Bez temnoty. Není úsvitu. A bez světla. Není života.

Září 2014

Temné dny - Kapitola č.7 - Boj o přežití

29. září 2014 v 20:37 | Kira |  Temné dny

Pohled na démona byl děsivý a mého těla se zmocnil strach. ,, Co tak na mě civíš. Vidíš démona poprvé co ?" zeptal se mě démon, ale já jsem nedokázala říct ani slovo. ,, No tak se podívej pořádně. Budu to poslední co uvidíš." démon pak popadl svůj velký ohnivý meč a švihnul svým velkým ohnivým mečem vrchem. Ten by mě rozsekl na půlky. Chtěla jsem utéct, nebo aspoň uhnout, ale tělo mě neposlouchalo.

Náhle se přede mnou začal zhmotňovat stín, který vypadal jako Kieran. Stín byl celý černý a vypadal jakoby ze stínu pomalu plápolal černý oheň. Stín měl celé rudé oči. Byla to jen chvíle, ale stín svýma rucema do mě žduchnul abych uhnula úderu meče démona. Měč se zasekl do země blízko mě, ale stín byl pryč. ,, Hni se !" zakřičel hlas za mnou a já se jenom otočila. Byl to Kieran. ,, Pokud nejsi schopna bojovat, tak mi aspoň nepřekážej." řekl Kieran. Všimla jsem si, že se mu mění oči. Začali mu černat a jeho čočky zrudly. Já jsem jenom sledovala s údivem jeho oči. Strach mě nakonec opustil a mohla jsem opět stát. Kieran začal kráčet k démonovi. ,, Pojďme si to rozdat. Jen ty a já." řekl Kieran a ušklíbl se. Démon jenom mohutně zařval a máchnul svým ohnivým mečem. Kieranovi vyjeli čepele z jeho prstů a zablokoval ohnivý meč. Hned na to jsem viděla jak z Kierana vyskočil stín, který běžel na démona. Stín udeřil měl i čepele na prstech, které byly černé jako temnota. Stín běžel velmi rychle a viděla jsem jak stín probodl břicho démona. Ovšem po tomhle úderu stín zmizel a démon poodstoupil.

Náhle jsem uslyšela křik ve velmi vysokém tonu. Otočila jsem se a spatřila jsem přízrak. Blížil se ke mně. Bylo mi jasné, že démon si je přivolává k sobě. Ovšem pak jsem v dáli spatřila další přízraky a další. Pak jsem uchopila meč do své levé ruky. A vyběhla jsem na přízrak. Přízrak máchnul svými velkými pařáty. Já jsem vyskočila do vzduchu a při dopadu na stranu zad přízraku a usekla jsem mu hlavu. Přízrak se hned vypařil z tohoto světa. Přede mnou byli další dva přízraci. Pocítila jsem chlad ve své pravé ruce a máchla jsem svou pravou rukou. Z mé ruky vyletěla ledová střela podobná ledovému rampouchu, který se v půlce letící dráhy na přízraky rozpadl na více ledových bodců. Ledové bodce letěli rychle a zabodali se do těl přízraků. Další přízrakové padli, ale pak jsem uslyšela volání Kierana ,, Pozor Call !!" , když jsem se otočila tak na mě letěl řetěz od démona.

Na konci toho řetězu byl bodec, který mi mířil přímo do srdce. Dala jsem svůj meč před sebe abych se pokusila vykrýt letící bodec. Bodec zasáhl můj meč a odklonil bodec do mého levého ramena. Naštěstí se přímo nezabodl, ale jenom udělal větší řeznou ránu. Bodec se pak zabodl do stromu. Démon zakřičel a přitáhl si bodec zpátky. Sledoval jsem démona. Byl plný vzteku. Náhle pak na jeho záda skočil Kieran a zabodl se všemi svými čepelemi do zad démona. Démon se rychle otáčel na všechny strany aby setřásl Kierana.

