Bez temnoty. Není úsvitu. A bez světla. Není života.

Leden 2015

Téma týdne od Kiry

30. ledna 2015 v 13:54 | Kira |  Témata týdne od Kiry
Tohle téma týdne mě nabádá přímo k jednomu. ,,Vyber si " své vlastní téma o kterém chceš psát. Myslím si, že z tohohle úhlu pohledu to vezme hodně lidí. Určitě nebudu psát něco co bych si měla vybrat např. ,, Vyber si co chceš na jídlo a podobné fráze, které používáme každý den a to né jenom jednou.

Upřímně mě moc tyhle věci psát nejdou, ale když je tu ta příležitost tak se jí uchytím. Podle mě si ale člověk v životě nikdy nevybere tu správnou cestu po které by měl kračit. Hodně lidí je ovlivňováno vlivy. Některé si člověk ani neuvědomí protože jsou tak nepatrné, že si je ani neuvědomujeme. ( jak moudré ) Rozhodla jsem se napsat něco jak vidím budoucnost lidí.

Nikdo z nás si nevybere místo, čas a ani podmínky v jakých se narodíme. Upřímně mi to příde jako nespavedlivost. Proč lidi , kteří si neváži základních lidských hodnot žijí v blahobytu a ten co nemá v životě pomalu nic žije v bolesti a utrpení. Možná patříte k těm, kterým osud natož štěstí moc nepřálo. Já bych se zařadila k lidem, kteří v životě nemají mo štěstí, ale rozhodně si nehodlám klesnou až na samotné dno.

Když se podívám na tuhle dobu. Tak upřímně nevadí mi pokroky v medicíně atd. Ale tzv. ,, věci na ulehčení života,, myslím si, že z lidí zachvilu budou tučné prasata , která si pomalu ani nezavážou tkaničky na botech, aniž by mi to nějaký robot nemusel zavázat sám od sebe. Při pomyšlení co se děje tzv ,, vyšší společnosti ,, tak jsme jen pracující stroje a je jim jedno v jakých podmínkách žijeme. Je jim jedno , že umíráme. Hlavně že ani mají své peníze. Nevím co k tomu jiného dodat. Mohla bych mít dokonce i narážku na medicínu. Co víte. Třeba lék na rakovinu dávno je, ale proč by lidem měli dávat lék, když za nemocného člověka mají x tolik peněz. Nevylečívás. Chcou vás léčit.

Abych trochu odbočila tak se podívám na dnešní mladé lidi. Abych nevypadala, že o tom nic nevím tak mi je 17 ( zachvilu 18) let a upřímně hnusím se dnešní mládeží. Nalité 13-15 leté holky po klubech. Malé děti které mají lepší mobily než vy a bezproblémově vám začnou nadávat sprostými nadávkami. Dívky zmalované ,že ani nevíte zda jí je 20 nebo 10 let a kluci ... ehm chlapci, kteří nebojují o holku ( spíš je to v dnešní době naopak ) a přemýšlí v kolik hodin budou muset vstávat aby si stihli nalakovat nehty. Přeháním to. Nejsou všichni stejní. Já rozhodně nepatřím mezi slečny dnešní doby.

Upřímně zajímalo by mě. Jak bude svět vypadat až já budu mít tak 30-40let. Člověk se bude bát vyjít z domu. ( ono už je to pomalu podobné ) Jaký je váš názor na dnešní dobu ?

Chcete do AFFs ?

30. ledna 2015 v 13:16 | Všichni
Konečně jsme udělaly stránku na které můžete psát žádosti o AFFs Smějící se Protože hodně z vás má nějaké požadavky tak my máte pro vás tyhle :

  • 1) Jméno
  • 2) Odkaz na váš blog + o čem je váš blog
  • 3) Proč chcete být v AFFs ?
  • 4) Jaké povídky od nás čtete nebo hodláte číst ?
  • 5) Kolikrát do měsíce budete chodit na náš blog ?
  • 6) Sem tam komentář

Myslíme si, že to nejsou zas tak těžké požadavky. Bohužel si nebudem přidávat všechny. Nejlepší by bylo kdyby jste měly blogy podobného témata atd. Na vaše komentáře budeme odpovídat o přijetí do AFFs Usmívající se

Tak přejeme aby se vám tady líbilo Mrkající Pěkný den přejem.

DŮLEŽITÉ - MŮJ BLOG !!

30. ledna 2015 v 0:22 | Kira

AHojte ^^

Chtěla bych vám říct celkem důležitou informaci Úžasný Vytvořila jsem si svůj vlastní blog. Asi se ptáte co se teď bude dít. Nebojte se. Nové díly všech mých povídek budu přidávat tady i na mém blogu. Myslím si, že další vaše otázka bude něco jako ,, Tak jakou to má cenu ? " Nerozhodný Chtěla bych aby se o mých povídek dozvědělo více lidí. Tady jsem velice spokojena ohledně čtení mích povídek. Zakládám ho taky z druhého důvodu a to je ten, že bych chtěla psát i o jiných věcech. Kdybych měla psát vše co chci tak by na tomhle blogu by byla celá hlavní stránka jen moje ,, žvásty ,, MlčícíSmějící se Víc o svých názorech atd. Během tohohle víkendu bych měla mít dané všechny povídky i na mém blogu ^^ Proto vás prosím o trpělivost a ani nevíte jak budu ráda za návštěvu a tím vaši podporu, které mám už hodně Usmívající se Vaše Kira :3

Zde je odkaz na můj blog :


Words Of Wisdom 01

29. ledna 2015 v 23:37 | Frost |  Frostovo učení

Moudrost je žena. Je to děloha kterou musíš překonat abyste byly mentálně narozeni. Je to Exploze která vytvořila vesmír. Je to forma či vzorec který lze aplikovat do jakékoliv formy života. Z moudrosti a znalostí se rodí porozumění stejně jako když muž a žena dají život dítěti.

Moudroust je slovo. Je to cesta jak ukázat že máte znalosti ,,Na začátku bylo slovo a slovo bylo s Bohem a slovo se stalo kůží" Moudrost je odraz v čase, Znalost je statická a věčná. Je to moment před velkým třeskem, exploze která zrodila porozumění skrze 4. dimenzi což je čas.

Moudrost je voda. Je to potopa která utopila zkažené lidi za časů Noema. Je to moře které utopilo Faraonovo vojsko když Mojžíš rozdělil moře ve dví aby mohl projít. Je to univerzální slovo.

,,Každá cesta začíná jediným krokem" - Lao Tzu

K tomu abychom dokázali dosáhnout Moudrosti musíme se snažit jí dosáhnout. Může se dosáhnout znalostmi a prozuměním a nasloucháním. Ale Moudrost se může zrodit už jen tím jak žijete. Každá zkušenost se vám předává do vaší konečné moudrosti. Jeto vlastně jako příběh o mnichovy který se jmenoval Da Mo. Byl to Indický mnich který přinesl Buddhismus do Číny.
"Jednoho dne Da Mo mluvil s dalším mnichem, který začal říkat o blátě(hlíně) jak moc je špinavá, a jak by člověk měl zůstat čistý a držet se dál od bláta a hlíny. Ale Da Mo sledoval jak se s bláta škrábe květina. Řekl: Jak můžeš takhle smýšlet o blátě když z něj vyroste tak krásná květina"

Jednou se zeptali Dalai Lamy co ho nejvíce udivuje na lidstvu.

,,Člověk. Protože obětuje svoje zdraví aby měl peníze. Pak obětuje svoje peníze aby obnovil zdraví. Pak je tak závislý na myšlence budoucnosti že si neužívá součastnosti, kvůli tomu nežije v součastnosti ani v budoucnosti. Žije jako kdyby neměl nikdy umřít, a pak umře s tím že vlastně nikdy skutečně nežil"

Jak už bylo řečeno Moudrost může být dosažena mnoha způsoby a jedním z nich jsou znalosti a další je filozofie. Moudrost se může vyhledávat i ve svatých knihách a v různých náboženstvích. V Islámu, křesťanství a především v Buddhismu ale i v Taoismu.

Povím vám malý příběh.
Bylo to krátce potom co jsem našel svého nového Guru který mě začal učit. Díky němu jsem se dozvěděl o tkz. 12 Jewelz of Islam (překla: 12 drahokamů Islámu) což měly být drahokamy mysly které by nás všechny udělali moudré. Stejně jako desatero božích přikázaní jsou to věcí jasné a přesto potřebné opakovat. V desateru je: Nezabiješ a v Islámu je zase slovo o Moudrosti.
12 Drahokamů
1. Znalost
2. Moudrost
3. Porozumění
4. Svoboda
5. Spravedlnost
6. Rovnocenost
7. Jídlo
8. Šaty
9. Střecha nad hlavou
10. Láska
11. Mír
12. Štěstí

A hned jak jsem si přečetl těchto 12 drahokamů tak mi došlo že všechny náboženství jsou vlastně stejné protože se snaží dosáhnout nějaké spirituální úrovně. Ale o tom jindy. Ačkoli jsem chvíly pochyboval jestli je můj Guru tak moudrý jak se o něm říká. Ale čím více člověk poslouchá co říká tak víte že je opravdu moudrý. A když jsem slyšel jeho teorii o Drakovy a Tygrovi tak jsem si malým způsobem připoměl pohádku jak želva závodila se zajícem.

Každopádně abych dokončil svůj malý příběh který mi dal velkou a užitečnou lekci jak přijmout Moudrost. Někoho to mohlo napadnout ale spoustu lidi vůbec. Takže mezi mnou a Freem to chvíly skřípalo a tak jsme se jednou blbě pohádali a všecko šlo do sraček. Řekl jsem něco co jsem neměl. Nakonec to dopadlo tak že jsme se spíš navzájem nenáviděli chvíly a já se rozhodl že skončím s Blogem. Ale zaroveň jsem přemýšlel proč jsem to udělal a protože mě nic nenapadalo tak jsem si asi dal jako důvod to že mě omezoval a že je čas skusit něco jiného. Jistě čas mě to dalo ale kolik lidí potkáte za celý život? Ptal jsem se sám sebe na tuto otázku a rozhodl jsem se to něják zmenit. Ačkoli to moc nefungovalo. Dostal jsem příležitost až jednoho večera a já přemýšlel chvíly jestli jí mám vzít. Já jí vzal a jsem rád že jsem to udělal. A myslím že to bylo správné rozhodnutí


,,Je těžší vytvořit sklo než ho rozbít" - RZA

Words Of Wisdom

29. ledna 2015 v 22:08 | Frost
Přátelé. Rozhodl jsem se že začnu psát malé příběhy s nějákým ponaučemím či se zakončením abych lidi kolem sebe třeba i něčemu naučil. Chci vás naučit trošel Filozofie, možná Astronomie ale hlavně se svámi podělit o Moudrost. Možná se ptáte kde jsem na to přišel. A já vám řeknu že jsem se duševně znovuzrodil protože jinak to podat nejde. A pak další otázka: Proč se o to vůbec snažím? No řekněme že začínám mít pocit že lidé často zapomínají na to že by měli o věcech přemýšlet i jinak než to dělají doposud. Často se člověku otevřou i jiné oči než ty kterými se dívame a začneme vnímat svět úplně jiným smyslem. Nemohu to moc popsat, konec konců kdyby to šlo tak jednoduše popsat tak by nebyl smysl o tom přemýšlet a mluvit o tom. :)

Soul - Příběh č.3 - Touha vášně

27. ledna 2015 v 22:12 | Kira |  Soul

Po celém mém kapesním nožíku stékala tmavá, sladká krev a blížila se k mé dlani. Doktor Payel zblednul a jeho ústa znehybněla. ,, K-k-k-kde .... " nedokázal promluvit. ,, Asi chcete vědět z kama mám ten nožík co ? Chi. Našel jsem ho ve vašem šuplíku." řekl jsem a natáhnul jsem ruku s kapesním nožíkem na doktora. ,, N-n-n-nemožné ! Nikdy jsem takový nožík neviděl natož abych ho vlastnil ! " ,, Chi. Myslíte ? Proč jsou na tomhle nožíku vaše otisky prstu a Rocca. Kdo je tady blázen doktore Payele ? " škodolibě jsem se usmál a utřel jsem si stékající krev z úst po mé bradě. Doktor hlasitě polknul. ,, Tohle není sranda Lucasi ! Dej ten nůž pryč ! Okamžitě ! " řval doktor a podíval se na velké zrcadlo, za kterým stál tým spolupracovníků. ,, Mohu se vás na něco zeptat doktore ? " řekl jsem a sklonil jsem hlavu dolů. Doktor se zarazil a vystrašeným pohledem se na mě podíval. ,, Jaké to bylo, podřezávat krční tepnu své milované manželky ? " Doktor rychle stanul z křesla. ,, Jak se opovažuješ tahle mluvit o mé dceři a teď mé milované ženě ! Chcípneš v pekle Lucasi ! Okamžitě ho odtáhněte do jeho smradlavé cely ! Okamžitě ! Slyšíte mě ! " řval doktor a na krku se mu zjevovaly žíly. ,, Víte doktůrku, peklo pro mě nemá žádnou hodnotu."

Okamžitě přiběhli dva bachaři. Jeden z nich mi dal pěstí do obličeje, abych ztratil vědomí. Na pár minut se mu to podařilo. Nemusel být tak hrr na mě. Ještě pořád jsem křehká duše plná citů. Probral jsem se na svojí posteli s okousanou a roztrhanou matračkou. Neříkejte mi, že nemíváte divoké sny ze kterých by jste nejraději něco pokousali. ,, Ne. Tohle už nemůžu dělat." řekl jsem a podíval jsem se na své dlaně. ,, Musíme. Náš čas se pomalu naplňuje." řekl hlas v moji hlavě. ,, Nejde to. " řekl jsem a zavřel jsem oči. ,, Ona by to tak chtěla." řekl hlas. ( Lucas zvednul hlavu. Usmál se a otevřel oči. ) ,, Huh. Máš pravdu. Úplně jsem na ni zapomněl." řekl jsem. ( Lucasovi oči měli červený odlesk. )....

,, Lucasi ! Jídlo ! " zařval muž za dveřmi. ,, Díky chlape." řekl jsem a šel jsem si k okýnku ve dveří pro jídlo. ,, Huh ? Co to má být ?" řekl jsem a přiložil ucho k neznámé tekutině, jestli není živá. ,, Bramboračka. Jako od babičky." řekl muž a zavřel okýnko. (Lucas ponořil svou pravou ruku do polévky.) " Chi. Má to stejnou konzistenci jako ženská pochva při vzrušení." ( řekl Lucas a podíval se na svou pravou ruku a hodil misku s polívkou na protější stěnu.) ,, Ne ! To je nemožné. ! " řekl jsem a pozorně jsem se podíval na skvrnu , která zůstala po polévce na zdi. ,, Jednorožec ! So cute ! " zařval jsem a poskočil jsem si radostí. ,, Budu mu říkat Pinky Payel. Pěkné. " řekl jsem a položil jsem si ruce na líčka.

Nekochal jsem se dlouho. Dveře se otevřeli s dva bachaři mi vlezli do cely. ,, Co se děje. Máte manželské problémy ? Nejsem sice poradce, ale jednu radu bych vám mohl dát a .... " ,, Sklapni. Jdeš s náma." řekl jeden z bachařů. ,, Dobrá. Když to jinak nejde." řekl jsem a s úsměvem na tváři jsem šel za nimi. Přišlo mi to zvláštní. Že by chtěl doktůrek repete. Chi. Šli jsme do úplně jiných dveří než obvykle. ,, My nejdeme za doktůrkem Payelem ? To je tak psychicky labilní ? Chi." zeptal jsem se nechápavě. ,, Byl odvezen na preventivní výslech. Blahopřejeme ti Lucasi. Takhle manipulovat s lidskou psychikou. Ať je k tobě smrt nemilosrdná." řekl naštvaně a plný zlosti jeden z bachařů. Neřekl jsem nic protože bych neudržel výbuch smíchu. ,, Huh? Nemůžu se dočkat." řekl jsem potichu a pousmál jsem se.

Dveře do místnosti se otevřeli. Byla to menší místnost než u mojeho zlatého doktůrka, ale co. Jeden z bachařů mě strčil do ramene. ( Na Lucasovi obličeji se začaly tvořit vystouplé žíly. Měl červený záblesk v očí.) ,, Ještě jednou na mě šáhneš a rozsračkuju tvé paže na ..... !! " ,, Lucasi ! To stačí. " řekl líbezný hlásek předemnou. ,, Olala. To je kus mladého masa ! Ty křivky a ňadra ! ( Lucas plný úžasu hleděl na ženu před ním. Z koutků úst mu začaly ztékat sliny. ) Ale i přesto tak čistého má v sobě něco špinavého." Žena se zarazila. ,, Ano ano. Vaše dcera. Nemýlil jsem se." řekl jsem a narovnal jsem se. ,, Co to má znamenat chlapi ?! " řekla žena. ,, Nevšímejte si toho prosím a pracujte." řekl jeden z bachařů a odešli z místnosti. ,, Slečno Daisy. Rád vás zase vidím. Myslel jsem, že jako doktorka skončíte jinde." řekl jsem a naklonil jsem hlavu na pravou stranu s úsměvem na tváři. Doktorka Daisy neodpověděla. Zůstala stát na místě a hleděla na Lucase. ,, Ach ne. Slečno Daisy. Cítím z vás strach. Líbíte se mi. Jste poslední dobou až moc opuštěná. Co kdybych vám od toho pomohl." řekl jsem ( Lucas šel ladným krokem k jejím zádům. Naklonil se k jejímu uchu a svým jazykem jí olíznul levou stranu krku.) ,, Co vy na to slečno. Co takhle na vašem pracovním stole ? " ( Lucas pohladil Daisy po levém líčku.) Daisy mi chytla ruku a druhou mi vrazila facku. ,, Silná, ale přesto tak lehce zranitelná." řekl jsem a olíznul jsem své rty.

Slečna Daisy byla obklopena obrovským strachem. Jak já to miluju. Mohla být sranda. Třeba příště mi to vyjde. ,, S váma asi není moc do řeči co doktorko. Pro dnešek budu mluvit já." řekl jsem a posadil jsem se na křeslo za jejím pracovním stolem. Doktorka Daisy mě pouze jen sledovala. ,, Dobře vím co se stalo ve vaši rodině. Vaše otázka teda zní : Co se stalo vaši dceři ? Řeknu vám to s velkou radostí." řekl jsem a opřel se rukama o stůl.


Nikdy by vás nenapadlo, že tohle se může stát právě vám. Dcera starosty a uznávané doktorky. Dítě štěstěny. V 16letech jste potkala tu ,,pravou,, lásku. Měla jsem bezproblémové těhotenství a ve 24 jsem porodila svou krásnou dceru Mirandu. Ona byla pro vás středem vesmíru a všeho dění. Je vám dražší než váš vlastní život. Váš manžel nebyl žádný playboy uměl bych vám poradit lépe. ( Lucas ukázal prstem na sebe.) Každý má jiný vkus že. Chi. Protože jste byla z dobré rodiny chtěla jste, aby vaše dcera šla po vašich stopách. Chtěla jste ,aby byla talentovaná a nutila jste jí chodit na hodiny zpěvu, tance a dokonce i na hodiny klavíru. Nebojte se. Mirandu to nějak netrápilo. Chtěla vám udělat radost. Chce se mi z toho zvracet, když pomyslím, jak jste se měly rády.

Váš manžel poslední dva roky chodil čím dál později domů. Všimla jste si toho a nechtěla jste si přiznat, že by vaše pravá láska mohla mít s někým poměr. Poté několikrát za měsíc dokonce přišel i na druhý den ráno domů. Sžíralo vás svědomí a počkala jste si na něho před domem. Přijel v červenám autě a ženou. Nebylo by to tak divné, ale když se začali divoce a vášnivě líbat hrklo ve vás. Rozběhla jste se do domu a zamkla jste se na záchodě. Chudinko. Má náruč je pořád ještě volná kdyby jste si to rozmyslela. Brečela jste tam do té doby než jste uslyšela zavrzat hlavní dveře. Šla jste do ložnice a sedla jste si na postel. Vyčkávala jste.

,, Tak jsem doma lásk..." ,, S kým ses to líbal v autě ?! " řekla jste a výhružně jste se postavila. ,, Co to tu plácáš ty huso ?! " řekl nervózně váš manžel. Ano. Podváděl vás tři roky. Scházel se s jinou, protože jste mu nedávala tolik rozkoše jako jeho mladá slečna. Pro mě jste pořádná samice slečno Daisy. Nesmutněte. Domluvili jste se, že o tomhle Mirandě neřeknete. Bohužel osud jednal sám a konal dle svého. Jednoho dne když vaše dcera Miranda šla domů z hodiny klavíru vybrala jako obvykle poštovní schránku. Hádejte slečno Daisy co našla. Byla tam jedna velká obálka. Bylo na ní napsané : ,,Pro slečnu Mirandu. Tajné ! " Hloupá hloupá dívka si strčila obálku do tašky a šla rovnou do svého pokoje. Čas nadešel. Hah.

Miranda si sedla na svoji postel a z tašky vytáhla obálku. Nebylo tam psané od koho je nebo z kama byla poslána. Napadlo jí, že by to mohl být tajný mstitel. Nedivil bych se jí. Byla stejná kost jako jste vy a možná kdyby byla starší. Neudržel bych se. ( Lucas zatlačil jednou rukou na rozkrok a usmál se) Z obálky první vytáhla kus papíru kde bylo napsané : ,,Mirando. Lžou ti. Si obklopena bolestí a nenávistí. Jestli chceš znát pravdu tak se podívej do obálky. " Miranda se zarazila a dál pokračovala ve vybalování obálky. ,, Hele to je můj táta." řekla, ale její obličej strnul když uviděla další fotku. ,, P-p-proč je tady táta s tou nahou ženou v posteli ? Co to má znamenat ! " zařvala Miranda a zanořila ruce do svých vlasů. Začalo jí píchat u srdce. V krku se jí začal dělat obrovský knedlík. ,, Nemůžu dýchat. Já se dusím ! " pomyslela si a skrčila se do klubíčka nebo jak já říkám poloha plodu.

Ležela na zemi. Její obličej byl prázdný. Byla to její největší bolest jakou kdy cítila. Nikdo z nás neví jaká je to bolest , pokud to sám nezažije. Ležela tam skoro hodinu než se trochu vzpamatovala. Najednou se z obálky vynořila malá lahvička a něco v ní dělalo zvuk. Miranda se pomalu přiblížila k obálce. Z obálky vzala vynořenou lahvičku. Byly v ní nějaké zelené léky. Na lahvičce bylo napsané ,, Od bolesti." Mirande naklonila hlavu do strany. Její obličej zůstal mrtev. Celou lahvičku si neváhavě vysypala na svou dlaň. Otevřela své ústa a celou nálož zelených tabletek spolkla jako malinu. ,, Kch." vydala ze sebe Miranda a pomyslela si ,, Co se to se mnou děle ? Takhle vypadá vykoupení z bolesti ?" Mirandu obklopila nekonečná temnota.


Slečno Daisy asi vám říkat nemusím jak to dopadlo. Za dvě hodiny jste přijela z práce. Při zvolání na vaši dceru se nikdo neozýval. Přišla jste do jejího pokoje a uviděla jste její bledé, chladné tělo na zemi. Z úst jí vytékala bílá pěna. Okamžitě jste zavolala záchranou službu. Nepřijeli pozdě, ale ani v čas. Vaše dcera padla do velice hlubokého koma. Už je to pár týdnů co slečno. Nepříjemné. Po přijetí domů jste prohledala celý její pokoj. Nic jste nenašla. Ani obálku,fotky natož léky. Asi se teďka ptáte jak tohle můžu vědět. Věřte mi slečno Daisy. Vím toho víc než si myslíte. ( Lucas vytáhnul ze šuplíku Daisyn mobil a položil ho na kraj.) Mám pro vás překvapení slečno Daisy. Nejkrásnější chvíle tohohle nudného lidského života. Za 3...2....1


,,Crrr" začal zvonit mobil na stole. ,, Vy nezvedáte hovory slečno?! " řekl jsem a pohodlně jsem se opřel o křeslo. Daisy se pomalím krokem blížila k mobilu. ,, No prosím. Nebojte se. Jsem jenom pacient." řekl jsem a blaženě jsem se usmál. ( Při zvedání mobilu se Daisy třepali ruce) ,, P-p-prosím ?" řekla k smrti vyděšená Daisy. ,, Chi. Neříkal jsem to." řekl jsem a šel jsem směrem ke dveřím. ,, Pro dnešek je to vše slečno. Pěkný den." řekl jsem a zaťukal jsem na dveře aby mi otevřeli. Daisy po chvíli upustila mobil k zemi a v hlavě se jí přehrávala jedna a ta samá věta ,, Vaše dcera , která byla ve velmi těžkém koma dnes bohužel zemřela." Daisy klekla na kolena. Její slzy tekly jako praseti krev na zabíjačce. ,, Upřímnou soustrast, slečno. HAHAHAHA !! "......

Černá čepel 2 - Kapitola č.1 - Budova plná krve

25. ledna 2015 v 18:34 | Free |  Černá čepel 2
Komentář: Tak konečně vydávám první kapitolu Černé čepele 2 , která souvisí s prvním díle. Ale děj se naváže na jedničku až později. Teď se jakoby vrátil čas a děj se odehrává před několika dny, než skončil děj jedničky. No nechci vás déle napínat a snad se vám bude první kapitola líbit :)


Kapitola č.1 - Budova plná krve
Byla temná noc. Mraků byla plná obloha až zakrývaly i září hvězd a samotného měsíce. Ve stínech se krčily a plížily temné postavy. Některé z nich vypadaly dosti podivně a jenom sledovaly jak se hašteřící lidé prohází v zářích pouličního osvětlení. Nic netušící lidé si jen užívají života a radovánek a neví co se skrývá ve stínech tohoto světa. Dneska to vypadalo na klidnou noc, ale na jednom místě v tomto městě ne. Bylo to na kraji města v místní velké psychiatrické léčebně. Byla to postarší budova a všechny okna měla na sobě železné mříže. Okolo domu byla obrovská zahrada i vlastním jezírkem a altánkem. Plno okrasných stromů a okolo celé léčebny byl velký železný plot. V budově se ale dneska vůbec nesvítilo. Všude bylo temno. Taky to mělo důvod. Nikdo totiž nebyl na živu. Po chodbách byly rozházené vozíky s různými léky a injekčními stříkačkami. Převrácené invalidní vozíky s popruhy. Nebo i vyvrácené postele na kolečkách s popruhy. Nebo i vyvrácené všemožní skříně, poličky, stoly a jiný nábytek. Všude na chodbách, v místnostech pacientů i personálu. Ať už na stropě, zdech nebo podlaze, nebo na různém nábytku. Byla stékající krev. Někde to byly rovnou krvavé otisky rukou. Někdy to vypadalo jako nějaký rudý nátěr na zdech. Kaluže krve byli na zemi, kde by člověk viděl sám sebe jako v rudém zrcadle. A aby toho nebylo málo, tak všude ještě byla rozřezaná těla. Někdy byla rozsekaná i na jednotlivé části těla. Všude byl ve vzduchu puch krve a střevního obsahu. Někdy ani nešlo poznat jestli se jedná o pacienta, nebo člena personálu. Všichni byly rozsekaní a znetvoření. Ovšem v jedné místnosti ještě dva lidé žili. Teda jeden aspoň z části……

Dvě osoby byly ve vypolstrované místnosti. Dveře byly vyražené a po zdech byla všude možně rozmazaná krev. Byl tam vyvrácený stolek a téměř zničená postel. Na té posteli seděla mužská postava s krátkými, bílými vlasy. Jeho čočky očí měly rudou barvu. V ruce před obličejem držel jehlu s nití. Ovšem niť mu vycházela z několika centimetrů pod spodním víčkem okem. Chlapík si jehlu začal přibližovat k nějakému kusu kůže na obličeji. Druhou rukou si přidržel kus kůže, který si chtěl zřejmě přišít. Jehla byla na místě a začala probodávat kůži. Na chlapíkovi vypadalo, že cítí bolest. Ale nevypadalo, že by mu to vadilo. Ovšem tohle sledovala ještě jedna osoba, která ležela na zemi. Měla useknutou pravou nohu a levou ruku. Tu nohu měl oddělenou od těla v části kolene a tu ruku v oblasti loktu. Ale neviděla přesně do obličeje muže s bílými vlasy, protože byla tma.
,, Co po mě sakra chceš ?" pošeptal bolestivě chlapík ležící na zemi a jeho slzy tekly z očí potokem kvůli bolesti. Byl to jeden člen z personálu blázince. Sedící postava udělala další steh a podívala se na ležícího chlapíka.
,, Co chci ? ….. Co já vlastně chci ? ……. Hmmmm zatím chci svobodu a aby si někdo poslech můj příběh." řekla nakonec postava s bílými vlasy a začal si šít další steh.
,, A-a to jsi musel všechny zabít a zmasakrovat ?" zeptal se šeptem ležící chlapík a jeho obličej byl plný zděšení.
,, Byli pouhou překážkou ke svobodě stejně jako ty." řekla postava s býlími vlasy a dodělala další steh a pak si zbytek nitě odstřihl.
,, T-takže mě t-taky zabiješ ?!" zeptala se zděšeně ležící postava.
,, Ovšem. Co je na tom divného ? Ale chci aby sis vyslechl můj příběh a zároveň chci na tobě něco zkusit. Neboj se bude to jenom trochu bolet. Možná." pousmál se chlapík s bílými vlasy a vytáhl skalpel ze své kapsy.
,, C-co máš v plánu ?!! Nedělej to prosím ! Chtěl jsi mi říct svůj příběh !" žadonil ležící chlapík. Mužská postava s bílými vlasy se zarazila.
,, Hmmmm to je fakt, ale řeknu ti ho potom ty jeden nedočkavče." zaradoval se chlapík s bílými vlasy a skalpelem se blížil k ústům ležícího chlapík.
,, Ne … Ne .. ne prosím, nedělej to !!" snažil se křičet ležící chlapík, ale byl na to příliš slabý kvůli tomu, že už ztratil celkem dost krve. Skalpel bodnul do rtů chlapíka.
,, Nehýbej se a bude to rychlejší. Ostatně i méně bolestivější ha ha ha!" zasmál se chlapík s bílými vlasy a začal řezal se skalpelem. Chlapík, který ležel nehybně na zemi prožíval strašlivou bolest. Snažil se křičet, ale jeho křik byl hodně slabý. Skalpel odřezával horní ret od obličeje. Pak chlapík skalpelem začal odřezávat i spodní ret. Byla to velká bolest a krev vytékala ležícímu chlapíkovi z úst jako z menších potůčky.
,, Tak… hotovo ! Není to krásné ?" zeptal se nadšeně chlapík s bílými vlasy. Ležící muž mlčel. Jenom zhluboka dýchal jakoby se snažil tu bolest co nejrychleji odehnat.
,, Já bych řekl, že teď už vypadáte úchvatně." pousmál se chlapík s bílými vlasy a opět si sednul na postel. Jenom péra v madraci zavrzali. Náhle se pak ozvali dopadající kapky deště na tabule oken.
,, Ale ono začalo nakonec pršet. Snad bude i bouřka. Bylo by to krásné nemyslíš ?" zeptal se chlapík s bílými vlasy. Ležící chlapík mlčel. Neměl vůbec sílu mluvit.
,, Ale no ták. S tebou je nuda." řekl chlapík s bílými vlasy a zároveň blesk prozářil okna v místnosti. Ležící chlapík tak plně spatřil tvář muže s bílými vlasy. Byl zděšený hrůzou. Muž s bílými vlasy měl ke své tváři přišitou část plynové masky. Ovšem tato původní plynová maska už takto nemohla plnit svůj účel. Měla dva respirátory, které byly odkloněné po stranách obličeje. Ale tento chlapík si vyřezal otvor na ústa. Jenom tu masku neměl ještě přišitou k ústům.
,, Pane bože." řekl si ležící muž v duchu.
,, Nádhera ne ? Ale ještě to nemám hotové." pousmál se chlapík s bílými vlasy. ,, Ale ještě bych si chtěl s tebou zahrát jednu hru a během toho ti budu říkat svůj příběh, ale zaručuji ti, že budeš prosit o smrt ha ha ha !" zasmál se muž s bílými vlasy.
,, C-co to je z-za hru ?" zeptal se ležící muž tichým hlasem.
,, Neboj se ty nedočkavče. Bude se ti líbit, ale ještě něco dodělám." pousmál se muž s bílými vlasy a držící skalpel obrátil proti svému obličeji. Svoje ostři zařízl do svého horního rtu a začal sním odřezávat svůj horní ret. Ležící chlapík tomu nemohl uvěřit to co zrovna vidí. To co udělal jemu teď dělá sám sobě a dobrovolně. Nechápal proč si to dělá sám sobě. Skalpel pokračoval dál a začal odřezávat svůj spodní ret. Když odřezal i spodní ret, tak popadl jehlu s nití a začal si opět přišívat masku k obličeji. Tentokrát masku k ústům. Teda k tomu co zbylo po tom co si odřezal rty. Za chvíli měl dílo dokonáno a muž s bílými vlasy se podíval na ležící chlápka. Ležící chlapík spatřil jeho obličej a zrovna v ten moment ozářil místnost další blesk. Ležící chlapík spatřil jeho tvář.
,, Co to je za šílence ?" říkal si v duchu ležící chlapík.
,, Nádhera ne ?! A teď tě půjdu připravit na hru." pověděl radostně muž s bílými vlasy. Muž s bílými vlasy pak někde vzal kusy látky, kterými pak zavázal zbytek useknuté nohy a ruky aby zastavil krvácení. Pak dalším kusem látky mu setřel krev z úst. Poté na chvíli muž s bílými vlasy odešel z místnosti.
,, Proč mě teď jako ošetřil ? Co má sakra v plánu ?" ptal se sám sebe v duchu ležící chlapík. Za chvíli muž s bílými vlasy byl zpátky, ale měl sebou invalidní vozík s popruhy.
,, Ty mě chceš někam vzít ?" zeptal se potichu ležící chlapík.
,, Co by. Vezu tě na místo, kde budeme hrát tu hru a zároveň ti tam budu všechno povídat ne. Tady je na to až moc velký svinčík." řekl muž s bílými vlasy a chytl chlapíka a posadil ho na onen vozík. Pak ho svázal popruhy a vyjel s ním na chodbu. Chodba byla plná krve a všude byli nějaké useknuté části těl. Někde byly doslova velké krvavé stříkance na samotných zdech. A jak tak jeli chodbami tak připoutaný chlapík spatřil jednu mrtvolu, kterou poznal a to jenom díky tomu, že obličej zůstal v dobrém stavu. Byl to jeho hodně dobrý přítel na život a na smrt. Chlapíkovi začalo téct ještě více slz jak se díval na jeho dořezané a znetvořené tělo.
,, Proč jsi tohle všechno udělal ?" zeptal se tiše a zoufale chlapík.
,, Jenom klid. Všechno se dozvíš chi." zaradoval se muž s bílými vlasy. Nakonec vjeli do jedné místnosti, kde nebyla žádná okna. Byla tam naprostá tma. Akorát uprostřed svítil malý lustr, který ale nezářil po celé místnosti. Světlo dopadalo jenom pod ten lustr. Šlo vidět, že podlaha pod lustrem byla čerstvě vytřená, takže byla celkem čistá. Ale trochu šlo vidět co se skrývá ve stínech. Jenom jatka a hromady mrtvých. Muž s bílými vlasy zastavil vozík s chlápkem pod tím lustrem. Vozík pak zablokoval aby nemohl ujet a nakonec chlapíkovi přivázal jeho zdravou ruku a nohu k vozíku.
,, Co se bude dít ?" zeptal se potichu chlapík.
,, Jdeme si hrát a zároveň ti budu říkat svůj příběh." pověděl nadšeně muž s bílými vlasy a přisunul si k sobě menší stolek na kolečkách na kterém byly všelijaké podivné věci a nástroje.
Náhle jenom spoutaný chlapík vykřikl bolestí ,, Aaaaaaaaaaa !!!!"…………

Ve stínu křídel - Kapitola č.8 - Volba

24. ledna 2015 v 20:43 | Kira |  Ve stínu křídel


,,L-l-lazail." řekl potichu Samuel a pomalu polknul. Lazail se jen pousmál a prohlédnul si Samuela od nohou až po konečky vlasů. ,, Tak synu Sallilusův řekni mi, co si měl na jazyku." řekl Lazail a prošel dveřmi do pokoje a sednul si na židličku vedle postele. Lazailova přítomnost vyvolávala v Samuelovi velice nepříjemné pocity. Cítil nenávist. ,, Tak co Samueli. Vidím, že přece jen s tebou nebude taková řeč jak jsem si myslel. Stejně chabý a naivní jako tvůj otec." řekl Lazail a položil konečky prstů pravé ruky na své čelo.

Samuel ucítil menší ohnivé jiskry v pravé ruce. ,, Podívejme se. Chce mě snad tvoje pravá ruka zabít Samueli." řekl Lazail a podíval se na Samuelovu ruku. ,, Kdyby mi vaše smrt přinesla moji matku, tak bych jí nechal, aby vás rozsekala na kusy." řekl Samuel a zaťal pravou ruku v pěst. Lazail se pouze usmál a vstanu ze židličky. ,, Nemýlil ses Nafrieli. Bude nám k užitku a jak vidím Samueli máš pečeť na pravém zápěstí." řekl Lazail a pomalu se přibližoval k Samuelovi. ,, Jak o tom můžeš vědět. Není možné to zahlédnou pokud nejsi..... Sakra. Už vím." řekl Samuel a vzpomněl si jak mu otec vyprávěl svůj příběh a zmínku o pečeti na bráně do pekel. ,, Vidím, že tě Sallilus dobře informoval. Vidí to pouze obdarování nebo archandělé."

,,Ne jenom dobře." řekl Samuel a přikrčil se. Lazail se stále blížil k Samuelovi. ,, Pane stůjte ! " zařval Nafriel když uviděl ohnivý meč v Samuelovi pravé ruce. Lazail se jen pousmál a pokračoval. ,, Tak poť !! " zařval Samuel a rozběhnul se k Lazailovi. Samuel uviděl zlatý záblesk světla. Nestihnul ani mrknout a Lazail udeřil Samuela přímo do břicha. Ze Samuelových úst vystříkla krev a začal lapat po dechu. Lazail se naklonil k Samuelovému uchu a řekl ,, Nezahrávej si se světlem božím." Samuel padnul na kolena a začal vykašlávat krev. ,, Tak Samueli. Když jsme začali s uvítacím ceremoniálem nech mě ti dát návrh." řekl Lazail a vrátil se zpátky na židličku. ,, N-n-návrh ?!" zeptal se Samuel a zakašlal. ,, Přesně tak synu Sallilusův. Takový menší návrh." řekl Lazail

,, Něco mi tady nehraje." pomyslel si Samuel a pomalu se postavil na nohy. ,, Nuže. Co na to říkáš Samueli." řekl Lazail a upřeně sledoval vstávajícího Samuela. ,, O co jde. Lazaile." řekl Samuel a levou rukou si držel své břicho. ,, Nafrieli. Odejdi. Potřebuji něco s nováčkem probrat." řekl Lazail vážně. ,, No pane ale..." řekl Nafriel. ,, Zmiz ! " řekl výhružněji Lazail. Nafriel se poklonil a odešel z místnosti ,, Potřebuji aby si pro mě získal jednu věc. Je jediná na světě a ukrývá takovou sílu, jakou si nikdo z nás nedokáže představit." ,, Proč bych to měl pro tebe najít ? Nemám důvod ti pomáhat." řekl Samuel. ,,Hahaha !! Díky takovéhle síle můžu oživit i mrtvé." řekl tajemně Lazail a usmál se.

Samuel ztuhnul. ,, Co to tu plácáš...." řekl potichu Samuel a z ničeho nic začal mluvit sám pro sebe. ,, Oživit....Haha......mrtvé lidi .... Hahaha ! " začal se neovladatelně smát Samuel. ,, Hmm jak jsem si myslel. Začíná se měnit na anděla pomsty. Úžasné." pomyslel si Lazail a olíznul se. ,, Vidím, že mi nevěříš Samueli. Je to oko samotného pána pekel nebo-li Oko Satana." řekl Lazail a čekal na Samuelovi reakci. ,, Jestli to dobře chápu Lazaile. Potřebuješ mou pomoc, ale proč zrůda jako ty, si pro to nedojde sama. Síly máš dost." řekl Samuel a probodával Lazaila pohledem. ,, Drzí spratku. Kdybych mohl zabil bych tě." řekl Lazail a kousnul se do rtu. ,, V čem je ten háček ?" dodal Samuel. ,, Dobrá. Oko Satana je nemožné vyhledat a je jenom jedna osoba, která ví, kde je oko schované." řekl Lazail. ,, Kdo je ta osoba ?" zeptal se nechápavě Samuel. ,,Jeho jméno je .... SALLILUS ! " zařval Lazail a jeho oční bělmo se zčervenalo. ,, Najdi ho Samueli a donuť ho, ti oko ukázat ! Doveď mi Salliluse a oko sebou ! Už je to hodně dávno co jsme se naposledy střetli." řekl Lazail.

,,Tak co Samueli. Souhlasíš ?" zeptal se nedočkavě Lazail. ,, Ještě si mi neřekl co za to dostanu." dodal Samuel. ,, Ale ovšem. Jak jsem jenom mohl zapomenout. Vezmu tě do světa kde budete všichni spolu a šťastní. Změním ti tvůj život od základu. Žádné andělské bytosti. Jenom obyčejní a šťastní lidé. Do konce svých dnů." řekl vážně Lazail. ,, Šťastní... Navždy...." řekl potichu Samuel. ,, Přesně tak Samueli. Navždy." řekl Lazail a zlověstně se usmál. ,, Dobrá. Kdy mám začít ?" zeptal se Samuel. ,, Chi. Dobrá. Jdi za Nafrielem. On ti řekne důležité detaily." řekl Lazail a ukázal prstem na dveře. ,, Dobrá." řekl Samuel a pomalým krokem odešel z místnosti. ,, Navždy budete spolu v posmrtném životě Samueli." pomyslel si Lazail a začal se velice zlověstně smát přes celou místnost.


Samuel šel na konec chodby. Nikdy v téhle budově nebyl. Byla už pár let opuštěná a přitom v dobrém stavu. ,, Nedivím se. Zabrali jí andělé." pomyslel si Samuel. Nevěděl jestli je tohle správné řešení jak odčinit smrt jeho matky, ale bylo to jediné řešení, které zatím se naskytlo a navíc mu připadalo, že v jeho těle není jenom andělská podstata , ale něco mnohem mnohem horšího. Nafriel čekal před hlavními dveřmi budovy. ,, Něco se v tobě změnilo Samueli." dodal Nafriel a pousmál se. ,, Sklapni a laskavě mi řekni jaký je můj úkol." řekl Samuel s kamenným výrazem a očima plné temnoty.

Čtyři království část první: Kapitola č.24 : Chrám hromů

21. ledna 2015 v 11:11 | Free |  Čtyři království: část první
Komentář: Tak je tu další kapitola velkého příběhu a začíá jít opět do tuhého, ale nebudu vám nic prozrazovat :D


Kapitola dvacátá čtvrtá: Chrám hromů

Otevřeli se dveře od samotky. Všichni lidé v hospodě s tichly. Ze dveří vyšel Matador a Gabriel. ,, Lidi balíme se. Přestaňte se prát a chlastat. Vyrážíme na cestu !" řekl Matador.
,, Yeeeeee !!!" zakřičeli chlapi a vstala větší část chlapů v hospodě.
,, Máš hodně mužů koukám." řekl Gabriel.
,, Jenom to co z mé skupiny zbylo. Měl jsem jich mnohem víc, ale ti jsou mrtví." řekl Matador. Gabriel s Matadorem vyšli z hospody.
,, Sejdeme se tu za hodinu." řekl Gabriel.
,, Dobře." řekl Matador a zašel za budovu. Gabriel šel zpátky do města. Netrvalo dlouho a brzy podkal Markuse, který chrápal na bednách s rumem.
,, Hej !!!" zakřičel Gabriel.
,, No !!! ….. Já nespím." řekl Markus a slezl z beden.
,, Jsi pil ?" zeptal se Gabriel.
,, Hej ….. až na jedno pivo jsem nepil nic přísahám." řekl Markus.
,, Dobře. Musíme najít ty naše dva romantiky." řekl Gabriel.
,, No…… to jo." dodal Markus a protáhnul se.
,, No jo, ale kde začít." řekl Gabriel.
,, Hmmmmmmm." zamyslel se Markus. Pak je uviděli jak jdou kolem nich o blok ulice dále. Oba se drželi za ruce.
,, Hej !!!!! Tobiasi !!!!! Hano !!!" křičel Gabriel. Jen co je uviděli tak se pustily za ruce. Hana pak dala Tobiasovi pěst a ten se skácel. Gabriel ani Markus to nepochopily.
,, On mě chytnul !" řekla Hana a Tobias si držel obličej.
,, Nech toho nemusíte se snažit to skrývat. Viděl jsem vás." řekl Gabriel a usmál se.
,, Vážně ??" udivil se Tobias.
,, Jo. Jste fakt nenápadní ." řekl Markus a taky se zasmál.
,, Moc mě to mrzí Tobiasi." řekla lítostně Hana.
,, Jo … he he v poho." řekl Tobias.
,, Takže mezitím co jste se flákali. Tak já jsem sehnal informace." řekl Gabriel.
,, Ohhhhhh …. A jaké ?" zeptal se Tobias zuřivě.
,, Našel jsem chlapa, který nás přímo dovede do chrámu hromů a my se tam vydáme. Má ale své lidi, takže si pro jistotu hlídejte svoje věci." řekl Gabriel a ostatní kývli na souhlas.
,, Teda pojďme se připravit ne ?" navrhl Markus a vyrazili ke svým koním…..

……… Mezitím v hospodě ……….
,, Tak co uděláme šéfe …… okrademe ho ?" zeptal se jeden chlap Matadora.
,, Ne." řekl Matador.
,, Proč ?" zeptal se chlap.
,, Tobě asi hlupáku nedochází kdo to je !!" zařval Matador.
,, No a kdo je ?" zeptal se chlap.
,, Gabriel neboli legendární Bílí rytíř." řekl Matador.
,, Nevadí máme velkou přesilu !!" řekl chlap a Matador mu dal pěstí do obličeje.
,, Jsi blázen. Nemáme proti němu ani tu nejmenší šanci." řekl Matador.
,, Ale proč ??!!" zeptal se chlap a držel jsi svůj obličej.
,, Dobře tak vám to vašim tupím mozkům řeknu znovu. Je to Gabriel neboli legendární Bílí rytíř !!!" zakřičel Matador.
,, A …. A …. A kdo to je přesně ?" zeptal se chlap.
,, Hmmmm !!! …. No dobře. Gabriel je generál Západního království a jeho síla je jak velká armáda, protože vlastní meč života. Vyhrál už nespočet bitev a neprohrál ani jednou a tím, že nosí bílou zbroj tak se mu říká Bílí rytíř a někdy i Vyslanec života." řekl Matador.
,, Dobře nooo ……. A já myslel, že bude sranda." řekl Chlap.
,, Jděte se připravit chlapi !!!" zakřičel Matador.
,, Yeeeeee !!!" zakřičeli chlapi……

…….. o třicet minut později …….
Matador čekal se svými muži na místě, kde měli sraz. O chvíli viděli jak jede Gabriel a sním byli tři postavy ve zbojích. Matador chytl hlavu chlapovy, který byl vedle něj.
,, Tak co furt chceš krást ?" zeptal se Matador chlapa vražedně.
,, Ne…… ne šéfe." řekl chlap.
,, Netušil jsem, že máš doprovod !" zvolal Matador na Gabriela.
,, Ne. To jsou mí věrní přátelé." řekl Gabriel když k nim došli.
,, Přátelé. Tohle je Matador. On a jeho družina nás dovedou do Chrámu hromů." řekl Gabriel.
,, Těší nás Matadore." řekla Hana, Tobias a Markus.
,, Matadore. Tohle jsou mí vícekapitáni Markus a Tobias." řekl Gabriel.
,, Těší mě." řekl Matador.
,, Šéfe dva vícekapitáni. Co budeme dělat ?" zeptal se tiše chlap a Matador mu dal pěstí do obličeje.
,, A tohle je Hana. Jedna z velitelek inkvizitorů ." řekl Gabriel.
,, Taky mě těší dámo." řekl Matador.
,, Ohhhh dokonce velitelka inkvizitorů. Je to sice kus šéfe ale ……." nestihl to chlap došeptat, protože mu Matador dal další pěst.
,, Dobře. Nebude to snadná cesta. Jedeme !" řekl Matador a všichni pobídli svoje koně. Jeli celý den a nakonec se utábořili na louce, kde se taky rozhodli přespat. Zanedlouho nastala noc. Byla to velmi tichá a klidná noc. Na nebi svítily hvězdy a měsíc byl skoro v úplňku. Noc byla bez obtíží a další den ráno se vydali opět na cestu. Cesta začala stoupat a taky se začalo trochu ochlazovat. Cesta byla čím dál výš a výš. Až začal být pomalu všude kámen na kameni. Když se blížil večer tak se utábořili a rozdělali oheň. Vdáli byli vidět blesky.
,, Vidíte to ?" zeptal se Matador.
,, Ano vidím." řekl Gabriel.
,, Už jsme blízko. Zítra tam dorazíme….. Udělejte noční hlídky chlapi !" zavelel Matador. Gabriel koukal dál na ty blesky. Začal foukat silnější vítr a Gabriel si pak vlezl do svého stanu. Markus už spal a Tobias byl s Hanou v jednom stanu.
,, Hano ?" zeptal se Tobias.
,, Co je ? Ty ještě nespíš." řekla Hana a dala Tobiasovi polibek na tvář.
,, Ne. Nemůžu vyhnat z hlavy tvojí krásu." řekl Tobias a díval se Haně do očí.
,, Dáš už pokoj ?" řekla Hana a dali si polibek.
,, Však neboj, až budeš moje tak teprve to bude to pravé." řekl Tobias.
,, Však já už jsem dávno tvoje." řekla Hana, která se červenala a pak si dali další polibek…..

……… O pár hodin později………
Byla už noc. Celkem chladná díky tomu větru. Gabriel, Markus, Matador, Tobias už spali i Hana, která spala v Tobiasově náručí. Venku byly jen noční hlídky, které hlídaly oheň a případné nebezpečí. Ve tmě se začali pohybovat stíny. Byla to skupina barbarů, kteří procházeli kolem. Všimli si tábora a rozhodli se, že ho vyrabují a zničí. Barbaři si vytasili zbraně a potichu se blížili k táboru. Jeden barbar vyběhl a sekerou sejmul hlídače.
,, Barbaří !!!!" Křičel druhý hlídač, který byl hned vedle něj. Barbar neváhal a sejmul i toho druhého hlídače. Jiná hlídka to viděla a začala volat na poplach. Ze stanů začali vybíhat chlapi od Matadora a přitom tasily svoje zbraně. Začal litý boj. Barbaři měli, ale na vrch. Gabriel vyšel ze svého stanu. Jakmile uviděl tu bitku tak vytasil svůj meč života a šel se přidat. Markus taky. Pak vyšel ze svého stanu Matador. Nešel bojovat jen se díval na tu spoušť. Byla to krvavá bitka. Všude stříkala krev, protože barbaři byly nemilosrdní a chladní. Byly to velmi silní bojovníci. Nikdy se nevzdávali i s velkými zraněními dál bojovali. Markus bojoval svými dvěma sekerami, které si tehdy vzal ve zbrojírně ještě dřív než vyrazili. Markuse boj s barbary bavil. Byli to pro něj dobří soupeři. Zatím co pro Gabriela to byly slaboši. Zabíjel je jednoho po druhém aniž by používal magii přímo. Nakonec zbyl pouze jeden barbar, který byl uvězněn v rohu. Gabriel se před něj postavil.
,, Vzdej se jestli si vážíš svého života." řekl Gabriel.
,, Aaaaaaa !!!!" zakřičel barbar a vyběhl na Gabriela. Gabriel se koukal jak na něj barbar běží a když už byl skoro u něj tak Gabriel švihl svým mečem života. Barbar spadl na zem mrtev.
,, Dobrá práce." řekl Matador když přišel ke Gabrielovi.
,, Práce možná, ale teď se tu stal totální masakr." řekl Gabriel.
,, Co jsi čekal od barbarů. Jsou už takový." řekl Matador.
,, Hmmmmm." zamyslel se Gabriel a podíval se na noční oblohu.
,, Ale ztratil jsem hodně chlapů, někteří dokonce spadly i z útesů." řekl Matador.
,, No v tomhle ti můžu pomoct." řekl Gabriel a začal oživovat Matadorovi muže, kteří se nezřítili z útesů a to tak, že chodil k jednotlivým mrtvolám a vždy se jich dotkl špičkou meče života. Meč života se rozzářil a udělal své.
,, Dík ." řekl Matador.
,, Není zač. Je to jenom maličkost ….. no jdu pokračovat ve spánku." řekl Gabriel a šel opět do svého stanu. Markus si taky šel lehnout. Akorát jediné co bylo divné, že tak obrovský hluk zbraní neprobral Tobiase a Hanu.
,, Udělejte opět hlídky chlapi !" řekl Matador a šel si lehnout do svého stanu…………

……. Další den ráno ………..
Gabriel vstal a vyšel ze svého stanu. Ostatní už byly vzhůru.
,, Čeká se na tebe Gabrieli !!" zakřičel Tobias.
,, Ne tak zhurta. Ještě musíme zbořit tábor a vyrazit." řekl Gabriel a zasmál se. Tábor byl za chvíli uklizený a vyrazili dál na cestu do Chrámu hromů. Po hodinové jízdě už viděli z dálky Chrám hromů. Všichni byli udiveni až na Matadora. Chrám byl opravdu u nebes. Vznášel se ve vzduchu a k němu vedly obrovské kamenné schody.
,, No je počkejte až budeme u něj." řekl Matador a přitom se zasmál.
,, Ok !!" zajásal Tobias a vyrazili dál.

…… O hodinu později……….
Konečně dorazili k Chrámu hromů, který byl hodně vysoko a byl obrovský. Všude buráceli blesky, které naráželi do střechy Chrámu hromů.
,, Dobře vy tady zůstanete a já s Markusem, Tobiasem a Hanou půjdeme nahoru." řekl Gabriel.
,, Mí muži možná, ale já jdu s vámi." řekl Matador a chytl Gabriela za rameno.
,, Dobře. Půjdeš tedy s námi." Pousmál se Gabriel. Gabriel, Hana, Markus, Tobias a Matador začali kráčet po schodech nahoru. Schody byli dlouhé a trvalo jim to celkem dlouho, než došli nahoru. Když došli nahoru tak celý chrám byla obrovská místnost se sloupy. Na konci leželo tělo nějaké nestvůry.
,, Co to je ?" divil se Tobias a s ostatními šly blíž. Matador už poznal z dálky o co se jedná a nemohl uvěřit vlastním očím. Když byli v půli cesty tak i ostatní poznali, že je to tělo draka.
,, Žlutý drak ?!!!! Ale …… je mrtví." Divil se Markus.
,, Tomu nevěřím. Kvůli tomuhle hovadí jsem kdysi přišel o oko a teď je tuhej. To ho muselo zabít něco hodně silného." divil se Matador.
,, Něco tu nehraje." Řekl vážně Gabriel a začal se ohlížet na všechny strany. Pak zpoza jednoho sloupu vyšla postava v černé zbroji, která se postavila před mrtvolu žlutého draka.
,, To je ……" nedořekl Gabriel.
,, Zdravím vás všechny ………. Smrt si přišla pro vás." řekl Antony……………..

Mé jméno je - Kira ♥

19. ledna 2015 v 20:03 | Kira |  Tvorba od Kiry

Pravé jméno : Lucie
Přezdívka : Lůca
Znamení : Býk
Věk : 17 let ( květen 1997)
Barva očí : modrá
Barva vlasů : hnědá

Zlínský kraj


Rozhodla jsem se napsat něco o sobě.Úžasný Je to už nějaký pátek co tenhle blog funguje a funguji tu i já S vyplazeným jazykem Jak už jste zjistili výše takhle vážně vypadám. Určitě jste si mě představovali 1000 jinak a možná dokonce i lépe. Takže měla bych vám asi o sobě teda něco říct PlačícíSmějící se Bydlím ve Zlínském kraji kousek od Zlína. Bydlím v panelovém domě se svoji mamkou a s mojím yorkšírem Nikym. Nikymu je už 3 roky ) je to pes ). Pak dále mám králíka a andulku :D ( dřív jsme měli i křečka ) mám strašně ráda zvířata. Mám staršího bratra, kterému je 19let.


Už třetím rokem studuji na Zdravotnické škole - obor zdravotnický asistent. ( Řeknu vám že třetí ročník mi dává hooodně zabrat :D ) Upřímně nevím proč jsem šla na zdravku protože nejraději bych se věnovala herectvím a kreslením :D.

PS: Doopravdy jsem vyšší než moje spolužačky. Jen jsem tam divně přikrčená xD

Ano sem ta uprostřed :D Určitě jste mě nepřehledli :/ :D . Abych řekla pravdu strašně mě baví pomáhat lidem, vážně a bez přetvářky. Abych popsala první týdny na praxi v nemocnici tak mě to ohromně bavilo, protože jsem měla skvělé starší paní, bohužel jsem si to vzala až příliš a dokonce jsem doma dvakrát rozbrečela jak někteří lidí trpí. Jsem ráda že paní jsou zdravé a doma :) Na tomhle oddělení bych nemohla pracovat. Byla by to na mě velká psychická zátěž.


Trochu ulehčím situaci Smějící se Co nejraději dělám ve volném čase ? Když se tam zamyslím tak prakticky jsem pořád doma :) Nejsem sportovní typ. Né že bych byla antitalent , ale sport mě nějak nebaví. Velice ráda čtu knížky ( moje oblíbená série je Padlí andělé 1-5 ) mangu ( baví mě sledovat i japonské anime ). Miluju kreslení, bohužel jsem nějaký ten rok nekreslila a ztratila jsem cit na kreslení Plačící ( díky škole nemám ani náladu kreslit ) Asi jste zjistili, že jsem takový líný typ :D Je to asi tím, že moje kamarádky bydlí jinde než já a když končíte ve škole ve 4 tak se vám jen tak někam nechce :). Zajímavost je, že nemám žádnou nejlepší kamarádku ( byla ale po nástupu na střední jsem pro ní neexistovala :D Smutné :D )

Ptáte se proč jsem si dala jméno Kira ? Upřímně sama nevím Mrkající Jméno Kira se mi vždy strašně líbilo tak proč se toho nechytnout :3 !!


Co bych vám tak o sobě ještě mohla říct. Kdybych se měla popsat po osobnostní stránce tak bych řekla - ukecaná , vtipná , upřímná , společenská , empatická, hodná, silná ( nemyslím to jako že jsem rambo, ale po straně psychické ) a sebevědomá ( s mírou :D ) Taková zajímavost je, že ráda čtu v lidech. Myslím si, že jsem v tomhle vážně dobrá Nevinný



Myslím si, že je to snad asi vše. Doufám, že mě můj článek nějak neodpudil a budete dál číst naše články :3 Snad si o mě nemyslíte , že jsem namyšlená, ale každý by si měl aspoň trochu věřit :) Přeji pěkný den ^^ Vaše Kira :* :3