Bez temnoty. Není úsvitu. A bez světla. Není života.

Únor 2015

Čtyři království část první: Kapitola č.26 : Souboje mečů

28. února 2015 v 19:44 | Free |  Čtyři království: část první
Komentář: Tak je tu další díl velkého příběhu a velký souboj v chrámu hromů jede na plné obrátky Smějící se . Přeji pěkné čtení Usmívající se .


Jednorázovka: Správné, nebo snad podivné srdce...

26. února 2015 v 16:01 | Free |  Freeho jednorázovky
Komentář: Tak po opravdu dlouhé době jsem napsal další jednorázovku. Já nepíšu jednorázovky nějak často a není to zrovna můj šálek čaje a to proto, že na to musím být naladěný a musím mít na to myšlenky, které pak často vyjádřím tady. Sice jsem tuhle jednorázovku napsal asi nějak v půlce února, ale dávám ji tady až teď, protože jsem ji ještě upravil aby měla aspoň nějaký děj a zápletu :) Tak snad se vám bude moje nová jednorázovka líbit :)


Kiseki no retards: Kapitola č.15

24. února 2015 v 20:08 | Free a Frost |  Kiseki no retards
Komentář: Tak je tu po opravdu dlouhé době další díl Kiseki no retards. Omlouváme se, že jsme už celkem dlouho další kapitolu nevydali, ale poslední dobou na to nejsou nějak moc myšlenky. Ale snad se vám bude kapitola líbit Usmívající se.


Tag Tvůj blog (Free)

23. února 2015 v 17:39 | Free |  Ostatní věci (Free)

Tak jsem se rozhodl, že se zapojím do tohoto Tagu, který jsem našel na blogu Tina , která to sice vzala od jiné blogerky, ale nevadí. :) I tak jsem se rozhodl do tohoto zapojit, protože tady už hodně dlouho žádný Tag nebyl a taky to tu, tak trochu spestřím, protože tu jinak vydávám jenom povídky a nebo téma týdne :D :) .... No ale hurá do toho :)

Čtyři království část první: Kapitola č.25: Život a Smrt

21. února 2015 v 14:12 | Free |  Čtyři království: část první
Komentář: Omlouvám se že jsem nevydal další kapitolu už celkem dlouhou dobu, ale vůbec jsem v posledí době neměl čas a náladu řešit nějak blog :( , ale tohle mě neomlouvá v tom abych tu vydával články a povídky. :/ ..... No každopádně v téhle kapitole to začíná dosti houstnout a vychází na povrch i celkem zajímavé věci, tak snad se vám bude kapitla líbit :)


Kapitola dvacátá pátá: Život a Smrt

,, Antony …… proč jsi tu ?" zeptal se Gabriel.
,, Já …….. jsem tu částečně ze stejného důvodu jako vy." řekl Antony.
,, Takže ti jde taky o hromové kladivo." pověděl Gabriel.
,, Ano, ale nechci ho dát králi. Mám s ním úplně jiné úmysly." pousmál se Antony.
,, A to jaké !!?" zakřičel Markus.
,, Vy nevíte co všechno to kladivo dokáže že ? No … kromě toho, že ovládá blesky tak se mu i přezdívá krotitel bohů." řekl Antony.
,, A co to jako znamená ?" zeptal se Tobias.
,, To znamená, že pokud narazíš na boha a máš tohle kladivo, tak můžeš tím kladivem boha ovládat, ale pouze na velmi krátkou dobu." odpověděla Hana.
,, Přesně řečeno." ušklíbl se Antony.
,, No počkat a na jakého boha to chceš použít ?" Zeptal se Gabriel. Antony vytáhl zlatou knihu, kterou měl připevněnou na opasku.
,, Vypadá stejně jak ta co měl modrý drak." zamyslel se Tobias.
,, Taky to je ona." ušklíbl se opět Antony.
,, To ….. neeeee. Chceš ovládnout Azazela." zamračil se Gabriel.
,, Přesně. S jeho pomocí obrátím celý svět na prach." řekl Antony a zasmál se.
,, A co s toho budeš mít ?" zeptal se Markus.
,, Nic. Já jen plním žádosti samotné smrti." odpověděl Antony. Pak hned vedle něj přistál Padlý anděl se svými černými andělskými křídly a v plné zbroji.
,, Zase on ! Ale tentokrát nám neunikneš. Potrestám tě za to, že jsi zabil Daniela a Lili !" zakřičel naštvaně Tobias.
,, Uklidni se Tobiasi." řekla Hana.
Mezitím pod chrámem hromů. Před těmi velkými schody padaly těla mrtvích, nebo ještě umírajících mužů, kteří patřili k Matadorovi. Byly celý od krve.
,, Musíme udržet pozice !" křičel jeden z mužů.
,, Nemáme šanci, proti tomuhle chlapíkovi ( zvuk seknutí meče ) AAAaaa !!!" zakřičel muž bolestí a padl k zemi mrtev. Už stál pouze jeden. V ruce svíral meč, která se mu třásl v důsledku toho, že se mu klepali ruce strachem. Spíše se klepal celý. Muž pak viděl jak z těl jeho mrtvích kamarádů vycházejí paprsky, které šli do krvavě zářícího meče, který svírala jedna dosti podivná osoba, protože jedna ruka byla zmutovaná k nepoznání. Osoba s krvavě zářícím mečem kráčela ke schodům, kde stál i klepající se muž. Muže ovládal strach až moc a když se ta osoba postavila před něj, tak muž zavřel oči. Klepal se jako malé dítě. Osoba se začala hlasitě smát.
,, Ha ha ha ha haaaaa !!! Tvá duše je bídná, ale bude se mi hodit !!" smála se osoba a švihla svým rudým mečem. Muž se ani nehnul. Meč se zasekl do jeho tělo. Bolest byla neskutečná a přitom cítil jak mu z rány vytéká krev. Osoba pak vyrvala svůj rudý meč z těla muže a dala mu pěstí do obličeje. Muž spadl k zemi a cítil jak ho opouští síly s každou další sekundou. Osoba pak přistoupila k ležícímu muži a zabodla svůj rudý meč do jeho hrudi. Muž naposledy vydechl a jeho pohled strnul. Pak už jen paprsek energie vycházel s těla muže do rudého meče.
,, Vítej v novém domově ha ha ha !!" zasmála se osoba a pak začala kráčet po schodech nahoru do chrámu a přitom jeho úsměv na tváři nemizel ………..

