Bez temnoty. Není úsvitu. A bez světla. Není života.

Don´t mess with me - Prolog

31. května 2016 v 16:38 | Kira |  Don´t mess with me
Omlouvám se že to přidávám celkem pozdě xD Chtěla jsem to již uveřejnit asi před 2 dny, ale neměla jsem vůbec čas :) Doufám, že některé z vás tahle povídla chytne a budete v í pokračovat se mnou až do konce ^^ Vaše Kira :3

Setsuko Akasaki se netrpělivě vrtěla na školní židličce a upřeně sledovala otevřené, staré dveře od třídy. Seděla mezi posledními, zadními lavicemi ve třídě. Pootevřenými okny se vanul do třídy vlažný jarní vánek, který si pohrával s bílými závěsy zavěšené nad okny. Když se Setsuko Akasaki podívala na hodiny zavěšené nad dveřmi, začala nervózně upravovat svoje červené vlasy, které měla lehce zastřihnuté pod ramena. Její nevinný obličej zdobily žluté oči, které říkaly, že i malá drobná dívka jako je ona, dokáže tvrdě oplatit ránu.

Minuty ubíhaly a třída se začala plnit dochvilnými studenty střední školy. Setsuko dala svou školní tašku do klína na svou krátkou modrou sukni, která byla součástí školní uniformy. Z chodby se ozvalo ohlušující zvonění. Vylekala se, ale když si uvědomila, že je to teprve první zvonění, hlasitě vydechla. Pomalu začala vytahovat školní pomůcky na lavici a otevřela sešit s dnešním domácím úkolem do matematiky. Znechuceně si prohlížela přeškrtané pokusy příkladů kvůli kterým šla později spát. Ve chvíli kdy praštila naštvaně do lavice se ozvalo druhé zvonění a s ním i hlas učitele matematiky. Setsuko se rychle ohlédla na dvě lavice po její levici. Jako obvykle byly prázdné.
,,Dobrý den třído. Tak se pozdravíme ne?" řekl učitel svým hrubým hlasem a rukou pobídl studenty ať se postaví. Setsuko rychle položila tašku k nohám lavice a postavila se. ,,Toto trvalo. Sednou. Akasaki?" zvolal a položil si učebnice na učitelský stůl a jemně uhladil své poslední, držící vlasy na hlavě.
,,A-ano pane učiteli?" Setsuko byla trochu vyvedená z míry. Nečekala, že by jí učitel oslovil hned na začátku hodiny.
,,Docházku prosím." řekl učitel a pohodlně se posadil do učitelského křesla a natáhl svou ruku pro knihu třídního výkazu.
,,Daisuke a Yuuto Hirasawa." řekla hlasitě a posadila se zpátky do lavice. Najednou se dveře od třídy rozletěly a do třídy vstoupila mužská postava.
,,Yuuto, doufám že tu ještě není ta stará, protivná paprika. To by byl zase proslov." řekl úsměvně kluk se světlými vlasy, který vstoupil do třídy. Učitel se na mladíka udiveně díval a hlasitě si odkašlal. ,,Vy jste už tady?!" vylekal se kluk a zastavil se na místě. ,,Yuuto! Jak to mluvíš o svém učitelovi!" zakřičel mladík se světlými vlasy na kluka, který se právě vynořil ze dveří.
,,Hirasawa. O tom si promluvíme po vyučování." řekl naštvaným hlasem učitel a přistoupil k tabuli. Joben Hagimoto byl středoškolský učitel matematiky, chemie ale také tělesné výchovy. Podle studentů, kteří přežili a úspěšně absolvovali tuhle střední školu, tak se nemohli zbavit dojmů, že učitel Hagimoto trpí lehkým sexuálním harašením a místy nepříjemnými narážky. Dokonce se po škole vyprávělo, že miluje kabinku č.5 na dívčích záchodcích. Joben Hagimoto vyrůstala ve velmi početné a přísné rodině, ve které vzdělaní a práce bylo na prvním místě. Rád vzpomínal na své období puberty a dlouhé, osamocené letní noci u své babičky ve vedlejším městě. ,,Věř ve své schopnosti." říkávala, ale kvůli svým častým změnám nálad neměl v mládí pomalu žádné přátele a proto, i přes určitou nechuť, věnoval veškeré své mládí vzdělání, které v pozdějším věku chtěl předávat téhle nepoučitelné, mladé generaci puberťáků. Svou práci miloval, ale při přiřazení třídy 3.D byl svou prací lehce znechucen a začal o ní silně pochybovat.
,,Yuuto. Co by na to řekli rodiče." řekl kluk se světlými vlasy a založil ruce na hrudi.
,,Mluvil jsem s vámi. Hirasawa Daisuke." dodal učitel a přes rameno se podíval na vyděšeného Daisukeho. Daisuke se jen stydlivě pousmál a rychlím krokem zasednul do své lavice, která byla hned vedle Setsuko.
