Bez temnoty. Není úsvitu. A bez světla. Není života.

Listopad 2014

Myšlenkové pochody

30. listopadu 2014 v 15:01 | Frost |  Frostův odpad
Jak jistě víte, nebude trvat dlouho než budou vánoce. Ačkoli může být pro vás nepochopitelné proč něco takového píšu rovna teď když nepadal pořádně ani sníh (padal, málo). Možná je to proto že mě děsí co zase zažiju. První věci co mě napadá je stres. Budu zase běhat po obchodech a nakupovat dárky na poslední chvíli. Né že bych neměl ožnout je koupit dřív ale jak už to bývá prostě se mi nechce v tu chvíli jít nakupovat. Další věc která určitě mnohé trápí je bolest. Bolest může přicházet z jakéhokoliv zdroje. A proč mluvím o bolsti zrovna teď? No protože Vánoce sebou přinášejí sníh (Alespoň teda co si pamatuju, ačkoli posledních pár let to nebylo nic moc). A o přináší sníh? Ano, ledovky a saně. Ale i nešťastné vztahy. Pokud nějaký dobrý vztah skončí ať to bude přátelský nebo mezi zamilovanými to už je fuk. Při padajícím sněhu se nám zdá všecko horší nebo lepší. A celkově to nabírá na dramatičnosti. Fyzická bolest to už je něco jiného. Opravdu se těším až si pujdu koupit banány v čokoládě do samosky a cestou spadnu na náledí a sletím ze schodů jako minulý rok, nebo mě srazí kolem jedoucí boby. Některé s těchto dvou věcí se stanou i několikrát za den. Nakonec to zakončeme tím že jsou vánoce a rozdávají se dárky a pak dostanete ten nejtrapnější pocit v životě. Na někoho jste zapomněli a vy se můžete jít utopit hanbou. Ano někdy vánoce nepůsobí positivním dojmem ale hlavní je to že se člověk baví a že je s lidmi kterým na vás záleží. Nebo alespoň mělo by.

Další věc která přichází s vánočními svátky a následným volnem je silvestr. Kdy se mnozí, možná i nezletilý lidé opijí a hažou si petardičky. Tento čas je pro mnohé jistou příležitostí se bavit, oslavovat a pro některé to znamená konec roku který byl pro ně dobrý či špatný. Nikdo z nás samozřejmě neví jaký bude další rok. Ale měl by člověk udělat i předsevzetí? Myslím že ano. Ale udělat ho takové aby je jej dokázal onen člověk splnit. Ku příkladu já své předsevzetí již mám. Mé předsevzetí je že se budu mít víc rád. ALE! Pokud chce člověk něčeho dosáhnout musí pro to taky něco obětovat. Někdy se vám to může zdát jako důležitá věc co právě obětujete ale až se dostanete do bodu kdy toho dosáhnete, zjistíte že vlastně to byla velmi dobrá věc to obětovat protože jste jiným člověkem a můžete se změnit jak jen budete chtít. Samozřejmě vaši povahu nikdy moc nezměníte, tedy alespoň jací jste v různých situacích. A vlastně když se vám bude zdát že vás to nebaví nebo že to nemá smysl či smět vždycky se můžete vrátit tam kde jste začali. Nikdo vám nebude bránit většinou. Ale snažte se nic nevzdávat a dojít do konce. Ï když většina rozhodnutí byla chybných. A taky si pamatujte že i když to myslíte sebevíc dobře vždycky se to proti vám nakonec obrátí.

Moje poslední slova že uzavřu tuto stránku jsou: Stárnu a začínám přemýšlet o tom co budu dělat až skončím svou školu a taky co budu se životem dělat. Jestli budu cestovat nebo tak. Ale nakonec k ničemu moc nedojdu a nechám to na náhodě jako vždycky. Protože koneckonců náhoda někdy naděluje ty nejhezčí dárky.

Kiseki no retards: Kapitola č.12

30. listopadu 2014 v 12:19 | Free a Frost |  Kiseki no retards
Komentář: Této kapitole se hlavně věnoval Frost a podařilo se mu to dobře, protože se opět obejvují další otázky a záludnosti, ale snad se vám to bude líbit Usmívající se.


Uvnitř domu…..
Miki byla sama v domě a celý dům byl cítit prázdnotou. Miki bezvládně ležela na posteli a byla čerstvě po sprše a tak její tělo bylo rozpálené od horké vody. Dívala se na svůj strop a přitom přemýšlela jak se Daiki má a jestli je šťastný. Ačkoli si nedávala naděje, že kluk jako on by zůstal nezadaný, tak si ráda představovala jaké by o bylo kdyby mohla být opět s ním.
,,Určitě má už holku, a mnohem hezčí." říkala si Miki šeptem. Najednou ji ze snění probudil zvonek u dveří. Chvíli přemýšlela kdo by to mohl být tak pozdě. Nakonec však vstala a šla ke dveřím. Aniž by se podívala kdo to je tak otevřela s myšlenkou, že to je Kiritogu i když si nosí klíče. Dveře se otevřely a ve dveřích stál celkem vysoký člověk. Jeho vlasy byli směrem nahoru a jeho košile, kterou neměl zaplou a pod ní tričko měl promočené. Miki na něj chvíli zírala. Člověk byl celkem mladý řekla by, že je tak starý jako ona nebo starší maximálně o dva roky. Kluk se usmíval.
,, Ahoj. Ty jsi Miki že ano?" řekl Kluk a strčil si ruce do kapes.
,, Jo a vy jste?" zeptala se Miki a kluk se na ní podíval a pak se zase usmál
,, Ach. Promiň zapomněl jsem se představit. Jmenuji se Seiji." řekl Seiji a šel blíže.
,, Ráda tě poznávám ale chceš ode mě něco?" zeptala se Miki, kterou trochu Seijiho přístup a jeho pomalé pochodování k ní.
,, Vlastně ano. Chtěl bych si o něčem popovídat. Zabere to jen chvíli, ale dal bych si alespoň šálek čaje." řekl Seiji a usmál se. Miki nevěděla co má dělat ale nakonec pozvala Seijiho dál. Seiji se při vstupu vyzul a následoval Miki.
,, Máš to tady krásně útulné." řekl Seiji a Miko pobídla ať si sedne. Seiji poděkoval a nechal si připravit černý čaj. Miki si poté sedla do gauče a pozorovala Seijiho jak sedí na gauči.
,, Dovolte nechci vám to tu namočit." řekl Seiji a svlékl celou horní část oblečení a hodil ho na zem. Miki uznala že je dost vypracovaný.
,, Výborný čaj." přidal ještě. ,, Tak vrhneme se k tématu ne ?"
Miki nechápala jeho chování. Ale rozhodla se to nechat být.
,, O čem si chtěl tak moc mluvit ?" zeptala se vážně Miki a opřela své nohy co nejvíce o zem aby mohla uskočit rychle kdyby potřebovala.
,, Dobrá. Myslím že znáš jméno Daiki že ano ?" řekl Seiji.
Jméno Miki rozhodilo a její nachystané svaly totálně zeslábly.
,, Cože ? Co sním ? A co je ti vůbec potom ?" vykoktala ze zebe Miki a Seiji se usmál.
,, No já ho taky znám. Před dvěma dny jsem s ním mluvil. A taky si myslím, že je celkem v průšvihu." řekl Seiji a podíval se vážně na Miki.
Miki byla jako ochromená. Jak v průšvihu ? Jak to myslí? Jde mu snad o život? Tyto otázky vířily Miki v hlavě.
,, Řeknu ti všechno a také mu můžeme pomoci, ale potřebuji abys s nikým o tomhle nemluvila." řekl vážně Seiji a Miki přikývla. Chtěla pomoct Daikimu pokud by byl v problémech. Konec konců on se dostával do problémů hlavně kvůli ní.
,, Chci vědět všechno." řekla Miki a podívala se vážně na Seijiho.
,, Dobrá tak tedy začnu. Před pár dny, ještě předtím, než jsem sním mluvil se mi doneslo, že nějaká skupina s pouličních gangů chce s Daikiho něco vytřískat." řekl Seiji vážně.
,, Kde by se tu vzaly pouliční gangy ?" řekla Miki.
,, Jen proto, že o nich nevíš neznamená, že tu nejsou tím si buď jistá." řekl Seiji a jeho rty unikl malý usměv.
,, A jak můžu pomoct ?" zeptala se vážně Miki a Seiji viděl vše co potřeboval v jejích očích.
,, To nech na mě. Řeknu ti vše. Ale věř mi nic moc hezkého to nebude." řekl Seiji a dopil zbytek čaje a vstal a zvedl ze země své oblečení a oblékl si ho zpátky.
,, Ach to studí." řekl jenom a vyšel z místnosti, obul si boty a otevřel dveře. Miki vyběhla za ním.
,, Počkej !" řekla a Seii se zastavil a otočil se k Miki.
,, Proč mi to vlastně říkáš ?" zeptala se. Seiji se usmál .
,, No je to jednoduché. Prostě mu chci pomoct aby se vrátil domů. Ale k tomu potřebuju tvou pomoc. Díky za čaj." řekl Seiji s úsměvem a zmizel v dešti. Miki byla totálně zmatená. Zavřela a sedla si opět na gauč…..

Mezitím Kiritogu a Daiki…..

,, Doprdele proč musí tak pršet!?" řval Daiki, který běžel a nad hlavou měl kus novin.
,, Kde si vůbec ty noviny sebral?!" řval Kiritogu.
,, To máš fuk. Běž." řekl Daiki a běželi co nejrychleji mohli i po tréninku. Doběhli k domu Kiritogua a schovali se ke dveřím. Protože u dveří byla malá stříška.
,, Pojď dovnitř. Nepůjdeš v tom dešti mokrý." řekl Kiritogu a vyndal klíče. Klíče zarachotily v zámku a dveře se otevřeli.
,, Hele fakt ti to nevadí ?" zeptal se Daiki.
,,Vůbec ne." řekl Kiritogu a vyzul se a hned ho Daiki následoval. Měli celkem dlouhou chodbu. Vešli do obýváku, kde nikdo nebyl.
,, Posaď se hned přijdu." řekl Kiritogu a Daiki ho poslechl. Kirotogu šel nahoru do svého pokoje. Převlékl se a vyšel z pokoje a podíval se do pokoje Miki, která tam nebyla. Přemýšlel kam mohla jít a tak šel dolů. Daiki byl z nějakého důvodu bez trička.
,,Co blbneš ?" zeptal se Kiritogu
,, Měl jsem to mokré, tak jsem to hodil támhle na topení. Doufám, že mě teď neznásilníš." řekl Daiki a zasmál se. Najednou ticho přerušilo spláchnutí. Daiki vstal, ale Kiritogu mu řekl ať si zase sedne a tak Daiki Kiritogua poslechl a on se šel podívat. Když zašel za roh. Tak vrazil do Miki.
,, Ahoj." řekl Kiritogu.
,, No ahoj." řekla Miki.
,, Mám tu návštěvu." řekl Kiritogu a Miki se zděsila.
,, Panebože kde je ?" zeptala se Miki.
,, Sedí na gauči v obýváku." řekl Kiritogu.
,, Panebože nejsem namalovaná ani oblečená! Prosím tě odpoutej ho pryč abych mohla přeběhnout do svého pokoje." řekla Miki aniž by věděla o koho se vůbec jedná.
,, Tak fajn no." řekl Kiritogu a mířil do obýváku.
Daiki se velebil na gauči a cítil pro něj překrásnou vůni. Byla jemná a hodně dívčí. Najednou si všiml Kiritoga, který k němu kráčel.
,, Kde si byl ?" zeptal se Daiki
,, To máš jedno. Můžeš na chvíli ?" řekl Kiritogu a Daiki přikývnul a vstal a následoval Kiritoga, který začal vcházet do schodů.
,, UKÁŽU TI SVŮJ POKOJ !" zařval najednou Kiritogu směrem k záchodu. Daikiho to překvapilo, ale nechal to být. Vešli do Kiritogova pokoje a Kiritogu zavřel dveře a zapnul nějakou hudbu na jeho počítači.
,, Co tu chceš dělat ?" zeptal se Daiki.
,, Tož nevím jen tak na chvíli." řekl Kiritogu a snažil se zaujmout Daikiho pozornost co nejdéle. Daiki najednou uslyšel rychlé kroky.
,, Hej vole někdo běží po těch schodech." řekl Daiki a chtěl jít se podívat kdo to běží.
,, Počkej neotvírej to." řekl Kiritogu a najednou uslyšel zavření dveří od pokoje Miki.
,, Huh? Co pořád skrýváš? Potřebuješ pomoct brácho." řekl Daiki
,, Nah. Teď už nic. Pojď dolů." řekl Kiritogu a Daiki pokrčil rameny…….

Miki ležela v posteli a slyšela jak pomalu kráčí po schodech dolů. Neslyšela jeho hlas, ale byla si jistá, že nic teď nechápe. Ležela ve tmě a převalovala se. Přemýšlela co jí řekl Seiji a opět si vzpomněla na Daikiho. A pak začala přemýšlet proč pořád odmítá se setkat s kamarády jejího bratra ? Měla by být ráda, že má kamarády, když skoro žádné neměl. Měla by se s nimi seznámit dřív nebo později. Nemůže přece zůstat neviděna celou dobu. Pak si zase vzpomněla na Daikiho, který byl také její přítel. Ačkoli vždy znamenal víc. Měla mu to říct dokud měla šanci, ale potom by pro ní bylo ještě těžší to nechat jít. S těmito myšlenkami usla…..

Daiki seděl v gauči a poslouchal jak dešťové kapky bubnují na okno. Někdy se objevil blesk, který následoval hrom. Daiki měl rád zvuk hromu. Kiritogu podal Daikimu čaj a sedl si do křesla. Chvíli nikdo nic neříkal a z chvíle se stali hodiny. Oba zarytě čučeli na okno jak se venku blízká. Nakonec Daiki dopil čaj a vstal.
,, Co je? Už chceš jít ?" zeptal se Kiritogu.
,, Jo. Měl bych jít. Než dojdu domů bude 10." řekl Daiki. Daiki si vzal své oblečení a obul si boty.
,, Počkej. Tu máš." řekl Kiritogu a podal Daikimu deštník s jednorožci.
,, Heh. To je ten deštník." řekl Daiki a zasmál se.
,, Jo. Pujč si ho na cestu domů. Zítra mi ho vrátíš." řekl Kiritogu.
,, Jo. Díky kámo. Zítra ho máš mít" řekl Daiki a vyšel do deště a zamával na odchod…..

Kiritogu si pak dal rychlou sprchu a zalezl do svého pokoje….

Daiki ležel ve své posteli a jeho okno bylo pootevřené. Nechával často otevřené okno. Dokonce i za deště. Nějakým způsobem mu připomnělo ten den, kdy Miki odjela. Nevěděl kam. V hlavě mu tancovala myšlenka a návrh Seijiho. Zavřel oči a představoval si jaký by to byl pocit ještě někdy cítit její vůni, její teplo a jemnost jejích vlasů. Daiki nakonec s těmito myšlenkami usnul……

Popis a příběh boha Azazela

28. listopadu 2014 v 12:58 | Free |  Čtyři království: část první - Popisy, příběhy, magické věci, vysvětlivky
Komentář: No tak tu dávám i příběh samotného boha Azazela, který sise prohrál proti hlavním hrdinům, ale není mrtví. Jenom se vrátil do svého světa Usmívající se.



Bůh Azazel
Pravé jméno: Azazel
Přezdívka: ???
Postavení: Bůh ( v některých kulturách je považován i za démona a nebo nějaký kříženec)
Karma: ???
Výška: Přesná výška není známa
Věk: ???
Postava: Velká ještěří postava s trnitým ocasem a hřbetem. Přikrčené nohy. Mohutné ruce na, kterých má ostny s krystalů. Modrá kůže. Na hrudi má pradávné znamení. Hlava je podobná na dračí s ostny a na čele má rudý krystal. Rudé oči.
Hlavní zbraň: Tajemné síly
Vedlejší zbraň: Krystaly

Příběh: Není přesně známo z kama se vzal, ale podle legend vznikl z energie směsice dobra a zla, když byla válka mezi dobrem a zlem o dominanci nad světem, který se ještě vytvářel. Azazel se téhle války nijak nezúčastnil a sám si vytvořil svůj lid, který mu měl sloužit. Vypadali úplně stejně jako lidé a první několik desítek let na ně osobně a pečlivě dohlížel. Lid ho začal uctívat jako velkého boha. Jednou přišla velká armáda, která chtěla drancovat jeho lid. Azazel porazil celou armádu sám aniž by byl zraněn. Poté odešel opět do svého světa. Po páru letech vždy posílal svého posla, kterého si zvolil a většinou to byl modrý drak. Po několika desítek let se opět vydal za svým lidem a tehdy uviděl poprvé budoucího generála vodních lidí. Azazel v něm viděl svého vyvoleného. Jelikož se kolem jeho lidu shromaždovalo hodně vody, tak svůj lid přeměnil na vodní bytosti. Několik let tam ještě zůstal a pozval si osobně k sobě generála vodních lidí, kterému pak daroval vodní meč. Poté se vrátil do svého světa. Po několika letech si všiml, že jeho lid je napaden a potřebuje pomoc, ale zjistil, že nemůže vstoupit do normálního světa. Nevěděl sám proč už nemůže přecházet mezi světy z vlastní vůle. Sledoval jak jeho lid byl pomalu vyvražděn a řekl si, že se už tam asi nikdy nevrátí, ale i tak nadále doufá, že bude moct vstoupit do normálního světa a spustit další část svého plánu…..

,, Já jsem bůh. Já určuji kdo má zemřít a kdo má žít. Světy se mi budou klanit jeden po druhém a pokud ne. Tak všechno obrátím v samotný prach." -Azazel

Popis a příběh Generála vodních lidí (vlastník meče vody)

28. listopadu 2014 v 12:50 | Free |  Čtyři království: část první - Popisy, příběhy, magické věci, vysvětlivky
Komenřát: Omlouvám se, že jsem tento popis nedal dříve. Je už celkem pozdě na popis, když je už mrtví, ale i tak by mohl být pro vád jeho příběh zajímavý. Hlavně o jeho lidu Usmívající se. Tak snad se vám bude líbit.



Generál vodních lidí (vlastník meče vody)
Pravé jméno: ???
Přezdívka: Pán vody
Postavení: Generál vodních lidí a nástupce na trůn chrámového komplexu
Karma: Neutral
Výška:187 cm
Věk: ???
Postava: Hubená a svalnatá. Modrá, šupinatá a slizká kůže. Blány na uších a mezi prsty na rukou a nohou. Žabí zlaté oči. Neústupný, rozhodný, fanatik.
Hlavní meč: Meč vody
Vedlejší zbraň: ???

Příběh: Narodil se přímo v chrámovém komplexu tehdejšímu králi a královně. Tehdy jeho lid ještě nebyl změněný. Byla mu řečena celá minulost a taky, že lid musí sloužit bohu Azazelovi. Tehdy bylo kolem chrámového komplexu bylo monumentální město jeho civilizace. Když dospěl tak zrovna tehdy uviděl poprvé boha Azazela na vlastní oči. Tehdy se kolem jejich města začala objevovat voda. Azazel je změnil na vodní lidi za jejich oddanost. Proměna trvala několik leť a na novou podobu si zvykl rychle. Bral to jako požehnání, ale nikdy se nedozvěděl o pravých zájmech Azazela, ale vždy konal jeho jménem. Po několika dalších letech se ukázal jeho velký talent v boji s mečem. Rychle se stal velmi uznávaným válečníkem. Nato se pak sešel sám osobně znovu s Azazelem, který mu dal meč vody. Po nějaké době Azazel zase odešel do svého světa a poté se nad jeho civilizací začala uzavírat voda a stíny se táhly na jeho lid. Chrámový komplex i s městem byl napaden divnými tvory a vodní lidé nemohl ubránit svoje město. Část lidu se schovala do tajemných komnat chrámového komplexu. Generál chtěl zůstat a bránit chrám, ale jeho otec mu to zakázal a nařídil mu aby se taky schoval. Než, ale se odešel schovat tak mu otec dal zlatou knihu. Ti co se neschovaly tak zemřeli. Chrámový komplex se propadl do hlubin a na zbylé vodní lidi padl velký spánek.....

,, Azazel jsi mě vybral za svého vyvoleného a já ho nezklamu i kdybych měl ztratit úplně všechno co mám !" -Generál vodních lidí

Popis a příběh Jany

28. listopadu 2014 v 12:42 | Free |  Čtyři království: část první - Popisy, příběhy, magické věci, vysvětlivky
Komentář: Jana je žena Gabriela a kamarádka Antonyho. No spíše byla, protože je už po smrti. Ale i tak by vás mohl zajímat i její příběh, který je sice hodně podobný, protože většinu života prožila s Gabrielem. Usmívající se


Jana
Pravé jméno: Jana
Přezdívka: ???
Postavení: Zástupce Gabriela a jeho žena
Karma: Dobro
Výška:165 cm
Věk: Zemřela ve 27 letech
Postava: Hubená, překrásná, dlouhé hnědé vlasy, žluté oči, milostivá, trochu panovačná, laskavá
Hlavní meč: ???
Vedlejší zbraň: ???

Příběh: Jana se narodila v hlavním královském městě západního království. Narodila se jako jedináček v bohaté rodiny obchodníků. Měla všechno co chtěla a nic jí nechybělo. Když nastoupila do školy, tak poznala Gabriela a Antonyho. Oba se jí líbili už od prvního pohledu, ale Gabriel se sní více bavil a více se jí věnoval. Jana nevěřila Gabrielovi co viděl pár dní před válkou. Během války ji taky zachránil i Gabriela budoucí hlavní strážce brány Kaldor. Její láska ke Gabrielovi rostla a když skončila válka a vyšla školu tak šla s Gabrielem a Antonym do armády. Byli jako normální pěšáci. Po pár misích se Gabriel stal vícekapitánem a ona se stala jeho zástupcem společně s Antonym. Svůj čas hlavně trávila s Gabrielem, ale někdy šla ven i s Antonym. A když jednou přišel Gabriel s Mečem života a Antony s Mečem smrti, tak se hodně divila. Později na to ji Gabriel požádal o ruku a Jana příjmula jeho žádost. Svatba proběhla nádherně, ale jenom jí mrzelo, že nepřišel Antony. Při osudném souboji s velmi silným mágem Luciánem v sopce, kdy nakonec Luciána porazili se začala propadat zem. Jana s Antonym málem spadli. Gabriel se musel rozhodnout koho z nich zachránit. Bohužel neměl čas aby zachránil oba. Gabriel zachránil Janu a když s ním utíkala tak se dívala přímo do obličeje Antonyho. Tehdy hodně brečela, ale nakonec se s tím smířila. Později čekala s Gabrielem dítě když už byl Gabriel generálem a tehdy nastala osudná noc. Jana dělala normální domácí práce, když někdo zaťukal na dveře. Jana otevřela dveře a v nich stál Antony. Radostně ho objímala když ho poznala a hned ho zvala dál. Antony mlčel a když šla Jana do kuchyně a chtěla udělat čaj, tak uslyšela vytasení meče. Jana se zarazila a otočila se k Antonymu. Díval se na ní chladně. Poté ji probodl mečem a Jana cítila jak z ní rychle vyprchává život. Jana spadla na zem, kde do ni Antony ještě několikrát bodl mečem smrti…..

,, Gabriel a Antony. Obou si velice vážím. Jsou to nerozluční kamarádi, ale bojím se aby je něco nerozdělilo." -Jana

Ve stínu křídel - Kapitola č.6 - Krev pomsty - část 1/2

26. listopadu 2014 v 20:38 | Kira |  Ve stínu křídel

,,Co to má sakra být ! To je vtip !? " klečel na zemi Samuel a držel si rukama svoji hlavu. ,, Co to má do prdele znamenat ! " Ze Samuelova hlasu šlo slyšet zmatenost, vztek , smutek a především nenávist. Samuel se pomalu postavil na nohy, ale než se stihnul postavit přišel k němu jeden ze zdravotníků. ,, Prosím pane. Tady nemůžete být. Musíme vám položit pár otázek. " řekl zdravotník a položil ruku na Samuelovo pravé rameno. ,, Co se tu sakra stalo ! " zařval Samuel a z očí mu tekly potoky slz. Chytl zdravotníkovu ruku a odstrknul jí do strany. ,, Chci se jít podívat dovnitř. " řekl temně Samuel. Zdravotník měl vyděšený výraz. ,, Promiňte pane. Nemohu vás tam pustit. V téhle situaci je to nemožné. " ,, Okamžitě mě pusťte nebo tam pudu bez vašeho svolení ! " zařval Samuel a plnou silou odhodil zdravotníka, který upadnul na zem. Samuel stisknul ruku v pěst a vydal se směrem k ještě hořícímu domu.

,, Zastavte toho muže ! " zařval zdravotník, který se pomalu postavil na nohy. Na Samuela vyběhli dva strážníci, ale to ho nezastavilo. Jeho andělská síla byla mnohem větší, než jakákoliv lidská. Kolem Samuela se začala dělat temně fialová aura. Byla lidským okem neviditelná, ale nestvůry ji cítily na několik kilometrů daleko. Sílily z aury nenávisti a bolesti, která zaslepila Samuela. Samuel nevěděl co dělá. Síla, kterou měl v sobě ho úplně pohltila. Cítil se neuvěřitelně silný. Chtěl zničit vše co mu příde pod ruku. Když Samuel uviděl, že dusí jednoho ze zdravotníka probudil se. Ta síla mu zabíjela jeho duši.

Po Samuelovi se drásala celá ochranka, jen aby Samuela zastavili. Samuela pomalu opouštěla andělská síla. Když Samuela opustila síla, okamžitě padl na zem a ochranka na něho. Na Samuelovi leželo asi deset mužů ochranky. ,, Okamžitě mu nasaďte pouta. Honem ! " zařval jeden člen ochranky. Samuel zasyčel bolestí , když se mu jeden z členů ochranky pokusil nasadit pouta. Samuela pomalu opouštěla síla. Když se jeho andělská podstata nějak projevovala, okamžitě ho to vyčerpalo. Nebyl zvyknutý používat svou sílu. Samuelovi se pomalu zavírali oči. Tma ho pomalu pohlcovala. Jediné co si pamatoval bylo, že ho někdo chytnu za ramena a snažil se ho zvednout.

Když se Samuel probudil, ležel v nemocnici. Nemohl vůbec nic dělat. Cítil, že byl pod vlivem léků. Kvůli jeho agresivitě ho nemůžou nechat bez dozoru. V pokoji byla zdravotní sestra a u dveří stál jeden muž. Vypadal jako jeden z ochranky. Samuel chtěl promluvit, ale nebyl schopný ze sebe vydat ani hlásku. Mohl se jenom dívat. Najednou se do místnosti, kde ležel Samuel otevřeli dveře. Přišli dva muži v kvádrech a za nima stál postarší muž v hnědé kožené bundě a riflích. Samuel je nikdy neviděl. Přistoupili k němu a jeden z mužů si položil kufřík na noční stoleček. Muž v kožené bundě zůstal stát u dveří a povídal si se zdravotní sestrou. Samuel pomalu zavřel oči a pohltila ho tma.

Nevěděl jak dlouho byl zase v bezvědomí, ale probudil ho jemný dotyk zdravotní sestry. ,, Pane Moore. Proberte se. Potřebují s vámi něco projednat ohledně vaší matky. "
Samuel se okamžitě probudil a rychle si sednul. Než se porozhlédnu co se děje, už na něj muž v černém kvádru promlouval. ,, Dobrý den pane Moore. Mé jméno je Bennett. Mojim úkolem je postarat se o lidi kteří zůstali sami. Ve vašem případě o celou rodinu." řekl muž a pořádně si prohlédnul Samuela. ,, Co se stalo moji mámě ! Co to má sakra znamenat ! Vysvětlí mi to do prdele někdo ! " zařval Samuel a probodával každého kdo se na něj podíval.

Bennett se zarazil a pokračoval ,, Pane Moore, prosím vyslechněte mě." ,, Nezajímá mě vaše žvásty. Chci vědět co se stalo s moji matkou ! " zařval znovu a výrazněji Samuel. Bennett udělal krok zpátky a podíval se na svého kolegu který stál kousek za ním. ,, Pane Moore, uhořela během požáru o kterém zatím nevíme příčinu." řekl a nadechoval se pro další slovo, ale Samuel ho přerušil ,, Co je to za blbost ! " a zařval. Vypadalo to, že co ho nevidět Samuel srazí na zem a zmlátí ho. ,, Pane vše se dořeší. Víme čím musíte procházet a prozatím vás dáváme do rukou pana Trevora. Je podle našich záznamů váš nejbližší příbuzný. " řekl Bennett. ,, O čem to tu mluvíte. Já toho muže neznám. Kde je můj otec Luis ! ? " řekl naštvaně Samuel. ,, Jste v pořádku pane ? " otázal se Bennett. ,, Co je to za otázku. Někdo mi zabil matku a místo mého otce mě dáváte k nějakému vandrákovi! " zařval naštvaně Samuel a ukázal na Trevora prstem. Samuelovi neuniklo, že muž v hnědé bundě se na něj zlostně podíval. Bennett se zhluboka nadechnul. ,, Nevím jak vám to mám říct, ale váš otec před 18 lety zemřel. " ,, Cože ?! " zeptal se nevěřícně Samuel. Bennett nic neřekl a podíval se na svého kolegu který mu stál nadále za zády. Nic neřekl a oba šli ke dveřím kde stál muž tzv. Trevor. Kývnuli na něj a Bennett dodal ,, Je váš pane. Za dva dny se ozveme. " Trevor kývnul a muži a zdravotní sestra odešli z místnosti. Trevor se poškrabal na bradě a pomalu šel k Samuelovi, který ho probodával očima. ,, Ať si kdokoliv opovaž se přiblížit ještě o krok nebo chcípneš. Vím že nejsi člověk. Cítím to z tebe." řekl Samuel a nepřestával probodával Trevora očima.

Trevor se zarazil a začal se usmívat. ,, Si dobrý Samueli. " řekl Trevor a sednul si na židličku, která byla postavena v rohu místnosti. ,, Kdo sakra jsi ?! " zeptal se Samuel. Trevor se nepřestával usmívat. ,, Na něco jsem se tě ptal. Nestvůro. " když tohle řekl Samuel tak se Trevorovi okamžitě na obličeji objevily rysy, které naznačovaly, že ho to velice naštvalo. ,, Dobrá Samueli. Nazval si nás nestvůrami. Tvůj otec by nebyl nadšený. " řekl Trevor. ,, Cože ? Nás ? " zeptal se nechápavě Samuel. ,, Ano. Nás andělské stvoření. " řekl Trevor. ,, Co jsi zač ?! " zeptal se Samuel. Trevor se pousmál. ,, Jsem bývalý spolubojovník tvého otce Samueli a přišel jsem tě před ním ochránit. " ,, Co si to řekl ?! " zeptal se vytočeně Samuel. ,, To ti vysvětlím později Samueli. Teď ale musíme co nejrychleji z tadyma odejít. Není to tu bezpečné." dodal Trevor a stanul.

Sice Samuel neměl dobrý vztah s jeho otcem, ale otcova slova si moc dobře pamatoval. Po pádu chtěl sesadit Lazaila, ale jeho vlastní bratrové se k němu otočili zády. Nevěděl co po něm může chtít Trevor, ale vnitřně cítil, že by měl co nejrychleji najít Salliluse, svého otce, nebylo tu něco v pořádku. ,, Nikam nepudu Trevore, nebo jak se to vlastně jmenuješ. " řekl Samuel a lehnul si znovu do postele. Trevor přikousnul ret. ,, Nu dobrá Samueli. Zítra si pro tebe přídu. " řekl Trevor a odešel z místnosti. Samuel si lehnul na bok a začal pečlivě poslouchat. Díky jeho andělské síle byly jeho smysly o mnohem lepší než lidské. Poslouchal až Trevor opustí oddělení. ,, Je pryč. Nastal čas. " řekl Samuel a šel si do skříně, která byla na pokoji, pro oblečení.

Než se Samuel obléknu a omyl si obličej od krve, venku se začalo stmívat. ,, Tak se mi to líbí. Jen vylezte vy bestie. " Samuel si přes hlavu oblíknu svou šedou mikinu na, které bylo napsané ,, Stay strong,,. Byla to jedna z jeho oblíbených mikin. Šel pomalým krokem k oknu, které bylo na jeho pokoji. Pomalu ho otevřel a sednul si na parapet. Byl naštěstí široký tak to nebyl problém. Samuel zavřel oči a představil si svá černá andělská křídla. Nechal se pohltit menším množstvím andělské síly. Pousmál se, když ucítil menší bolest v jeho zádech. Bolest byla čím dál tím silnější, když se jeho křídla dostávala na povrch. ,, Už to tak nebolí. " pomyslel si Samuel a odrazil se nohama k vzlétnutí.


Když Samuel seděl u sanitky na zemi cítil ve vzduchy pach odporné smradlavé krve. Tenhle pach cítil přesně v nedávné situaci. Vzpomněl si, že když šel do školy zarazila ho jedna skupina vlkodlaků a upírů a když se podíval na vůdce skupiny upírů, zacítil odporný smrad krve. Věděl jediné musí zabít jeho, jako on zabil jeho mámu. Samuel letěl nad městem. Slunce už zapadlo, takže si byl jistý, že ho nikdo nespatří. Porozhlídnul se a pomalu přistál do jedné temné uličky. Když se rozhlédnul nebylo vidět živáčka, ale ten pach by ucítil i člověk, který nic necítí. ,, Ukažte se vy nestvůry. Chcípnete za to co jste udělaly ! Okamžitě vylez upíre ! Už se nemůžu dočkat jak ti vyřežu srdce přesně tak, jak si to udělal mé matce !! " zařval po celé uličce naštvaně Samuel.

Popis a příběh Gabriela

26. listopadu 2014 v 17:31 | Free |  Čtyři království: část první - Popisy, příběhy, magické věci, vysvětlivky
Komentář: Postava Gabriel, je už v příběhu nějakou dobu, ale až teď sem dávám jeho příběh, který sice není řečený úplně detailně jako když říkal sm svůj příběh v kapitole dvacáté, ale je to aspoň trochu více shrnuté Usmívající se.


Gabriel
Pravé jméno: Gabriel
Přezdívka: Bílí rytíř
Postavení: Generál Západního království
Karma: Dobro
Výška:187 cm
Věk: 31 let
Postava: lehce svalnaté tělo a dojizvené, krátké černé vlasy, zelené oči, klidný, milý k ostatním, spolehliví
Hlavní meč: Meč života
Vedlejší zbraň: Nemá

Příběh: Narodil se jako jedináček v bohaté rodině v hlavním královském městě. Jeho život jako dítě byl krásný a šťastný. Poté potkal ve škole dva lidi, kteří mu změnily život. Antonyho a svoji budoucí ženu Janu. Studovali spolu a měli dobré známky ve škole. Jednoho dne jim učitel vyprávěl o legendě meči Gilgameshe a o ostatních mečích. Nadchl se tou legendou a dal si za cíl, že meč Gilgameshe najde a použije ho ve jménu dobra. Ovšem je den. Na který Gabriel nikdy nezapomněl a bylo to několik dní, než začala válka mezi královstvími. Je přesvědčen, že spatřil prvního jezdce apokalypsy. Dobyvatele. Jeho život během války nebyl moc rozdílný. Ale přesto viděl mrtvé. Tehdy zaútočili na hlavní město a málem přitom přišel o život. Kdyby se neobjevil budoucí hlavní strážný brány. Kaldor, který mu zachránil život. Po válce se jeho život vrátil do normálních kolejí a po škole šel s Antonym a s Janou do armády. Začínali jako pěšáci a po několika misích, kdy se ukázal jeho talent velitele a zacházet s meči. Tak byl povýšen na vícekapitána a Antony a Jana se stali jeho zástupci. Gabriel byl velmi zamilován do Jany a snažil se s ní využít všechen volný čas aby byl s ním. S Antonym se taky vídal, ale spíše ve službě. Gabriel uvažoval, že by se stal inkvizitorem, ale neuspěl. Pak na jedné misi našel v jednom obrovském chrámu s Antonym Meč života a Meč smrti. Gabriel si vzal meč života, ale bál se, že pokud zjistí, že Antony má meč smrti, tak by mohl mít potíže. Zatajili to a čas plynul dál. Gabriel si poté vzal Janu za svoji ženu. Antony se mu od té doby čím dál více vyhýbal, ale Gabriel ho pořád považoval za svého přítele. Na osudné misi narazili na velmi silného mága, který se jim představil jako Lucian. Bojovalo se v sopce a povrch se pomalu rozpadal. Gabriel s Antonym nakonec mága porazili, ale povrch byl tak narušený, že se rychle propadal. Při útěku Antony a Jana spadli, ale stihli se zachytit. Gabriel se musel rozhodnout, buď zachránit Janu a nebo Antonyho. Gabriel se rozhodl zachránit Janu. Poté utekli a žili spolu dál. Po téhle misi se stal Gabriel generálem a Jana s ním čekala dítě. Pak se ale Gabrielovi dostala zděšující správa, že jeho žena Jana byla brutálně zmasakrována. Gabriel se s tím v sobě nikdy nesmířil a od té doby ztratil víru. Inkvizitoři mu nabídli členství, ale to už Gabriel odmítal a pokračoval dál životem. Sice teď v něm svitla naděje pro dva lidi. Tobiase a Markuse. Věří, že najdou meč Gilgameshe a budou s ním konat ve jménu dobra a dohlíží na to aby se jim nestalo to co jemu.

,, Život je křehký jako motýlí křídla a proto bychom si měli vážit každou minutu života, kterou máme a užívat si ho na plno." -Gabriel

Kiseki no retards: Kapitola č.11

26. listopadu 2014 v 16:14 | Free a Frost |  Kiseki no retards
Kometář: Tak je tu další pokračovíní povídky. V této kapitole bude dál pokračovat podivný den ve škole Smějící se.


Učitel občansko právních věci měl na sobě fialový oblek s motivem kůže bílého tygra. Měl na hlavě klobouk fialové barvy a v ní dvě nějaká ozdobná pera. Měl kolem krku různé řetězy, včetně toho s tím dolarem, a na prstech měl na každém prstu prsten. K tomu měl tři zlaté zuby v jeho dásních. Jeho boty vypadali jako na podpatku. Učitel tělocviku měl na sobě neprůstřelnou vestu, ve které ale byl vidět už průstřel. Asi holt nepomohla. Měl na sobě čepici a pod ní bílý šátek. Kromě vesty neměl na horní části nic. Měl psí známky a na dolní části jeany, které byly skoro zničené a špinavé.
,, Hele počkat tenhle milánek je tvůj?" řekl učitel občansko právních věcí.
,, Jo asi jo. Seš se mnou?" řekl učitel tělocviku
,, Jasně že jsem!" řekl rychle Kiritogu. A učitel dal pryč svou ruku.
,, Mikoto zlatíčko, ty si zasloužíš za jedna opět. Dávám ti z celého předmětu, protože si splnila to co si měla udělat za celý půlrok." řekl Učitel občansko právních věcí. Mikoto si radostně poskočila.
,, Tak fajn vy malí fakani, je čas to rozbalit." řekl učitel tělocviku a šel na druhou stranu tělocvičny. Kiritogu se podíval na Daikiho, který pokrčil rameny a udělal nějaký grimas a šel za učitelem.

,, Dobře. Správnej negr dokáže kromě Dunku taky trefit míč ze zadu. Přesně takhle." řekl učitel a hodil za sebe míč, který ani nedoletěl ke koši.
,, Představte si, že jsem ho tam dal. Přesně tak to budete házet vy." řekl učitel a všichni se podrbali na hlavě.
,, Jako další vás naučím takzvaný. Filmový Ego Dunk." řekl učitel a všichni se na sebe podívali a pak zpátky na učitele
Učitel sebral balon, jakoby se začal vznášet a čím dál víc. Učitel ani nevyskočil a proto to vypadalo jakoby byl na nějakém laně. Když už byl dostatečně vysoko a tak levitoval ve zvduchu směrem kupředu. Naši hrdinové se na to pořád dívali. Najednou učitel byl ještě nad košem a najednou začal levitovat směrem dolů břichem k podlaze. Míč ani nevrazil do koše ale prostě ho tam položil. A pak jakoby nic přistál na nohou, a podíval se na své žáky.
,, Chápete to. Nějaké otázky ?" řekl učitel. Žáci měli čelisti až na zem. Stále se dívali na to co právě viděli.
,, To jako vážně ?!!" zeptal se Akashi.
,, Co na tom nechápeš hah ??" zeptal se učitel tělocviku a přistoupil k Akashimu.
,, No celé sakra. Vypadalo to jako levný filmový trik !!" řekl Akashi.
,, Však podle toho je ten název tupče, ale jestli to stále nechápeš tak ti to můžu vysvětlit jinak." řekl s klidem učitel tělocviku a začal vytahovat svůj dezert eagle zpoza pasu.
,, Aha ne, ne ! Já to už chápu." začal se potit Akashi.
,, No hodný kluk." řekl učitel nadšeně a schoval svou zbraň.
,, To jako všechno myslí vážně ?" zeptal se potichu Kiritogu.
,, Ano to myslím bando nemožných opic !! To budete umět a pak nikdo nebude mít šanci !" řekl učitel tělocviku. Po tu dobu za ním neustále chodil učitel občansko právních věcí a neustále přehazoval se svojí hůlkou z ruky do ruky.
,, Nechce ještě někdo do mého semináře." řekl učitel občansko právních věcí a ušklíbl se. Všichni se na sebe podívali.
,, Ehm. Asi ne." řekl na konec Ryota.
,, Ach. Jaká to škoda." řekl učitel občansko právních věcí a svojí hůlkou podepřel bradu Ryoty.
,, Mohly jste mít samé jedničky. No vaše volba." řekl učitel občansko právních věcí.
,, Lepší mít kule, než se stát otrokem." zamumlal si Daiky pro sebe.
,, Dobře vy opice ! Tak jdeme trénovat a říkám vám, že další pohár bude zase náš !!!" zakřičel nakonec učitel tělocviku a k tomu vystřelil ze svého desert eaglu do vzduchu. Všichni začali jásat s ním až na Kiritoga.
,, To jako vážně ?" zeptal se sám sebe Kiritogu.
,, Tak na co tady ještě čumíte ?!! Popadněte balóny a jdeme na to !! A házejte to jako já !!" zakřičel učitel tělocviku. Jako první vzal míč Akashi. Otočil se zády ke koši a hodil míč. Koš minul.
,, Hej zmrde ?! Jak ses opovážil ten koš netrefit ?!" řekl učitel tělocviku a šel k Akashimu blíže.
,, Co ? Však jste to sám nedal." řekl Akashi obraně.
,, Cos to řekl ?! Já jsem ten koš dal ty idiote !! řekl naštvaně učitel a už si tahal svůj dezert eagle.
,, Haaaaa !!! Nic !! Nic … dal jste to učiteli. Jste prostě nejlepší !!!" začal se Akashi horlivě omlouvat.
,, No dobře." řekl učitel tělocviku a otočil se na Daikiho, který zrovna házel na koš, tak jak to učitel řekl. Daiky v klidu máchnul jednou rukou a koš padl přesně.
,, Výborně Daiky !! Ty jsi můj negr jo !!" zakřičel učitel.
,, Takhle se to dělá Akashi." poušklíbl se Daiky.
,, Sklapni neandrtálče !!" řekl Akashi naštvaně.
,, Hej kluci dívejte !!" zakřičel Ryota a vyskočil do dunku. Všichni na něj obrátili svůj pohled. Nikdo nevěřil svým očím. Ryota udělal naprosto přesně ten dunk co udělal učitel.
,, Jak si to udělal !!!" zakřičel Daiki, ale nebyl jediný, kdo to chtěl zakřičet. Kiritogu se už začal držet za hlavu, protože nechápal co se tu děje. Náhle k němu přišel Daiky.
,, V klidu brácho. Tyhle podivnosti jsou tady normální." poušklíbl se Daiky.
,, Jako tenhle zasraný dunk ?!" řekl Kiritogu s nechápavým obličejem.
,, Jo." řekl jenom Daiky.
,, Jako vážně ?!" řekl Kiritogu ještě rázněji.
,, Jo ! …. Nevím co na to chceš řešit." řekl Daiky a šel ke koši.
,, Výborně Ryoto. Máš za jedna z dnešní hodiny tělocviku !" řekl učitel tělocviku se slzami v očích. Nakonec musel Ryotu obejmout. Ryota se celkem divil tomu co udělal učitel.
,, Učiteli. Snad nebudete brečet až vyhrajeme ten pohár ?" zasmál se Daiky.
,, Hele. Negři nebrečí. Jenom mi tečou oči a až vyhrajeme další pohár. Tak našiju plný zásobník prvnímu bílému do prdele, kterého potkám." řekl učitel se slzami v očích.
,, Počkat. Neudělal jste to i při minulém poháru ?" zeptal se Akashi.
,, Ne ! Minule to byl vrhací granát ! Nepamatuješ pitomče ?!" řekl Daiky celkem udiveně.
,, Počkat a kde ho jako vzal ?" zeptal se Akashi.
,, Co já vím." řekl Daiky a pokračoval v tréninku.
Po chvíli cvičení střelby a překážek je tělocvikář zastavil.
,, Dobrá udělejte si přestávku. Chci skusit něco nového." řekl učitel a odběhl si do svého kabinetu.
,, Ty vole. To zas bude." řekl Daiki otráveně.
,, Mám se bát?" zeptal se Kiritogu.
,, Hmm. Trochu." řekl Ryota, který seděl opřený o zeď a díval se z okna ven. Pro Ryotu bylo počasí pěkné. Svítilo sluníčko, ale bylo poznat že se už blíží podzim.
,,Tak jo křehotinky. Budu si vám dávat testy jestli si zasloužíte své pozice" řekl učitel a všichni vstali.
,, A jak to bude probíhat ?" zeptal se Kiritogu.
,, Uvidíš." řekl učitel ,, První půjde Daiki."

Všichni se rozložily na pozice a Daiki s Akashim měly skórovat 12 bodů. Což by pro ně znamenali čtyři trojky. Akashi vyrazil. Před Akashiho se postavil Ryota s úsměvem, který říkal ,, Přes mě se nedostaneš ani kdybys ses snažil."
Akashi udělal pár crossoverů, ale jakmile chtěl vyrazit do jakéhokoliv směru Ryota už tam byl. Akashi si všiml, že jediná naděje je Daiki. Chtěl mu přihrát, ale Ryota už měl téměř ruce na balonu. Najednou přišel Daiki až k Akashimu a vzal si od něj míč tak, že to nedokázal ani postřehnout. Daiki vyrazil opět vpřed. Proti Daikimu se postavil Kiritogu. Daiki vyskočil a Kiritogu usoudil, že nyní je čas střelu bloknout. Ale Daiki jakmile se Kiritogu zvedl se země, tak hodil pass Akashimu a ten na nic nečekal a míč vystřelil a hodil 3.

Druhý pokus byl že Akashi se snažil oběhnout Ryotu jak nejlépe mohl a hned jak mohl tak passnul Daikimu. Daiki chytil míč na střelbu a Kiritogu opět vyskočil. Daiki ale však nevyskočil a poskočil pouze na jeho pravou stranu a střelil míč. Další 3 padla.

Zbytek hry byla totální fraška Faků a střel které padaly jedna za druhou. Komentátoři v NBA by to nazvali házení 3 jako do moře.

Učitel byl spokojený, ale Daiki nevypadal tak moc spokojeně. Nedal totiž ani jeden Dunk. Chvíli uklízeli tělocvičny a pak se zase všichni dostal do hloučku.
,, Dobrá práce kluci. Uvidíme se v pátek. Budeme mít nějaký malý přátelák se sousední školou tak si odpočiňte." řekl učitel
A všichni si sebrali své prázdné láhve a šli do šaten. Bylo ticho. Možná až příliš ticho. I dokonce Ryota byl unavený natolik, že se mu nechtělo mluvit. Daiki vyběhl do sprch jako první. Jakmile vyšel šel Ryota, který spěchal. Protože většinou chodí až nakonec. Tentokrát šel až nakonec Kiritogu. Když vyšel cítil se svěží. Uviděl Daikiho, který seděl opřený o skříňku. Jakmile se převlekl tak do Daikiho žduchnul. Daiki se probral jakoby ze spánku a vstal. Když vyšly ven, tak byla už celkem tma, ale ne úplně a pršelo. Stejně jako ten den. Pro oba znamenal něco jiného aniž by o tom věděli……

Mezitím u Kiritoguova domu…

,, Hej jseš si fakt jistý že je to tenhle barák ?" řekl hlas.
,, Zcela určitě šéfe." řekl druhý hlas.
,, Běž." řekla první osoba a ta druhý začala běžet pryč. Osobě, která zůstala nebylo vidět do tváře kvůli stromu, který byl hned pod pouliční lampou. Byl vidět jenom úsměv…….

Ve stínu křídel - Kapitola č.5 - Plameny bolesti - část 2/2

23. listopadu 2014 v 19:14 | Kira |  Ve stínu křídel

Netrvalo dlouho a Samuel usnul. Byl unavený z dnešního dne. Bylo toho na něj moc. Přál si spát co nejdéle to šlo, ale bohužel jeho spaní přerušil děsné pípání budíku. ,, Nééé." řekl rozespale Samuel a utřel si slinu, která mu tekla koutkem pusy. ,, Já chci spát." zamumlal Samuel a natáhnul se rukou po budíku. Když ten hrozný pípot přestal tak si Samuel promnul oči a pomalu se posadil na posteli. Rukou si projel své černé vlasy a protáhnul si ruce nad sebe. Nevěděl, kdy vůbec šel včera spát, ale cítil se mnohem lépe než včera. Noc byla neobvykle klidná. Jeho spánek nerušila ani obvyklá noční můra, která ho provázela už několik dnů.

Samuel se pomalu postavil na nohy a velice nahlas si zívnul a poté zamlaskal. Podíval se na svoji postel. ,, Promiň lásko. Až večer. " řekl Samuel a zasmál se. Zarazil se, ale nad jednou věcí. Už není člověk. Je na půl anděl a na půl člověk. Nevěděl co ho bude čekat dál. Nevěděl, kdy se zase uvidí se svým otcem. Měl plno nezodpovězených otázek na které chtěl odpovědi. Chtěl se nad tím ještě na chvíli zastavil, ale když se podíval na svůj budík a zjistil že má celkem časový skluz, rozhodnul se to nechat na jindy. Rychle otevřel skříň s oblečením a vytáhnul první co mu padlo pod ruku.

Neměl čas na ranní úpravy před zrcadlem a improvizovaně si upravil vlasy rukou. Seběhnul rychle schody do dolního patra a šel přes obývací pokoj přímo do kuchyně. Šel na jistotu. Lednička. Samuel chtěl otevřít ledničku, když uviděl velkou červenou obálku na stole. Byla to obálka od mámy. Samuel neměl čas a proto vzal obálku a hodil jí do tašky do školy. ,, Přečtu si to potom. Musím si pospíšit. " pomyslel si Samuel a vzal jablko z linky a hodil ho do tašky, tak jako dopis. Samuel se rychle napil z vodovodního kohoutku a šáhnul po kabátě, který měl hozený přes židličku a obléknul si ho. Vzal rychle tašku a klíče ze stolu. Neměl času na zbit.

Rychle došel k hlavním dveřím od domu a vyběhnul ven. Venku to vypadalo na velký déšť. ,, Ale to ne. " řekl Samuel, když se z ničeho nic zahřmělo. ,, Dnes to nevypadá na dobrý den." Samuel za sebou zamkl dveře a rozběhnul se směrem do školy. Ne že by se tak těšil do školy, ale čekal ho celkem důležitý test a nechtěl ho dopisovat po vyučování s slečnou Jonesovou. Když se Samuel dostal do ruchu města, nestačil se ohlížet. Co pátý člověk nebyl tak úplně člověk. Musel si dávat pozor aby neupozornil, že je vidí. Cítil v jeho pravé ruce jak ho pálí energie a chce se dostat ven a zabít tyhle příšery. Nemohl. Ne teď. Kousek od školy stála skupina ,,lidí " . Dva vlkodlaci a na proti nim stojí tři lidi s bledou pletí. ,, Upíři. " pomyslel si Samuel a podíval se na oblohu. Byla zatažená a ty nestvůry vylezly z úkrytů. Neslyšel o čem se baví, ale určitě za tím bude něco velice špatného.

Samuel odvrátil zrak od skupiny a díval se do země. Najednou se jeden z upírů začal smát a skupina příšer se přidala zrovna když kolem nich Samuel procházel. Samuel se na ně podíval a nahodil vražedný pohled. Upír, který se jako první začal smát tak jako první ztichnul a vycenil špičaté zuby. ,, Co tak hledíš spratku ! " pohrozil upír a jeho černé čočky pokryly celé oko. Samuel se nepřestal dívat na upíra. Cítil nutkání propíchnout upíra ohnivým mečem. Upír se naježil a byl připravený zaútočit, když ho zastavila upírka stojící vedle něho. Upír se jen pousmál a pozoroval Samuela jako svoji kořist. Samuel cítil, že jeho energie ho přestává poslouchat. Zazmatkoval, když cítil, že se začíná zhmotňovat ohnivý meč. ,, Co se to sakra děje ?! " pomyslel si Samuel. Nemohl ovládnout své tělo.

,,Tohle bude asi můj konec." pomyslel si Samuel a podíval se na skupinu příšer, které na něho neustále dívaly. ,, Samueli jdeš semnou do třídy ? " řekl hlásek vedle něho. Ucítil něčí ruku na jeho rameni. Samuel okamžitě získal kontrolu nad svým tělem a podíval se na dívku, která vedle něho stála. Byla to Amanda. Samuel jí neměl moc v lásce, ale díky ní získal kontrolu na svým tělem. Samuel přikývnul a podíval se na skupinu příšer. Nespustili z něho oči. ,, Omlouvám se. Je trochu výbušný. " řekla Amanda a usmála se. Upírka se pousmála a řekla ,, Nic se nestalo slečno. Tady Derek je na tom stejně." Amanda se pousmála a šťouchla Samuela aby okamžitě pokračoval v cestě do školy. Samuel se ještě jednou podíval po skupině příšer. Neuniklo mu, že ho probodávají očima. Asi byl mezi prvními z lidí kdo by kladnul nějakou nenávist. Nebýt Amandy tak by se na Samuela vrhli a rozsápali ho jako ostatní z koho ucítili kapku nenávisti.

,,Samueli nezbláznil ses ?! Dobře víš co je tohle za část města a ty se tu málem dostaneš pod ruky jedné z nebezpečných skupin lidí. " řekla Amanda a hodila vlasama do strany. ,, Tohle nejsou lidi. " pomyslel si Samuel a mlčky poslouchal Amandu. ,, No příště tě zachraňovat nebudu takže..." ,, Já od tebe chránit nepotřebuji. Ani jsem nepotřeboval. " vlezl jí do řeči Samuel. Amandu zaskočilo co jí řekl Samuel. Byla celkem překvapená, ale poté se usmála. Cestou do školy nikdo nic neříkal. Samuel se celou cestu díval na nebe. Přál si lítat. Měl velikou potřebu vyletět do nebe a dělat co se mu zlíbí. Být zase na chvíli volný. Uvolnit jeho pravou podstatu a ne ji skrývat. Těšil se jak skončí škola a pude se proletět. Věděl, že mu to otec zakázal, ale chtěl se naučit používat svou sílu.

Samuelovo přemýšlení přerušil Amandin hlas. ,, No nic musím ještě něco vyřídit. Jdi napřed. Dojdu už sama. " řekla Amanda a šla směrem do malého obchůdku hned vedle školy. ,, Jakoby ta cesta sní byla nenucená. " pomyslel si Samuel a podíval se na odcházející Amandu. Netušil, že tohle si někdy řekne, ale když se víc podíval na Amandu tak mu připadala až neuvěřitelně krásná. Její červené vlasy, zelené oči a její tělo. Nedokázal si pomoct, ale začala ho přitahovat. Až moc silně. ,, Proč jsem si toho vlastně nikdy nevšimnul. " řekl si potichu Samuel pro sebe. Jeho myšlenky zmizely, když Amanda zašla do menšího obchůdku. Samuel si okamžitě dal sám od sebe facku. ,, Co to s tebou je Samueli. Ty tvoje schopnosti tě úplně blbnou. Vždyť je škaredá jako....." Samuel nedokázal dokončit větu. Raději šel do školní šatny a připravit se na nastávající test.

Zrovna zazvonil zvonek na hodinu, když Samuel vyšel ze školních šaten. ,, Ale to ne. Nestihnu se ani na to podívat. Takže za pět, ale co. Jedna pětka. Žádná pětka. " řekl Samuel a pousmál se. Hodil tašku přes rameno a šel rovnou do třídy. Když stál před dveřmi do třídy položil pomalu své ucho ke dveřím. ,, Yes ! Mám dneska štěstí. ! zařval přes celou chodbu Samuel, když zjistil, že ve třídě není slečna Jonesová. Rychle otevřel dveře a vešel do třídy. ,, Ale ale. Kohopak tu máme. Pane Moore. Už na vás čekáme. " řekl velice uječený hlas slečny Jonesové. Samuel se plácnul po čele a sednul si do lavice. Amanda už seděla na druhé straně třídy s vyplňovala test. Samuel se usmál, když jí uviděl, ale vyrušila ho slečna Jonesová, když vyzvala Samuela aby si došel pro papír s testem.

Školní den ubíhal až neobvykle rychle. Většinu času byl Samuel opřený bradou o ruku a díval se na Amandu. Nemohl od ní odtrhnout oči. Byla tak krásná. Její vlasy byly jak divoký oheň a její oči jako zelená nevinnost. Samuel nevěděl kolik hodin na ní civěl, ale když zazvonilo na ukončení vyučování probral se. ,, Samueli ?! " zeptala se vyděšeně Amanda. ,, Co co ?! " probral se Samuel. ,, Je ti něco. Už pár hodin se díváš na dveře vedle mě. " řekla Amanda. ,, Jasně dveře. " pomyslel si Samuel a odpověděl. ,, Jen jsem přemýšlel nad dnešním učivem. " ,, Aha." řekla Amanda a pokračovala ,, Promiň Samueli musím jít. Přeji pěkný víkend. ". Než Samuel stačil odpovědět byla pryč ze třídy.

Samuel šel ze školy rovnou domů. Měl sice v plánu, že se proletí a vyzkouší zase svoji schopnost, ale slíbil to své matce. ,, Však ona počká. " pomyslel si Samuel a ušklíbnul se. Podíval se nad město. Byl tam nedaleký les. ,, Tam by se to hodilo. " řekl si potichu Samuel a rozhodnul se tam jít. Cesta tam byla asi 20minut , ale ten čas klidně obětuje jen pro to, aby se mohl na chvíli uvolnit. Čekal na to 18let, než zjistil kdo vlastně je a co se vše v jeho těle skrývá. Když byl Samuel kousek od vstupu do lesa zarazil se. Něco se stalo. Ve městě zavládla panika. Hluk sirén šel slyšet až k Samuelovi. Někde hořelo.

Samuel se okamžitě rozběhnul směrem ke městu. Běžel obrovskou rychlostí. Neuběhlo ani 10minut a byl na náměstí. Zrovna kolem něho projeli hasiči. ,, Nezatáčej doprava. Nezatáčej doprava." říkal si potichu Samuel. Hasiči jeli rovnou doprava a za nimi následovala sanitka a policie. ,, Ne to ne ! " řekl vystrašeně Samuel a rozběhnul se. Dělila ho jedna ulice, než uvidí svůj dům. Samuelovi začalo rychle bušit srdce. Čím víc se blížil, tím srdce tlučelo rychleji. Vyběhnul z ulice a podíval se na menší kopec kde bydlel. Samuel padnul na kolena. ,, Ne. To nemůže být pravda! " Jeho domov byl pohlcený ohněm. Oheň dosahoval až na samotnou střechu domu.

Samuel byl na pokraji zhroucení. Musel najít svou matku. Rozběhnul se. Z očí mu tekly potoky slz. Ucítil ale kapku naděje, když viděl, že záchranáři stojí u sanitky. Jakoby se tam s někým bavily. ,, Mami !! " zařval Samuel, ale když se blížil uviděl pohledy záchranářů. ,, Promiňte mladý muži. Nemůžeme vás k ní pustit. " řekl jeden ze záchranářů a snažil se udržet Samuela na místě. ,, Okamžitě mě pusťte. Je to moje máma !! " Zařval Samuel a vymanil se jim. Když Samuel uviděl tělo ležící v sanitce padl na kolena. Jeho matka ležela bez známky života na lehátku. Byla ohořelá a její hruď byla rozřezaná. Přesně na místu srdce. Bylo příliš pozdě. Byla mrtvá...........

Temné dny - Kapitola č.10 - Obrat

23. listopadu 2014 v 19:07 | Kira |  Temné dny
Nejsem ta která by ke každé části napsala komentář, ale teď je mou poviností ten komentář přeci jen napsat. Chtěla bych vám velice všem poděkovat. Usmívající se Když jsem napsala prolog řekla jsem si, že jestli moje povídka přežije do 10 kapitoly tak budu velice šťastná. A co se stalo. Máme tady 10 kapitolu a to díky vaši podpoře ^^ a píšu dál. Děkuji, je to pro mě velká pocta :) :3
PS: Upravila jsem obrázek a myslím si, že je lepší jak ten předchozí. I LOVE IT ♥

Překvapilo mě co jsem od Ezekela slyšela. Pořád jsem tomu nemohla uvěřit, ale něco ve mě doufalo, že Sam kterého jsem znala je pořád uvnitř tak krásný jak vypadá. Nečekala jsem v nějaký zázrak ani na šťastný konec jsem nikdy nevěřila, jen jsem doufala, že Sam má nějakou svou špatnou chvíli. Je pravda, že to trvá už pár dnů, ale přesto můžu jen doufat. Nebylo to dlouho co Ezekel odešel a já se převlíkala z nemocničního oblečení do svého. Nemohla jsem pomalu ani vystát nemocniční vůni. Nezdržovala jsem se a vyšla jsem z pokoje. Neuniklo mi, že na to jak je tahle nemocnice velká, není tu takové rušno. Při odchodu z nemocnice jsem se zarazila. ,, Kieran." pomyslela jsem si. Málem jsem na něho zapomněla. Zachránil mi život. Nevěděla jsem kde leží, šla jsem se zeptat paní která byla v informační kanceláři.


Seděla tam mladá paní. Neuniklo mi, že lidi zaměstnaní pod Ochránci byli především mladé, krásné paní. ,, Dobrý den. " pozdravila jsem. ,, Dobrý den slečno. Přejete si ?" zeptala se mě paní v kanceláři. ,, Hledám muže jménem Kieran. Měl by tady někde ležet." Paní se na mě podívala a řekla ,, Ano, leží. Měli by ho dneska už pustit. Je v pokoji číslo 24." ,, Děkuji. Naschle. " řekla jsem a rozběhla jsem se k výtahu. Přišlo mi divné, že tak s velkými zraněními pustí Kierana domů, ale uvědomila jsem si, že tohle nemají na svědomí doktoři, ale síly Vyvolávačů. Jak nečekané. Kieran jen pro ně důležitá osoba, ale netuším proč to tak je. Když se výtah zastavil na patře, kde byl pokoj číslo 24, pomyslela jsem si, jestli není náhodou chyba bavit se s Kieranam, ale něco mi říkalo že je to ta nejlepší věc co můžu udělat.

Když jsem stála před pokojem uslyšela jsem hlasy. Jeden by hlas Kierana a druhý byl Ezekela. Nerozuměla jsem jim. Položila jsem ucho na dveře, ale když jsem to udělala z ničeho nic se otevřeli dveře. ,, Ups." proběhlo v mé hlavě. Padala jsem na zem, ale někdo mě chytl do náruče. Byl to Kieran. Spadla jsem mu přímo do náruče. ,, Jejda. Omlouvám se Kier..." nemohla jsem doříct větu. Podívala jsem se mu do očí. Měl je uplně jiné než Sam. Sam je měl klidné, ale Kieran je měl divoké. Doufala jsem, že to neviděl protože jsem se začervenala. Okamžitě jsem se mu vyprostila z náruče.

,, Copak Call. " řekl Kieran a usmál se. Neodpověděla jsem a dívala jsem se do země. ,, Horší trapas se mi stát asi nemohl. " pomyslela jsem si a přála si být neviditelná. ,, Callo co tu děláš ? " ozval se Ezekelův hlas za Kieranem. ,, Chtěla jsem se jen podívat jestli je Kieran v pořádku a poděkovat mu. " řekla jsem vážně a podívala se na Ezekela. Ezekel kývnul hlavou a řekl. ,, No dobrá. Stejně už musím jít. Odpočiňte si oba dva. Dám vám vědět ohledně další hlídky." Přikývla jsem a ustoupila jsem Ezekelovi který odcházel z místnosti. Když Ezekel odešel z dohledu, podívala jsem se na Kierana. Seděl na posteli a díval se přímo na mě. Narovnala jsem se a vážně jsem řekla. ,, No chci ti poděkovat, že si mi zachránil krk. " Kieran se pousmál. ,, To je vše co si mi chtěla říct ? " ,, No ano." řekla jsem uraženě. ,, Myslela jsem si že nejsi nafoukaný fracek, ale jak vidím pořád jsi." pomyslela jsem si. Zrovna když jsem se otáčela že odejdu Kieran řekl. ,, Dělal jsem si jen srandu. Pokud mi dovolíš i já bych ti chtěl něco říct." Otočila jsem se a popošla k němu blíž.

,,Vlastně.." zamumlal Kieran. ,, Tak to ze sebe konečně dostaň." řekla jsem a dala jsem ruce v bok. Kieran povzdechnul a stanul z postele. Šel blíž a blíž ke mě, až jsem cítila jeho dech. Naklonil se ke mě a usmál se. ,, Chtěl bych tě pozvat na rande. " ,, Co co co ?! " nechápavě jsem odpověděla. ,, No tak Call. Jako bratr se sestrou . " zasmál se. Udeřila jsem ho do ramene. ,, To je odporné ! " řekla jsem, ale nemohla jsem se tomu nezasmát. ,, Ale teďka vážně Kierane. Co si mi to chtěl říct." Kieran se jen pousmál a šel do pokoje přímo ke skříňce. ,, Kierane ! " zařvala jsem na něho, ale on jakoby mě neslyšel. ,, Proč mi neodpovídáš. " řekla jsem. Kieran vzal ze skříně tašku přes rameno a podíval se na mě. ,, Řekl jsem Call. Mohu tě doprovodit ? řekl a přišel ke mě blíž. Polkla jsem. ,, Sakra Callo. Jak můžeš být z něho tak nervózní." pomyslela jsem si. ,, Je to jen kluk s velkým egem." hlas v mé hlavě neutichnul.

,,Dobrá Kierane. Jdeme." řekla jsem a neuniklo mi jak se usmál. ,, Za tohle budeš Callo sedět dokud nezčernáš." pomyslela jsem si, ale co vlastně tímhle můžu ztratit. Svět se mi obrací vzhůru nohama co sekundu. Nic už mě nedokáže překvapit. Bylo to všechno tak zvláštní. Člověk kterého jsem milovala mě nenávidí a člověk, kterého jsem nenáviděla, mám ráda. Posledně nechápu nic co se kolem mě děje a nechápu pomalu ani sebe a můj vnitřní hlas.

Nemluvila jsem s Kieranem v nemocnici, ale když jsem vyšli z nemocnice řekla jsem. ,, Hele víš co. Nemusíš mě doprovázet. Nechci jít hned domů. Potřebuju se projít." Kieran se na mě podíval a řekl. ,, Neboj se Call. Potřeboval bych se taky projít. Upřímně co jsem tu nastoupil, jsem ani jednou nebyl na náměstí. Mohla by si ? " ,, Jako prohlídku ?" zeptala jsem se Kieran kývnul. ,, Achjo. Jsi otravný. Víš to ?" řekla jsem. ,, Jsem plný překvapení nemyslíš. " řekl a dal si ruce za hlavu. ,, Začínám se tě bát. " řekla jsem a pokračovala v chůzi. ,, Uznávám. Byl jsem na tebe hnusný, ale musel jsem to udělat." řekl a následoval mě. ,, To nechápu." řekla jsem. ,, Tohle je náměstí ? Pěkné." řekl aniž by se uráčil mi odpovědět. ,, Ano je. Docela ujde."

Zadívala jsem se na matku s dítětem. Dítě se právě rozbíhalo za svým otcem. ,, Jaké to musí být mít po boku svého otce. Ten pocit už pomalu ani neznám." pomyslela jsem si. Mé myšlenky přerušil Kieran, který mě chytnul za ramena a naklonil se ke mě. ,, Co to děláš ! " trhla jsem sebou. Podívala jsem se mu do očí. Nedíval se na mě. Díval se na pravou stranu. Když jsem se podívala, zatajil se mi dech. Napravo ode mně byla menší restaurace s venkovním posezením. Seděly tam dvě postavy. Obě jsem moc dobře znala. Drobná blondýna Liss a vedle ní seděl kluk s hnědými vlasy a zelenými oči. Sam. Liss se zrovna smála, ale když zjistila že se na ně díváme řekla něco Samovi. Sam se okamžitě otočil a podíval se na nás vražedným pohledem.

Podívala jsem se zpátky na Kierana. Škodolibě se usmíval a pevně mě držel. Chtěla jsem mu něco říct, ale když z ničeho nic jsem uslyšela jakoby někdo shodil stůl a zem, okamžitě jsem se podívala na Sama. Odhodil stůl do strany a mířil přímo k nám. Kieran mě okamžitě pustil a šel rychlím krokem přímo na Sama. ,,Call dělej sakra něco ! " ozval se jemný hlásek Liss na druhé straně náměstí. ,, Co mám sakra dělat ! " pomyslela jsem si. Nebyl čas přemýšlet a dívat se na Kierana se Samem jak se jdou mlátit na život a na smrt. Vylekalo mě když jsem viděla, že se za Kieranem tvoří stín a v Samové ruce hoří oheň. ,, Ne tohle se nemělo nikdy stát. Nebylo času na zbit. Rychle jsem položila ruce na zem. Ucítila jsem štiplavou bolest. Z mých rukou vyšel led. Zmrzla celá plošina náměstí. Mým cílem bylo Kieranovi a Samovi zamrazit nohy. Zpočátku je to zastavilo, ale jejich touha po boji byla tak silná že led jednoduše rozkopli.

Byli tak blízko. Musela jsem něco udělat. ,, Tahle válka začala kvůli mě. Tak ať to tady ukončíme. " řekla jsem si pro sebe a rozběhla jsem se. Byl to okamžik a já stála mezi Kieranem a Samem. Položila jsem svou pravou ruku na Samovou hruď a levou na Kieranovou. ,, To stačilo !! " zařvala jsem přes celé okolí. Všichni lidé nás sledovali. ,, Co to s vámi sakra je ?! " řekla jsem vážně. ,, Call,měla by si svého psa dávat na vodítko. " řekl Sam a probodával očima Kierana. ,, Ty bastarde ! " zařval Kieran. Neudržela jsem ho. Odhodil mě do strany a chtěl zasáhnout Sama přímo do obličeje. Sam to očekával a proměnil se na kouř. Kouř obešel Kierana a zhmotnil se za jeho zády. Zasadil Kieranovi přímou ránu do hlavy. Kieran spadnul na zem. Otřepal se a znovu se vrhnul na Sama. ,, Chcípneš ty zmetku ! " Musela jsem zasáhnout. Celou svou silou jsem chytla Kieranovu pěst. ,, Prosím Kierane. Přestaň ! " Kieran se zastavil a podíval se na mě.

,, Poslušný pejsek." řekl Sam a pousmál se. ,, Ty gráz....! zařval Kieran, ale přerušila jsem ho ,, Kierane !! " ,, Same si v pořádku? " přiběhla drobná blondýnka Liss. Liss si stoupla na špičky a políbila Sama na líčko. ,, Co to ta potvora dělá ?! " pomyslela jsem si a musela jsem se ovládat aby jí jedna nepřiletěla. Sam jí nic neřekl jen se na ní podíval. ,, Dobrá. Mějte se. " řekla jsem a rychlím krokem jsem odcházela směrem domů. ,, Možná přece jenom si prohrál Same. " řekl Kieran a šel rychlím krokem za mnou. ,, Call !! Zastav se prosím !! " zařval na mě Kieran když jsem odemykala dveře domů. ,, Proč bych měla ! Jste jako malé děti. " řekla jsem a podívala se na Kierana. ,, Promiň Call, ale nesnesu jak se ten zmetek k tobě chová. Omlouvám se. Už se to nestane." Ulevilo se mi když to řekl. ,, Takže dneska večer ?" zeptal se mě opatrně Kieran. ,, Dobrá. Dnes večer.".......