Bez temnoty. Není úsvitu. A bez světla. Není života.

Soul 2 - Kapitola č.2 - Kdo jsem ?!

30. července 2015 v 14:50 | Kira |  Soul 2
Ahojte ^^ Konečně tady máme druhý díl Soul 2 :) Konečně se vám představí další důležitá postava z příběhu :3 Tak že neváhejte a doufám, že se vám bude kapitola líbit !! Vaše Kira S vyplazeným jazykem


,,Tak mi to prosím řekni pěkně znova a přesně." řekl muž který neustále na mě zíral a neustále si něco zapisoval. Nenáviděl jsem ho. ,, Můžete na mě přestat tak zírat." řekl jsem vážně a pousmál jsem se. Muž se zhluboka nadechnul a pomalu položil na stůl staré noviny. ,, Hah to jsem já !"

řekl jsem natčením. ,, Ano Thomasi. To jsi ty." řekl muž a otevřel noviny na straně 2. ,, A co ? To jsem tak slavný doktore ?" řekl jsem klidným hlasem. Doktor si upravil brýle a pohodlně se opřel o křeslo. ,, Už jsou to 3roky a za tu dobu si řekl několik set jiných verzí příběhu." řekl doktor a odkašlal si. ,, Bylo to až příliš nudné. Kdybych měl říct pravdu tak tu usnete pane doktore." řekl jsem s úsměvem na tváři a sledoval každou změnu na jeho obličeji.

Doktor nahlas polknul a znovu se hluboce nadechnul. ,, Dobrá ... takže...když ti bylo 12 tak.." ,, Vy se mě pane doktore bojíte ?" zeptal jsem se a nepřestával jsem se na něho šklebit. ,, Thomasi ? Proč bych se tě měl bát ?" zeptal se nechápavě a přitom vystrašeně doktor. ,, Do téhle chvíle jste se mi ani jednou nepodíval do očí. Chi." řekl jsem a pohodlně jsem se opřel rukama o stůl. ,, Nevím co ti dneska je Thomasi , ale jsme tu kvůli jiné věci nemyslíš ?" řekl doktor. ,, To máte pravdu, ale baví mě to vás zkoušet. Chi." řekl jsem a pousmál jsem se. ,, No tak od znova. Co se tam stalo ?" zeptal se doktor a připravil si svůj blok na psaní.


Tak já vám to teda řeknu pane doktore. Byla zrovna hodina a já si musel odskočit na záchod. Zvednul jsem se, a šel rovnou na chlapecké záchody. Když jsem otevřel dveře byl tam kluk. Zrovna si umýval ruce a byl připravený odejít. Nevím co se to semnou stalo. Jako bych nedokázal ovládat své tělo ( Thomas se podíval na své ruce ) Stává se mi to poslední dobou častěji. Dokonce říkám i to, co bych nikdy nedokázal říct. Ten kluk chtěl odejít, ale já ho nepustil přes dveře. Byl z vyššího ročníku, takže mě neváhal a strčil mě do ramene , ale najednou se ve mě probudila neuvěřitelná zlost a s tou přišla i síla. Tak mocná síla. Posedla mě a začal jsem mu jeho zasranou hlavu omlacovat a všechny umyvadla na záchodcích. Hah. Bylo to. Bylo to..... boží !! ( Thomas zaťal ruce v pěst a nadšeně se podíval na doktora )


,,Jaké bylo sezení synu ?" zeptal se mě otec. ,, Jako obvykle. Nudné." řekl jsem a vložil jsem si do úst žvýkačku. ,, No , jestli chceš. Tak to zařídím aby si tam už nemusel jít. Dobrá ?" řekl otec a položil mi svou chladnou ruku na rameno. ,, Ne. To je v pořádku. S panem doktorem je sranda." řekl jsem a zastavil jsem se na přechodu. ,, Tak to jsem rád." řekl otec a pousmál se. ,, Měl by si to vědět nejlépe. Přece jsi byl taky doktor, ale tak trochu jiný. Doktor Payel." řekl jsem a pousmál jsem se n otce. ,, Thomasi." řekl výhružně otec. ,, Co ?!" zeptal jsem se nepochopitelně. ,, Víš dobře , že mi takhle na veřejnosti nemáš říkat. Jedine když budeme sami dva." dodal. ,, Huh ? Promiň." řekl jsem a vykročil jsem na přechod.

,, Hele tati ?" zeptal jsem se opatrně. ,, Copak ?" zeptal se nechápavě otec. ,, Jak to že mám zelené oči a blonďaté vlasy , protože ty je takové nemáš. To je měla moje matka ? Co se jí stalo ?" ptal jsem se horlivě. ,, Už je mi 15 let !! Chci to vědět !" dodal jsem a stoupnul jsem si před otce na přechodu. ,, Thomasi ! Jdi ty blázne jsme na přechodu !" zařval na mě otec. ,, Proč mi to nechceš říct !" zařval jsem. ,, Do toho ti není nic LUCASI !! " zařval otec. ,, Lucasi ?" řekl jsem nechápavě. Svět se pro mě na chvíli zastavil. Otočil jsem se a šel na konec přechodu. Přísahal bych, že v mé hlavě se něco zasmálo. Já. Já nejsem blázen.


Bylo to, jako bych šel ve zpomaleném filmu. Slyšel jsem jak na mě otec volá. Otec ? Je to můj otec ? Nedokázal jsem si odpovědět. Najednou pár centimetrů ode mně projelo šílenou rychlostí policejní auto. Narazilo přímo do stromu. Svět se spustil. ,, Thomasi !! Jsi v pořádku synku ?!" řval na mě otec, ale já nedokázal odpovědět. Rozběhnul jsem se k autu. ,, Jste v pořádku ?!" řval jsem do okýnka od auta, ale když jsem se podíval. Muž byl na místě mrtev. Jeho hlava. Byla prostřelená.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama