Bez temnoty. Není úsvitu. A bez světla. Není života.

Temné dny - Kapitola č.10 - Obrat

23. listopadu 2014 v 19:07 | Kira |  Temné dny
Nejsem ta která by ke každé části napsala komentář, ale teď je mou poviností ten komentář přeci jen napsat. Chtěla bych vám velice všem poděkovat. Usmívající se Když jsem napsala prolog řekla jsem si, že jestli moje povídka přežije do 10 kapitoly tak budu velice šťastná. A co se stalo. Máme tady 10 kapitolu a to díky vaši podpoře ^^ a píšu dál. Děkuji, je to pro mě velká pocta :) :3
PS: Upravila jsem obrázek a myslím si, že je lepší jak ten předchozí. I LOVE IT ♥

Překvapilo mě co jsem od Ezekela slyšela. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit, ale něco ve mě doufalo, že Sam kterého jsem znala je pořád uvnitř tak krásný jak vypadá. Nečekala jsem v nějaký zázrak ani na šťastný konec jsem nikdy nevěřila, jen jsem doufala, že Sam má nějakou svou špatnou chvíli. Je pravda, že to trvá už pár dnů, ale přesto můžu jen doufat. Nebylo to dlouho co Ezekel odešel a já se převlíkala z nemocničního oblečení do svého. Nemohla jsem pomalu ani vystát nemocniční vůni. Nezdržovala jsem se a vyšla jsem z pokoje. Neuniklo mi, že na to jak je tahle nemocnice velká, není tu takové rušno. Při odchodu z nemocnice jsem se zarazila. ,, Kieran." pomyslela jsem si. Málem jsem na něho zapomněla. Zachránil mi život. Nevěděla jsem kde leží, šla jsem se zeptat paní která byla v informační kanceláři.


Seděla tam mladá paní. Neuniklo mi, že lidi zaměstnaní pod Ochránci byli především mladé, krásné paní. ,, Dobrý den. " pozdravila jsem. ,, Dobrý den slečno. Přejete si ?" zeptala se mě paní v kanceláři. ,, Hledám muže jménem Kieran. Měl by tady někde ležet." Paní se na mě podívala a řekla ,, Ano, leží. Měli by ho dneska už pustit. Je v pokoji číslo 24." ,, Děkuji. Naschle. " řekla jsem a rozběhla jsem se k výtahu. Přišlo mi divné, že tak s velkými zraněními pustí Kierana domů, ale uvědomila jsem si, že tohle nemají na svědomí doktoři, ale síly Vyvolávačů. Jak nečekané. Kieran jen pro ně důležitá osoba, ale netuším proč to tak je. Když se výtah zastavil na patře, kde byl pokoj číslo 24, pomyslela jsem si, jestli není náhodou chyba bavit se s Kieranam, ale něco mi říkalo že je to ta nejlepší věc co můžu udělat.

Když jsem stála před pokojem uslyšela jsem hlasy. Jeden by hlas Kierana a druhý byl Ezekela. Nerozuměla jsem jim. Položila jsem ucho na dveře, ale když jsem to udělala z ničeho nic se otevřeli dveře. ,, Ups." proběhlo v mé hlavě. Padala jsem na zem, ale někdo mě chytl do náruče. Byl to Kieran. Spadla jsem mu přímo do náruče. ,, Jejda. Omlouvám se Kier..." nemohla jsem doříct větu. Podívala jsem se mu do očí. Měl je uplně jiné než Sam. Sam je měl klidné, ale Kieran je měl divoké. Doufala jsem, že to neviděl protože jsem se začervenala. Okamžitě jsem se mu vyprostila z náruče.

,, Copak Call. " řekl Kieran a usmál se. Neodpověděla jsem a dívala jsem se do země. ,, Horší trapas se mi stát asi nemohl. " pomyslela jsem si a přála si být neviditelná. ,, Callo co tu děláš ? " ozval se Ezekelův hlas za Kieranem. ,, Chtěla jsem se jen podívat jestli je Kieran v pořádku a poděkovat mu. " řekla jsem vážně a podívala se na Ezekela. Ezekel kývnul hlavou a řekl. ,, No dobrá. Stejně už musím jít. Odpočiňte si oba dva. Dám vám vědět ohledně další hlídky." Přikývla jsem a ustoupila jsem Ezekelovi který odcházel z místnosti. Když Ezekel odešel z dohledu, podívala jsem se na Kierana. Seděl na posteli a díval se přímo na mě. Narovnala jsem se a vážně jsem řekla. ,, No chci ti poděkovat, že si mi zachránil krk. " Kieran se pousmál. ,, To je vše co si mi chtěla říct ? " ,, No ano." řekla jsem uraženě. ,, Myslela jsem si že nejsi nafoukaný fracek, ale jak vidím pořád jsi." pomyslela jsem si. Zrovna když jsem se otáčela že odejdu Kieran řekl. ,, Dělal jsem si jen srandu. Pokud mi dovolíš i já bych ti chtěl něco říct." Otočila jsem se a popošla k němu blíž.

,,Vlastně.." zamumlal Kieran. ,, Tak to ze sebe konečně dostaň." řekla jsem a dala jsem ruce v bok. Kieran povzdechnul a stanul z postele. Šel blíž a blíž ke mě, až jsem cítila jeho dech. Naklonil se ke mě a usmál se. ,, Chtěl bych tě pozvat na rande. " ,, Co co co ?! " nechápavě jsem odpověděla. ,, No tak Call. Jako bratr se sestrou . " zasmál se. Udeřila jsem ho do ramene. ,, To je odporné ! " řekla jsem, ale nemohla jsem se tomu nezasmát. ,, Ale teďka vážně Kierane. Co si mi to chtěl říct." Kieran se jen pousmál a šel do pokoje přímo ke skříňce. ,, Kierane ! " zařvala jsem na něho, ale on jakoby mě neslyšel. ,, Proč mi neodpovídáš. " řekla jsem. Kieran vzal ze skříně tašku přes rameno a podíval se na mě. ,, Řekl jsem Call. Mohu tě doprovodit ? řekl a přišel ke mě blíž. Polkla jsem. ,, Sakra Callo. Jak můžeš být z něho tak nervózní." pomyslela jsem si. ,, Je to jen kluk s velkým egem." hlas v mé hlavě neutichnul.

,,Dobrá Kierane. Jdeme." řekla jsem a neuniklo mi jak se usmál. ,, Za tohle budeš Callo sedět dokud nezčernáš." pomyslela jsem si, ale co vlastně tímhle můžu ztratit. Svět se mi obrací vzhůru nohama co sekundu. Nic už mě nedokáže překvapit. Bylo to všechno tak zvláštní. Člověk kterého jsem milovala mě nenávidí a člověk, kterého jsem nenáviděla, mám ráda. Posledně nechápu nic co se kolem mě děje a nechápu pomalu ani sebe a můj vnitřní hlas.

Nemluvila jsem s Kieranem v nemocnici, ale když jsem vyšli z nemocnice řekla jsem. ,, Hele víš co. Nemusíš mě doprovázet. Nechci jít hned domů. Potřebuju se projít." Kieran se na mě podíval a řekl. ,, Neboj se Call. Potřeboval bych se taky projít. Upřímně co jsem tu nastoupil, jsem ani jednou nebyl na náměstí. Mohla by si ? " ,, Jako prohlídku ?" zeptala jsem se Kieran kývnul. ,, Achjo. Jsi otravný. Víš to ?" řekla jsem. ,, Jsem plný překvapení nemyslíš. " řekl a dal si ruce za hlavu. ,, Začínám se tě bát. " řekla jsem a pokračovala v chůzi. ,, Uznávám. Byl jsem na tebe hnusný, ale musel jsem to udělat." řekl a následoval mě. ,, To nechápu." řekla jsem. ,, Tohle je náměstí ? Pěkné." řekl aniž by se uráčil mi odpovědět. ,, Ano je. Docela ujde."

Zadívala jsem se na matku s dítětem. Dítě se právě rozbíhalo za svým otcem. ,, Jaké to musí být mít po boku svého otce. Ten pocit už pomalu ani neznám." pomyslela jsem si. Mé myšlenky přerušil Kieran, který mě chytnul za ramena a naklonil se ke mě. ,, Co to děláš ! " trhla jsem sebou. Podívala jsem se mu do očí. Nedíval se na mě. Díval se na pravou stranu. Když jsem se podívala, zatajil se mi dech. Napravo ode mně byla menší restaurace s venkovním posezením. Seděly tam dvě postavy. Obě jsem moc dobře znala. Drobná blondýna Liss a vedle ní seděl kluk s hnědými vlasy a zelenými oči. Sam. Liss se zrovna smála, ale když zjistila že se na ně díváme řekla něco Samovi. Sam se okamžitě otočil a podíval se na nás vražedným pohledem.

Podívala jsem se zpátky na Kierana. Škodolibě se usmíval a pevně mě držel. Chtěla jsem mu něco říct, ale když z ničeho nic jsem uslyšela jakoby někdo shodil stůl a zem, okamžitě jsem se podívala na Sama. Odhodil stůl do strany a mířil přímo k nám. Kieran mě okamžitě pustil a šel rychlím krokem přímo na Sama. ,,Call dělej sakra něco ! " ozval se jemný hlásek Liss na druhé straně náměstí. ,, Co mám sakra dělat ! " pomyslela jsem si. Nebyl čas přemýšlet a dívat se na Kierana se Samem jak se jdou mlátit na život a na smrt. Vylekalo mě když jsem viděla, že se za Kieranem tvoří stín a v Samové ruce hoří oheň. ,, Ne tohle se nemělo nikdy stát. Nebylo času na zbit. Rychle jsem položila ruce na zem. Ucítila jsem štiplavou bolest. Z mých rukou vyšel led. Zmrzla celá plošina náměstí. Mým cílem bylo Kieranovi a Samovi zamrazit nohy. Zpočátku je to zastavilo, ale jejich touha po boji byla tak silná že led jednoduše rozkopli.

Byli tak blízko. Musela jsem něco udělat. ,, Tahle válka začala kvůli mě. Tak ať to tady ukončíme. " řekla jsem si pro sebe a rozběhla jsem se. Byl to okamžik a já stála mezi Kieranem a Samem. Položila jsem svou pravou ruku na Samovou hruď a levou na Kieranovou. ,, To stačilo !! " zařvala jsem přes celé okolí. Všichni lidé nás sledovali. ,, Co to s vámi sakra je ?! " řekla jsem vážně. ,, Call,měla by si svého psa dávat na vodítko. " řekl Sam a probodával očima Kierana. ,, Ty bastarde ! " zařval Kieran. Neudržela jsem ho. Odhodil mě do strany a chtěl zasáhnout Sama přímo do obličeje. Sam to očekával a proměnil se na kouř. Kouř obešel Kierana a zhmotnil se za jeho zády. Zasadil Kieranovi přímou ránu do hlavy. Kieran spadnul na zem. Otřepal se a znovu se vrhnul na Sama. ,, Chcípneš ty zmetku ! " Musela jsem zasáhnout. Celou svou silou jsem chytla Kieranovu pěst. ,, Prosím Kierane. Přestaň ! " Kieran se zastavil a podíval se na mě.

,, Poslušný pejsek." řekl Sam a pousmál se. ,, Ty gráz....! zařval Kieran, ale přerušila jsem ho ,, Kierane !! " ,, Same si v pořádku? " přiběhla drobná blondýnka Liss. Liss si stoupla na špičky a políbila Sama na líčko. ,, Co to ta potvora dělá ?! " pomyslela jsem si a musela jsem se ovládat aby jí jedna nepřiletěla. Sam jí nic neřekl jen se na ní podíval. ,, Dobrá. Mějte se. " řekla jsem a rychlím krokem jsem odcházela směrem domů. ,, Možná přece jenom si prohrál Same. " řekl Kieran a šel rychlím krokem za mnou. ,, Call !! Zastav se prosím !! " zařval na mě Kieran když jsem odemykala dveře domů. ,, Proč bych měla ! Jste jako malé děti. " řekla jsem a podívala se na Kierana. ,, Promiň Call, ale nesnesu jak se ten zmetek k tobě chová. Omlouvám se. Už se to nestane." Ulevilo se mi když to řekl. ,, Takže dneska večer ?" zeptal se mě opatrně Kieran. ,, Dobrá. Dnes večer.".......
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama