Bez temnoty. Není úsvitu. A bez světla. Není života.

Červen 2015

Černá čepel 2 - Kapitola č.7 - Menší cestování

27. června 2015 v 15:12 | Free |  Černá čepel 2
Zdravím návštěvníky našeho blogu Usmívající se ..... Jelikož jsem byl dluho neaktivní tak se rovnou omlouvám, ale už se omalu začínám do toho opět pomalu dostávat Usmívající se a jelikož má Černá čepel 2 největší deficit. Tak první vydávám novou kapitolu této povídky. Tak snad se vám bude líbit Mrkající ......


Den ubíhal dál a Keitaro byl zrovna ve městě kde se krčil ve stínech temných ulic. Věděl, že je příliš nápadný s tím co má na sobě. Ale pak se na něj usmálo štěstí. Uviděl dva chlapíky, kteří vypadali na drogové dealery. Keitarovi se zalíbilo oblečení na jednom z těch dealerů. Byl to černý kožený kabát s kapucí a k tomu měl černé rifle. Keitaro po nich skočil a zabil je rychlostí blesku, ale tak aby nepoškodil oblečení. Jejich mrtvá těla poté zatáhl do tmy ulic a oblékl si své nové oblečení. I když už vypadal jako normální člověk, tak stále nemohl vyjít mezi lidi. Jeho přišitá maska by ho prozradila a tak Keitarovi nezbývali nic jiného, než čekat na setmění …..

Raven of life

26. června 2015 v 14:33 | Kira |  Kiřiny jednorázovky
Po dlouhé době vás zdraví vaše Kira ^^ Ano je to už nějaká chvíle Nevinný Tím se vám chci omluvit :3 ! Konečně jsem napsala svou první ,,jednorázovku" a nečekám od ní tak velký úspěch. Chtěla jsem zkusit trochu něco nového a nevím , zda se mi to podařilo. Snad se vám to bude aspoň trochu líbit :) Přeji pěkný den. Vaše Kira.Mrkající

,, Je nám to líto slečno. Kdyby šlo všechno podle plánu a především v pořádku tak.." ,, Kolik mi dáváte ?!" vyhrkla jsem ze sebe. ,, Eh no. Přibližně jsou to 2 týdny až 2 měsíce." řekl doktor a spravil si své brýle. ,, Dva týdny." řekla jsem a z očí mi začaly téct potoky slz. ,, Je mi to velice líto." řekl sklesle doktor a pohladil mi mé pravé rameno. Utřela jsem si slzy a stanula jsem ze židličky. ,, Prosím posaďte se." řekl doktor. ,, Ne je to všechno v pořádku jenom si to musím nechat projít hlavou." řekla jsem rozumně a šla jsem směrem ke dveřím.

Pohled do vnitra blogera.

22. června 2015 v 23:50 | Frost
Ehm. Zdravím. Dostal jsem takový nápad že se pokusím napsat nějáké otázky na které si sám odpovím a snad se ke mě připojí i mý přátele a spolubojovníci na poli blogu a zodpoví na stejné otazky jaké tu budu psát já. Samozřejmě pokud budete mít jiné otázky než v článku tak neváhejte a porstě je napište do komentářů a já se vynasnažím vám co nejdříve odpovědět. To je zatím ode mě vše a jde jsou utázky a mé myšlenky.

Vzpomínka s dětství:

Ehm. Řekl bych že moje vzpomínky s dětství jsou všelijaké, zároveň špatné i dobré protože teď když už člověk se může považovat za dospělého a vyspělého jedince tak umí zobecnit tyto věci. Ehm moje dobrá vzpomínka je určitě na to jak jsem byl ve školce a potom jsem si hrál na vojáky venku, a člověka tehda nemuselo nic zajímat a nic ho nebrzdilo, všecko bylo jednoduché. A pak jste přišli domů a vaši rodiče se na vás prostě jen smáli protože měli radost že vy máte radost.

Jaký typ studenta jsi:

Řekl bych že jsem dost špatný student. Už jen kvůli tomu že jsem zbrklí a tvrdohlavý, a k tomu všemu ještě líný. A většinu času tak něják spím, či se zamýšlím na něčím ale zaroveň si myslím že je to částečně i dobře protože člověk si někdy i tak seřadí myšlenky ale ne nadarmo se říká že nic se nemá přehánět takže...prostě to nepřehánějte a vzdělávejte se. Ne učte se ale vzdělávejte se. Musíte znát rozdíl mezi těmito věcmi.

Nejoblíbenější kreslená postavička:

Moje nejoblíbenější kreslená postavička už od dětsví byl Oggy s pohádky ,,Oggy a žváby" společně s tím jeho kámošem, ale taky jsem hodně měl rád Tomma Jerryho. To byly takové moje oblíbené kreslené pohádky když jsem byl děcko. Samozřejmě teď když animace vlastně dosáhla neskutečných možnosti a čím dál víc se zdokonaluje tak bych klidně mohl říct že Shrek. Ale mluvím o těch Oldschool animácích. Takže pro mě to jsou určitě tedy tyto dvě

Jméno knihy kdybys nějákou napsal:

Tragická komedie. Tak by se to jmenovalo. Bylo by to satira/autobiografie o mém životě. Třeba by to mohl být i dobrý musikál!


Nejoblíbenější video hra:

Ehm..tady se asi trošku zadrhnu protože videoher v mojem životě bylo víc než jedna a každá měla něco do sebe. Jsem člověk mnoha chutí a můj život a dětství ovládaly hry jako Warcraft III nebo Diablo a pak samozřejmě Medal of Honor který mě poté dovedl na Call of Duty. A tak je velmi složité pro mě vzít jednu. Ale myslím že hra která mě třeba provázela většinu mého děství a ze kterou jsem měl až neskutečnou zábavu, byl určitě Warcraft III.

Oblíbená hudba:

Hmmm. Tady si myslím že tady je to pro mne celkem jednoznačné. Hip hop je ta hudba, jestli se ptáte proč. Tak asi proto že skrz hip hop lze říct strašně mnoho věci, filozofii, životní zážitky nebo rady. Něco co proplouvá do vaší duše a je vždy toho tolik co říct že to asi už nikdy neumře. Pokud nezačneme mít éru hloupých rapperů která pomalu nastupuje. Navíc hip hop jako takový je už i v naší kultuře. Považuju to jako novodobou báseň.

Moje zpráva mladým:

Buďte sami sebou, nikdy nikoho slepě nenásledujte a přemýšlejte o tom co děláte a co se hodláte udělat i tak že budete přemýšlet o následcích svého jednání. Taky si dávejte pozor co říkáte protože slova se potom mění v akci. Buďte kreativní, buďte originální ale nepřehánějte to s tou originálností protože člověk se potom takhle distancuje od ostatních a to by nebylo dobré v rozvoji vašich sociálních schopností. Ale co se snažím říct je to že je lepší byt první ale špatná verze sebe než být špatná druhá verze někoho jiného, respektujte druhé, ale taky respektujte sebe. Starejte se o přírodu a okolí kolem vás protože jsou to vaše děti které potom budou trpět vašimi chybami které uděláte svému okolí. Samozřejmě jsem pro aby člověk se snažil vzhlýžet k někomu jako já vzhlýžím ke svému oblíbenému hráči NBA Derricku Rose. Ale musí si člověk uvědomit že vy jste vy, nejste Derrick Rose. Jste vy. Vy si tvoříte příběh a vy máte tu speciální moc udělat svět lepším místem nebo tím horším. Je to jen o vás. Život třeba není úplně fér ale každý z nás musí hledat to místo ve světě a zvládat stres a vztek. Myslím si že když máte někoho kod vás vyslechne, takové to "otevřené ucho" které bude naslouchat tak ty různé emoce odcházejí pomalu pryč. A pokud jste schopni mít to ucho nastražené a jste schopni poslouchat a naslouchat lidem kteří se vám svěřují tak je to nesmírně silná a důležitá pozice. Je tak silná protože vám lidé věří a na vás je co s ní uděláte. Mluvte pravdu, respektujte a poslouchejte ty starší, protože každý má co říct jakékoliv věkové skupině a každý se má co učit protože nikdo není neomylný a nikdo se nemůže naučit všechno. Proto poučte se ze svých chyb a dejte si cíl který chcete splnit. A hlavně myslete positivně, protože s negativním myšlením se člověk rychle ztratí a ztratí i svůj cíl, a ztratí pojem kdo je.

Kolotoč lží

15. června 2015 v 21:00 | Frost |  Témata týdne od Frosta
Hej vypadá to že jsem jediný který tady zrovna dejchá! Což je asi špatné načasování protože přicházím když ostatní jsou fuč a naopak :D Takže jsem tu zase zpádky se svou dávkou jisté malé filozofie, storytellingu a nějákou tou sračkou.

Možná se se zeptáte proč bych psal o kolotoči lží? A nebo se taky neptáte a čekáte až něco napíšu. Takže psát budu o tom proč se to vůbec nazývá ,,kolotoč" Možná proto že jakmile zalžete tak se člověk ocitá v tom že zalže víckrát než jednou protože život se zdá potom lehčí. Ale není tomu tak, protože všechny vaše lži jednou prostě bouchnou a pak budete s prominutím v prdeli. Ale tohle můžeme říci jenom pokud lžeme mi sami. Ale kolotoč lží se neobjevuje v našem životě ale životě celého lidstva. Celá historie i zprávy které vidíte v televizi Nova jsou lži. Jenom se to dobře poslouchá a nebo se na to dobře dívá. Je to tak s filmem i s hudbou. Je to jako když posloucháte Rap. Buď věříte rapperovi každé slovo a nebo nepřemýšlíte o tom co ten člověk říká a posloucháte to jenom proto že se vám to líbí. Pak dochází k nedorozumění protože neposloucháme zprávu která je v textu. Samozřejmě my jakožto lidé jsme idioti. Ano idioti. Není totiž jiné vysvětlení proč si kupujeme cigarety ačkoli nám ničí zdravý, nebo proč posloucháme tuto hudbu i když jí nerozumíme. Kdyby to nikdo neřekl tak se není čemu divit ale když to slyšíte od doktorů, rodičů či učitelů a nakonec to máte i na zasranné krabičce tak stejně člověk neposlechne.

Lži jsou jako morový oblak který lidsvo vytvořilo samo, samo pro sebe. Můžeme říct že je to jistá inteligence která nám dovoluje používat lži. Konec konců díky lžím se i udržuje mír. Ale za cenu životů nevinných lidí. Takkový kardinál Richelieu byl intrikán který díky těmto intrikám byl zadobře se státy které pak nutil bojovat mezi sebou. Je to dobré jen z jednoho pohledu. Protože při ochraně jeho domova a státu umírali lidé dou jiných. Proto nehledě na to jaké máte umysly tak věci nepujdou jak mají.

Většina věci nebude nikdy vysvětleno, protože by to rozpoutalo diskuzi která by mohla být fatalní pro nás všechny. Ale pravda by měla být ukázana a zvěřejněna protože to co se děje s dnešním systémem je vlastní otroctví v podstatě. Oblbení naší prací a dělaní stejné věci pořád dokola. Dokonce i náš systém vzdělání je k ničemu. Vemte si: Můžete být inteligentní mladí lidé ale protože vám nejdou nějaké předměty budete považování za blbce a pak vás nepustí ke spoužkám nebo tak něco. Přitom vy vlastně studujete zbytečné věci které nikdy nepoužijete. Jasně trénuje to mozek, ale když z toho budete maturovat a maturitu uděláte dostanete papír. Papír který říká jaké máte vzdělání ačkoli ho třeba nemáte. Ve smyslu že jste to něják obešli aniž byste po tom toužily. Pak pujdete na výšku a získáte další papír a další. A stejně vás to nedělá vzdělaným. Protože pak to končí na stejné cestě. Člověk s vysokou školou bude kopat kanály protože nejsou místa, a ten člověk který si vybral jít na zedníka či co, tak teď používá každý den to co si vybral a třeba ho to baví. Každý den je unavený, dobře se mu spí. Jistá krása v blbosti je. Ale pozor, zedníkem může být i inteligentní člověk. Vše záleží jakou cestu si vybral. Papír, razítko na papíře a zelený papír za který si koupíte mléko či rohlík. To je to na čem stojí svět. Dřeme se pro papír, umíráme pro papír, mrháme životem pro papír, jsme využívaní pro papír. A přesto i když ten papír máme tak si se sním nezahřejeme na dlouhou zimní noc, nezbavíme se pocitu prázdnoty. Přílíš lesklých věci ukazuje díru v člověku. A je fuk jestli má na prdeli diamant. Diamant je hornina, který dostává krásu díky svému staří. Stejně je to s ženou i mužem. Protože když člověk je si vědom toho co má a co nemají jiní, je si vědom toho že jsou i další věci o které je se potřeba se starat on sám se stává diamantem, nemusí mít ani tolik peněz a přesto je štastnější.

Vemte si to třeba takhle: že někdo právě ted se dívá z okna a hledá své auto které nechal před domem, právě ted někdo jde pěšky do své práce aby se mohl postarat o svou rodinu, pracuje jako šílenec a stejně dostane padáka. Někdo teď žere gigantickou porci jídla mezitím co jiný vybírá popelnici. Máte pravděpodobně přepich který si neuvědomujete, máte postel a teplý domov. A někdo venku spí v parku na lavičce. Stejné jako když vyhodíte kus jídla do koše nebo na zem, člověk který nežije jako vy, třeba nejedl celý týden a tak je mu jedno jestli je to v koši nebo ne. Odpad jednoho je poklad druhého, Bolest jednoho je radost druhého.

Vím že jsem asi tak trochu víc odešel od tématu ale měl jsem pocit že tohle by mělo být vidět, a člověk když si takové věci čte tak budto může soouhlasit, nesouhlasit a nebo se pustit do diskuze. Tak či onak děti mé. Frost končí a třeba se vráti s další částí autobiografie. Peace.

Frostova autobiografie: část 1

8. června 2015 v 0:00 | Frost |  Frostovo učení
Zdravím vás milý čtenáři (i nečtenáře zdravím!) rozhodl jsem se pro vás napsat malou autobiografii mého dosavadního života, nevím jestli se vám bude můj život zdát tak zajímavý jako jiných slavných osobností které máte rádi, ale budu se snažit vám tak vysvětlit svou filozofii a tak dále.

Narodil jsem 22. září 1995 v malém městě jménem Vsetín, moje matka pracuje jako učitelka a můj otec jako podnikatel. Ačkoli je mé rodné město celkem malé tak se stalo důležitým místem pro můj rozvoj, rozjímaní ale to až později. Vždy jsem byl hodně energetický a možná i hyperaktivní. Samozřejmě zapoměl jsem říci že trpím nějakou tou nemocí protože se říká že všichni geniové trpí něčím (Ano beru už jako srandu). Ačkoli jsem kvůli svému zdraví trávil spoustu času v nemocnici a tak jsem šel i později do školky. Pamatuju si že ve školce jsem měl opět několik osudových potkání. Ačkoli mnozí lidé nevěří že vás něco školka naučila. Já věřím že mě to naučilo se nenechat věci líbit a vzít věci tak jakým způsobem je chci vzít. Začal jsem to praktikovat tím že ve vzteku jsem vzal hlavu jiného děcka a omlatil mu hlavu o zem. No hrdný na to nejsem ale znáte to, když jste děti tak nemáte sílu jako 19 borec, samozřejmě někdy mám problém udržet svůj hněv ale jenom v přípádech které mohu jmenovat. Jsou to: Zesměšňování slabého či někoho kdo si to nezaslouží, Ublížení ženě či dívce, a samozřejmě nasílí na dítěti protože děti se nemohou bránit, a slečny jsou křehká stvoření (alespon já jsem toho názoru) které bychom jakožto silnější pohlaví měli chranit. Ale zpádky do školky. Pamatuju si že zaroveň jsem se lekl co na to řekne paní učitelka ale zaroveň jsem byl rád že jsem to udělal a stál za sebou. Dokonce si pamatuju proč jsem na něj zautočil. Bylo to když jsme měli postavit v časovém limitu něco z takových těch kostiček. Ani nevím co to bylo co jsem stavěl ale ten klučina mě to zbořil. Teď na to vzpomínáme s usměvem když se potkáme. A tento člověk se na druhý den oběvil u mne a omluvil se mi a zeptal se mě jestli nechci být jeho kamarád. Samozřejmě jsem řekl že jistě, protože mnoho kamarádů jsem neměl, jakože Freeho jsem znal už dávno. Často jsme stavěli pistole a bůh ví co s kostiček, pak samozřejmě taková ta ,,první láska" která vždy padá protože lidé často zjištují odlišné póly. Taky si pamatuju takovýho prcka s brejličkama. Moje vůle mě provázela celou školkou, dokazoval jsem si že můžu dělat co chci a jak chci, například: Nikdy jsem si nepřinesl zubní pastu, vždycky jsem ji šlohl. Další: Dal jsem pěstí do obličeje klučinovy se kterým jsem se hádal či tata je blbší (strašná sračka). A taky maškarní, všichni chodily v kostýmech a já si řekl ,,Mě se nechce" a tak jsem dělal všecky věci jako obvykle. Tedy než jsem našel něco jako masku nějakýho monstra (Srát na Batmana a Supermana!).

Takhle pokračovali ty chvíle které jsem trávil jako normální člověk. Ale Free šel dál protože nic nezameškal jako já, můj kamarád (v té době nejlepší, s Freem jsme neměli moc času který bychom mohli spolu trávit) šel do tkz. Vyššího patra kam jsem já nesměl (do dneška nevím kurva proč), takže jsem dělal trochu problémy a šel jsem tehda k ředitelce. Šel jsem na kobereček a měl jsem chvíly bobky ale pak jsem si řekl že bych se nemohl podívat do zrcadla kdybych se tam podělal a tak jsem si nechal kamenou tvář a prostě jsem šel s skz. Flow. Něž jsem se nadál byl jsem pryč a spokojený jsem pádil zpádky než pro mě přijel můj táta který si dával opravdu dost načas. Díky tomu jsem si zvykl trávit čas sám ale moc mě to nebavilo. Nebo když myslím jak co dělám teď tak s lidmi je minimálně 10x větší zábava než sám. Ale když jsem přišel domů tak jsem šel se svým nejlepším kamarádem (Podotýkám opět ještě ne Free) a byly jsme venku až do večera přičemž jsme běhali kolem sídliště kde jsem vyrůstal. Možná proto mám jistou lásku k ulicím a jejích vůni. A taky si pamatuju že parta holek se tehda se snažila získat číslo na mýho bráchu, do teď si myslím že jsem udělal dobře když jsem jim ho nedal a místo toho na ně pustil psychologický terror v podobě mého kamaráda. Jedna po druhá sedala do stínu s bolestí hlavy říkaly jací jsme to šulini. Ale my jsme z toho měli prdel. Ačkoli se omlouvám pokud vám vadí má vulgarita, ale píšu nyní stylem jakým mluvím když něco vypravuju. Ale jak se říká: Všechno dobré musí jednou skončit. No a tak se stalo, můj nejlepší kamarád zmilel kvůli rodičům kteří se odstěhovali. No a já v tu chvíly zůstal sám. No měl jsem svého psa takže jsem nebyl uplně sám ale přeci...kamarádi jsou cenější než pes. To mě utvrdilo v tom že musím zůstat tvrdej ať se děje co se děje. No později se ukázalo že to nebyla nejlepší cesta....

Tak tady končí má první část mé vlastní autobiografie, zatím jsem na začátku ale budu pokračovat. Nebojte. Tak něják, po zvolna. Znáte to :D

Jeden den v cizím těle

2. června 2015 v 23:02 | Frost |  Témata týdne od Frosta
KRÁTKÝ NÁVRAT DO VÁLEČNÉ VŘAVY PSACÍ! Za mou jistou neaktivitu může má nálada která mě neposunuje zrovna ke psaní ale k věcem jiným. Znáte to, takové ty věci jako: Známky, propadání z matematiky, nějaký ty pocity. No a tak jsem si skusil najít chvíli jen pro vás. S tím že napíšu možná úvahu nebo něco (Sám nevím co doopravdy napíšu).

Jak už to tak bývá, každý z nás si jednou nebo dvakrát chce být jako někdo jiný. Jako charakter ze hry typu Wei Shen(Sleeping dogs) nebo Sam Fisher (Splinter Cell) nebo tak jsem to chtěl mít já. Ale vemte si to tak. Něco by jste podělali v jeho kůži a zdechli by jste. Konec příběhu. Ale přece se tu nebudem zabývat hernimi postavami nu ni?

Takže určitě máte každý z vás jistý ,,Vzor", at už ve sportu či v čemkoliv jiném, jak by jste chtěli vypadat nebo mít ten talent. V mém případě je to můj oblíbený hráč z NBA Derrick Rose (považuji za důležité zmínit že mám i jeho boty!). A když se človíček jako já (který je menší než on ačkoli není nejvyšší..) dívá jak ten člověk v obrazovce skočí ze dvou noh tak že to vypadá že má na nohách trysky tak nemůže zůstat sedět v gauči. No a v tom je zároven problém. Kdykoli hraju Basketball tak se snažím hrát jako on ale zapomínám na to že neběžím 20 mil za hodinu( jak nečekané). Jo! A taky nejsem šlachovitý (To znamená že svaly jsou opravdu viditelné- tedy myslím :D Zkrátka jsou atletičtí!). No ale když pominete tyto hlavní rysy jsem celej on(nevěřte mi). No a tak vznikají také problémy se sebevědomím, vemte si že si říkáte třeba: ,,Yo, koukni na něj, ten musí mít holek když vypadá jak vypadá" Jo jasně. Ale zapomínate na to že vy tak můžete vypadat taky, samozřejmě ne všichni, protože jde i o stavbu člověka. Pokud bude mít širší stavbu tak to nebude tkz.,,Tyčka". Ale to samozřejmě nezastaví lidi myslet tak že vás budou nazývat tkz. Tlustým prasetem, a že nic neděláte a tak no. Ale víte co, musíte to brát tak že je potřeba změnit sebe, pak se jim vysrat na hlavu a ukázat že vy jste to chytřejší přirození než oni. Oni jsou zaostalí a nikdy nedosáhnout toho čeho můžete dosáhnout vy pílí. Chápete vo čem kecám že jo?! (Tak určitě!).

No něják jsem při psaní opět ztratil vítr z plachet a vzhledem že to píšu v době kdy se obvykle chystám jít do země snů protože jsem si jistý že nějákéj blázen ze sekačnou zase bude tančit pod oknem. Vím, že to nedosahuje kvalit kterých jsem schopen ale vrácím se teprve z týdnů (možná měsíců) kdy jsem nepsal. A teď když nad tím přemýšlím, možná jsem měl prostě napsat povídku ale teď už se mi nechce. Meh.

Peace Yo