,,Dobré ráno Setsuko." pronesl se širokým úsměvem Daisuke a položil na svou lavici bílý notebook. Jeho červené oči se upřeně dívaly na vítající text při spuštění notebooku. Když se na něj Setsuko bedlivě podívala, usoudila, že jeho rozcuchané blonďaté vlasy byly učesané divokými sny a měkkým polštářem na posteli. Jeho školní uniforma přímo křičela o vyprání a správném vyžehlením. Setsuko usoudila, že kvůli jeho výšce to musí dát o trochu víc práce.
,,Hirasawa Yuuto, k tabuli. Vypočítejte nám dnešní domácí úkol na tabuli." řekl učitel a celá třída začala sledovala kluka, který jako stín proplul mezi lavicemi. Yuuto Hirasawa byl pravým opakem svého bratra. Jeho černé, upravené havraní vlasy mu lehce padaly do tváře, které mu zvýrazňovaly jeho světle modré, pronikavé oči. Byl o trochu menší než jeho bratr. Jako každý student měl tmavě modré kalhoty, bílou košili přes které měl oblečené tmavě modré, tenké sako, které bylo zdobené zlatými cvočky. Jeho uniforma vypadala jakoby byla vyprána a vyžehlena ještě před vyučováním.
,,Hotovo." řekl nezaujatě Yuuto a položil kus křídy na učitelův stůl a pomalým krokem se vracel do své lavice. Učitel se rychle otočil na tabuli a srovnával výsledek ze svého sešitu.
,,Huh? Správně." učitel se nevěřícně díval na výsledek na tabuli. Nasadil si pověšené brýle kolem krku a znovu začal srovnávat svůj výsledek s výsledkem na tabuli.
,,Jsi vážně chytrý." pronesla jedna dívka sedící před Setsuko, která dívku probodávala pohledem.
,,On byl úkol?" vyhrkl ze sebe Daisuke když se Yuuto posadil do vedlejší lavice. ,,Nevěděl jsem že ti jde matika Yuuto. Jsi vážně chytrý." žasl a konečně odtrhl oči od obrazovky.
,,Všichni jsou chytřejší než ty." zazubil se Yuuto a pohodlně se položil na lavici. Setsuko se nafoukly uraženě tváře a naklonila se co nejblíže k Daisukemu, aby ji učitel neslyšel.
,,Ale to byl můj výsledek. On to jenom...."
,,Ale copak? Akasaki chce vypočítat druhý příklad? Tak pojďte." vyvolal Setsuko učitel a natáhnul pravou ruku s bílou křídou směrem k ní. Setsuko se vražedně podívala na Yuuta, který ale opisoval příklad z tabule. ,,Děje se něco?" zeptal se učitel a pozorně sledoval trojici z pohodlí svého učitelského křesla.
,,Nene. Všechno je v pořádku." odpověděla s úsměvem na tváři a vzala si sebou sešit s vypracovaným domácím kolem. Začala příklad s jeho výsledkem psát rychle na tabuli.
,,Hotovo." pronesla hrdě a oprášila křídu z rukou.
,,Je to špatně." řekl učitel a ani se neráčil otočit k tabuli.
,,Cože? Vždyť je to...ani jste se nepodíval." Setsuko se podívala do sešitu a nechápavě srovnávala výpočet na tabuli.
,,Je to příklad, který budeme počítat až dnes. Jsem rád, že jste si dala tu práci předem, ale i tak ho máte špatně." pousmál se učitel ukázal rukou ať se posadí zpátky do lavice. Setsuko naštvaně kráčela zpátky a uraženě se posadila do lavice. Její vražedný pohled zamířil na druhou lavici po její levici, kde seděl kluk s tmavými vlasy. Yuuto měl podepřenou hlavu a výsměšně se díval s širokým úsměvem na tváři, přímo na naštvanou Setsuko, která uraženě pohodila hlavou a její červené vlasy jí spadaly na levou stranu obličeje.
,,Hej! Setsuko!" ozval se Yuutův hlas, který díky výkladu znuděného učitele nebyl slyšet.
,,Yuuto?" najednou se dívka sedící před Yuutem otočila k němu. ,,Mohla bych tě poprosit, jestli by jsi mě po škole nedoučoval...." najednou si Yuuto vytáhnul z kapsy sluchátka a zapojil je do svého mobilu, který skrýval pod učebnicí matematiky a upřeně se díval na vlající závěsy nad okny.. ,,....matiku." vydechla dívka a se slzami na krajíčku se otočila zpátky k tabuli. Setsuko je koutkem oka sledovala a když se odmítnutá dívka otočila k tabuli, škodolibě se pousmála a pramínky červených vlasů schovala za své ucho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama