděla fotku, kterou měl Yuuto v mobilu.
,,K-kde jsi to vzal?" do očí Leiko se nahrnuly slzy a její šedé oči nabraly skleněný odlesk.
,,Procházel jsem se po městě a fotil přírodu." zazubil se Yuuto a podíval se na svůj displej na mobilu. Na fotce byla vyfocená nově otevřená kavárna s venkovním posezením. Yuuto byl na tuhle uměleckou fotku hrdý, ale kazily mu ji dvě postavy, které se k sobě hodně měly. ,,Co myslíš že by udělal tvůj přítel, kdyby zjistil, že jeho holka ho podvádí? Co kdyby se ta fotka nechtě dostala až k němu?"
,,Ne prosím!" zakřičela Leiko a padla na své kolena. Celá třída mlčky sledovala brečící Leiko, která zoufale prosí o milost.
,,Nejsi ty blázen!" zakřičel Daisuke na Yuuta, který byl velice pobaven atmosférou ve třídě.
,,Blázen? Kdo myslí že je tu blázen? Ten který chce uvést věci na správnou míru nebo ten, který hledá spravedlnost všude kde není huh?" zvýšil hlas Yuuto a podíval se svému bratrovi hluboko do očí.
,,Každý může udělat chybu." odvětil Daisuke a podíval se smutně na plačící Leiko.
,,Hah. Já ale..chyby nedělám." dodal Yuuto a jedním tlačítkem vymazal fotku z mobilu. ,,Dávej si příště větší pozor." odvětil nezaujatě Yuuto a pomalým krokem se vydal ze třídy. Setsuko sledovala celou situaci bez mrknutí oka. ,,Setsuko." ozvalo se ze dveří Yuutův hlas, který ji volal aby za ním došla. Rychlým krokem se vydala ze třídy za Yuutem.




Yuuto už stál u své skřínky a vytahoval učebnici na hodinu literatury. V ústech měl skousnuté zelené jablko. V rukách si pročítal kus papíru, který mu někdo hodil do skřínky.
,,No páni. Já myslela, že vážně tu fotku pošleš jejímu příteli." zasmála se Setsuko a opřela se zády o vedlejší řadu skříněk.
,,Chtělo se mi strašně smát když padla k zemi a prosila jako pes o kus pamlsku." zazubil se Yuuto a vyhodil ohryzek jablko do koše. ,,Ale neboj se. Tu fotku jsem poslal už před hodinou." zasmál se Yuuto a zavřel svou skřínku. Když tohle Yuuto řekl, Setsuko zaskočily sliny a začala agresivně vykašlávat.
,,Jsi vážně dobrý herec, ale nemyslíš, že to bylo až moc kruté?" špitla potichu Setsuko a přistoupila k Yuutovi.
,,Neměla mě odmítnout." ušklíbl se Yuuto a na papírek, který předtím četl, začal něco připisovat.
,,Odmítnut?" zeptala se nechápavě Setsuko a chytla si pramínek svých červených vlasů.
,,V prváku." špitl Yuuto a snažil se se Setsuko nenavázat oční kontakt.
,,Jsi vážně smutný případ. Víš to Yuuto." řekla chladně a její tvář nabrala zelené barvy, když si představila scénu, kdy si vyznávají svou nehynoucí lásku.
,,Pamatuji si když se hlasovalo o nejroztomilejší holku ze školy..." Setsuko mu rychle skočila do řeči.
,,Ty jsi pro ní hlasoval?" zakřičela naštvaně a upřeně se dívala Yuutovi do očí. Yuuto přikývl. ,,Připadá mi, že tě vůbec neznám. Tvé typy jsou vážně znepokojující." odsekla.
,,Nikdy bych takové zabedněné a arogantní holce nedal svůj hlas jenom tak." Setsuko ho bedlivě poslouchala. ,,Dal jsem jí hlas jen pod podmínkou, že budeme zrovna hlasovat o nejhloupější holce ve škole." pousmál se Yuuto a prohrábnul si své černé, havraní vlasy.
,,Chytrý tah." pronesla radostně Setsuko a podívala se na kus papíru, který Yuuto svíral ve své ruce. ,,Co to je? Další dopis od obdivovatelky?"
,,Teď už ne." ušklíbnul se Yuuto a kus papíru prostrčil do zamknuté skřínky svého bratra. ,,Šťastnou lásku. Daisuke." dodal a při vyslovení jména jeho bratra, se jeho zorničky na pronikavých, modrých očí zužily. Setsuko jeho pohled zaregistrovala a zůstala nehybně stát na místě.
,,Měli by jsme se vrátit zpátky do třídy." navrhla potichu Setsuko a opatrně se svými žlutými, zářivými oči podívala do očí Yuuta.
,,Máš pravdu. Ještě by jsi měla malér co. Jsi až moc poctivá." najednou mu Setsuko zasadila přímou ránu pěstí do ramene. ,,Au. Co to?" vyjekl bolestí Yuuto.
,,Když už jsme u té poctivosti, tak kdo mi řekl špatné cvičení do matematiky?" řekla výhružně a byla připravena zasadit další bolestivou ráno.
,,Promiň. Přišlo mi to vtipné ale...."
,,Ale co!" vyhrkla ze sebe agresivně Setsuko.
,,Já za to nemůžu že jsi to vypočítala špatně." zasmál se Yuuto a zakryl si dlaní své bolestivé místo na ramenu.
,,Slabé nemlátím." řekla hrdě Setsuko a pohodila svými červenými vlasy.
,,Huh? Dobrá tedy. Ukaž mi jak jsi silná a dones mi mobil ze třídy." řekl vážně Yuuto a opřel se o skřínky.
,,Proč bych ti měla pro něj chodit? Počkat. Ty už odcházíš." zeptala se zvědavě a založila ruce na hrudi.
,,Máme poslední zkoušku před vystoupením." řekl otráveně Yuuto. ,,Zapomněl jsem si mobil ve třídě." Setsuko po chvíli jemně přikývla s rozběhla se ke schodišti. ,,Poslušná jako vždy." pomyslel si Yuuto a přehodil své tmavě modré sako školní uniformy přes své rameno a mlčky vyčkával na Setsuko. Něco ale prorazilo neviditelné střípky ticha. Chodbou se rozléhal dívčí smích a slova, které se k mladým dívkám nehodí. Yuuto koutkem okem pohlédl na dívku s dlouhými zlatými vlasy, které odrážely paprsky světla.



Setsuko se zastavila v mezipatře v poschodí a zhluboka se nadechovala. Dokázala být velice energetická, ale fyzická zátěž pro ní nebylo nic příjemného. Lehce se přikrčila a položila dlaně na svá kolena. Naposledy se zhluboka nadechla a spadané vlasy na její prsou pohodila zpátky za ramena.
,,Kde sakra jsi!" ozval se velice známý hlas, který zněl pln hněvu a zněl po celém schodišti.,,Yuuto!" Setsuko pohlédla na kluka, který rychle scházel schody. Byl to Yuutův starší bratr Daisuke. Zarazil se když uviděl zchvácenou Setsuko. ,,Och. To jsi ty. Myslel jsem, že s tebou bude můj bratr." dodal uraženě a opřel se o zábradlí.
,,Ne. Proč by měl být semnou? Počkat. Proč jsi tu vyřvával jeho jméno. Nevadí ti že už bude hodina?" zeptala se Setsuko a narovnala se.
,,Nedělej že nic nevíš. Byla jsi tam." řekl uraženě Daisuke a vysvlékl své modré sako školní uniformy.
,,Hm? Ty myslíš tu aféru s Sakagami Leiko. Aby jsi věděl nejsem ani na tvé a ani na Yuutové straně, ale ta holka si to zasloužila." pronesla Setsuko vážně a při vzpomínce na zoufalou Leiko se jí tlačit do obličeje úsměv.
,,Chápu. Chápu. Jsi na jeho straně." špitl potichu pro sebe Daisuke a prohrábnul si své světlé rozcuchané vlasy. Najednou natáhnul ruku se sakem ke Setsuko. ,,Jdeš do třídy ne? Mohla by jsi to dát na moji lavici."
,,Huh?! Nejsem ničí sluha?" odsekla uraženě a založila ruce v bok.
,,Vážně? Proč teda jdeš do třídy když je hodinová přestávka?" ušklíbl se Daisuke. Setsuko zalapala po dechu a pohodila hlavou do strany.
,,C-co ti je do toho. Dívek by ses nikdy neměl vyptávat do věcí, které ti jsou k ničemu."
,,Můj bratr?"
,,He-he." přikývla Sestsuko a její tělo pohltilo nepříjemné teplo. Rychle vyrvala Daisukemu sako z ruky a rozběhla se do schodů. ,,Uvidíme se po přestávce." zvolala a zmizela v dalším poschodí.

,,Takže nejsi sluha." zazubil se Daisuke a pomalým krokem scházel schodiště, které vedlo do šaten.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama