Bez temnoty. Není úsvitu. A bez světla. Není života.

Prosinec 2014

Soul - Příběh č.1 - Navždy až do smrti

25. prosince 2014 v 18:55 | Kira |  Soul

,,Madyson. Ano, přesně tak se jmenovala. Madyson Paley." řekl jsem a pousmál jsem se zlověstně na doktora. Který se na mě podíval s vykulenýma očima a s nevěřícným výrazem. ,, Co se stalo doktore ? " řekl jsem klidným hlasem. ,, Jak se opovažuješ mi říkat takové nesmysly ! " řekl rozrušeným hlasem. ,, Hahaha. Nechtějte mě pane rozesmát. Nebo by se vám líbilo kdybych vás oslovil pane Paley." ,, Jak tohle sakra víš ? " řekl doktor Paley. Neodpověděl jsem. Musel jsem se začít smát na hlas. ,, Tak krásné. Tak krásně krásné. On to neví. Tak mu to povíme. Bude to krásné ! " řval jsem přes celou místnost. ,, S kým to do háje mluvíš Lucasi ?! " řekl doktor Paley a stoupnul si a začal se nervózně rozhlížet po místnosti. ,, Ehm. Nechal jsem se trochu unést vnitřní radostí." řekl jsem a utřel jsem si slzy radosti. ,, Dobrá kde jsem to skončil. Chi. Už vím. U vaší dcery. " řekl jsem a pousmál jsem se. Doktor Paley se pomalu posadil zpátky do křesla. Jeho obličej byl plný strachu. Jak krásné vidět obličej zoufalého otce dcery, která je pár let nezvěstná.


Madyson Paley byla velice sebevědomá dívka s růžovými brýlemi. Dívky jejího věku si myslí, že dobro vždy zvítězí nad zlem. Kdo by si tohle nemyslel. Byla zamilovaná celým svým křehoučkým srdcem do jednoho mladíka jménem Oliver. Jednoho dne se ale vše změnilo. Byl to pro ní každý den jako jiný. Její otec pracoval až příliš mnoho a nevěnoval se jí. Madyson to netrápilo. Útěchu a klid duše hledala u svého milého Olivera, který jí držel nad černočernou dírou zoufalství. Její matka zemřela když jí bylo 15let. Je to už 2roky. Svého otce nikdy nebrala jako otce. Občas přemýšlela o tom jestli její otec nepřihodil poleno k smrti její matky.

Když se Madyson ráno probudila došla jí sms na její mobil. ,, Kdo by to mohl být tak brzo ráno." řekla si a promnula si oči. Sms byla od neznámého čísla a bylo zde napsáno. ,, Pomůžu ti ukončit trápení." Madyson to zaskočilo. Řekl bych, že se začala pomalu bát, ale řekla si, že to bude asi její Oliver. ,, To je zlatíčko." řekla a usmála se. Začátek dne byl stejný. Šla do koupelny se osprchovat, namalovat, učesat. Pro dnešní den si zvolila kraťase s volné tričko s nápisem ,, Memories never die." Jak povznášející. Vzorně si připravila věci do školy. Patřila k nejpilnějším studentkám na zdravotní škole. Nebavilo jí to, ale tuhle školu jí vybral její otec. Doktor Poley si vždycky přál syna, který by kráčel po jeho stopách. Osud mu nepřál a narodila se Madyson. Jaká smůla pane Paley.

Poté co byla nachystaná šla si dát něco na snídani. Její otec byl nečekaně už dávno v práci. Když o tom tak začala přemýšlet pomalu ani nevěděla co vlastně její otec dělá. Vzala si misku a kukuřičné lupínky a poslední mléko z ledničky a nakrájenou zeleninu v krabičce , kterou si včera nachystala na svačinu do školy. Vzala mléko do své křehoučké ručky a začala jej pomalu nalévat do misky. Pomalu a pomalu a pomalu jako když stéká krev po těle. Její žvýkání bych přirovnal k lámajícím se kostem dětských prstů. Krása ( Lucas si olíznul pomalu svůj ukazováček). Když o tom tak mluvím dal bych si stehýnko nebo možná křidýlko.


,, O čem to tady mluvíš ? řekl doktor Paley a utáhnul si svou kravatu. ,, Já ? To jsem nemluvil já." řekl jsem a pousmál jsem se. ,, Kdo asi jiný ? Lucasi, nemám na tohle čas." řekl doktor Paley. ,, Ale ano. Sedí vedle vás a dívá se na vaši pravou krční tepnu." řekl jsem a s úsměvem jsem naklonil hlavu na levou stranu. Doktor zatajil dech a pomalým pohybem se podíval na pravou stranu. Nikoho tam neviděl. Hluboce vydechnul a vytáhnul svůj kapesník z kapsy a utřel si stékající pot po krku. ,, Ehm. Raději budeme pokračovat Lucasi. Dobrá ?" řekl doktor Paley a odkašlal si. ,, Chi. Jak je libo pane."


Madyson vyšla ze svého domu a vykračovala si směrem do školy. Škola nebyla tak daleko. Vždy měla pár minut navíc. Šla rovnou za svým jediným štěstím ve svém životě. Za Oliverem. Milovala ho jako nikoho na tomto světě, ale přece jen dělala jednu velkou chybu a to, že mu věřila víc než sobě. Chudinka. Každý den se scházela se svou láskou v parku za školou. Protože Oliver nechodil na stejnou školu jako ona, bylo to pro ně ideální místo na trávení volných chvílí. Byla celá natěšená, když se blížila k jedné lavičce, kde už na ní čekal její princ krasoň. Když pomyslím na to, jaký to byl krásný pár, tak se mi chce dokonce i uronit slzičku. Dobře, možná to trochu přeháním.

Pokaždé si dali tolik polibků z ,,pravé,, lásky. Jak roztomilé. Chi. Přiznejme si to. Jediné co chybělo k dokonalosti by bylo ten vztah bolestivě rozdělit. Bylo to tak snadné. Krásná všemocná bolest. Jak já ji miluju ( Lucas zalapal po dechu a usmál se dojetím). Madyson uniklo kolik času má než začne vyučování. Byla tak šťastná, že může trávit čas s tím koho opravdu miluje. ,, Ale ne. To už je tolik hodin. Promiň čumáčku už musím jít." řekla ale když se chtěla rozběhnout Oliver jí chytnul za ruku a přitáhnul si jí. Strčil jí ten teplý sval do krku. Oooo. Měkký kus svalstva.

Madyson byla tak rozrušená a ve stresu, že příjde pozdě na hodinu patologie. Osud jí nahrál do karet. Když stála před školou zjistila, že její kabelka zůstala na lavičce kde byla s Oliverem. ,, To je snad 13. pátek ?" pomyslela si a rozběhla se zpátky do parku. Sice nebyla sportovní typ, ale znáte to. Když nestíháte zvládnete vše během pár minut než obvykle. Madyson byla kousek od lavičky, když najednou uviděla stojícího Olivera u lavičky. ,, Jéé Olive....." nedokázala dokončit větu. Srdce zasáhl ostrý šíp. Z očí ji začaly stékat potoky slz. Znáte jak se dávali lidi do železné panny ? Takhle trpěla její duše. To muselo být vzrušující. Pomalu a bolestivě. Bolelo by vás, kdyby jste na vlastní oči viděli jak se vaše láska líbá s vaši nejlepší kamarádkou. Já bych se smál štěstím. Hahaha.

Jakoby zapomněla, že má vlastně vyučování. Rozběhla se směrem domů. Neohlížela se. Její srdce zpívalo bolestnou píseň. Tenhle zpěv bych mohl poslouchat celý svůj život ( řekl plný natčení Lucas). Zamkla se do svého pokoje. Vlezla do své šatní skříně a zavřela se tam. ,, Proč ? Proč? Pomozte mi někdo. Strašně mě bolí srdce. Ne. Néééé! Porosím. Já už nechci trpět. Prosím. Pomozte mi !" řvala Madyson a schoulila se do klubíčka. Brečela celým svým srdcem. Její žal byl tak silný. Plný bolesti a nenávisti. Po několika minutách Madyson ani nebrečela, přímo řvala šílenstvím.

,, Bůůůů,, ozvalo se z Madysonového mobilu. Madyson utichla a vytáhla mobil z kapsy. Došla jí sms. Sms od neznámého čísla. ,, Pomůžu ti se toho trápení zbavit. Pomůžu ti. Setkáme se na střeše rozpadlého panelového domu na kraji města. Přiď sama." Madyson nic neřekla. Stanula se sklopenou hlavou a utřela si slzy po obličeji. ,, Přídu." řekla a zvednula hlavu. Jak krásné, že pane doktore. Vaše dcera se rozhodla poslechnout člověka, kterého nikdy neviděla. Jak zoufalý čin. Madyson si vzala svou černou mikinu s kapucí a do kapsy si dala svůj mobil. Byla tak odhodlaná vyhledat pomoc. Hodná holka. Chi. Nemyslíte pane doktore ? Moc hodná.

Byla u únikových schodů panelového bytu. Zvedla hlavu vzhůru. Nikoho neviděla byla pomalu už tma. Madyson se zhluboka nadechla. Vytáhla mobil z kapsy a hodila ho do popelnice, která stála vedle ní. Madyson šla pomalu po schodech nahoru. Když vyšla na střechu porozhlídla se. Nikoho neviděla. ,, Tak kde si ?" řekla potichu jemným hláskem. ,, Jsem přímo za tebou. Madyson. " řekl stín stojící za ní. ,, To jsi ty ? " řekla a popošla k temné postavě blíž. ,, Ano. Ten co ti posílal ty sms. " řekl hlas. ,, Tak mi okamžitě pomoc ! " zařvala plným hlasem zoufalství. Řvala jako zvíře , které zabíjí smečka hladových lvů. Jsem jako v sedmém nebi. Hlas plný bolesti ( Lucas se postavil. Natáhnul do stran ruce a širokým úsměvem a očima plné radosti se díval na strop).

,, Poť semnou zlatíčko." řekla tajemná postava a šla směrem na konec střechy. Madyson šla za ním. ,, Jen se podívej. Co tam dole vidíš ? " řekl chlap a chytnul Madyson za rameno. Madyson se nahnula směrem dolů. ,, Rozlitou červenou barvu." řekl a polknula. ,, Haha. To má milá je krev. Lidská krev." řekl hlas a začal se smát. Madyson zbledla. ,, Lidi se zabíjejí z různých důvodů. Ze zklamání, z finančních důvodů a dokonce i jen tak z rozmaru. Nedokážou s jejich pocity žít. Prakticky nemají proč žít. Chcou zanechat vzkaz. Chcou aby pozůstalí trpěli. Chceš to taky ? " ,, Cože ? " odvětila Madyson. ,, No přece zanechat odkaz bolesti. Ukaž jim. Jak moc tě bolelo. Jak moc si trpěla. Znič jim život jako to oni udělali tobě. Buď volná ! Navždy volná ze světa bolesti ! Nech je kráčet po cestě bolesti a zoufalství ! Jejich vnitřní hlas je dovede na pokraj šílenství ! " řekl muž plný emocí a dychtivosti. Madyson stála na místě. Kolem ní fučel letmý noční vánek. V jejím výrazu bylo prázdno. Byla jako schránka bez emocí. Bože, asi začnu brečet. ,, Hodná holka. Ukaž těm bastardům co je to BOLEST ! " řekl tajemný muž a poplácal Madyson po rameni a pomalým krokem odešel.


,, A víš ty doktůrku jak to se slečnou dopadlo. Skočila a rozplácla se jako shnilé jablko. Bylo krásné a po čase prohnilé. Hahaha ! " řekl jsem a chytl jsem záchvat smíchu. ,, Ty kreténe ! Zabiju tě ! Jak se opovažuješ takhle mluvit o mé nezvěstné dceři ! Chcípneš v pekle ty hajzle ! řval na mě. Byl plný zlosti. ,, Měl bych snad dodat, že její smrt vám prospěla." řekl jsem a zlověstně jsem se usmál. Doktor se napřáhl pěstí ke mě. Bohužel. Nestihnul to. Přiběhli muži, kteří stáli za dveřmi a chytli doktora Paleye a odtáhli ho z místnosti. ,, No tak doktůrku vraž mi jednu. Chcu po dlouhé době cítit ten krásný pocit bolesti ! Brzy nashledanou." Chceme ještě mnohem mnohem víc šílenství !! HAHA....HAHA..... HAHAHAHÁ !!!

Finální komentář k Černé čepeli

25. prosince 2014 v 18:43 | Free |  Černá čepel
Tak a takto jsem uzavřel Černou čepel. Sice ten konec je dosti otevřený a říká si o další pokračování a taky bude. Usmívající se Mám v plánu udělat další pokračování o kterém jsem už celkem hodně přemýšlel, ale ještě jsi nejsem jist ve všech detailech. Ale určite pokračování bude Mrkající....

Jinak mě osobně mě příjde celkem zajímavé, že jsem tohle dokázal vymyslet za pomocí jednoho obrázku, který jsem upravil a používám ho jako logo k povídce. A taky, že mě to napadlo za pomocí jediné hudby. Jako sám se divím, že jsem to dokázal, ale Kira to taky dokázala. Jenom za pomocí jediné písničky a jediného obrázku začala psát svoji novou povídku Souls, která se mě osobně líbí. Ale někdy si říkám. Jak jsem mohl vyhrát s Černou čepelí 3. místo v litelární soutěži. :D .. ale si to dobré je no :D . Ale každopádně doufám, že se to aspoň líbilo vám a že se budete těšit na další pokračování tohodle příběhu. Usmívající se


Jinak abych vám to rovnou ukázal. Podle tohodle obrázku a podle této hudby mě celý tento příběh a celkově povídka napadla Usmívající se. Sice popis hrdiný byl hned na prvních stránkách, ale pokud by vám to ještě tak nedošlo. Tak na levo toho obrázku je Osamu a na pravo je Hikaru. Takhle jsem si je představoval já teda Usmívající se. Sice jsem to převzal jakoby z toho obrázku, ale mě to tak sedělo Mrkající.

Černá čepel část 11.

25. prosince 2014 v 18:30 | Free |  Černá čepel
Komentář: Tak dávám sem další a zároveň závěrečnou kapitolu této povídky. Díky tomu je tato kapitola delší a hlavně bude probíhat velký boj. Tak snad se vám bude líbit Usmívající se.


,, Všichni jsou tady jsou Padlý andělé." Řekl si v duchu Hikaru.
,, Na tohle nemáme náladu. Letíme pryč." Řekl jeden z padlých andělů a ostatní ho následovali až na Azraela. Ale jen co se přiblížili k honosným pilířům, tak je zasáhli blesky, které je donutili slétnout ihned k zemi.
,, Sakra ! Kdo to udělal ?! Kdo to začaroval ?!" Zakřičel jeden z Padlých andělů.
,, Bez tak to byl Camael !!!" Zakřičel Azrael.
,, Už dost čekání. Musí zemřít !" Zakřičel celkem dychtivě Osamu a vyběhnul na nepřátele. Hikaru vyběhnul společně s ním. Aimi stála jenom na místě. Nevěděla co má dělat. Nechtěla zabíjet a nikdy nechtěla. A ani si nemohla vzpomenout jak přivolat svou zbraň. Padlí andělé vytasili svoje čisté meče jako stříbro s černou rukojetí a připravili se na boj. Azrael vyzasil svůj meč, který hořel jasně zářivým plamenem.
,, Tak pojďte Ničitelé. Okusíte můj hněv !!" Zakřičel Azrael. Osamu běžel na Azraela a když byl skoro u něj tak oba máchli svými zbraněmi, ale Osamu pak udělal otočku a jenom kolem něj oběhl a běžel dál. Izrael se podíval po směru. Kterým Osamu běžel dále, ale přitom si všiml, že Osamu mu usekl pár jeho pérek z křídel.
,, Tak utíkáš zbabělče !!" Křičel Azrael, ale Osamu si ho nevšímal a běžel na ostatní Padlé anděly. Padlí andělé to nečekali, že půjde spíše po nich. Osamu doběhnul k prvímu Padlému andělovi a švihnul svojí katánou. Černá čepel usekla Padlému andělovi ruku, ve které svíral svůj meč. Padlí anděl zakřičel bolestí. Osamu hned po tomhle seku máchnul znovu do krku. Padlý anděl se pak skácel k zemi s proříznutým krkem. Další Padlý anděl byl ochromen pohledem na svého padajícího kamaráda. Zmocnil se ho strach. Osamu neváhal a hrot jeho katány mířil na jeho hruť.
,, To je démon !" Řekl si v duchu Padlý anděl s hrůzou. Katána pak projela jeho hrudí jako máslo. Padlý anděl bolestivě vydechl a přitom mu vyteklo trochu krve ústy. Osamu se tvářil jako nějaký šílenec, který lační po krvi. Osamu pak začal tlačit svou katánu směrem dolů a tím začal prořezávat Padlému andělovi i břicho. Padlá anděl křičel bolestí, ale za chvíli na to se začal dusit svou vlastní krví. Osamu pak vyrval svou katánu z jeho těla a Padlý anděl padl pomalu na kolena. Krev tekla po jeho těle i z úst po jeho obličeji a přitom se to míchalo z jeho slzami a s ze střevním obsahem. Osami se zlověstně ušklíbl a začal běžet na dalšího Padlého anděla. Padlí anděl, který byl celý od své krve se pak pomalu skácel k zemi a jeho tělo pohltil chlad. Osamu běžel na dalšího Padlého anděla, který mu byl nejblíže. Osamu se rychle rozběhl a přitom zasunul svou katánu do pochvy. Padlý anděl byl připravený na střetnutí čepelí. Když byl Osamu blízko tak začal pomalu vysunovat svou katánu. Už to vypadalo, že se jejich čepele střetnou, ale Osamu udělal tak rychlí výpad, že to vypadalo jakoby Padlím andělem spíše prošel. Osamu pak pokračoval dál v běhu na dalšího Padlého anděla. Padlý anděl, kterým Osamu prošel se ani nepohnul, ale pak ucítil křupnutí ve svém těle.
,, Hah…. Tohle je zřejmě můj konec." Pomyslel si padlý anděl a náhle mu prasky žebra s kůží na hrudí a krev se vyvalila na podlahu jako menší potok. Padlý anděl upustil svůj meč a spadl na zem na své záda. Nemohl dýchat a před jeho očima se začala uzavírat tma. Osamu doběhl dalším dvěma Padlím andělům a začal rychle máchat svou katánou. Dva Padlí andělé se bránili společně. Ale postupně se ukazovali na tělech padlích andělů řezné rýny a bylo jich čím dál více. Nakonec jeden Padlí anděl přišel o ruku, ve které držel meč. Osamu pohleděl na druhého Padlého anděla a máchl silně svou katánou. Katána druhému Padlému andělovi přesekla celý krk a tím Padlí anděl přišel o hlavu. Jeho tělo ihned spadlo k zemi. Osamu se ihned podíval na Padlého anděla, kterému před chvílí usekl ruku. Osamu švihnul katánou vrchem a uštědřil Padlému andělovi hlubokou řeznou ránu, která byla přec celý hrudník a břicho. Padlý anděl se skácel k zemi a jeho rána se zaplňovala jeho krví, až začala přetékat a krev tekla po jeho kůži k zemi, kde se začala kaluž krve…..
Mezitím Hikaru zrovna držel ve své ruce duši Padlého anděla. Hikaru se lišácky usmíval.
,, Ne ! Prosím !" Žadonil Padlí anděl, který klečel na klenou a vypadal jako nějaký stařec.
,, Hmmm." Zamyslel se Hikaru, ale pak se usmál a svou kosu zabodnul do hlavy duše. Duše se rozpadla a zmizela. Padlý anděl po tomhle strnul a spadl k zemi.
,, Ty jeden !! Zabil jsi mi přítele !!!" Křičel Padlý anděl a běžel na Hikara.
,, No tak ho pojď pomstít. Máš jedinečnou příležitost !" Zasmál se Hikaru a vrhl svou kosu. Padlí anděl uskočil a kosa ho minula.
,, Dobrý úhyb." Řekl Hikaru a přitáhnul si kosu rychle zpátky a švihl sní okolo sebe. Takže o celých 360 stupňů a přitom postupně povoloval svůj řetěz. Kosa nabírala na rychlosti a nakonec řetěz zachytil běžícího Padlého anděla a kosa se mu obmotala kolem břicha.
,, Ha ! Mám tě." Zasmál se Hikaru a škubl se svým řetězem. Duše padlého anděla se vyrvala z jeho těla a Hikaru si ji začal přitahovat k sobě. Padlý anděl začal panikařit a jeho tělo začalo rychle stárnout. Hikaru uchopil duši za hrdlo a uchopil svou kosu do druhé ruky. Padlí anděl se natahoval rukou po své duši.
,, No máš smůlu. Prohrál si." Pousmál se Hikaru a svou kosu opět zasekl do hlavy duše. Duše se rozpadla a zmizela. Padlý anděl padl nehybně na zem. ……
Mezitím na Aimi běželi poslední dva Padlí andělé. Aimi dostala strach. Po tomhle se jí zjevila její kuš v ruce už nabitá a na jejím stehně se vytvořil toulec.
,, Ne já nechci zabíjet. Nechte mě na pokoji !" Zakřičela Aimi, ale Padlí andělé běželi dál. Aimi se klepali ruce a přitom mířila na jednoho s Padlích andělů. Aimi nakonec zmáčkla spoušť a zářiví šíp vyletěl z kuše. Šíp zasáhl jednoho běžícího Padlého anděla do ramene. Ihned ho to začalo spalovat jako hořící lává. Tento Padlí anděl se ihned zastavil a padl na kolena, ale brzy na to ho žár spálil na jemný popel. Druhá Padlí anděl byl už skoro u Aimi a napřáhl si svůj meč. Aimi si dala ruce před sebe a zavřela oči.
,, Co to dělá sakra !" Řekla postava ve stínu a rychle z toho stínu vyskočila. Postavě ihned vyrostla šedá andělská křídla letěl Aimi na pomoc. V jeho ruce se zjevil meč s šedou rukojetí a čepel zářila jako měsíční svit. Stihnul to akorát v čas. Padlí anděl s příletem postavy nepočítal. Postava ho srazila k zemi a postava dupla do jeho hrudí. Hned na to bodl svým mečem Padlého anděla do hrudí přímo do srdce. Padlý anděl byl mrtev. Hned ta to k nim přišel Osamu i s Hikarem.
,, Hej kdo to je ? Vypadá na Padlého anděla." Řekl Osamu.
,, To je v pořádku. Je na naší straně." Řekl Hikaru. Aimi otevřela oči a uviděla mužskou postavu v hábitu a s šedými andělskými křídly, která stála na mrtvém Padlém andělovi.
,, Děkuji." Řekla jenom Aimi.
,, Není za co." Řekla postava.
,, Camaeli !!!! Ty zrádce !!! Já věděl, že jsi takový už od začátku !!! Proč jsem tě nezabil už na začátku !!!" Křičel Azrael a kráčel k nim se svým planoucím mečem.
,, Hah na něj jsme zapomněli." Řekl Hikaru.
,, Ne …. Já jsem si ho chtěl vychutnat na závěr." Řekl natěšeně Osamu.
,, Camaeli !!! Zničím tě s tvými kamarády !!!" Zakřičel Azrael a napřáhl svou ruku na nebesa s otevřenou dlaní a s roztaženými křídly na zádech. Náhle se v jeho dlaní začal shromaždovat černý kouř, který vyházel ze všech stran. Kouř se formoval do tvaru koule, která neustále rostla.
,, Co to je ?" Podivil se Hikaru.
,, Ustupte !" Řekl vážně Camael a postavil se před ně. Jeho dlaně začali pak začali zářit.
,, Haaaaa !!! Camaeli !!!!" Zakřičel Azrael a vrhnul tu obrovskou temnou kouli po nich, která byla spojena s jeho dlaní černým řetězem. Camael dal své zářící dlaně před sebe a vypadal jakoby tlačil něco před sebou. Temná koule se začala před ním zastavovat až se nakonec zastavila.
,, Honem ! Dlouho to nevydržím !" Zakřičel Camael.
,, Hah !! Co to ?! Nemožné !!! Camaeli !!!" Křičel Azrael. Osamu kývnul hlavou na Hikara a Hikaru udělal to samé. Pak oba dva vyběhli na Azraela každá po jiném boku. Osamu při běhu začal pomalu vysunovat svou katánu. Hikaru uchopil svou kosu a vyskočil lehce do vzduchu.
,, Sakra nemohu zrušit kouzlo !! Nesnáším tě Camaeli !!!" Řekl si Azrael v duchu. Osamu pak udělal rychlí výpad a vypadalo to jakoby Azraelem prošel. Hned na to Hikaru zaseknul svou kosu do čela Azraela a vyrval mu duši z těla.
,, Aaaaaa !!" Vzdych Azrael bolestí. Nemohl popadnout dech. Temná koule se rozpadla i s černým řetězem. Ohnivý meč se vypařil Azraelovi z rukou. Azrael se podíval na své ruce, které rychle stárnuly. Pak ucítil skřupnutí ve svém těle a krev mu doslovy vystříkla na všechny strany z jeho těla. Azrael cítil zlomená žebra a jak se mu plíce plní krví. Izrael se podíval před sebe, kde stál Camael s Aimi.
,, Proklínám tě Camaeli !!!" Křičel Izrael v duchu. Hikaru pak vzal jeho duši a svojí kosou jí přímo rozřezal a duše se rozpadla a zmizela. Tělo Azraela se skácelo k zemi a na zemi se dělala velká kaluž krve. Osamu se podíval okolo všem mrtvolám Padlích andělů shořela jejich černá křídla.
,, Aspoň teď bude větší klid." Řekl Hikaru.
,, No, ale na jak dlouho ?" Zeptal se Osamu.
,, To nevím, ale doufám, že na hodně dlouho." Řekl Hikaru a usmál se.
,, Tak o tom pochybuji. Dokud budu mít ty stvoření ještě ty dva Padlé archanděli tak klid úplný nebude." Řekl Camael.
,, To je pravda, ale pokud budou mít čerstvý s strach z tolika mrtvých Padlích andělů. Tak se budou bát chodit v noci ven." Pousmál se Hikaru.
,, A co budeme dělat ?" Zeptala se Aimi.
,, Budeme dál pokračovat v naší práci. Jsme Ničitelé. A dokud tu budou ty stvůra, tak práce pro nás nekončí." Řekl Hikaru.
,, Já letím. Snad se někdy zase střetneme." Pousmál se Camael a roztáhl svá šedá křídla.
,, V to doufám taky." Pousmál se Hikaru a Camael odletěl pryč. Osamu, Hikaru a Aimi pak začala kráčet ke vchodu na schodiště.
,, Snad si se něco naučila za dnešek ?" Zeptal se Osamu.
,, Ani nevím co, ale snad asi to, že nemám stát na místě." Řekla jenom Aimi.
,, Hah to je dobře řečeno." Řekl Hikaru a zmizeli ze střechy budovy.
Ovšem ani jeden z nich si nevšiml mužské postavy, která seděla na soše chrliče. Mužská postava měla bílé vlasy jako sníh a na obličeji podivnou černou masku, která vypadala jakoby by byla ke kůži obličeje snad sešitá. Tato mužská postava pak seskočila ze sochy a podívala se na mrtvoly svýma očima, které měli rudé duhovky.
,, Zajímavě udělaná práce." Zasmála se postava a ruce se mu objevila katána, která byla rudé barvy jako samotná krev.
,, Ha ha ha …… Už se na tebe těším ….. Osamu ….."
…………….

Konec první části…….

Černá čepel část 10.

23. prosince 2014 v 13:05 | Free |  Černá čepel
Dám vám tu ještě jednu kapitolu :D Tak snad se vám to bude líbit Usmívající se. Další část dám sem pravděpodobně 25.12 Usmívající se.


Mezitím Hikaru doběhnul na střechu nějakého domu.
,, Kde jsi ?! Ukaž se !" Zavolal Hikaru.
,, Co chceš plnohodnotný Ničiteli ?" Ozvalo se ze stínu. Ve stínu stála postava v černém hábitu.
,, Co má znamenat ten masakr a řekni mi to rychle." Řekl Hikaru a v ruce se mu zjevila jeho vrhací kosa na řetězu, který se mu obmotal kolem druhé ruky.
,, Brzdi jo. Já ani nevím o jakém masakru to mluvíš." Řekla postava ve stínu.
,, Proč bych ti měl věřit hah ?!! Kdo jiný by to měl na svědomí, než vy Padlí andělé !" Řekl naštvaně Hikaru.
,, Já se svými bratry nemám poslední dobou nic společného. Něco zamýšlí beze mě se třemi Padlými archanděly." Řekla postava.
,, Ohhh, tak se třemi padlími archanděli. Nuže pověz mi, kde máte sídlo a neboj abys mi dokázal, že jsi na naší straně. Jinak mám sto chytí ti vyrvat duši z těla." Řekl Hikaru.
,, V nejvyšší budově tohoto města. Ale nenapadalo tě, že by to mohl být někdo jiný." Řekla postava.
,, No ovšem. Chcete být stále co nejblíže nebesům. Ovšem jestli to bude bouda ?!" Řekl Hikaru výhružně.
,, Konkrétně je to Černý chrličův mrakodrap. Je to nejvyšší budova tady ve městě." Řekla postava.
,, Hmmm co jsi tím myslel, že by to byl někdo jiný ?" Řekl Hikaru zamyšleně, ale pak si vzpomněl na to na co během cesty zapomněl. Na mužskou postavy s krátkými bílými vlasy jako sních.
,, Vidím, že ti to došlo. Taky sis všiml té postavy." Řekla postava.
,, Hmm a do to podle tebe je ?" Zeptal se Hikaru.
,, Podle mě je to nějaký ničitel." Řekla postava.
,, To mě taky napadlo, ale i kdyby to byl on, kdo by stál za tím masakrem. Tak proč by zabil tolik nevyných. Tyhle ulice jsme už dávno vyčistily od příšer." Řekl Hikaru.
,, Jedině pro zábavu. Pro nic jiného by to nemohl udělat." Pousmála se postava.
,, Tss tomu nevěřím, ale radši to prověřím. Nuže dobrá." Řekl Hikaru a jeho vrhací kosa s řetězem zmizela. ,, Buď tedy připraven." A začal odcházet pryč ……….

Hodiny ve škole plynuly a plynuly až nastal čas jít opět domů. Osamu se střetnul s Hikarem u venkovní brány školy.
,, Kde máš Aimi ?" Zeptal se Hikaru.
,, Šla na záchod a dneska se pokusila o sebevraždu na kterou ona nemá." Řekl Osamu
,, Hah to bych do ní neřekl a čím se chtěla zabít ?" Zeptal se Hikaru zvědavě.
,, Nožem." Řekl jenom Osamu.
,, Hah…. Klasika." Pousmál se Hikaru
,, Ale mám dneska novinku." Dodal Hikaru.
,, A jakou pak ?" Zeptal se Osamu celkem udiveně.
,, Dnes. Jdeme do sídla Padlých andělů." Řekl Hikaru.
,, Tak to se těším. Všechny je nechám trpět a krvácet." Řekl celkem Osamu natěšeně. Osamu pak spatřil Aimi, která už k nim pomalu kráčela.
,, Vezmeme ji sebou ? Minule chtěla na lov, tak jí vezmeme ne ?" Řekl Hikaru.
,, Spíše to bude o starost navíc." Řekl Osamu.
,, To je sice možné, ale musí se učit rychle jinak nepřežije." Řekl Hikaru. To už Aimi došla k nim.
,, Dobré odpoledne jestli se to dá tak říct." Řekl Hikaru.
,, No ani nevím, ale ahoj." Řekla jenom Aimi celkem znuděným hlasem a začali spolu kráčet svou standardní cestou.
,, Aimi jdeš dneska s námi na lov ?" Zeptal se Osamu.
,, Cože ? No moc se mi nechce." Řekla jenom Aimi.
,, Ne ? hlavně že jsi včera chtěla jít." Řekl Osamu.
,, To sice ano, ale bojím se." Řekla Aimi.
,, Není čeho. Budeme tě hlídat." Řekl Hikaru.
,, Ne. To nechápete. Já nechci zabíjet." Vyjela Aimi.
,, Nechceš zabíjet ? Tak to se obávám, že nemáš na vybranou. Jinak brzy zemřeš." Pousmál se Hikaru.
,, Zabij, nebo budeš zabit. Jednoduché pravidlo, které platí v našem světě." Řekl Osamu.
,, Ve vašem světě." Zašeptala Aimi.
,, Bohužel už i ve tvém. Jsi už taky Ničitel. Byla jsi vybrána." Řekl Hikaru.
,, Ale já jsem se nikoho neptala jestli chci být Ničitel !" Zakřičela Aimi.
,, Nás se snad někdo ptal ? Svůj život už nemůžeš vrátit zpátky. Stejně jako my. A nemáš na vybranou. Jsi už Ničitel. Vyvolený člověk, který dostal své schopnosti. Už po tobě ty příšery vždycky půjdou dokud nebudeš mrtvá a nebo dokud nebudou mrtví oni." Řekl Hikaru a Aimi se zarazila.
,, Takže takhle. Buď půjdeš s námi a budeš se učit a tím budeš mít větší šanci, že se dožiješ dalšího dne. A nebo s námi nepůjdeš a další den už ani nemusí nastat." Řekl Hikaru rázně. Aimi mlčela a kráčela dál se sklopenou hlavou. Všichni tři mlčeli dokud nedošli k domu Osameho.
,, Tak jak Aimi ?" Zeptal se Hikaru. Nastalo opět ticho. Jenom delší závan větru ten klid vyrušil.
,, Půjdu tedy." Řekla nakonec Aimi. Výraz obličeje Osameho na odpověď Aimi nereagoval nijak. Hikaru se lišácky ušklíbl.
,, Dobře. Sejdeme se pře tvým domem Aimi ve 23 hodin přesně." Řekl Hikaru a dal se na odchod. Osamu nic neříkal a šel do svého domu. Aimi tam jenom nehybně stála.
,, Co jsem to sakra řekla. Já nechci jít s nimi." Řekla si Aimi v duchu……

Když nastalo 23 hodin přesně na minutu. Tak zrovna došel Hikaru a Osamu k domu Aimi.
,, Jako hodinky." Pousmál se Hikaru. Osamu mlčel.
,, Jak sis užil den ?" Řekl Hikaru.
,, Jako obvykle." Řekl jenom Osamu.
,, No, že se ptám. Pokaždé děláš to samé." Zasmál se Hikaru. Náhle se pak otevřeli dveře od domu Aimi. Osamu i Hikaru obrátili svůj pohled na otevírající se dveře. Aimi vyšla ven a zamkla za sebou dveře.
,, Připravena ?" Zeptal se Hikaru.
,, No asi jo." Řekla jenom Aimi.
,, Tak jdeme." Řekl Hikaru a vyrazili směrem do středu města. Noc byla hodně temná a vál nezvyklí až příliš chladný vítr na začínající podzim. Náhle přistál na rameno Hikara krkavec. ,, A kam to vůbec jdeme ?" Zeptala se Aimi.
,, Na nejvyšší budovy tady ve městě." Pousmál se Hikaru.
,, Počkat to máš na mysli Černý chrličův mrakodrap ?" Divila se Aimi.
,, Ano. Jdeme tam." Řekl Hikaru. Cesta ubíhala rychle a čím více se blížili ke středu města, tak tím více bylo hluku všude okolo a tím více potkávali i policejních hlídek.
,, Ti policajti nás snad nebudou rušit při práci ?" Podivil se Osamu.
,, Snad ne, ale pokud jo, tak se jich zbavíme." Řekl jenom Hikaru. Aimi mlčela a kráčela s nimi dál.
,, Proč jsem byla vybrána, abych zabíjela ty podivné bytosti ? Já jsem nic takového dělat nechtěla. Ale nějaký důvod, tam nahoře snad museli mít ne ? Tohle nemohla být čistě jen náhoda." Říkala si Aimi v duchu. Cestou procházeli kolem všelijakých budov, značek, pohozených odpadků a semaforů. Potkávali i lidi, ale někteří z nich nebyla zrovna nějak při smyslech, protože byli většinou na mol z alkoholu a nebo jiných drog. A sem tam viděli i lidi, kteří byli zrovna zatíkáni policií. Za chvíli pak dorazili k mrakodrapu.
,, To je teda výška." Divila se Aimi, když se dívala nahoru. Osamu pak společně s Hikarem začali kráčet do temné uličky.
,, Počkejte ? Vchod je přece támhle." Řekla udiveně Aimi a ukázala na hlavní vchod, který byl před nimi. Osamu kráčel dál, ale Hikaru se zastavil a podíval se na Aimi. Myslíš si, že půjdeme hlavním vchodem ?" Pousmál se Hikaru a pak začal kráčet dál do temné uličky. Aimi se podivila nad jeho slovy, ale pak šla za nimi. Osamu pak zmizel za roh uličky společně s Hikarem.
,, Hej ! Počkejte na mě !" Řekla Aimi a přidala na tempu. Jen co ona zašla za roh tak narazila do zad Hikara.
,, Uff. Promiň." Řekla Aimi.
,, Nic se nestalo." Řekl Hikaru a sledoval Osameho. Osamovi se zjevila jeho Černá čepel v levé ruce. Pravou rukou pak pomalu vytáhl katánu z pochvy.
,, Co má v plánu ?" Zeptala se Aimi.
,, Není to snad jasné ?" Podivil se Hikaru. Osamu stál před dveřmi a pak rychle švihal katánou do dveří.
,, Černá čepel přece rozřízne skoro všechno jako máslo." Řekl Hikaru. Ve dveřích se objevily tři velké čáry, jako čisté průřezy a pak několik dalších. Osamu pak jenom lehce kopl do dveří a dveře se rozpadly. Hned na to katána vypařila Osamovi z rukou.
,, Jdeme." Řekl Hikaru a Aimi šla za ním. Nejdříve vešlo do výtahu, který je vyvezl až skoro nahoru. Zbytek pater museli vyjít pomocí železných schodů, které vedly až na střechu. Osamu šel jako první a za ním šel Hikaru s Aimi. Když vystoupali na střechu, tak silně vál vítr do jejich zad. Aimi si musela držet vlasy aby vůbec něco viděla. Všude okolo byly honosné sloupy na kterých byly sochy chrličů a nad nimi byla velká střecha ve tvaru kopule, ale jinak všude okolo bylo prázdno. Až na prostředek, kde stálo deset postav v černých hábitech s kapucemi na hlavách.
,, Snad vás nerušíme." Zvolal náhle Hikaru. Všech deset postav se hned na ně otočilo.
,, To jsou ….." Řekla jedna postava v černém hábitu.
,, Ničitelé." Dořekla jiná postava.
,, Tss. Přišli jste si pro svou smrt." Řekla postava v černém hábitu, který jako jediný měl pozlacené okraje.
,, To. Co jste provedli včera. Tak to jste přehnali." Řekl Osamu a v jeho levé ruce se zjevila jeho černá katána.
,, Nevím o čem to mluvíš." Řekl postava s pozlaceným hábitem.
,, Jako vždy. Vím, že ta to můžete vy." Řekl Osamu a vysunul svou katánu z černé pochvy. Hikarovi se zhmotnila, jeho vrhací kosa se řetězem.
,, Stále si myslíte, že vám bude odpuštěno ?" Zeptal se Hikaru a přitom se pousmál.
,, Vy asi nevíte, kdo jsem co ?" Řekla naštvaně postava s pozlaceným hábitem.
,, Mě je to úplně jedno. Ať už padlý anděl, nebo nějaký poloviční zrůda, tak umřeš pěkně pomalu pojí rukou." Řekl Osamu znuděně. ,, Hah. Já nejsem ani jedno. Já jsem Azrael. Padlý archanděl." Řekl Azrael a jeho zad mu narostly jeho dva páry černých andělských křídel. Pohled Osameho se náhle změnil. Nebyl znuděný, ale náhle byl plný štěstí a nedočkavostí na boj. Všechny ostatní postavy se taky odhalily a všem se zjevili černá andělská křídla na zádech.....

Černá čepel část 9.

23. prosince 2014 v 13:00 | Free |  Černá čepel
Tak chtěl jsem to tu dát zítra, ale na štědrýden taky podle mě stejně nikdo nepůjde :D Tak to tady dám rovnou. Myslím, že tohle jsem tu ani nedával. Tak snad se vám to bude líbit Usmívající se.


Ráno bylo doslova překrásné. Slunce jasně svítilo a jelikož bylo podzimní období tak listy se začali obarvovat do všelijakých barev a vítr jenom lehce pofukoval, tak aby se jenom koruny stromů lehce chvěly. Osamu se střetnul s Hikarem u domu Aimi.
,, Nemusíš mi nic říkat. Všechno jsem viděl." Řekl Hikaru, když k sobě dorazili.
,, Ohh. Ty jsi mě viděl. A proč si mi nepomohl ? Hah blbá otázka. Stejně jsem pomoc nepotřeboval." Řekl Osamu a hlasitě si zívnul.
,, Jak dopadli její rodiče ?" Zeptal se Hikaru.
,, Trochu divná otázka na tebe. Jasně, že jsou mrtví. Byli nakažení. Tak jsem je dorazil osobně." Řekl Osamu.
,, Hmmmm. Aimi to bude špatně snášet." Řekl Hikaru.
,, Jiná možnost nebyla. Pokud bych je nezabil, tak by je Aimi musela zabít sama při další noci. A ona by nedokázala zabít svoje rodiče." Řekl Osamu.
,, Pravda, ale teď bude ve špatném psychickém stavu. Je pořád snadná kořist díky tomu i když se jí probudila první schopnost. A typuji, že jí to zůstane tak na dva dny." Řekl Hikaru.
,, Ohhhh, ale je tu ještě jedna věc. Oni zaútočili i na mě." Řekl Osamu vážně.
,, Hmmmm poslední dobou jsou čím dál agresivnější a žerou více lidí. Teda hlavně tento týden. Jsou toho plné televizní zprávy." Řekl Hikaru.
,, Ano a podle mě to mají na svědomí Padlí andělé….. Podle mě……. Bychom měli s nimi hodit řeč." Řekl Osamu a lehce se pousmál.
,, To je celkem dobrý nápad. Jen najít jejich místo, kde se schází. Jo a kde jsi vyhodil ty těla těch, kteří tě napadli ?" Zeptal se Hikaru.
,, Co by. Zabalil jsem je do vzduchotěsných pytlů a dal jsem je do svého tajného sklepa." Řekl jenom Osamu.
,, To by mě zajímalo co s tím jako chceš dělat ?" Zeptal se udiveně Hikaru.
,, Hmmm. Nevím, ale asi to pak hodím na hromadu někde u lesa a zapálím to." Řekl Osamu. Pak se otevřeli dveře od domu Aimi. Aimi vyšla ven a zamkla za sebou dveře.
,, Dobré ráno. Jestli se tak dá říct." Řekl Hikaru a přitom se pousmál. Aimi nic neřekla a kráčela k nim k venkovní brance. Její oči byly nevyspalé. Skoro to vypadalo. Jakoby se dívali ještě na lidskou zombie.
,, Jsi v pohodě ?" Zeptal se podivně Osamu. Aimi jenom kývla na souhlas, že je v pořádku, ale Osamu a Hikaru věděli, že v pořádku není. Všichni tři se vydali na cestu do školy. Kráčeli pomalu po chodníku a cestou je míjela auta a kolemjdoucí lidé. Všichni tři mlčeli jako mrtvoly. Osamu pozoroval Aimi. Jestli se náhodou před nimi nezhroutí. Za chvíli dorazili do školy. Vešli venkovní bránou a kráčeli rovnou k hlavním dveřím. Cestou je míjeli skupinky jejich hašteřících ploužáků. V ten moment zafoukal silný vítr a rozevlál napadané listí do nebe. Osamu se na chvíli na ten tanec listů ve vzduchu díval. Připadalo mu to jako překrásné divadlo.
,, Hej Osamu pospěš !" Zavolal Hikaru. Osamu se probral a začal kráčet k nim. Aimi na ně nečekala a kráčela dál, ale zastavila se u televizní obrazovky, která vysela na stěně v chodbě. Osamu a Hikaru k ní za chvíli dorazili.
,, Co se děje ?" Zeptal se Osamu, když spatřil vyděšený obličej Aimi. Aimi nic neřekla a tak se Osamu podíval do obrazovky televize. Byli tam ranní zprávy. Ovšem ta zpráva, která se tam zrovna ohlašovala vzala dech i Osamovi a Hikarovi. Byli tam záběry z ulice, která byla celkem nedaleko od té, kde bydlel Osamu a Aimi. Všude možně byla krev. Na cestě, na trávě, na zdech. A všude části těl, nebo celé těla, které ale byly pořezané a podrápané a tak nešlo poznat o koho se vlastně jedná. Těl bylo velmi hodně. Jakoby tam někdo vyvraždil celou ulici.
,, Monstra, nebo Padlí andělé ?" Zeptal se potichu Osamu.
,, Ne … na ně je tohle příliš hodně mrtvých. Tohle vypadá na někoho horšího." Řekl potichu Hikaru.
,, Na koho ?" Zeptal se Osamu, ale Hikaru mu už neodpověděl. Osamu se otočil, kde stál Hikaru, ale Hikaru tam nestál. Osamu se ohlídl za sebe a spatřil Hikara, jak odchází z budovy školy. Osamu se divil a nevědě co se děje. Osamu se pak podíval opět na televizní obrazovku. Bylo tam poté i to co udělal včera Osamu. V ten moment se Aimi přestala dívat na obrazovku a pokračovala dál do její třídy. Šlo vidět jak jí po obličeji stékají kapičky slz.
,, Ehm … vydal jsem rozkaz aby byly posíleny všechny hlídky ve městě a zároveň aby jich chodilo více po městě a taky chci poprosit veřejnost o pomoc. Kdyby jste jen cokoliv viděli podezřelého. Tak kontaktujte policii. Děkuji." Řekl policejní náčelník v televizi.
,, Děkuji. To byl policejní náčelník a nyní zpátky do studia." řekla reportérka. Osamu se už dále nezdržoval a šel taky do své třídy. Když došel, tak si všiml, že Aimi ještě není ještě ve třídě. Osamu vykoukl ze třídy a podíval po obou stranách chodby, ale Aimi nikde. Osamu se pak vydal ke své lavici a podíval se na lavici, kde měla být Aimi. Byla tam její taška, která byla otevřená a vedle seděla její spolužačka.
,, Nevíš, kde je Aimi ?" Zeptal se Osamu.
,, No řekla mi že šla na záchod, ale celkem pospíchala a vypadalo to jakoby něco svírala v rukách." Řekla spolužačka.
,, Dík." Řekl jenom Osamu a vydal se na chodbu a mířil rovnou na dívčí záchody. Šel na konec chodby a uviděl značku toalet. Osamu jakoby ignoroval symbol dívčích záchodů a vešel dovnitř. Uviděl tam Aimi, která se celá klepala. Z jejich očí tekly potoky slz, které dopadaly na zem. Ve svých klepajících se rukou svírala nůž, kterým si mířila na své hrdlo. Osamu se zastavil, ale jeho pohled byl neustále znuděný. Aimi si všimla, že tam Osamu stojí a podívala se na něj svýma zmáčenýma očima.
,, Co máš v plánu ?" Zeptal se Osamu.
,, Ukončit to. Já nemám důvod žít. Ne v tomhle světě plného zabíjení a násilí." Řekla Aimi a přitom jí sotva šlo rozumět.
,, Je jen hnusný pro ty, kteří znají pravdu." Řekl Osamu.
,, Ale já jsem nikdy neřekla, že bych ji chtěla znát. Kvůli té pravdě nejsem normální člověk a taky za tu pravdu už umřeli moji rodiče." Řekla Aimi a z očí jí teklo ještě více slz.
,, To je sice pravda, ale můžeš aspoň svět změnit a zabránit tak dalšímu utrpení a navíc … teď lžeš sama sobě, protože kdyby jsi tu pravdu nechtěla znát, tak by jsi tehdy nešla s námi." Řekl Osamu.
,, Ne ! Šla jsem jenom proto, že jsem se bála o svůj život …… A za jakou cenu ? Za jakou cenu změníš svět ? Za stovky dalších mrtvých a zničených rodin a snů ?" Řekla Aimi.
,, Ovšem. To je cena toho aby byl svět opět v pořádku." Řekl Osamu.
,, Ty sám nejsi v pořádku. Kolik lidí si zabil ? Kolik ti bylo, když se ti to stalo ?" Zeptala se Aimi.
,, Nezabíjel jsem jenom lidi. Zabíjel jsem hlavně zrůdy. Ale …. Jak to přesně myslíš ? Kolik mi bylo ?" Zeptal se Osamu.
,, Kolik ti bylo když se s tebe stala tahle nelidská, chladná bytost……." Řekla Aimi na pak se odmlčela. Na chvíli bylo ticho. ,, To je taky cena toho být ničitel. Zabíjet lidi a postupně se stát chladnou bytostí bez citů. Nechci se stát to co se stalo z tebe." Řekla Aimi.
,, Hah …. Záleží jenom na tom jak to vezmeš a jak se k tomu postavíš. Ovšem můžeš skončit jako úplně někdo jiný." Řekl Osamu a začal se pomalu přibližovat k Aimi.
,, Neee ! Nechoď ke mně !" Řekla Aimi výhružně.
,, Ty si ani nedokážeš vzít život. Na to si svého života až moc ceníš." Řekl Osamu a kráčel dál k Aimi. Když k ni došel, tak uchopil její nůž a vzal si ho aniž by musel používat nějakou sílu. Vypadalo to spíš jakoby mu ho Aimi dala spíše sama. Osamu se pak otočil k Aimi zády.
,, Sice jsem jaký jsem, ale hodlám s tímto světem něco udělat. Nemysli si, že nejsi jediná, která trpěla. Všichni ničitelé skončily bez rodiny, bez přátel a většina skončí úplně sama jako největší samotáři na světě. Já trpím stejně." Řekl Osamu a vyšel ze záchodů. Aimi si klekla na zem a její slzy ji nepřestávali téct z očí…………

Černá čepel část 8.

22. prosince 2014 v 11:56 | Free |  Černá čepel


Aimi se neustále snažila si držet upíra od těla a přitom se dívala na to jak dva další upíři pijí krev jejich rodičů. V tuhle chvíli se vzpomněla na slova, která jí říkal Hikaru. Náhle se její mysl zalila pomstou a touhou ochránit rodiče. Stíny kolem Aimi se začali pohybovat a přibližovat k její pravé ruce a k pravé noze. Stíny se začali zhmotňovat až Aimi začala cítit něco pevného ve své ruce. Cítila, že to má spoušť a všimla si něčeho zářivého co bylo navrchu té věci co měla v ruce. Aimi déle neváhala a zmáčkla spoušť. Ta zářivá věc vystřelila velkou rychlostí a zabodla se do těla upírky. Upírka začala křičet a podívala na místo, kde byla zasažena. Tělo upírky se začalo spalovat od místa zásahu a šířilo se po celém těle od místa zásahu. Vypadalo to jakoby upírku spaloval obrovský žár. Postupně to pohltilo celé tělo upírky a pak se tělo začalo rozpadat v jemný popel, ale mizela jen tělesná schránka. Zbyla tam modrá energie, která měla tvar lidského těla. Tato energie pak začala stoupat automaticky výš a výš až prošla stropem a zmizela.
,, To byla duše ?" zeptala se Aimi sama sebe. Aimi se zadívala na to co měla v ruce. Byla to menší kuš černé barvy, která se dala držet jednou rukou, ale nebyla to jediná věc, kterou Aimi měla. Na jejím pravém stehně, na vnějším boku byl přivázaný menší toulec, ve kterém byly menší zářivé šípy. Aimi uchopila jeden z těch menších šípů. Ta záře připomínala Aimi záři slunce, ale ta záře nebyla tak ostrá jako od slunce a přitom nebily vůbec horké. Ami pak uslyšela znovu hlas zoufajících rodičů. Aimi rychle vstala a nabila kuš zářivým šípem, ale podařilo se jí to až na druhý pokus jelikož to nikdy před tím nedělala, ale divila se, že si jakoby pamatuje jak na to. Aimi pak namířila na jednoho upíra a vystřelila. Šíp zasáhl záda upíra. Upír začal křičet jak ho ta spalující energie začala pomalu propalovat. Tělo se pak rozpadlo v jemný popel a zbyla opět ta modrá energie, která měla tvar člověka. Modrá energie pak začala stoupat do výšky. Další upír přestal pít krev a podíval se na Aimi. To už Aimi měla znovu nabito a vystřelila další šíp. Šíp se zabodl do čela upíra. Upír po zásahu začal křičet a pobíhat po ložnici, ale za chvíli se rozpadl a modrá energie opět začala stoupat do výšky. Aimi pak uslyšela hrozivé zařvání. Byl to černý vlkodlak, který měl jen jednu ruku. Běžel na Aimi a svou jednou rukou drtil omítku zdi. Aimi se rychle snažila nabít kuš, ale vlkodlak byl rychlejší. Náhle se pak objevil před Aimi Osamu, který třikrát velmi rychle švihnul katánou a po třetím úderu Osamu katánou bodl. Úder probodl vlkodlakovi hlavu. Osamu pak tělo vlkodlaka, které dost krvácelo skopl na zem. Osamu pak zasunul svou zkrvavenou katánu do pochvy. Osamu se pak otočil na Aimi.
,, Jsi v pořádku ?" Zeptal se Osamu a podíval se na její kuš.
,, Jo já jsem v pořádku a díky za záchranu, ale mí rodiče nejsou pořádku." Řekla Aimi a rychle šla k rodičům. Osamu šel v klidu za ní. Aimi si klekla k jejich posteli a dívala se na své rodiče.
,, Jméno tvé zbraně ?" Zeptal se Osamu.
,, Kuš očisty, ale proč ?........ Jak to, že znám to jméno aniž bych ho někdy před tím slyšela ?" zeptala se Aimi.
,, Každý Ničitel zná jméno své zbraně." Řekl Osamu a podíval se na rodiče Aimi. Byli bledí a bez vědomí, kvůli nedostatku červených krvinek, které jim vysáli upíři.
,, Musíme jim pomoct !" Řekla Aimi, když se jí začínaly drát slzy z očích. Osamu nic neříkal. Jenom pomalu vysunul svou černou katánu z pochvy.
,, Co máš jako v plánu ?" Zeptala se celkem zoufalým hlasem.
,, Co by. Zabít a rozsekat dříve, než se promění v poloviční upíry." Řekl Osamu.
,, Neee !! To nesmíš !!" Řekla Aimi a chytla jeho ruku, ve které držel katánu.
,, Buď zabijeme my je. Nebo oni pak zabijí nás." Řekl Osamu.
,, Ne. Oni mě nezabijou." řekla Aimi.
,, Máš pravdu, ale pouze ve dne. Jakmile nastane noc, tak se změní a budou žíznit po tvé krvi." Řekl Osamu.
,, Ne to se nestane !!" Řekla Aimi.
,, Zapírej pravdu jak chceš, ale stejně se to stane. Nebo chceš je pak zabít sama osobně ?" Zeptal se Osamu. Aimi se divila jeho otázce a podívala se na své ležící rodiče.
,, Ne….. Ne. NE !" řekla Aimi postupně zesilujícím hlasem.
,, Nedělej mi to těžší a odstup." Řekl Osamu. Aimi sice chápala, že má Osamu pravdu, ale nechtěla si tu pravdu přiznat. Nakonec Aimi ustoupila a vyšla z ložnice aby to neviděla. Osamu pak vysunul svou černou katánu. Aimi se opřela o zeď a pak si klekla. Svoji hlavu měla mezi kolena. O chvíli na to uslyšela dva rychlé seky katánou. Aimi zavřela oči, když uslyšela seknutí. Pak jenom uslyšela zasunutí katány a Osamu vyšel z ložnice.
,, Je to tak lepší." Řekl Osamu a prošel kolem Aimi.
,, Jsi tak chladný." Řekla jenom Aimi. Osamu se na chvíli zastavil, ale pak opět začal kráčet. Pak Osamu hodil Aimi mobil, který našel na stole.
,, Zavolej na policii a řekni, že to všechno zabil muž s černou katánou. Jako obvykle, ale ten popel vysaj vysavačem a spláchni ho do záchodu." řekl Osamu. Aimi kývla na souhlas a pak si všimla, že v ruce už neměla kuš. Pak zavolala na policii. Osamu vyšel z domu Aimi a katánu už neměl v ruce. Osamu se zastavil a podíval se na svou dlaň. Byla od krve. Sice nic nového, ale tentokrát tam byla i krev rodičů Aimi. Osamu zatnul pěst a v jeho očích byl poznat smutek. Náhle mu po obličeji stekla jedna slza. Osameho to udivilo a setřel slzu svým prstem. Podíval se zdali je to opravdu slza.
,, Tohle jsem už dlouho nevyděl." Řekl si pro sebe Osamu. Pak se ohlídl na dům Aimi. Osamu se pousmál a začal kráčet ke svému domu…….

Ovšem na střeše nedalekého domu to všechno viděli dvě osoby. Byl to Hikaru, který seděl na kraji a sledoval to už od začátku. Druhá osoba byla za Hikarem ve velkém stínu.
,, No. Typoval jsi to dobře. Nakonec se probudil další ničitel." Řekl Hikaru a otevřel plechovku coly, které se hned napil aby osvěžil své ústa bublinkovým nápojem.
,, Vždyť to bylo jasné, ale měl bych už jít, než mě budou zase shánět." Řekla postava.
,, Ovšem." Řekl Hikaru a pousmál se. Postava ve stínu pak zmizela. Hikaru pak uviděl jak k domu Aimi přijeli policejní vozy. Hikaru se znovu napil a otočil se zády k domu Aimi.
,, No. Tohle bude ještě zajímavý." Pousmál se Hikaru a dal se na odchod, ale pak spatřil nějakou osobu na nedaleké střeše. Hikaru se zastavil. Osoba mu připadala strašně povědomá i když jí neviděl do obličeje. Hikaru viděl mužskou postavu, která měla krátké bílé vlasy jako čistý sníh. Postava pak zmizela s tím jak Hikaru mrknul očima. Hikaru se podivil, když mužská postava zmizela.
,, Sakra zajímavé." Zamračil se Hikaru a znovu se napil z plechovky. Pak odešel……

Aimi udělala všechno co jí Osamu řekl. I řekla policii, kdo to byl. ,, Muž s černou katánou." Policie byla tu noc u Aimi hodně dlouho. Aimi byla na dně ze smrti svých rodičů. Ani se neodvážila podívat na jejich těla. Neustále seděla opřená o zeď se sklopenou hlavou a její upřený pohled, který směřoval na podlahu a přitom její slzy pomalu ztékali po obličeji. Okolo ní neustále pochodovala policie, ale i zdravotníci a hasiči a nakonec i pohřební služba. Uběhla dlouhá doba, než bylo všechno hotové a všichni konečně odešli. Aimi nakonec vstala a postavila před dveře ložnice svých rodičů. Pomalu je otevřela, ale když spatřila zkrvavenou postel tak se rozbrečela ještě více. Aimi pak radši zavřela dveře a pomalu odkráčela do svého pokoje, kde si lehla do postele. Tu noc, ale Aimi už neusnula. Neustále se jí honily v hlavě obrázky rodičů, upírů i toho vlkodlaka společně se slovy Osameho………

Černá čepel část 7.

22. prosince 2014 v 11:52 | Free |  Černá čepel
Tak je tu další upravený díl. Tak snad se vám bude líbit Usmívající se.



Nastala opět noc a měsíc společně s hvězdami zdobili noční oblohu. Osamu sledoval měsíc z okna. Rád ho sledoval, hlavně když byl v úplňku. Ovšem něco ho vyrušilo. Byl to jenom pocit, ale připadalo mu, že někdo proběh přes cestu a to hodně rychle. Osamu to nechal být a začal opět pozorovat měsíc. Ovšem po chvíli ho opět něco vyrušilo. Bylo to škrábání. Jako by někdo škrábal do zdi. Osamu zpozorněl a v jeho ruce se objevila černá katána. Osamu začal pomalu kráčet do obývacího pokoje, kde byl ten zvuk silnější. Osamu nic nevyděl, ale pak náhle někdo prorazil okno a skočil do bytu. Bytost zařvala a ihned se vrhla na Osameho. Osamu se vyhnul a přitom seknul katánou. Katána prosekla bytosti břicho. Bytost začala vzdychat. Osamu se na něj podíval, ale i tak nevyděl jak bytost přesně vypadá.
,, To je už teda velká drzost mi vtrhnout do domu." řekl Osamu a bytost jenom zařvala. V tu chvíli vyskočila další postava do místnosti skrze okno, kterému byl Osamu zády. Bytost mu chtěla skočit rovnou na záda. Osamu se rychle otočil a velmi rychle a silně švihnul katánou. Tím srazil bytost k zemi, ale přitom bytosti způsobil velké poranění, které bylo skoro podél celého těla. Bytost silně krvácela, jelikož katána mu prořízla částečně i krk a po chvíli bytost vykrvácela. Osamu šel pak k bytosti, která ho napadla jako první a pomocí jednoho seku bytost dorazil. Přitom dopadly kapky krve na tvář Osameho. Pak uslyšel bušení do zdi a bylo to čím dál silnější a hlasitější. Po chvíli se udělala menší díra do zdi, kterou se protáhla jedna bytost a za ním ještě jedna. Osamu neviděl jak přesně vypadají, ale podle tvaru byly jiné, než ty dvě před tím. První bytost se vrhla na Osameho. Osamu rychle máchnul kátanou a usekl bytosti ruku. Pak seknul znovu a usekl bytosti druhou ruku. Pak to vypadalo jakoby Osamu bytostí prošel. Osamu se ani nepohnul a bytost jenom spadla k zemi, která byla ihned od krve bytosti. Druhá bytost se trochu zalekla a trochu ustoupila. Osamu ukázal na něj svou katánou a díval se na něj svým chladným pohledem. Osamu neváhal a vrhnul se na poslední bytost. Ta padla stejně rychle jako ty ostatní. Osamu pak zasunul svou zkrvavenou katanu do černé pochvy.
,, Hmmmm je zvláštní, že šly na mě v takovém počtu. O něco jim šlo. Že by chtěli odlákat pozornost." Zamyslel se Osamu. ,, Aimi !!" a vyběhnul z domu………….

Aimi mezitím ležela v posteli a měsíční paprsky dopadali na podlahu jejího pokoje skrze okno. Ale náhle pak uslyšela jakoby rychlé, ale přitom tiché běhání ve vedlejší místnosti. Aimi vstala z postele a pomalu otevřela dveře. Nikde nikdo a bylo ticho. Aimi udělala dalších pár kroků aby se porozhlédla po domě. Nikde nikdo, ale pak uslyšela ten stejný zvuk. Jakoby někdo proběhl za jejími zády. Aimi se rychle otočila, ale nikdo tam nebyl. Aimi se pak znovu porozhlédla po domě. Pak někdo proběhl znovu, ale přitom zabouchl dveře od pokoje Aimi. Aimi se polekala a vydala se rychlejším krokem do ložnice svých rodičů. Aimi otevřela dveře a polekala se s toho co uviděla. U postele rodičů stály dvě postavy. Každá na jiné straně. Na tyto postavy svítil měsíc. Takže šlo vidět jak vypadaly, ale vypadaly celkem normálně. Až na to, že měly krvavé oči a jejich pleť byla bledá až popelově šedá. Pak se náhle v rychlosti objevila před Aimi další postava. Přímo před jejím obličejem a pak všechny tři postavy zakřičely, ale by to takový písklavý křik. Aimi to vyděsilo. Postava, která byla hned u Aimi udeřila pěstí Aimi do obličeje. Byla to silná rána a Aimi to srazilo k zemi.
,, Co jsi zač ?" zeptala se Aimi.
,, Ha tohle není tak těžké." pousmála se ženská postava a vycenila na Aimi svoje zuby. Horní špičáky byly prodloužené.
,, Upír ?" řekla nejistě Aimi.
,, Bacha holčičko. My jsem jsme upíři pouze na půl." řekla ženská postava a v mžiku byla u Aimi. ,, A ty jsi hnusná ničitelka. Ráda ti vypiji krev, kterou máš. Taková mladá panenská krev je lahůdka." Olízla se upírka a skočila na Aimi a začala se sápat k jejím krku.
,, Neeeee !!! Nech mě !!" Křičela Aimi, ale nebyla jediná, kdo křičel. Její rodiče taky. Aimi držela oběma rukama hlavu upírky, ale její pohled se zaměřil do ložnice. Její oči spatřily jak se upír zakousl svými tesáky do krku její matky.
,, Neeee !!" Zakřičela Aimi……

Mezitím Osamu běžel po cestě k domu Aimi. Běžel velmi rychle a přitom držel v ruce svou zasunutou černou katánu. Ale před jejím domem se zastavil, jelikož před venkovní brankou domu Aimi stáli tři postavy. Zadní postava měla černý potrhaný hábit a nešlo jí vidět do obličeje. Zbylé dvě postavy, které stály před ním byly odlišné. Jedna z nich vypadala jako člověk. Až na to, že kůže měla barvu jak popel a oči byly krvavé, ale Osamu si taky všiml špičatých tesáků. Osamu usoudil, že jde o upíra. Druhá postava byla celá svalnatá a s hlavou jako pes. Měl i kratší ocas. Jeho srst byla jasně černá a překrásně se leskla v tom měsíčním svitu. Bylo jasné, že jde o vlkodlaka. Upír se svou velkou rychlostí začal všelijak pobíhat okolo Osameho. Pohled Osameho nabral na znuděnosti a uchopil svou černou katánu. Náhle pak udělal výpad a švihnul celou svou silou. Na chodník dopadla kaluž krve a vedle ní stál upír, který byl překvapený z toho, že byl zasažen.
,, Vy upíři jste tak slabí a předvídaví. Za tu dobu už znám všechny vaše pohyby." Řekl jenom Osamu a sekl znovu do upíra. Další kaluž krve dopadla na zem i s tělem upíra. Osamu přišel k němu a zabodl svou katánu do jeho těla. Upír na něj jenom cenil zuby a vydával všelijaké pištivé pazvuky.
,, Promiň. Zapomněl jsem , že jsi jenom poloviční upír." řekl Osamu a dorazil upíra svou katánou tak, že mu probodnul srdce. Kůže upíra dostala zpátky lidskou barvu. Jeho oči přestali být rudé a špičáky jakoby zpátky zarostly. Upír byl mrtev. Jenom kaluž krve se začala dělat pod jeho tělem. Vlkodlak se po tomhle rozběhl na Osameho. Osamu se rozběhl na něj a pomocí švihu katány mu usekl ruku. Vlkodlak si kleknul a držel si svou velkou ránu. Osamu ho už chtěl dorazit, ale jeho černou katánu zablokoval meč s černou rukojetí a s čistým ostřím jako stříbro. Čepel toho meče se pěkně leskla v tom měsíčním svitu. Meč držela postava v tom hábitu.
,, Rozdáme si to my dva. Ničiteli !" Řekla postava v hábitu.
,, Kdo jsi ty ?" Zeptal se Osamu a přitom jeho pohled byl neustále stejný. Náhle se pak postavě zjevila černá péřová křídla na zádech.
,, S Padlým andělem Ničiteli." Řekl Padlý anděl. Náhle se jakoby Osameho obličej rozzářil radostí. Což snad ještě nikdo neviděl.
,, Tak to se už těším až tady budeš krvácet." Řekl Osamu a v jeho ústech projel tichý smích. Osamu neváhal a s velkou rychlostí udělal tři rychlé údery katánou. Padlý anděl vykryl pouze první úder svým mečem. Zbylé dva zasáhly Padlého anděla do hrudi. Padlý anděl začal s těží dýchat, trochu se sklonil a chytil si rukou svoji hruď. Krev Padlého anděla začala pomalu ztékat na zem.
,, Co je tenhle Ničitel zač. Jeho síla je velmi silná na polovičního Ničitele." Řekl si Padlý anděl v duchu. Osamu pozdvihnul svou černou katánu, tak aby špice jeho katány ukazovala na čelo padlého anděla, ale zároveň jeho pohled nabral na vážnosti.
,, Promiň, že jsem ti trefil pravou plíci, ale neboj. Budeš krvácet ještě více." Ušklíbl se Osamu. Padlý anděl máchl mečem, ale Osamu se lehce vyhnul a pak svou katánou probodl Padlému andělovi hrudník. Padlý anděl spadl na kolena a upustil svůj meč na zem, který když dopadl na zem, tak se vypařil jako obláček kouře. Osamu pak skopl Padlého anděla k zemi a tím i vysunul katánu z jeho těla. Osamu pak máchnul katánou znovu a prořízl krk Padlého anděla. Krev začala téct jako z menšího potůčku. Padlý anděl byl mrtev. Jeho černá křídla začala náhle hořet, ale za chvíli shořeli a nezbylo po nich nic. Takže to vypadalo jakoby tam ležel obyčejný člověk. Krev neustále tekla z jeho těla až byla pod ním doslova velká kaluž krve, ve které se odráželo světlo měsíce. Osamu se díval na tu tekoucí krev. Stál u ní tak, že viděl v ní svůj obličej. Poté jeho obličej dostal opět jakoby znuděnou náladu. Na chvíli to vypadalo. Jakoby byl v nějakém tranzu. Po chvíli se Osamu ohlídl po okolí. Náhle mu došlo, že tu není ten černý vlkodlak. Osamu se rychle otočil na dům Aimi.
,, Ten vlkodlak vyrazil dveře." řekl Osamu a rychle běžel do domu Aimi……..

Kiseki no retards: Kapitola č.14

20. prosince 2014 v 12:02 | Free a Frost |  Kiseki no retards
Tak je tu další pokračování příběhu Daikiho, Kiritoga a Miki. Snad se vám bude líbit Usmívající se.


Kiritogu byl ve slepé uličce a díval se Seijmu do očí. Měl pocit, že se děje něco opravdu špatného. Seiji na druhou stranu zůstával klidný a jeho úsměv spíše signalizoval, že nikomu nechce udělat.
,, Co po mě chceš?" Řekl Kiritogu a zavřel ruce v pěst aby se mohl když tak ráně bránit.
,, Nic kvůli čemu bych měl důvod ti ublížit. Tedy pokud mi ten důvod nedáš." Řekl Seiji a jeho úsměv se vytratil a jeho oči se podívaly do Kiritogových. Kiritogu dostal mráz po zádech a začalo mu být neskutečné horko. Nemusel ani o tom přemýšlet. Tenhle chlapík Seiji byl nebezpečný. Kiritogu to nevydržel. Měl pocit jakoby se zdi sami kolem něj zmenšovaly, ačkoli Kiritogu nebyl absolutně žádný poseroutka musel i on říci, že Seiji je opravdu děsivý. Vyrazil proti němu a udeřil ho pěstí do tváře. Seijiho to překvapilo a Kiritogu zaútočil na něj pěstí znova a Seiji ránu vykryl. Kiritogu následoval kolenem mířeným na břicho. To ale Seiji zablokoval, chytil Kiritogovy ruku a praštil ho kolenem do žeber a poté mu dal do tváře ještě svou pěst. Kiritogu se pořádně ani nevzpamatoval a do žaludku mu přiletěl kop. Kiritogu spadl na zem. Bolest byla nesnesitelná, a z úst mu kapali sliny od toho aby vydýchal ránu do žaludku. Bylo mu špatně.
,,Ty zmrde!" Zařval Kiritogu a vstal, ale to už Seijiho pěst letěla znovu Kiritogovy do tváře a hned jak spadl zase na kolena tak kopl Kiritoga follow upem do obličeje. Kiritogu spadl na zem a převaloval se. Bolest byla nesnesitelná.
,, Já si chtěl jenom popovídat. Ale vidím že je to nemožné. Proto ti prostě řeknu jednu věc. Varuju tě, jestli mi budeš lézt do mých plánů neskončíš jen s tímhle, ale pošlu tě minimálně do nemocnice, nebo taky 5 metrů pod zem se zlámanými končetinami." Řekl Seiji a začal kráčet pryč i se svými kumpány……..

Seiji POV…..

Seiji kráčel se svými kumpány po ulici. Lidi, kteří ho viděli zavírali obchody a někteří obchodníci s menší úklonou dávali peníze na ochranu. Seiji je nechal vybrat a předat jemu. Poté šel dál. Uviděl jak pár floutků nosí barvy opozičního gangu a přitom bijí nějakého kluka, který byl o dvě hlavy menší než on. Seiji přišel ke skupině tří lidí. Hned co se otočili tak Seiji jejich obličej uchopil dlaní, zatlačil plnou silou a pravou nohu dal za nohy floutka. Ten zakopl o nohu a byl ve vzduchu. Sotva co se ocitl ve vzduchu tak Seiji plnou silo přirazil jeho hlavu do betonu a po betonu se rozstříkla krev. Nemusel údery ani opakovat jak to měl ve zvyku. Jakmile to viděli jeho dva kamarádi tak se vrhli na Seijiho který první útok odrazil a praštil druhého pěstí do žaludku a následoval stylové koleno do obličeje. Floutek začal padat, ale za letu mu Seiji chytil ruku a přitáhl si ho zpátky a začal sytit floutka pěstí. Praštil ho tak 20x a pak ho pustil. Poslední floutek plný vzteku, že mu právě někdo sejmul jeho dva kamarády zaútočil bez myšlenkovitě. Seiji mu ruku chytil a zručně zlomil pomoci dlaně, kterou udeřil dobře do oblasti loktu. Spadl na kolena a sotva co se otočil tak jeho oči zakryla Seijiho bota a floutek letěl do zadu. Společně s krví i pár zubů. Seiji vytáhl s kapsi cigarety a jednu si zapálil. Potáhl a vydechl.
,, Tyhle dnešní sračky už nemají co dělat než bít slabší." Řekl Seiji a podíval se na kluka, kterého bili.
,, Na co čekáš ? Zmiz !" Řekl Seiji rázně a kluk utíkal pryč.
,, Šéfe proč jste to udělal ?" Zeptal se jeden z kumpánů a Seiji se na něj podíval s rukama v kapse a s cigaretou v puse.
,, Proč? Přece proto, že jsou to naši lidi, oni nám platí za ochranu. A té se jim kurva bude dostávat rozumíš ?!" Řekl Seiji rázně.
,, Jasně šéfe." Řekl kumpán.
,, Výborně a tak teď chci zburcovat ostatní, tak že tu chci mít lidi. Alespoň tři skupiny." Řekl Seiji.
,, Jasně šéfe." Řekl Kumpán.
,, A vy ostatní jděte kde máte. Mám tu věci co musím vyřídit." Řekl Seiji a začal kráčet pryč někam víc do města……..

Kráčel po ulicích a vzpomínal jak tyhle ulice brázdil s Daikim. Přišlo mu to všechno jako včera co s Daikim chránívalI slabé. Ale i když jsou ty časy pryč, vše se může s části vrátit a jeho plán je v pohybu a nyní ho nedokáže nic a nikdo zastavit. Stával se čím dál víc silnější z tohohle důvodu a žádného jiného. Pak si vzpomněl, že několik svých vzpomínek zapsal do svého deníku. Jen přemýšlel kde ho založil.. Přemýšlení na deník ho přešlo hned jak uviděl smluvené místo. Seiji si potáhl s cigarety a usmál se……..

Kiritogu POV….

Kiritogu se válel na zemi a svíjel se bolestí. Z jeho úst kapaly sliny, které byly způsobené úderem do žaludku. Kiritogu se pomalu postavil a když se podíval na konec ulice, tak tam bylo mnohem jasněji a sem tam prošly nějaké osoby. Kiritogu, ale viděl trochu rozmazaně a neviděl, kdo prochází kolem. Kiritogu začal pomalu kráčet v před a přitom se opíral o zeď aby nespadl. Kiritogu se pomalu belhal a všiml si, že už nějakou chvíli neprší. Postupně se zrak Kiritoga vracel do normálu, ale přesto Kiritogu kráčel shrbený kvůli bolesti. Trvalo mu celkem dlouho, než se dostal ke svému domu. Sotva otevřel dveře, tak se skácel k zemi. Kiritogu zhluboka vzdychal kvůli té neustálé bolesti. Kiritogu náhle uslyšel rychlé kroky.
,, Co se ti stalo bratře ?!!" Řekla Miki, když spatřila Kiritoga na zemi.
,, Aaaale …… trochu jsem se porval." Povzdychl Kiritogu.
,, Jak jen porval. Vždyť jsi úplně domlácený. Co se stalo ?!" Zeptala se Miki a v jejím hlase, šel poznat starostlivý tón, tak i vážný tón jejího hlasu. Miki pak podepřela Kiritoga a pomalu se spolu dostali do obývacího pokoje. Kiritogu si sednul pomalu na gauč se svým znaveným tělem.
,, Tak co se teda stalo ?" Zeptala se Miki.
,, No říkal jsem, že se jdu projít a taky jsem byl, ale pak jsem narazil na chlápky. Nejspíše od gangu." Řekl Kiritogu a jeho obličej zvážněl. Chvíli to vypadalo, že Kiritogu byl jakoby duchem nepřítomen.
,, A co dál ? …… bratře ?" Řekla Miki, když si uvědomila, že Kiritogu nevnímá.
,, Ohh promiň ? Byl jsem zamyšlený. No abych se k tomu vrátil. Zatáhli mě do ulice a přitiskly ke zdi. Připadalo mi jakoby by ze mě chtěli vymlátit duši jen tak, ale pak se ukázal chlápek s podivným úsměvem." Řekl Kiritogu a podíval se na Miki.
,, Jaký chlápek ?" Zeptala se udiveně Miki a netrpělivě vyčkávala na odpověď.
,, Ten chlápek se mi představil jako …. Seiji." Řekl Kiritogu a přitom se neustále díval na Miki. Miki se zarazila. Jakmile uslyšela to jméno. Protože tento chlápek ji navštívil taky, ale jenom si přišel o něčem promluvit, ale moc toho neřekl a zase odešel. Miki se upřeně dívala, jakoby na nic. Vypadala, jakoby prostě zkameněla jako socha.
,, Miki ?" Řekl náhle Kiritogu.
,, Ano bratře ?" Řekla Miki, když se rychle probrala jakoby z transu.
,, Děje se něco ?" Zeptal se Kiritogu a přitom se chytil za svoji hruď levou rukou, protože mu tam náhle vystřelila bolest.
,, Ne nic. Ošetřím ti rány bratře." Řekla Miki a šla někam pryč. Kiritogu se zase opřel o gauč aby si ulehčil od bolesti. Miki za chvíli přišla z lékárničkou s obvazy a pak donesla lavor s horkou vodou. Pak si přisedla ke Kiritogovi a požádala ho aby si sundal tričko. Kiritogu si ze sebe pomalu vyvlékl tričko, které zahodil na zem. Miki mu pak opláchla jeho modřiny, pohmožděniny a rány. Pak je obvázala.
,, Hej sestři. Co se děje ?" Zeptal se Kiritogu a přitom se díval do očí Miky, ze kterých vycházel strach.
,, Nic se neděje. Pojď si lehnout." Řekla Miki, když s končila s obvazováním. Miki pomohla opět Kiritogovi aby se dobelhal do postele. Hlavně to bylo obtížné, když si po schodech. Nakonec se dobelhali do postele a Kiritogu si sednul na svou milovanou postel.
,, Hele sestři. Něco mi nechceš říct. Vím to. Řekni mi to prosím." Řekl Kiritogu vážně.
,, O čem to mluvíš nic se neděje." Řekla Miki a usmála se, ale byl to takový falešný úsměv.
,, Odpočívej bratře." Řekla Miki a odešla z jeho pokoje a zavřela za sebou dveře. Ovšem Miki za dveřmi stála a nehýbala se. Z očí ji stekla jedna slza, kterou si utřela o svou ruku.
,, Promiň mi to bratře." Řekla si Miki v duchu pro sebe a odešla. Mezitím se Kiritogu rozvalil do své postele a za kryl se dekou.
,, Tady něco nehraje. A vůbec se mi to nelíbí." Řekl ještě Kiritogu před několika minutami, než ho vyčerpání dohnalo ke spánku …………..

Černá čepel část 6.

20. prosince 2014 v 11:14 | Free |  Černá čepel
Tak dám tu ještě jednu kapitolu. Další vám tu dám až zítra Usmívající se.



Další den ráno Aimi probudil zvonící budík. Aimi se vstávat nechtělo a po chvíli co vypnula budík byla jakoby v polospánku, ale i tak měla podivný pocit, že jí někdo sleduje. Aimi pomalu otevřela oči. Viděla rozmazaně, ale u okna seděla nějaká mužská postava.
,, Aaaaaa úchyl !!!" Zakřičela Aimi a hodila po osobě svůj budík, který měla na stole. Postava budík jenom chytla do své ruky.
,, Klid. To jsem já." Řekl Osamu, který seděl u okna a přitom pojídal hamburger.
,, Jak ses tu k čertu dostal ?" Zeptala se Aimi naštvaně, ale přitom se i lehce červenala v obličeji.
,, Okno bylo otevřené." Řekl jenom Osamu a začal žvýkat další sousto hamburgeru.
,, Děje se něco ?!" Zakřičela matka Aimi.
,, Ne neděje se nic !" Řekla jenom Aimi. Pak se otočila na Osameho.
,, Co tu vůbec děláš ?" Zeptala se Aimi.
,, Musím na tebe dohlídnout. Jsi zatím snadný terč pro zrůdy." Řekl Osamu a dál žvýkal hamburger.
,, No dobře, ale převlékat se před tebou nebudu." Řekla Aimi a přitom zrudla.
,, No dobře. Tak já počkám venku." Řekl Osamu když dojedl hamburger a pak vyskočil z okna. Aimi se pak převlékla a nachystala do školy. Za chvíli byla hotová a vyšla ven, kde na ní čekal Osamu.
,, Ohh. Kde je Hikaru ?" Zeptala se náhle Aimi.
,, Musel ještě něco zařídit." Řekl jenom Osamu. Aimi a Osamu se vydali na cestu do školy.
,, Tak jsem přemýšlela." Řekla náhle Aimi.
,, A nad čím ?" Zeptal se Osamu.
,, Nad tebou. Říkal jsi, že jsi skoro nic nepamatuješ ze své minulosti a tak mě napadlo. Jestli si pamatuješ na své rodiče ?" Zeptala se Aimi. Osamu se zarazil. ,, Jediné co si pamatuji na své rodiče je moment, když je zabily a sežraly před mýma očima. Tehdy se ve mně probudila první schopnost ničitele." Řekl Osamu.
,, Oh promiň." Řekla Aimi a podívala se sklesle na zem…….

Za chvíli byli u školní brány, kde se setkali s Hikarem.
,, Dobré ráno. Pokud se tak dá říct." Řekl Hikaru a lehce se pousmál.
,, Jo je pěkné ráno." Řekla Aimi a pousmála se.
,, Stejné jako každý den." Řekl Osamu. Náhle pak uslyšeli zvonek školy.
,, Už ?" Divila se Aimi.
,, Tak jdeme." Řekl Osamu a každý se vydal do své třídy. Den ve škole ubíhal Osamovi vždy rychle. Sice to bylo možná tím, že rád si v hodině zdřímnul, ale převrat nastal, když byla hodina tělocviku.
,, Dneska bude hodina tělocviku vypadat trochu jinak. Jelikož jak jsem vám říkal tak se blíží turnaj ve vybíjené a v týmu musí být polovina kluci a polovina dívky. Takže dneska si všichni zahrajeme vybíjenou. Tak a vybrali jsme to tak, že půjde třída 3.B proti 3.A. Nuže pojďme na to." Řekl učitel tělocviku a třídy vyrazili na hřiště. Osamu byl tím pádem s Aimi a proti nim byl Hikaru.
,, Hrajeme na to, že když chytíte od někoho míč tak vrhače míče tím nevyloučíte ze hry. Takže jdeme na to. Hra !" Zapískal učitel a udělal se rozhoz míče. Tým Hikara získal míč. Chlápek, který měl míč neváhal a vrhl ho po protivníkovi. Míč hodil silně, takže letěl i dost rychle. Míč letěl na Aimi přímo do hlavy. Aimi moc vybíjenou neuměla a věděla, že ten míč nechytí. Míč se, ale zastavil před jejím obličejem. Osamu míč chytil svojí rukou. Osamu vystřelil míč velkou silou a hodil ho přímo na chlápka, který před tím hodil míč po Aimi. Míč ho trefil plnou silou do obličeje. Chlapíka to skolilo na zem a přitom mu ten úder míče způsobil krvácení z nosu.
,, Osamu !! To je moc !" Zakřičel učitel.
,, Pardon. Nechal jsem se trochu unést." Řekl jenom Osamu, ale něco se mu nezdálo, jelikož cítil psa ve vzduchu, ale když se ohlédl tak žádného nevyděl.
,, Někde tu je poblíž asi poloviční vlkodlak." Řekl si v duchu Osamu a hra pak pokračovala dál, až nakonec zůstali na hřišti stát akorát Osamu s Aimi a Hikaru. Hikaru měl míč. Po chvíli vybil Aimi. Ovšem zachoval se jako gentleman a udělal to jemně. Takže stáli už jen oni dva. Osamu měl míč, ale nevypadalo to, že by chtěl jít po Hikarovi.
,, Vzdávám to." Řekl Osamu a přitom upustil míč.
,, Cože ? Dohrajte to !" Naléhal učitel.
,, To jako fakt ?" Zeptal se otráveně Osamu.
,, Ano !" Řekl učitel horlivě. Hikaru se pousmál.
,, No tak dobře." Řekl Osamu a popadl míč a prostě ho hodil. Hikaru se ani nepohnul a míč ho trefil přesně. Ani po úderu se Hikaru nepohnul a míč dopadnul na zem.
,, No fajn tak jsme to dokončily." Řekl Osamu a dal se na odchod. Takový konec nikdo nečekal, ale škola pokračovala dál. Osamu se moc s nikým nevybavoval jako obvykle, ale Aimi přišla její kamarádka nějak tichá. Nemluvila s ní pokud to nepotřebovala. Ovšem škola skončila rychle a všichni se vydali domů……..

,, Trochu mi to přijde divné, ale vezmete mě sebou na lov ?" Zeptala se Aimi.
,, Nemyslíš si, že je to pro tebe nebezpečné. Obzvlášť, když nemáš zatím ani jednu schopnost ?" Zeptal se Hikaru a pousmál se.
,, Já myslel, že tě to neláká ?" Zeptal se otráveně Osamu.
,, Ne to ne, ale zajímá mě jak je hledáte." Řekla Aimi.
,, Jednoduše. Hikarovi havrani hledají stopy po masakrech, nebo po samotných zrůdách. Jakmile ji najde tak ho sleduje a v noci už jen dojdeme podle instrukcí havranů a pak to monstrum zabijeme." Řekl Osamu.
,, No, ale dneska mít nic nebudeme. Havrani mi dneska nesdělili nic důležitého." Řekl Hikaru. ,, No fajn. Tak se aspoň vyspím." Řekl Osamu svým typickým tónem. Zanedlouho dorazili k domu Osameho, který byl nejblíže.
,, Dobře. Takže až zítra." Řekl Osamu a šel ke svému domu. Osamu pak vešel do svého poničeného domu. Jako první věc co udělal bylo, že jsi lehnul do postele, ale nespal. Přemýšlel nad tím co bude dál, ale nechtěl se v tom utápět……….

Černá čepel část 5.

20. prosince 2014 v 11:06 | Free |  Černá čepel
Tak je tu první upravená verze. A ještě jedno use omlouvám, že jsem to promazal a že to někteří budete muset číst znovu Usmívající se


Aimi to celkem vyděsilo. Co teď zrovna slyšela.
,, Dobře. Takže svět je plný nestvůr a my Ničitelé je zabijíme. A proč to neřekneme ostatním lidem ?" Zeptala se Aimi.
,, V tom je taky háček. Určitě sis ho už všimla. Když nestvůra umře tak se vrátí do lidské podoby. Takže po nás lidé s policií nachází jen mrtvoly zmasakrovaných lidí." Řekl Hikaru.
,, Takže jsme sami i proti lidem ?" Zeptala se Aimi.
,, Ano. Jelikož oni neví co děláme a že to děláme pro jejich dobro…. Ne. Je jenom zajímá, že je tam mrtví člověk." Řekl Osamu celkem naštvaně a odkráčel do kuchyně.
,, Určitě sis toho všimla, když si byla na policii. Strážník ti řekl, že přibývá lidí zabytých katánou." Řekl Hikaru a vstal z křesla a šel k oknu. Které pootevřel.
,, No to je pravda a jak to víš ?" Zeptala se udiveně Aimi.
,, Havrani mi to řekli." Řekl Hikaru a z otevřeného okna přiletěl havran, který přistál na jeho rameno. Pak zase Hikaru okno zavřel a sedl si zpátky do křesla.
,, Havrani ?" Zeptala se Aimi.
,, Ano havrani. Je to jednoduché pochopit, protože já rozumím co říkají a co si myslí a to samé jim řeknu já pomocí myšlenek, protože to je jedna z mých schopností Ničitele." Řekl Hikaru. Pak se náhle objevil Osamu.
,, Na dej si. To tě zahřeje." Řekl Osamu a dal na stůl před Aimi hrnek s čajem.
,, Děkuji." Řekla Aimi. Hikaru se podával na Osameho celkem nechápavě.
,, Jo promiň. Tady máš taky." Řek Osamu a dal před Hikarem taky hrnek čaje.
,, No dobře a jaké mohou být ty schopnosti ?" Zeptala se Aimi.
,, Jakékoliv." Řekl Osamu.
,, Abych ještě nezapomněl. Ničitelé se řadí do dvou skupin. Ničitelé, kteří mají obě dvě schopnosti. Takže ti, kteří přišli o všechno. Říká se jim plnohodnotní Ničitelé a pak jsou ti, kteří ovládají pouze jednu schopnost. Těm se říká poloviční Ničitelé." Řekl Hikaru.
,, Aha a jaké máte teda schopnosti vy ?" Zeptala se zvědavě Aimi.
,, Já umím naslouchat a rozkazovat havranům a moje druhá schopnost je vyvolání si zbraně, která se nazývá Trhač duší. Je to taková malá jednoruční vrhací kosa." Řekl Hikaru.
,, Takže ty jsi plnohodnotný ničitel a co ta kosa dokáže ?" Zeptala se Aimi.
,, Kosa nepoškozuje tělo jako schránku, ale poškodí samotnou duši a pokud se zabodne. Tak mohu duši i vyrvat z těla a zbytek je už snadný." Řekl Hikaru a lehce se pousmál.
,, A co máš ty ….. promiň ještě nevím tvoje jméno ?" Uchechtla se Aimi.
,, Osamu." Řekl prostě Osamu.
,, Ano. A jaké máš ty schopnosti ?" Zeptala se Aimi.
,, Já. Určitě sis toho všimla. Měl jsem to vždy u sebe." Řekl Osamu a pousmál se. Aimi chvíli přemýšlela.
,, Hmmm. Tu katanu ?" Řekla Aimi.
,, Výborně." Řekl Osamu. ,, Je to moje černá katana. Je kompletně černá i čepel." Řekl Osamu a pozdvih svou pravou ruku. Náhle se v jeho ruce jakoby začal objevovat stín, který nabíral tvaru katany. Pak stín kompletně zčernal a stal se hmotným. Osamu pak vytasil svou katanu. ,, Dokáže přeseknou skoro všechno na tomhle světě. …… Černá čepel." Řekl Osamu a zadíval se do svého meče.
,, No počkat a kdy získám svoji první schopnost ?" Zeptala se Aimi.
,, Jak jsem řekl. To nikdo neví. Každý na to musí přijít sám, ale slyšel jsem, že první schopnost se většinou odemkne, když máš odhodlání někoho ochránit." Řekl Hikaru. Aimi na to pak dopila čaj.
,, Už přestalo pršet." Řekl Osamu když se podíval z okna.
,, No. Akorát. Už jsme ti řekli všechno co by měla vědět." Řekl Hikaru a protáhnul se.
,, Kde bydlíš ?" Zeptal se Osamu.
,, No kousek od suť." Řekla Aimi a pousmála se.
,, Dobře. Půjdu s tebou." Řekl Osamu. ,, Dobře." Pousmála se Aimi…………….

O chvíli později vyšli z domu Osameho a vyšli za venkovní branku.
,, Musím s tebou ještě hodit řeč." Řekl Hikaru.
,, Běž na před." Řekl Osamu. ,, Dobře." Řekla Aimi a vyrazila směrem ke svému domu.
,, Co se děje ?" Zeptal se Osamu.
,, Podle mě. To Aimi nezvládne." Řekl Hikaru. ,, Víš co. To jsem si myslel o sobě taky kdysi dávno, ale když je už jednou z nás, tak je třeba to vyzkoušet. Sám víš, že nás tam moc není. Ale došlo mi, že i kdybychom jí to neřekli. Tak by na to přišla sama. Protože všechno měl ten stín, který do ní vlezl jako do každého z nás." Řekl Osamu.
,, To je fakt. Ale ona je nevinná dívka." Řekl Hikaru.
,, Každý začal život jako nevinný." Řekl jenom Osamu a vydal se za Aimi. Hikaru se jen pousmál a pak se vydal směrem ke svému domu. Osamu za chvíli doběhl k Aimi.
,, Promiň za zpoždění." Řekl jenom Osamu.
,, To je v pořádku. Jsem ráda, že jsi šel se mnou. Aspoň mám větší pocit bezpečí, když teď vím. Co je všechno v noci venku." Řekla Aimi.
,, Musíš si dávat teď větší pozor. Zrůdy mohou být i tví spolužáci, ale to nikdy nevíš." Řekl Osamu.
,, Jo. A promiň, ale nemohu se zbavit pocitu, že tě z někama znám." Řekla Aimi.
,, Možné to je, ale na to si já vzpomenout nemohu." Řekl jenom Osamu.
,, Proč by ne ?" Zeptala se Aimi.
,, Protože. Já si nepamatuji skoro nic ze své minulosti." Řekl Osamu.
,, A co jsi pamatuješ ?" Zeptala se Aimi zvědavě.
,, Bolest, Nenávist, Temnotu. Jsou to jenom smíšené pocity, které se mi občas honí hlavou." Řekl Osamu.
,, Promiň." Řekla Aimi sklesle.
,, To je v pořádku. Jsi jen zvědavá jako všichni lidé." Řekl Osamu a koutek jeho rtů se mírně vednul.
,, Už jsem tady. Tak ti děkuji za doprovod." Řekla Aimi.
,, Není za co děkovat. Od teď bude tvůj život těžší. A nezapomeň. Musíš teď dávat pozor, ale ne jen na sebe. Stvůry zaměří i tvé blízké. Musíš je hlídat taky." Řekl Osamu vážně. Aimi na něj koukala celkem nevěřícně po jeho posledních dvou větách.
,, Nevěříš. Však si viděla jak je můj dům rozsekaný a domlácený." Řekl Osamu.
,, Co s ním ?" Zeptala se Aimi zvědavě.
,, To není z toho důvodu, že bych koupil starý dům. To udělali ty zrůdy, když se mě pokoušeli zabít." Řekl Osamu a začal kráčet pryč. To Aimi celkem zarazilo a po chvíli otevřela dveře od svého domu.
,, Kde jsi byla ?" Zeptala se ustaraně matka.
,, Promiň za zpoždění. Jsem potkala několik kamarádek venku jak jsem se vracela a jsme se zapovídaly." Zalhala Aimi.
,, No dobře." Řekla matka a oddychla si.
,, Tady máš to co jsi po mě chtěla." Řekla Aimi a podala matce svou tašku.
,, Jo děkuji." Řekla matka. Aimi si pak dala sprchu a hned po sprše si oblékla svou noční košilku a šla si lehnout do postele. Jak usínala tak se jí hlavou honily myšlenky o tom co jí všechno Osamu a Hikaru řekli……..

Mezitím kdesi v temné části města v nějaké budově. Stálo tam jedenáct postav v černých hábitech.
,, Dneska přibyl nový ničitel." Řekla jedna temná postava.
,, Ano a hned na začátku jsem prohráli. Ti dva Ničitelé zabili tři naše svěřence a vzali nového Ničitele pod svá křídla." Řekla jiná postava.
,, Další Ničitel ? Už nám dělají hlavně problém jenom ti dva a k tomu je jen jeden plnohodnotný Ničitel." Řekla jiná temná postava.
,, O to se mohu postarat." Řekla jiná postava, která měla hábit s pozlacenými okraji
,, Jsi si jistý Azraeli ?" Řekla jiná temná postava.
,, Jsem dost silný na to abych to dokázal." Řekl Azrael a ze zad mu vyrostli dva páry černých péřových křídel.
,, Ale i tak je to riskantní a ty jsi hodně horlivý." Řekla jiná temná postava.
,, Nezapomínejte kdo jsme a taky nezapomeňte kdo jsem já ! Pro naše ovečky jsme spasitelé. Jsme Padlý andělé." Řekl naštvaně Azrael.
,, Takže co máš v plánu ? Chceš se s nimi vypořádat osobně." Řekla osoba, která zrovna přilétla k nim. Postava měla černý hábit a jeho křídla měla čistě šedou barvu.
,, Ha Camael. Jediný Padlý anděl s šedými křídly." Řekl Azrael.
,, Azrael. Jeden ze tří Padlých archandělů." Řekl Camael.
,, Dej si pozor na jazyk !" Buď rád, že jsem se k vám tehdy přidal. Jinak by bylo s vámi ámen !" Řekl výhružně Azrael.
,, Nepřišel jsem se s tebou dohadovat. Takže tvůj plán je se s nimi co nejdříve vypořádat ?" Zeptal se Camael.
,, Zaměříme se na toho nového." Řekl Azrael a pousmál se…………..