…….. V chrámu hromů……….
,, Takže Gabrieli. Dnes …… přijde tvůj konec." řekl Antony a vytasil meč smrti.
,, Nevstupujte mezi mě a Antonyho !" rozkázal Gabriel.
,, Ale Gabrieli……" řekl Tobias.
,, Ne! Pokud budu muset tak to udělám." pověděl Gabriel a přitom mu stekla slza po tváři. Pak si Gabriel nasadil helmu a vytasil meč života. ,, Něco muselo zbýt s toho Antonyho co jsem znal. Zachráním tě …. Příteli." řekl si Gabriel v duchu.
,, Ha ha ha haaaaa!!!!! Tady je párty beze mě ?? No tak to není moc dobrý !!!!" zakřičel bláznivý hlas. Markus se hned zarazil co uslyšel tento hlas. Dobře ho znal.
,, Ten hlas ……. Petr." udivil se Markus a otočil se.
,, Ha ha ha zdravím bratříčku ! Je to už nějaká doba co jsme nebojovali co !!??" zakřičel Petr bláznivě.
,, Dobře … začíná to tu houstnout, ale máme převahu." řekl Tobias.
,, No to jo, ale nelíbí se mi to." pověděl Matador.
,, Dobře. Takže Gabriel má Antonyho. Ty Tobiasy s Hanou půjdete na Padlého anděla a já s Matadorem si podáme mého bratra." řekl naštvaně Markus.
,, Nejsem proti." odpověděl Tobias.
,, Aleeeeeee tohle není fér." urazil se Petr.
,, Ooooooh já mám taky bojovat ?" zeptal se Matador Markuse.
,, Jo, ale já ho chci dorazit." Odpověděl rozhodně Markus.
,, Za tohle budu chtít příplatek !" Zavolal Matador na Gabriela.
,, Heh ….. budeš rád pokud přežiješ." usmál se Tobias.
,, Ha ! …. Tak o to jsi starosti nedělám." pousmál se Matador a vytáhl svůj meč z pochvy. Kolem meče probíjely blesky.
,, To je …. ??!" řekl udiveně Markus.
,, Legendární meč blesku." řekl s klidem Gabriel jakoby ho to vůbec neudivilo.
,, Ano to je on." pověděl Matador.
,, He a kde jsi ho vzal ?" zeptal se Markus.
,, Je to dlouhý příběh, ale našel jsem ho tady v chrámu, když jsem tu byl poprvé. Tehdy mě ten žlutý drak málem zabil, ale utekl jsem." pousmál se Matador.
,, Hele já jsem pořád tady joooooooooo !!!!!?" křičel Petr.
,, Už jdu !!!!" zařval Markus a jeho meč vzplanul ohněm. Při běhu mu začalo růst na těle lávové brnění. ,, Aaaaaaaa !!!" křičel Markus a napřáhl svůj meč ohně. Pert meč ohně lehce zablokoval. ,, Ha ha ha…… né tak zhurta bratříčku !!!! Musíme si ten souboj užít víííííš ?!!!" řekl nadšeně Petr. Markus na to jenom zlostně odfrkl. Náhle se za Petrem udělalo problesknutí a za ním stál Matador.
,, Heeeeee ?! Působivé ha ha ha aspoň tohle bude zajímavější !!" křičel radostně Petr.
,, Nemysli si, že to budeš mít lehké." pověděl Matdor.
,, Ooohhh už se těším !!" řekl Pert nadšeně a pak se otočil na Markuse.
,, Neboj ukončím to s ním rychle a pak si to rozdáme my dva co ?!!!!" navrhl Petr.
,, Hmmmmmm." Mručel zlostně Markus.
,, Jde … me ….. na ….. to !!! zasmál se Petr. ,, Totální šílenství ha ha haaaa !!!!" zakřičel Petr a celý začal rudnout jako samotná krev. Nejdříve se zvýraznily jeho žíly a pak začala rudnou i celá jeho kůže. Z jeho očí vycházela rudá záře i s rudým kouřem jako od vypařující se krve. Jeho meč taky rudě zářil a z jeho rukojeti kapala přímo krev, která stékala na zem. Oko na meči šílenství se probudilo a všude se začaly ozývat hlasy trpících a umírajících. Slyšeli to všichni. Šel z toho přímo strach. Normální člověk by řekl, že Petr už snad není člověk, ale démon.
,, Tak pojďte !!!!!! Ha ha haaaaaaaa !!!!!" smál se hlasitě Petr. Matador použil problesknutí aby se přemístil hned vedle Markuse.
,, Tak tohle bude zajímavý." usmál se Matador. Pak do Matadora uhodil blesk z nebes, který se zformoval do bleskové zbroje. Markuse to trochu vyděsilo, protože stál hned vedle Matadora. Markus si pak udělal ve druhé ruce lávový štít a jeho zbroj začala trochu hořet.
,, To si piš, ale nezapomeň ……. Já ho chci dorazit." řekl naštvaně Markus a zaujali s Matadorem bojový postoj………

…….. Mezitím ………
Tobias a Hana stáli naproti Padlému andělovi.
,, Jak to uděláme ??" Zeptala se Hana Tobiase.
,, Tak jednoduše. Já půjdu na něj a ty mě budeš krýt." řekl Tobias a zasmál se.
,, Dobře." odpověděla Hana. Tobias vytáhl svůj meč ledu a vody ze zad.
,, Chci ho zabít. Pomstím tím smrt Lili a Daniela ! Haaaa !!" zakřičel Tobias a na těle se mu začala dělat ledová zbroj a pak vodní zbroj. Padlý anděl na něj jenom koukal a mlčel. Hana vytasila svůj meč světla. Udělala se jí zboj světla a pak udělal před sebou kruh magie světla, kterým prošla a vyrostla jí bílá andělská křídla na zádech. Tobias už chtěl na něj vyběhnou, ale překvapilo ho, že padlý anděl si klekl na kolena a jednu ruku si dal na svoji helmu.
,, Co to děláš ? Je už pozdě zpytovat svědomí ….. jestli nějaký máš !!" křičel Tobias.
,, ……….. Temný oheň……." zašeptal padlý anděl tak tiše, že sotva to Tobias s Hanou slyšeli. Padlý anděl vstal a nad jeho hlavou se zjevoval černý oheň i meč temnoty začal hořet temným ohněm.
,, Co to má na té hlavě ??" divil se Tobias.
,, To má temnou svatozář, která hoří černým ohněm." odpověděla Hana.
,, Cože. Já mu ukážu svatozář !" zasmál se Tobias a oba jeho meče začali zářit. Pak Tobias zaujal bojový postoj. Hana mávla křídly a lehce se vznesla nad zem a byla hned za Tobiasem. Padlý anděl jen tak máchal svým mečem a přitom se díval na Tobiase a Hanu vražedným pohledem…………….

………. Mezitím ………
,, Proč tohle všechno děláš ?" zeptal se Gabriel.
,, Proč ? Protože já sloužím smrti." odpověděl Antony.
,, A proč ses jí vydal ? To nejsi ty ?" pověděl Gabriel.
,, Nic z toho Antonyho co jsi znal. Nic nezbylo a proč, že jsem se jí vydal, protože tehdy v sopce jak jsi mi nepomohl a já spadl do lávy. Byla to neskutečná bolest. Hořel jsem a umíral, ale neumřel jsem. Náhle jse mi zjevila sama smrt v celé své kráse. Stála přede mnou, ale nebrousila si kosu. Náhle mi řekla, že mi zachrání život, ale jenom tehdy pokud jí už budu navždy sloužit skrze meč smrti. Příjmul jsem to a smrt mě sama zachránila. Probudil jsem se v trávě a byl jsem celkem daleko od té sopky. Mé brnění bylo neporušené, ale ne moje tělo. Nebylo spálené, ale jizvy na mém těle zůstaly po té lávě. Pak už jsem následoval pouze meč a moje myšlenky se zmítaly v plán jak tě zničit Gabriely." řekl Antony.
,, Antony ……… Jestli ti vadí, že jsem zachránil Janu a ne tebe tak to se ti omlouvám, ale byla to moje žena a ty by jsi taky zachránil radši svoji ženu, než přítele." pověděl Gabriel.
,, Ha ha ha ha ….. ty si myslíš, že mi vadí jenom to, že jsi mě nezachránil. Tak to jsi na omylu. Mě vadilo na tobě všechno. Tvoje hodnost, ženu. Měl jsi všechno po čem jsi chtěl a já nic. Neustále jsem koukal na vás jak se sbližujete. Já jsem ji taky miloval. Bylo celkem pro mě těžké ji zabít, ale pak když už byla mrtvá. Tak jsem pocítil úlevu." odpověděl Antony.
,, Ale miloval jsi ji…….." řekl Gabriel, ale nestihl to doříct.
,, Už dost !!! Mám tvých keců plné zuby. Je čas to ukončit. Smrt na tebe čeká." pověděl zlostně Antony a všude kolem něj se začala shromažďovat magie smrti.
,, Antony. Proč se tvoje oči museli zavřít, ale já ti je zase otevřu a ukážu ti světlo." řekl Gabriel a kolem něj se začala shromažďovat magie života.
,, Ha ha ha … až moc si věříš. Ty jsi měl vždycky velké sebevědomí, ale až zemřeš tak mě už nikdo nebude mít šanci mě porazit." pousmál se Antony a kolem něj se udělal výbuch magie smrti a kolem Gabriela výbuch magie života. Antonymu zmohutněla zbor. Měl a zádech dva páry černých andělských křídel. Z jeho očí vyzařovala temná energie jako ze samotné smrti a jeho meč smrti zmohutněl do obouručního meče. Gabrielovi taky zmohutněla zbor. Na zádech měl dva páry bílých andělských křídel. Z jeho očí vyzařovala zelená energie života a jeho meč života zmohutněl do obouručního meče.
,, Vyslanec života." pověděl klidně Gabriel.
,, A já jsem vyslanec smrti." řekl Antony.
,, Pověz mi Antony. Co ti teď šeptá meč smrti ?" zeptal se Gabriel.
,, Říká, že čas tvé smrti nastal společně s tvými nadějemi." pověděl Antony …….

Soul - Příběh č.4 - Konečný pád

16. února 2015 v 20:10 | Kira |  Soul

,, Je to dobré doktore Payel. Otisky byly upřímně na pohled stejné, ale v jedné části se lišily. Asi předchozí majitel staré otisky rozmazal. Nikdy se nedovíme zda jsou to vaše otisky." řekl jeden z laborantů a usmál se. Doktor Payel polknul a koktavým hlasem se zeptal ,, A-a jaké otisky jste tam ještě objevily?" ,, Hah jste dneska nějaký rozhozený pane. No musel jsem projít i policejní záznamy. Nějaký Rocco. Příjmení se neudává." řekl mladík a projížděl další informace o Roccovi. ,, Je celkem komické, že předmět kterým se zabil ve věznici nebyl k nalezení."

Když tohle mladý laborant řekl v doktorovi píchlo u srdce. Začal se zhluboka nadechovat. ,, Doktore ?! Co se s vámi děje ?! " zařval mladý laborant a chytnul doktora Payela kolem ramen. ,, Ne....nic mi není. Vážně. Jen chvilková závrať." řekl doktor Payel a usadil se na černé kožené křeslo. ,, To nemůže být...pravda.....Všechny tyhle příběhy.." pomyslel si doktor Payel. Šílenství si pomalu brodilo cestu až k němu. Hah. Přesně jak to mám rád. ,, A-a co Lucasovi otisky ?" řekl doktor Payel a utřel si kapičky potu kolem krku. ,, Krom toho chlápka z věznice a neznámé, které se neshodují se žádnými v naši léčebně , tam jiné nebyly." Doktor Payel zblednul. ,, Kdo sakra jsi Lucasi ?!! "


,,Je to věc která tě pohltí a nechce tě pustit, je to stejné jako anorexie akorát tohle víc bolí. Nikdy neodejde, pořád s tebou zůstává." mluvil jsem potichu a sledoval pozorně své dlaně. Víte, byl jsem jednou normální kluk s úsměvem na tváři. Než si mě vybral on. ( V Lucasové hlavě proběhnula vzpomínka ve které mladá hnědovlasá dívka se topila ve své krvi s otevřenýma modrýma očima ) ,, Aaaaa ! " zařval jsem a začal jsem si trhat vlasy z hlavy. Mou hlavo procházela pulzující bolest. ,, Proč do prdele já ?! " zařval jsem a praštil jsem pěstí do vedlejší zdi. ,, Nezapomeň na naši dohodu. Duše za duši. Tělo za mou sílu. Nech to na mě Lucasi. Čas se blíží. Hladovím " řekl hlas v mé hlavě. ( Lucas se podíval na krvavou skvrnu na zdi. Hlavou se přiblížil až ke zdi a olíznul svou krev. ) ,, Hah. Yes my lord." ( Řekl Lucas s širokým úsměvem a jeho oči měli červený nádech. )

Doktor Payel seděl za svým stolem a popíjel levné krabicové víno. Né že by ten hamoun neměl peníze, ale nedávno ho zabavil jednomu z praktikantů. Na stole měl položené všechny mé spisy. Chi. Hledal jakoukoliv informaci o mé minulosti. Smůla doktore. Má minulost byla přepsána. ,, Kurva drát ! Ty malý bastarde ! " zařval doktor Payel a hodil krabici od vína na zem. ,, Hah. Už vím Lucasi. Ty si chceš hrát co ?! Dobrá. " řekl doktor temným hlasem a vstal ze židličky. ,, Tma zmizí když si na ní posvítíme ! " dodal a vydal se bez váhání přímo na místo činu. Aby vám bylo jasno. Za mnou. ( Lucas se olíznul. ) Pinky. Přijde můj dobrý přítel a tvoje podobizna. Haha.

Doktůrek popadnul svazek železných klíčů , které byli uzamknuté jedné z trezorů ve stole. Upravil si svou krásnou kostkovanou kravatu od maminky a vyšel sebejistě kupředu. Bylo už pozdě večer. Asi měl rád divoké noci. Chi. Pravačka mu asi nestačí jako mě. Pomalu kráčel po tmavé chodbě. Slyšel jsem ho moc dobře. Nikdy jsem necítil , že by se mě někdo nebál. Vytočilo mě to. ( Lucas se kousnul do rtu ) Jeho kroky se ozývaly. Krok po kroku byl blíž a blíž. Chvěl jsem se nedočkavostí. Bolest. Och ta slastná bolest se ke mě blížila. Najednou, když už mi to přišla věčnost , kroky utichly. ( Lucas se širokým úsměvem usmál ) ,, DÁLE !! " zařval jsem. ( Lucas s úsměvem na tváři a vykulenýma očima sledoval otevírající se dveře )

,, Ahoj !! Ahoj !! Rád tě zase vidím příteli !! " řekl jsem a rozběhnul jsem se k němu s otevřenou náručí. Doktor Payel se celou dobu díval do země a když jsem se k němu blížil, najednou jsem ucítil tvrdou ránu do pravé strany obličeje. Můj přítel... mě praštil. Okamžitě jsem spadnu na zem. Kurva. Celkem to bolelo. Chi. ,, Konec hry. Lucasi." řekl výhružně doktor Payel. ,, Huh ?" prohodil jsem nechápavě. ,, Och už vím. To jsem ale buran. Pinky tohle je Payel. Doktore tohle je Pinky." dodal jsem a pomalu jsem se zvednul ze země. ,, Pinky ? " dodal nechápavě doktor. ,, Haha. Jednorožec víte. Jste jako dvojčata pane." řekl jsem a sednul jsem si zpátky na svou okousanou postel. ,, Dobrá doktůrku. Konec srandy a řekněte mi. Proč jste tu ." ( řekl Lucas temným hlasem )

Doktor Payel poodstoupil. Zarazil ho můj hlas. Chi. Stejně ani nebyl můj. Víte, neumím číst lidské myšlenky, ale myslím si , že jeho otázka by zněla ,, Kdo jsi ?" To mu nepovíme. Není ten správný čas. ,, Doktůrku ?! Už je celkem pozdě večer a dětem se říkají pohádky na dobrou noc. Chcete vyslyšet moji pohádku doktore Peyele. " řekl jsem klidným hlasem. Neodpověděl, ale cítil jsem, že touží zjistit každý kousek mého já. Chi. Lidská naivita obklopuje celý tenhle ubohý svět. Byl to někdo jiný. Už tě skoro mám příteli. ,, Prosím doktůrku. Pohodlně se usaďte a bedlivě poslouchejte. Doufám , že si nechcete sednou na klín, ale protože jsem tam dobročinný tak vám to dovolím. Hah." řekl jsem a oprášil jsem si kolena. Doktor Payel nic neřekl. Byl těžce znechucen mým já. Pěkné.


Upřímně proti tomuhle chlápkovi jsem nikdy nic neměl. Jediné co na něm bylo pozoruhodné, že byl pilotem letadla s několik seti lidmi. Jejich duše. Bezvýznamné na tomhle světě. Nikomu nebudou chybět. Jmenoval se Aiden. ( Lucas se škodolibě usmál ) Jak říkám. Chlápek jako vy doktůrku a já. Sice na moji krásu nepobral , ale když se přece jedná o lásku , tak se krása až na posledním místě. ( Lucas se podíval na doktora Payela a otřepal se) No nevím jestli poslední místo je to vhodné slovo. Chi. Takže kde jsem to vlastně skončil. Huh už to mám ! Aiden. Byl velice zkušený letec a o peníze neměl nouze. Se svoji manželkou Chloe. Byla těhotná a čekala dvojčata. Dvě krásné holčičky. No doktore dokážete si představit jejich malinké tělíčka. Šťavnaté křepelky. ( Lucas vypláznul jazyk a snilky se povíval na strop )


Ano uznávám. Musí to být krásné když čekáte potomky. Víte doktore.... taky jsem si přál mít své děti....milovat je a starat se o ně. Jediné co vás v tomhle temném světě vysvobodí je jejich růžovoučké tvářičky s úsměvem na tváři.... přál by si aby jejich oči byli jako.... její.... ( Lucas se nevinným pohledem podíval na doktora Payela) ,,Sakra co se to děje s Lucasem ?! " pomyslel si doktor plný údivu. ,, Tohle je pravý Lucas ?" . ( Lucas sebou švihnul na zem a začal se křečovitě cukat a řval z plného hrdla bolestí )


Ehm. Můžu pokračovat dál. ( Lucasů hlas se zdál temnější a strašidelnější než předtím ) Jeho těhotná žena Chloe měla velice komplikované těhotenství. Hrozilo že její děti umřou a při nejhorším by mohla zemřít i ona. Proto už několik týdnů ležela na pozorování. Bylo to tak neuvěřitelně lehké. Tahle situace se nám přímo nabízela. Chi. Nebudu vám vyprávět dlouhý příběh jako ty ostatní předem. Pf. Proč já se vůbec snažím. Takovéhle sračky nikoho nezajímají, že pane doktůrku. Jednoho dne kdy Aiden letěl do Japonska měl sebou asi 150 lidí. Jeho přítel , který byl druhý pilot odešel do kabinky si odskočit. Byl tam sám a soustředil se na let. ,, Konečně samy Aidene." ozval se tajemný hlas za ním. Aiden se leknul ,, P-p-promiňte pane, ale tady máte vstup zakázán. Okamžitě se vraťte na své místo... Proč bych to dělal. Jsem tu na skok." řekl tajemný muž.

,, Podívejte se. Tohle není žádná sran..." nedořekl Aiden protože tajemný muž ho přerušil. ,, Vaši dětem a manželce hrozí smrt že ?! " řekl muž a začal se chichotat. ,, Co si to k sakru dovolujete ?! " řekl výhružně Aiden a uvnitř v něm hrklo. ,, Dovoluji ? Já si vám dovoluji dát jistou nabídku. Pár set životů za vaše jediné štěstí na tomhle prokletém světě." řekl tajemný muž. Aiden byl jako přikovaný. Nedokázal uvěřit tomu co tenhle prokletý muž říká. ,, Co to tu plácáte !! Raději zmizněte nebo .. ! " Aiden byl připravený tajemného muže na místě zmlátit. ,, Má trpělivost vážený pane není nekonečná. Ale cítím ve vás něco. Přemýšlíte co jsem to vlastně myslel a zde je to pravda." Aiden se ještě víc zarazil a bedlivě poslouchal tajemného muže. ( Lucas bez mrknutí oka sledoval každý pohyb doktora) Aiden byl velice ovlivnitelný kluk. Jeho manželka ho podváděla s jeho nejlepším kamarádem a popravdě. Ty dvojčata nebyli jeho. Haha. Taková smůla. Pardon. Dvojitá smůla. Chi. Vypadalo to až moc jednoduše. Tenhle ten plán. ,, Poslouchej mě Aidene. Je to jednoduché. Zdravý tvým nedražším , ale je v tom jedna jediná věc." řekl tajemný muž. ,, Jaká ?! " zeptal se vystrašeně Aiden. ,, Musíš spadnou s tímhle letadlem do hlubin noře !!! HAHAHA !! " zařval tajemný muž.

Aidna obklopila obrovská úzkost. Nebyl připraven přít o svůj život. ,, Vidím , že tě tohle nenapadlo ani v nejtemnějších nočních můrách." řekl tajemný muž a usmál se. ,, Tak jak Aidne. Dokážeš zachránit ty které z celého svého slepého srdce miluješ ? Nebo si ubohý člověk jako ti zamnou." řekl tajemný muž. Naklonil se k Aidnovu pravému uchu a položil svou ruku na jeho pravé rameno. ,, Jaká je tvá odpověď ? Huh. " zeptal se klidným hlasem tajemný muž. ,, NIKDY !! " zařval Aiden a odstrčil muže. ,, Tohle jsem slyšet nechtěl. Zklamal si mě. Ale ani TY. Ani tvá ODPOVĚĎ mě nezastaví !! " zařval tajemný muž a vytáhnul z černého kabátu malý nožík. ,, Buď ti zem lehká Aidne. "



,,Víte doktůrku co se pak stalo. Jeho hrdlo a ústa pohltila černá krev. Nádhera." řekl jsem ,, Počkej počkej !! Co to má znamenat. Končí tenhle příběh úplně na jiném principu ! " naléhal doktor Payel. ,, Huh. To mě nezajímá." řekl jsem a podíval jsem se s úšklebem na doktora. ,, Co to. " nedokázal ze sebe vydat pořádnou větu. ,, Pššššš BUM !! HAHAHA !! ( Lucas se začal smát a pomocí rukou zahrál pád letadla ) ,, Copak doktore. Pořád si myslíte, že se tenhle svět točí kolem nějakého spravedlivého řádu ?" řekl jsem a a podíval jsem se na Pinkyho. ,, Ty si můj kulíšek." ( Lucas se rozběhnul k Pinkymu na zdi a začal ho rukama objímat ) ,, Nemožné nemožné nemožné !! " říkal si dokola doktor Payel a odešel z cely. ,, No Pinky zdá se. Že ho máme pomalu tam kam chceme." ( řekl temným hlasem Lucas. Jeho oči měli červený záblesk )

"Strach uvnitř nás"

16. února 2015 v 18:51 | Frost |  Témata týdne od Frosta
Takže se snahou překonání času ve kterém se nyní nacházím a nejsem moc schopen cokoliv psát se tu snažím napsat téma týdne. Toto téma má pro mne zvláštní význam protože vlastně lze mluvit o životě. V životě se bojíme spoustě věcí ale snažíme se je nedávat najevo s tím že bychom vypadali jako měkce. Ale povím vám něco. Bylo to už před delší dobou a já si takhle vykračoval po ulici, pro spousty z vás normální činnost a pak si říkáte ,,Proč to ten debil tu plete?". Vlastně má to smysl protože díky tomu jsem dokázal pochopit některé slova. Souvisí to hodně s osvícením kterého může každý muž dosáhnout. Ano je to hodně spirituální věc, ale díky těmto věcem nacházíme odpovědi které nám předtím byly skryty. Každopádně abych dopověděl svůj příběh. Šel jsem takhle po ulici a protože byla už tma a na ulici nebyl vůbec nikdo kromě takových těch skupinek které si pořád myslí že je dobré býti Gangsta. Samozřejmě i plné lidi kteří jdou do hospody ale cestou kudy jsem šel nechodí tihle lidi. A tehda jsem potkal chlapíka který vypadal jako kdyby zabil zrovna medvěda holýma rukama. Obrovský pracky a velký tělo, prostě takovej ten zmrd který vás sejme bez prdele na jeden úder. Nejsem člověk který by se jen tak něčeho viděsil a většinou i když vidíme děsivé lidi tak prostě kolem nich projdeme. Ale co když na nás zavolaj zpádky? A tenhle ten borec se zastavil když jsem kolem něj prošel. Měl hlubokej hlas a jsem si jistej kdyby zařval tak by i zvěř zdrhala, chápete jak to myslím. Otočil jsem se a podíval tázavě na človíčka. Ten ke mě přistoupil a natáhl ruku, já odskočil o krok zpádky ale pak jsem si všiml že mi podává ruku.
,,Hele promiň ale nevíš kterým směrem je nádraží?" Tyto slova mě zasahli protože celou tu dobu jsem se vlastně strachoval o to jestli to není nějakej magor který mě rozkope hlavu a von to byl obyčejnej člověk. Kterýmu říkali ,,Drobek" tohle změnilo v jistém smyslu moje přemýšlení. A když jsem četl knížku kterou vlastně pořád čtu, můj Guru se zabýval strachem. Strach nám brání se soustředit na věci na které bychom se měli soustředit. Například: Když vás někdo šikanuje nebo vás někdo zhazuje tak máme často strach bojovat zpádky protože máme pocit že si to ještě zhoršíme nebo ublížíme někomu jinému tím že se budeme bránit. A ten strach nám brání získat nějaký základ pro budoucí život. Ve smyslu že se budeme bát potom pořád a nebudeme dělat věci které bychom měli jako jít za holkama a bavit se s kamarády, jít ven na sluníčko a užívat si prostě života. Samozřejmě to jedna strana mince, ta druhá říká jakou máte opravdovou hodnotu. Nepíše se tam jaké jste národnosti nebo rasy ale píše se jakou cenu jako člověk máte. Tuto cenu si každý člověk udává sám. Čili je potřeba mít nějakou vizi jakým člověkem chcete být a potom se tak pomalu dopracovávat. Já si zvolil že budu člověkem který bude dělat správná rozhodnutí ale taky jsem se rozhodl že je na čase abych začal hledat jistou ,,moudrost".


Chtěl bych doplnit malou větu která má dle mého cenu říkat. Ačkoli je především míněna spíše pro stejné pohlaví jako jsem já. Nebojte se říct dívence že vám na ní záleží protože je to nejlepší cesta jak se dozvědět jak o vás smýšlí. Když vám řeknou jenom špatné věci ačkoli jste se snažili udělat pro ně spoustu věcí tak víte že tahle vám za nic nestojí a že jim chybí jakákoliv empatie nebo úroveň.


Cesta životem bude pro mnohé jako já vždy těžká ale nezapomínejte že nejduležítější v životě je positivní energie kterou ze sebe vydávate a kterou krmíte svou mysl. Pokud budeme myslet na negativní věci nikdy se nikam nedostaneme a bude pořád stát na nějakém depresivním místě. Můžete mít lidi kteří vás budou tlačit každý den ale pokud se nepohnete sami tak je to zbytečné. Jediný člověk který dokáže najít váš vnitřní klid a mír, a kdo dokáže vás osvobodit od špatných vlivů jste vy. Marcus Garvey řekl,,Strach je typ nervozity který je vhodný jenom pro děti. Muži by se neměli bát. Můž by se měl bát je jedné věci a to je boha. Bát se něčeho jiného než boha znamená urazit boha" Neznamená to že jsem věřící protože bůh může existovat i když nejste věřící. Čili osvícení muži se nebojí.


Měl bych také řící nějaké to slovo na konec.
Hledejte moudrost. Možná se vrátím a napíšu další Words of Wisdom ve kterém vám povím o tom jak v životě často není dležité někoho oslňovat.


Takže s těmito slovy se loučí Frost. Peace.

Téma týdne je "Předsudky"

6. února 2015 v 20:27 | Free |  Témata týdne od Freeho
Vezmu to zase nějak obecně. Předsudek, je vlastně určení/vymyšlení pohavy, vlastnotí, charakter a daloby se říct, že určení/vymyšlení vnitřku člověku aniž bychom ho znali nějak osobně. Je to prostě představa člověka jaký je aniž bychom ho znali, nebo o něm něco věděli a většinou lidi určují předsudky hlavně podle vzhledu člověka a při prvním dojmu při setkání s cizím člověkem.....

A když se nad tím zamyslím, tak je to vlastně špatně, že lidé mají předsudky a většinou špatné hlavně kvůli vzhledu člověka. Nikdy nemůžete vědět jaký je ten člověk ve svém nitru. Ve svém srdci. Hned jen co lidé uvidí muslima, tak si hned do hlavy vetšina usmyslí, že je to terorista, ale všichni nejsou takový. My je takové vidíme jenom díky zprávám, protože nějaký radykální muslim se odpálil. Nebo lidí spatří roma a všichni hned řeknou. Čorka, zloděj, pobuda, nepracující člověk, ale já sám znám několik romů, kteří nejsou špatní a normální chodí do práce a když jsem byl i u nich doma. Tak žádný binec. Pěkně a normálně uklizeno. Ale třeba taky když lidé vidí třeba nějakou moc zmalovanou holku, tak většina lidí řekně, že je to prostě kurva, ale nemusí to být vůbec žádná kurva..... a většinou to prostě určije hlavně to jakou má člověk pleť, celkový zvhled, vlasy, obličej a taky to určuje to jak je člověk oblečený.

Například jsem jednou viděl video, že profesionální herec se oblékl jako bezdomovec a šel po náměstí. Náhle začal předstírat jakoby začal kolabovat a spadl k zemi. Nikdo a celkem dlouho se nikdo neodhodlal se mu pokusit pomoct aniž by věděli co se doopravdy stalo. Lidé totiž mají předsudek, že bezdomovci jsou věčně ožralí a opilí a tak si lidé mysleli, že se prostě opil a nic vážného se nestalo, ale co když by dostal třeba infarkt a mohlo mu jít o život. Pak se ten herec oblékl slušně. Vzal si košili, sako a kravatu. Pak šel opět na to náměstí a pak začal kolabovat a spadl na stejné místo jako před tím. Většina lidí ihned k němu přiběhla a hned se zajímali co se stalo.

Je až celkem udivující jak předsutky celkově ovlivňují naše chovaní a myšlení k jiným lidem jen kvůli vzhledu a podle mě většinou k špatnému. Všichni nejsou stejní ať je to kdo je to. ...... No a tím to asi končí můj nudný článek Smějící se.

Černá čepel 2 - Kapitola č.2 - Krvavá hra

6. února 2015 v 13:38 | Free |  Černá čepel 2
Komentář: Je tu další kapitola, která už začíná i tak celkem krvavě, ale vlastně v celém tytulu Černá čepel je krve dost, takže celkem nic nového. Předem se omlouvám, že jsem tu nedal nic už nějakou dobu, ale pokusím se o víkendu sen dál další kapitolu Čtyři království část první Usmívající se . No a snad se vám bude další kapitola líbit, kde se objeví další zajímavosti okolo podivného chlápka s bílými vlasy....


,, Aaaaaaaa !!!" vykřikl připoutaný chlapík na vozíku bolestí, protože muž s bílými vlasy mu vrazil šroubovák do ramene.
,, Kolik je tisíc mínus dvacet tři ?" zeptal se muž s bílými vlasy.
,, Cože ?" zeptal se potichu připoutaný chlapík, protože bolest mu bránila mluvit.
,, Ptal jsem se !" vykřikl výhružně muž s bílými vlasy a začal více vrtat šroubovákem do rány.
,, Aaaaaa ! Je to devět set ….. sedmdesát …… sedm." řekl připoutaný chlapík a jeho slzy se draly z očí.
,, Tak se mi to líbí." zaradoval se muž s bílými vlasy a vyndal šroubovák z ramene. Jen co to udělal, tak krev začala vytékat z rány a ztékat po těle chlapíka.
,, Proč jste to udělal ?" zeptal se zoufale chlapík, když mu opět začaly téct slzy s očí.
,, Hra už začala." řekl pouze muž s bílými vlasy.
,, Počkej ... A co ten příběh ?" zeptal se připoutaný chlapík.
,, Ohhh to je pravda. Říkal jsem, že ti ho řeknu." pověděl muž s bílými vlasy a vzal si do rukou kleště. ,, No jen nevím, kde bych měl začít." zamyslel se muž s bílými vlasy a kleknul si. Kleště, které svíral a pak je přiložil k malíčku jeho nepoškozené pravé noze.
,, Počkej ?! Co to děláš ?!" ptal se spoutaný muž.
,, Kolik je tisíc mínus dvě stě dvacet dva !" řekl muž s bílými vlasy a začal silně z cvakávat kleště, které začali drtit malíček. Až ho doslova kleště rozdrtili.
,, AAAaaaaaa ! Osm …. set … osmdesát …. osm." pověděl sekaně spoutaný muž a jeho slzy stékaly po obličeji. Muž s bílými vlasy odložil kleště, které byly celé od krve. Pak uchopil skalpel.
,, No takže jdeme na to." řekl nadšeně muž s bílými vlasy……

Tady jsem se nenarodil. Narodil jsem se v jiném městě, ale není daleko od suť. Měl jsem matku i otce. Původně jsem byl jedináček, ale pak jsem měl i mladšího bratra a byl jsem v celku šťastný. Má matka mi dala jméno Keitaro, což znamenalo požehnaný. Ale ve škole jsem šťastný nebyl a nerad jsem tam chodil, protože jsem se stal terčem násilí a posměchu. Ovšem jednou jsem narazil na člověka, který mi změnil život …….
,, No tak dělej ukaž se slabochu ha !" křičeli Keitarovi spolužáci na samotného Keitara, který ležel na zemi a byl celý dokopaný.
,, Nechte ho být !" řekl jeden hlas za celou tou skupinkou spolužáků Keitara. Já jsem moc okolí nevnímal. Upadal jsem do bezvědomí. Jenom vím, že tam stál jeden chlapec, který se mě zastal. Víc si nepamatuji. Ale pak mě probrala ta jistá osoba. Moje rudé oči pohleděli na onu postavu co mě probudila a zřejmě i zachránila. Byl to kluk stejně starý jako já. Jeho oči vypadaly jakoby neměl chuť žít a měl kratší, tmavě blonďaté vlasy. Jeho úsměv sice byl upřímný, ale působil na mě trochu strašidelně. Teď bych už řekl, že ten úsměv nebyl děsivý ani trochu ha ha. No ale pokračujeme. Ten kluk mi podal ruku a zeptal se mě jak se jmenuji. Když jsem se podíval okolo, tak všude leželi moji zmlácení spolužáci. Někteří dokonce vypadali jakoby byli mrtví. Ten kluk se mi pak představil jako …… Hikaru……

,, AAAaaaaaa !" křičel bolestí připoutaný chlapík, protože ho Keitaro řezal skalpelem v oblasti prsou.
,, Kolik je deset tisíc mínus devět set dvacet pět." řekl Keitaro a nepřestával řezat.
,, Devět …. tisíc … s-sto …. sedm … desát … p-pět." pověděl připoutaný chlápek a Keitaro v ten moment přestal řezat skalpelem.
,, To je dobrý ! Zatím se mi ta hra s tebou hodně líbí ha ha ha !" začal se smát Keitaro. Připoutanému chlapíkovi jenom tekly slzky jako z menšího potůčku. Té bolesti bylo strašně hodně. Připadalo mu. Jakoby ho bolelo naprosto celé tělo a bolest se jenom zvyšovala.
,, Ale prosím nebreč mi tady. Zábava teprve začala." řekl Keitaro.

S Hikarem jsem trávil hodně času. Dalo by se říct, že skoro veškerý čas. Někdy se k nám připojil i můj mladší bratříček. Moji spolužáci mě bít nepřestávali, ale vždy mě Hikaru podržel. Divné bylo, že někdy se stalo, že pak jsem se den poté dozvěděl, že třeba jeden z těch spolužáků umřel, ale nikdy se nevědělo proč. Zajímavé. Hikaru byl dobrý přítel, ale vždy mě přišlo. Že mu něco vrtá hlavou. Stejně jako když mozek prožírají červi. No, ale to jsem trochu odbočil. Každopádně můj život pokračoval dál, ale jednou se stala další věc, která mi opět změnila život a to navždy. Tehdy byl podivný den. Všude byly bouřkové mraky. Nebe bylo jimi doslova zaplněné, ale nespadla ani kapka dešťové vody a ani žádný blesk. Teda ano. Spadl jeden blesk, který dopadl těsně přede mě. Oslepil mě a omráčil. Na nějakou dobu si nic nepamatuji … ale probudil mě Hikaru se slovy ,, Vítej v mém světě příteli."….

,, AAAaaaa !!!" křičel bolestí opět připoutaný chlapík, když mu Keitaro opět rozdrtil další prst na noze kleštěmi.
,, Deset tisíc mínus tři tisíce dvě stě osmdesát dva." řekl Keitaro a dychtivě čekal na odpověď.
,, Š-šest ….. tisíc… sedm…. s-set (vydechoval bolestí ) …. o-osmnáct." odpověděl chlapík plný bolesti.
,, Správně. Ještě se divím, že neprosíš o smrt, ale jsem rád, že tě tahle hra baví !" pověděl radostně Keitaro.
,, P-počkej ( vydechoval ) ….. V jakém novém světě ?" zeptal se spoutaný chlapík.
,, V jakém ? Ha ha ha ! No ….. v reálném světě !" zakřičel nahlas Keitaro. Spoutaný muž nevěděl co tím myslel pod pojmem reálný svět. Nebo spíše co pro něj znamená reálný svět. Náhle pak uslyšeli proražení nějakých dveří. Svázanému chlapíkovi se v očích objevila jiskra naděje, že ho někdo zachrání.
,, Pomoc !!! Tady jsem !!! Pomozte mi někdo prosím !!!" snažil se křičet spoutaný chlapík ze všech sil. Keitaro dal svázanému chlapíkovi pěstí. A pak mu dal ruku před ústa.
,, Ty idiote zmlkni. Tohle nejsou lidé." řekl potichu Keitaro.
,, A kdo by to byl, když ne lidi ?" zeptal se svázaný chlápek.
,, No to uvidíš. Patří k pravé realitě. Cítíš to mlaskání a trhání lidského masa v pozadí ?" zeptal se Keitaro. Chlapík zavřel oči aby se snažil využít co nejvíce svůj sluch. Ale pomalu nic neslyšel. Pak otevřel oči a Keitaro nikde nebyl. Chlapík si řekl, že toho využije a zavolá o pomoc.
,, Pomoc !!!! Jsem tady !! Prosím !! Pomozte mi někdo !!!" křičel chlapík ze všech sil. Chlapík pak uslyšel kroky, které se k němu blížili. Blížili se ke dveřím, které byly před ním. Náhle byl pak na chvíli klid a spoutaný chlapík se plný naděje neustále díval na dveře. Někdo pak dveře velkou rychlostí vyrazil až rozbil i okénka na dveřích.
,, No sláva konečně mě někdo …….. zaslechl." řekl nadšeně spoutaný chlapák, ale jeho radovánky ihned zmizeli, když si všiml, že ve dveřích nestojí člověk. Byla to sice bytost podobná člověku, ale to jenom tak tělem. Nohy byly spíše podobné na psa. Postava měla ocas a krátkou srst po celém těle. Mohutné, svalnaté ruce a dlaně na kterých byly ostré drápu. Hlava byla jako od vlka s velkou tlamou s mnoha ostrými zuby.
,, Co to je ? Co to je ? Ne….. mám halucinace … určitě." říkal si pro sebe spoutaný chlapík.
Postava, která stála ve dveřích se k němu začala přibližovat. Spoutaný chlapík ani nedýchal. Pak se postava dostala do záři světla. Chlapíkovy oči uviděli to co si myslel, že snad nikdy neexistovalo.
,, To je ? Ne … nemožné ! Nemůže existovat ! To jsou jenom pohádky ! Vlkodlak !" říkal si v duchu pro sebe spoutaný chlapík a neustále si myslel, že je to iluze i když to vypadalo tak živě. Vlkodlak se naklonil s hlavou a čuchal ke spoutanému chlapíkovi. Ovšem hned na to zavrčel a kousl spoutaného chlapíka do ramene plnou silou.
,, AAAaaaaa !!!" křičel bolestí spoutaný chlapík a pořád nechtěl uvěřit, že by tohle byla pravda. Náhle ovšem někdo velmi rychle sekl ostrým, dlouhým předmětem. Nešlo ani pomalu vidět, kde přesně byl uštědřen úder. Ovšem vlkodlak přestal svírat svými čelistmi rameno spoutaného chlapíka. Ani se nepohnul. Spoutaný chlápík si všiml vytékající krve , která se objevovala z rány, která byla zešikma přes celý hrudník. Pak náhle uslyšel další máchnutí a tentokrát něco ostrého probodlo hlavu vlkodlaka a čepel šla vidět přes tlamu. Čepel byla dlouhá a sama o sobě byla temně rudá jako krev. Z tlamy vlkodlaka začala téct krev potokem. A jeho psí oči byli v sloup. Bylo jasné, že je mrtví. Náhle pak někdo začal tlačit od zad vlkodlaka k sobě. Spoutaný chlapík viděl jak se ta rána na hrudi začíná oddělovat od zbytku těla a tak snadně. Jakoby to by čistý řez. Rána se zvětšovala a zvětšovala a začalo vytékat více věcí, než je jen krev, které už i tak bylo strašně moc. Tělo vlkodlaka se pak rozdělilo na dva. Spodní část se svalila na zem. A horní část, která byla nabodnutá. Tak ta byla krátkou chvíli ve vzduchu, ale pak s ní někdo praštil o zem. Spoutaný chlapík uviděl muže s bílými, krátkými vlasy. Na svém obličeji měl přišitou část plynové masky a měl odřezané svoje rty. Jeho čočky očí byly rudé jako krev a ve své pravé ruce svíral katánu, která byla celá temně rudá jako krev. Čepel i rukojeť. A ve své levé ruce držel pochvu od té katány, která byla stejně temné rudé barvy jako krev. Byl to Keitaro. Spoutaný chlapík na to hleděl s velkým údivem. Keitaro se pak na něj podíval přímo do očí.
,, Tak teď jsi poznal ….. realitu." řekl Keitaro vážně ……………………