Ten mu pak seskočil ze zad. Když Kieran dopadl na zem se zataženými čepelemi tak jsem viděla pouze jeho záda. Kieran napřáhl svou rozevřenou ruku na démona a pak ruku zatnul v pěst. Stíny ze stromu se začaly hýbat jako nějaká chapadla, která náhle spoutaly démonovi nohy, ruce a krk. Démon hlasitě řval a z jeho úst vylehal velký plamen. Pak jsem slyšela něco zašeptat Kierana, ale neslyšela jsem to zřetelně. Náhle jsem spatřila Kieranův stín, který byl po pravé straně Kierana, ale byl od něj celkem daleko, ale pak jsem si všimla i druhého stínu, který byl po levé straně Kierana, ale byl taky od něj daleko vzdálený.Divila jsem se, jelikož jsem si myslela, že může mít jenom jeden stín. Kieran se pak rozběh na spoutaného démona.

Jeho dva stíny vyběhly ve stejnou dobu jako on. Za běhu se jim vysunuly čepele z prstů. Kieran i jeho stíny byli u démona ve stejnou dobu. Jeden Kieranův stín běžel na démona ze zadu a probodl démonovi hlavu a zmizel. Druhý stín vyskočil před obličej démona a svoje čepele mu zarval do hlavy přes jeho hořící oči. Kieran zarval svoje čepele do hrudi démona tak, aby mu probodal srdce. Démon jenom hlasitě zakřičel a pak začal sám hoře, že jeho tělo nešlo vůbec vidět. Kieran poodskočil a jeho stíny zmizeli i ty, které drželi démona. Oheň pak začal slábnout až uhasnul. Po démonovi nezbylo nic, než hromádka popela. Kieran pak padl na kolena a zhluboka dýchal. Nevěděla jsem co se děje a podívala jsem se po okolí. Přízraci se stále blížili. Vstala jsem a šla ke Kieranovi, ale on se postavil dříve, než jsem k němu došla. Kieran se otočil na mě. Měl stále černé oči s červenýma čočkama. ,, Ještě nemáme vyhráno. Musíš se schovat." ,, Počkej a co ty ?" zeptala jsem se Kierana. ,, Odlákám je." Řekl jenom Kieran a rozeběhl se do lesa k přízrakům. Ani jsem neměla šanci něco říct.

Nezbylo mi nic jiného než najít ukryt. Nakonec jsem ho našla ve vysoké koruně stromů. Neslyšela jsem ani živáčka a tak jsem věnovala pozornost svojí ráně , která mě hodně bolela a přitom mě pálila od pekelného ohně. Náhle jsem si všimla stínů, který stál přede mnou. Lekla jsem se, protože jsem to nečekala. Byl to stín, ale za chvíli tam místo něho stál Kieran, který vypadal v obličeji celkem zmoženě.

,,Jsi v pořádku ? " zeptala jsem se vystrašeně. ,, Buď sakra ticho. Ještě nejsme v bezpečí." řekl potichu ale velice vážně Kieran. Pozorovala jsem ho. Chytnul si břicho svou rukou. Krvácel. ,, Co se ti tam stalo ? " vyděšeně jsem se zeptala. ,, Ženská ! Nevíš co je ticho. " řekl a podíval se mi do očí. ,,Dobře vím co je ticho. " odsekla jsem. ,, Kdyby ses nerozhodla jet solo. Nic by se z toho nestalo! " řekl Kieran a podíval se před sebe. Zlostí se mi napjaly svaly ale zlost mě přešla když mě rozbolelo rameno. Byla to strašlivá bolest. Seděla jsem tam a vyhlížela blížící se ráno ale to nepřicházelo.

,,Musíme se přemístit. " řekl Kieran a podíval se na mě. Kývla jsem ale nedokázala jsem si představit jak v takovém stavu můžeme přemýšlet o přemístění. Chtěla jsem seskočit se stromu když na mě promluvil Kieran. ,, Stůj ! Někdo sem jde. " Natáhl ruku směrem před sebe. Prvně jsem nic neviděla, ale pak se směrem k nám blížila postava v černém kabátu a měla bíločervenou masku. Byl to muž. ,, Nikdy jsem takovou masku neviděla." pomyslela jsem si a dál sledovala blížící se postavu. Zatavila se u stromu před náma. Postava tam stála nehybně. Někoho vyhlížela. Cítila jsem jak je Kieran napjatý. Připadalo mi, že chce na tajemnou postavu zaútočit. Když jsem se pohledem vrátila k postavě, tak už tam nestála sama. Stál před ním stín. Vypadal jako kostlivec bez dolních končetin. Měl pod sebou mrak kouře, jediné co šlo vidět z mraku byla jeho páteř a horní část kostry. Stín byl špeh démonů. Byl celkem neškodný o proti přízrakům.

Stín a postava spolu mluvili. Neslyšela jsem o čem, byli příliš daleko. Byla jsem ráda že nás neodhalili. ,, Ty parchante !! Chcípneš v pekle !! " zařval Kieran. Stín se na nás podíval a okamžitě se vypařil pryč, ale tajemná postava ne. Šla k nám blíž. ,, Ty máš ještě odvahu po tom všem mi vlést do cesty !! Jak troufalé. " řekl Kieran a skočil se stromu dolů. ,, Kierane,
neblázni !! " zařvala jsem. Kieran okamžitě spadl na kolena. Neměl žádnou sílu. Postava k němu kráčela blíž a blíž. Neváhala jsem a skočila za ním. ,, Nezbláznil ses ?!" zařvala jsem na Kierana. Neodpověděl mi. Probodával svýma očima tajemnou postavu. Chtěla jsem vytáhnout svůj meč ale bolest mi nedovolila ani pohnout levou rukou. Chytla jsem si ránu a sledovala tajemnou postavu.

V mé hlavě jsem už přemýšlela o smrti která mě nejspíš čeká. Postava se podívala na Kierana a poté na mě. Nemohla ze mě spustit oči. Kieran vycítil příležitost a ohnal se svými čepeli přímo na hlavu. Maska se na levém oku se rozpadla. Viděla jsem oči tajemné postavy. Byli plné nenávisti a krutosti. V jeho očí byla nekonečná temnota a touha po krvi. Kieran padl znovu na kolena a začal těžce dýchat. Sledovala jsem tajemnou postavu, ani jsem nemrkla. Přes kousek zničené masky jsem viděla jak postavě vylezl ďolíček. Smál se a poté se otočil a kráčel do stínu noci, zmizel. Okamžitě jsem si klekla ke Kieranovi. ,, Co to mělo být? Nejsi ty náhodou blázen! " byla jsem k smrti vyděšená. ,, Call...." ,, Co ?! " řekla jsem. ,, Říkal jsem.....že tě budu chránit. " řekl potichu Kieran a začal vykašlávat krev. ,, Kierane !! " zařvala jsem ale Kieran upadl do bezvědomí ,, Prosím, prober se ! " řvala jsem ale nebylo to vůbec platné byl ve velice hlubokém a nebezpečném bezvědomí. Jeho tělo bezvládně leželo.......

Čtyři království část první: Kapitola č.13 : Padlý anděl

29. září 2014 v 19:50 | Free |  Čtyři království: část první
Komentář: Je tu další kapitola, jelikož jsem měl dneska hodně času tak jsem stihl i další kapitolu, tak doufám, že se vám bude líbit Usmívající se i když nekončí zrovna šťastně Zamračený.


Kapitola třináctá: Padlý anděl

Když se Tobias ráno probudil tak Hana vedle něho stále ještě spala. Tobias se díval na Hanu jak spí. O chvíli později se probudila Hana.
,, Dobré ráno." řekla Hana ještě ospale a dala Tobiasovi rychlí polibek na tvář . Pak vstala s rudým obličejem a odešla do svého pokoje. Tobias byl s toho polibku trochu mimo, ale za chvíli se probral a začal si oblékat zbroj. Za chvíli vyšel ze svého pokoje a šel do obývací místnosti. Markus s Hanou tam už byli. Lili byla, ale zděšená.
,, Co se děje ?" zeptal se Tobias.
,, Daniel šel do lesa a ještě se nevrátil." řekla Lili smutně.
,, No tak se zpozdil." řekl Tobias.
,, To on nikdy. Mám o něj strach. Pojďte ho se mnou hledat prosím." řekla Lili smutně.
,, Dobře. Půjdeme ho najít." řekl Tobias a vyšli z domu. Lili je vedla, protože věděla kama Daniel chodí. Šly lesem, který doslova mlčel. Jakoby by byl mrtví a po nějaké době si všimly těla na zemi.
,, Danieli !!" zakřičela Lili a běžela k němu.
,, Něco se mi tu nezdá." řekl Markus.
,, Ano je tu zvláštní vzduch." zpozorněla Hana.
,, Pardon to jsem byl asi já." řekl upřímně Tobias.
,, Ne. Ty jsi to nebyl (plácl se do čela). Je tu něco s námi." řekl Markus. Lili mezitím doběhla k Danieli a otočila ho na záda.
,, Danieli co se ti to stalo." brečela Lili.
,, Musíš ……utéct Lili." řekl namáhavě Daniel a přitom si držel břicho, kde měl ránu. Pak se náhle před nimi zhmotnila tajemná postava z černého kouře. Byla celá černá a přitom z ní utíkal černý kouř jako samotná temnota.
,, To bude on." Řekl si Markus pro sebe. Postava vytasila meč, který zářil temnou energií.
,, To bude meč temnoty." řekla Hana a připravovala se k boji.
,, Nechte ho mě. Já s ním budu bojovat." řekla Lili vážně.
,, Cože ? Neblázni ?!" řekl Markus vážně.
,, Ano bude s ním bojovat sama, ale vy budete moji protivníci." řekl tajemný jiný hlas a zpoza stromu vylezl muž v černé zbroji. Zbroj vypadala podobně jako zbroj Gabriela až na tu barvu.
,, Kdo to je ?" zeptal se Tobias.
,, Nemám tušení." řekla Hana.
,, Oooo tak dovolte abych se představil…. Já jsem Černý rytíř. Nositel samotné smrti. Nuže jdeme na to. Tak pojďte." řekl Černý rytíř a vytasil svůj temně pulzující meč.
,, Počkat to jako ty proti nám třem." divil se Tobias.
,, Ano……. Přivítejte se…….se smrtí." řekl Černý rytíř a rozeběhl se proti nim a přitom se mu udělala temně pulzující zbroj na jeho těle. Markus, Tobias i Hana vytasily svoje meče a připravily se. Černý rytíř k nim doběhl a začal nelítostný boj. Meče řinčeli a Haně se začala dělat světelná zbroj. Tobiasovi ledová zbroj a Markusovi lávová zbroj. Mezitím Lili vytasila svůj meč a kolem jejího těla se udělal větrný vír, který se ztenčoval až byl jakoby přímo na těle. Pak dostal světle modrou barvu a vytvořilo se větrné brnění.
,, Jsem připravena." řekla Lili a máchla mečem. Při jejím máchnutí se pohnul vítr a ropohbovalo to větve stromů po jejím boku, ale Lili se nepohnul ani vlas.
,, Ne…… Nedělej to." řekl Daniel namáhavě. Lili ho neposlouchala a rozeběhla se na muže s temným mečem. Muž se rozeběhl taky a jejich meče se střetly. Lili se snažila ze všech sil porazit toho temného muže, ale muž vypadal, že mu to nedělá problém. Lili se náhle zastavila a kolem jejího meče se udělalo tornádo. Lili poté švihla mečem a tornádo vyletělo na muže. Můž byl zachycen v tornádu a letěl vzduchem. Lili se světle modře rozzářily oči a začala se lehce vznášet ve vzduchu. Kolem ní vířil vzduch, ale Lili to nezkřivilo ani vlásek. Kolem temného muže se udělal výbuch temné energie a tornádo se zrušilo a muž spadl na zem.
,, Aaaaaaaaaaaa!!" zakřičel temný muž a začal přímo hořet černými plameny jakoby ze samotné temnoty. Z Lili vířilo obrovské množství energie až se začaly dělat obrovské pulzující tlakové vlny, které rvaly stromy i z kořeny. Markuse, Tobiase a Hanu to odhodilo na zem, ale černý rytíř stál v klidu dál jakoby mu to nic nedělalo.
,, Ne to je nemožné. Nemůže být tak silný aby mu to nic nedělalo." řekl si v duchu Markus. Vlny přestali a Lili se velkou rychlostí a v plné síle vrhla na temného muže, který rychle vstal a se svou zuřivostí se taky vrhl na Lili.
,, Teď to dokončíme." řekl Tobias. Markus s Hanou se postavili vedle něho. Všem třem se rozzářily meče a poté se před nimi udělali magické kruhy. Přesekli je a udělali se vlny jejich energií, které se smíchávali do sebe.
,, Hmm." odfrkl jenom na to Černý rytíř a před ním se udělal kruh magie smrti. Černý rytíř přesekl kruh a vlna magie smrti se střetla s vlnou Markuse, Tobiase a Hany. Vlny se o sebe na chvíli zastavily, ale pak začala vlna smrti přetlačovat až ji úplně odrazila. Vlna trefila všechny tři a spadly na zem. Jejich magické brnění stále drželi.
,, Ha jste slabý. Stejně jako Gabriel." řekl Černý rytíř. Tobias, Markus a Hana se postavili.
,, Markusy, Tobiasy. Budete mě krýt." řekla Hana.
,,Jasně !" řekl Markus i Tobias zároveň a vyběhly na Černého rytíře. Začali se mezi sebou šermovat a Hana udělala před sebou velký magický kruh jako ona. Prošla jím a na zádech se jí udělali bílá andělská křídla. Hana vzlétla do nebe a před sebou udělala další magický kruh. Ten probodla a kruhu začali lítat světelné bodce. Ty letěli přímo na Černého rytíře. Černý rytíř udělal impulz energie smrti a Markuse a Tobiase to odhodilo pak v klidu odrážel světelné bodce svým mečem smrti. Hana natáhla ruku a nad ní se začalo dělat světelné kopí. Černý rytíř stále odrážel bodce a cítil to množství energie. Černý rytíř se rozeběhl na Hanu a přitom odrážel bodce. Markus s Tobiasem běželi za ním a chtěli ho zastavit. Černý rytíř vyskočil na Hanu. Hana už chtěla hodit kopí. Když ucítila krvácení na rameni. Čený rytíř dopadl na zem a podíval se na Hanu. Hana se ani nehýbala. Za chvíli se jí rušilo světelné kopí a bodce taky zmizeli. Pak cítila, že si jí zbroj rozpadla. Pak ucítila jak ji praská brnění na ramení a o chvíli později pak vystříkla krev z ramene. Haně se pak vypařila křídla a padala nehybně na zem. Jak Hana padala na zem tak cítila jakoby ji ta rána na rameni vysávala život s těla. Černý rytíř se přitom tiše smál. Tobias běžel za Hanou aby jí chytil. Což se mu podařilo a Hanu položil na zem.
,, Tobiasi..." řekla namáhavě Hana.
,, Ty hajzle !!!" zakřičel Tobias.
,, Kdybych chtěl, tak je už mrtvá. Jenom jsem vám chtěl připomenou strach ze smrti." řekl Černý rytíř.
,, Ty bezcitná svině !!" zakřičel Tobias.
,, Ha sám život je bezcitný. Já si vás jen vychutnávám. Nenarážím každý den na nepřátele, kteří se mě nebojí ha ha ha." zasmál se Černý rytíř. Tobias opřel Hanu o strom a šel k Markusovi. Tobias ukázal mečem na Černého rytíře.
,, Zabiju tě teď a tady !!" zakřičel Tobias.
,, Hm silná slova na slabocha. Ovšem má to jediný háček." řekl Černý rytíř.
,, A to jaký hah ?!" zeptal se Tobias.
,, Smrt nelze zabít ha ha ha !" řekl Černý rytíř a přitom se potichu smál.
,, Tak to uvidíme !!" zakřičel Tobias a začalo se z něho uvolňovat obrovské množství energie. Meč silně zářil i Tobiasovi oči zářily. Markus taky vypouštěl hodně energie až on sám přímo hořel a z jeho očí šlehaly plameny ohně.
,, No vidím, že to berete vážně." řekl Černý rytíř a párkrát máchnul mečem. Hana sledovala ty výboje energie. Markus a Tobias vyběhly na Černého rytíře. Černý rytíř jen stál a čekal až k němu doběhnou. Meče se opět střetli a energie mečů lítaly na všechny strany. Mezitím Lili už s těží bojovala s temným mužem. Klepali se jí ruce, ale měla odhodlání bojovat. Lili se neustále vznášela ve vzduchy a pro temného muže byla vysoko. Muž udělal před sebou kruh temné magie stejně velký jako on a prošel jím. Na zádech se mu udělali andělská křídla s černým peřím. Muž okamžitě vyletěl na Lili. Muž máchal rychle a silně. Lili to sotva stíhala vykrývat. Muž pak dal Lili pěst a Lili spadla na zem. Když Lili vstala tak už neměla na sobě větrnou zbroj a namáhavě vzdychala. Muž přistál před ní a začal opět sekat mečem. Lili to přestávala stíhat a muž ji sekl do levého ramene. O chvíli později do pravého ramene a Lili pustila meč větru na zem. Muž ji chytnul rukou za krk a zvednul ji tak, že Lili nedosáhla na zem. Lili se oběma rukama držela ruky muže, která ji silně škrtila. Muž se jí už chystal dodělat když ucítil ruku na svojí noze. Muž se podíval na zem a jeho nohy se držel Daniel, který se na něj díval vražedně.
Mezitím Černý rytíř šermoval s Tobiasem a Markusem. Pak Černý rytíř udělal před sebou kruh magie smrti. A přitom si Markus a Tobias všimli průhledné postavy, která stála za Černým rytířem. Ta průhledná postava měla velký, roztrhaný hábit i s kápí. Její ruce vypadali, že jsou s kostí a do obličeje nešlo vůbec vidět. Ve svých rukách měla průhledná postava velkou kosu.
,, Co je to ? Že by….. sama smrt ?" divil se Markus. Černý rytíř probodl kruh magie smrti svojí rukou a udělal se paprsek temně pulzující energie. Markuse i Tobiase to plně zasáhlo. Když se oba probrali na zemi, tak neměli zbroj a ani meče jim moc nezářili. Pak si všimli Lili, Daniela a toho muže.
,, No tak. Už je zabij." řekl Černý rytíř. Muž se na něj podíval pak opět na Daniela a probodl Daniela. Měč prošel přímo srdcem.
,, Li....li....." řekl namáhavě a tiše Daniel, než pomalu zavřel oči.
,, Danieli !!!!!" zakřičela namáhavě Lili. Muž pak vyndal meč z Daniela. Podíval se Lili do očí a probodl jí břicho. Lili zakřičela a vytekla ji krev z úst a přitom ji tekly slzy s očí. Pak muž vyndal meč z jejího břicha a přiložil hrot temného meče k hrudi kde bylo srdce. Tobias i Markus chtěli vstát, ale tělo je neposlouchalo. Černý rytíř se tiše usmíval. Muž se opět podíval do očí Lili a poté ji probodl hrudník přímo skrze srdce. Lili se ihned zarazil výraz v obličeji. Vyteklo mnohem více krve z úst a slz s očí. Pak se Lili zavřeli oči a její ruce se pustily ruky muže. Muž vytáhl temný meč z těla a pak tělo Lili zahodil za sebe. Muž se podíval na Tobiase, Markuse a Hanu a chtěl jít k nim.
,, Ne tyhle ne." řekl Černý rytíř a muž se na něj podíval.
,, Tihle si zatím nezaslouží umřít. Mám s nimi ještě něco naplánované. Zatím se mějte slaboši a nevykrvácejte tu ha ha ha." zasmál se Černý rytíř a s mužem zmizel v temnotě. Markus a Tobias se jim konečně podařilo vstat a belhali se k Danielovi a Lili. Když k nim došli tak zjistili, že jsou oba mrtví. Všem třem začali téct slzy. Jejich meče zabalily do hader a jejich těla odtáhli k jejich domu. Tobias Hanu ošetřil a Markus vykopal hroby vedle otce Daniela a Lili. Pak těla uložil do vykopaných hrobů a pohřbil je i s jejich meči Větru a Země. Nenapadlo je nic lepšího. Přišlo jim celkem blbé aby si ty meče vzali. Bylo odpoledne a Tobias, Hana i Markus se shodly, že by měli odjed. Tobias našel dva koně ve stájích. Zbalili se a vyrazili. Markus jel na jednom koni a Tobias s Hanou na druhém koni. Tobias řídil koně a Hana se držela jeho zad. Jeli zpátky dva dny a třetí den ráno dorazily zpátky do hlavního královského města. U brány opět stál hlavní strážný ve své zlaté zbroji. Vyděl je jet už zdálky a podle jejich obličejů usoudil, že je to špatné. Nic jim neřekl a koukal se na ně jak pomalu a sklesle jedou na svých koních. Tobias, Markus a Hana se tentokrát se necítily jako hrdinové, ale jako poražení, kteří zbaběle utekli......

Popis a příběh Lili

29. září 2014 v 16:08 | Free |  Čtyři království: část první - Popisy, příběhy, magické věci, vysvětlivky

Lili
Pravé jméno: Lili
Přezdívka: ???
Postavení: Hospodyně
Karma: Dobro
Výška: 160 cm
Věk: 20 let
Postava: Hubená, krásná, dlouhé hodně světle modré vlasy a oči, milá k ostatním, líbezná, pracovitá
Hlavní meč: Meč větru
Vedlejší zbraň: Dýka

Příběh: Lili je mladší sestra Daniela. Narodila se ve vesnici na kraji západního království. Když se narodila tak se o ní bratr Daniel hodně staral. Měla šťastné dětství. Když začala hodit do školy tak byla považována za nejhezčí dívku ve vesnici. Hodně kluků mělo o ní zájem, ale bratr Daniel ji hodně bránil i když třeba sám skončil od krve. Lili nebyla moc dobrá ve škole a tak ji skoro se vším pomáhal Daniel. Když Lili vyšla školu tak byla jako hospodyňka v domě. Pak se jakoby na jejich vesnici vrhlo prokletí. Lidí začali umírat a říkalo se, že je zabíjí Padlý anděl nebo Temný posel a jiné názvy. Ze strachu všichni vesnici opustili i jejich rodiče. Než ale rodiče odešli tak otec dal Lili meč větru. Lili o mečích nic neslyšela a řekl ji to pak až Daniel. Lili z Danielem ale zůstali a bratr Daniel chodil hlavně do lesa a Lili se starala o domácnost. Hodně s bratrem trénovala a pak ji Daniel řekl, že nahlásil problémy v této vesnici.

,, Daniel mě vždycky chránil a vždycky mě hlídal a pomáhal mi. Tohle mu nikdy nebudu moct plně vynahradit za to co všechno pro mě dělá." -Lili

Popis a příběh Daniela

29. září 2014 v 15:59 | Free |  Čtyři království: část první - Popisy, příběhy, magické věci, vysvětlivky
Komentář: Tak je tu popis příběh postavy Daniela, který varoval Západní království před nepokoji v jeho kraji.


Daniel
Pravé jméno: Daniel
Přezdívka: ???
Postavení: Sedlák
Karma: Neutral - Dobro
Výška: 185 cm
Věk: 22 let
Postava: lehce svalnatá, krátké hnědé vlasy, hnědé oči, milý, vážný
Hlavní meč: Meč země
Vedlejší zbraň: Sekera

Příběh: Daniel je starší bratr Lili. Narodil se ve vesnici na kraji západního království. Měl hodně šťastné dětství a jeho otec mu řekl legendu o mečích a když se mu narodila sestra Lili tak byl štěstím bez sebe. Staral se o ní jakoby to byla jeho vlastní dcera. Jeho sestra nebyla zrovna nejchytřejší ve škole tak se jí snažil pomáhat co nejvíce mohl. Když už byl dospělí tak i dál pomáhal svým rodičům a svojí sestře. Pak, ale zasáhlo jejich vesnici jakoby prokletí. Lidí začali umírat a říkalo se, že je zabíjí Padlý anděl nebo Temný posel a jiné názvy. Ze strachu všichni vesnici opustili i jejich rodiče. Daniel s Lili, ale zůstali. Daniel musel chodit do vedlejších lesů na zvěřinu, protože v tom jejich nic nebylo. A jednou když se vracel tak viděl něco zabodlého ve skále. Danielovi to nedalo a šel se na to podívat. Byl to meč zabodlí do skály. Danielovi se podařilo uvolnit meč a tak získal Meč země.Hodně trénoval se svojí sestrou a poté nahlásil problémy ve vesnici, ale nadále tam zůstává a stará se o svoji sestru Lili.

,, Má sestra Lili je pro mě vším co mi zbylo v mém životě. Ochráním i za cenu nejvyšší." -Daniel

Ve stínu křídel - Kapitola č.3 - Tajemná dívka

28. září 2014 v 2:14 | Kira |  Ve stínu křídel

Samuel z dívky neztrácel oči. Chtěl se ujistit že neblázní a dívka je jen a jen člověk. Při dalších pohledech na dívku se bolest hlavy neopakoval. Samule si oddychnul a opřel se o židličku. ,, Asi vážně chvilkama blázním. " pomyslel si a zadíval se na dívku ,která stála před tabulí a říkala své koníčky atd. Samuel nevěřil svým očím. Díval se na ní pomalu celou hodinu, ale až teď si všiml, jak je vlastně krásná. ,, Páni . " řekl nahlas Samuel a podepřel si hlavu rukou. ,, Co prosím pane Moree ? Chtěl jste něco snad dodat. " řekla paní Jonesová a výstražně si stoupla. ,, Vůbec nic slečno. " řekl Samuel a narovnal se. ,, No proto. " řekla slečna Jonesová a sedla si. Když si slečna sedla upřela pohled na mluvící dívku , Amandu Smithovou.

Když Samuel zjistil že se slečna Jonesová konečně dívá na dívku tak se znovu vyvalil na lavici a okem sledoval Amandu. Přišlo mu že nevnímá nic co se kolem něj děje. ,, To je asi tak vše ke mě. " řekla dívka a usmála se na slečnu Jonesovou. ,, To bylo krásné slečno Smithová." řekla slečna Jonesová a podívala se na třídu. ,, Tak jí aspoň zatleskejte ne ?! " . Když to řekla všichni ve třídě vstali a začali tleskat. Za chvíli zazvonil zvonek na chodbě a žáci vyběhli ze třídy na přestávku. ,, Co to má znamenat. Ta drzost. Zvoní pro učitele , ne pro vás. " řekla slečna ale pro sebe. Nikdo nebyl ve třídě krom jí , Amandy a Samuela. ,, Banda trotlů ! " vzdychla a pokračovala ,, Slečno Smithová půjdete semnou , musíte podepsat pár papírů. " ,, Ano. " řekla Amanda a následovala slečnu Jonesovou.

Samuel zůstal ve třídě sám. Natáhl se do tašky pro svačinu. ,, Chleba se salámem. Co se stalo ? " řekl si Samuel ,, Vždycky mám sendvič. " a pousmál se. S chutí kousnul do chleba a užíval si ticha ve třídě , když v tom do třídy přišla dívka kterou znal. Byla to Amanda. Šla přímo k němu. ,, Ahoj. Mohla bych si za tebou sednout. Všimla jsem si že jsi jediný který má vedle sebe volné místo. " řekla Amanda. ,, Klidně můžeš. Jinak ahoj. Jmenuji se Samuel. Samuel Moor." řekl Samuel a pousmál se. ,, Aha. " odpověděla Amanda sedla si ne vedlejší židli vedle Samuela.

Samuel si nemohl nevšimnout ,že když řekl svoje jméno , Amanda změnila výraz v obličeji. ,, Ehm. Není tady ještě někde volné místo ? Nechci tě nějak omezovat nebo tak něco." řekla Amanda a dívala se směrem dolů. ,, No , místo volné už není. " řekl vážně Samuel. Byl na dívku naštvaný , ale iluze které na dívce viděl ho znepokojovala. ,, Aha. Nevadí. " řekla potichu Amanda a vstala ze židle. Rychlím krokem odešla ze třídy. ,, Něco tu nehraje. " pomyslel si Samuel.

Den ve škole ubíhal celkem rychle na to ,že byl pátek. Venku nebylo moc pěkné počasí. Blížila se bouře. Nebe se zatahovalo. ,, To jsou ale krásné 18tiny. " řekl si jen tak pro sebe Samuel. Za ty roky prožité s jeho otcem ,už se ani netěšil na jakékoliv narozeniny. Byl to průměrný den jako každý jiný. Ještě k tomu nesnesitelná bolest hlavy a nepochopitelné iluze. ,, To bude asi věkem. " pomyslel si Samuel a potichu se zasmál. Nevnímal ani co slečna Jonesová říká , soustředil se jen kdy zazvoní zvonek a ukončí tyhle muka. Sem tam zaslechnul že se Amandy na něco ptá a ona okamžitě odpovídá. ,, Aspoň mám klid od té čarodějnice." pomyslel si Samuel a dál vyčkával na zvonění. Nebyl sám ,celá třída vyčkávala. ,, Tobě je dneska 18 , že ? " ozval se dívčí hlas vedle Samuela. ,, Cože ?! Ano, mám ale od kama to víš ? " zeptal se udiveně Samuel. ,, Zaslechla jsem to. " řekla Amanda a začala si rychle uklízet věci do tašky. ,, Jak si to mohla zaslechnout když jsem to nikomu neřekl ?! " řekl vážně Samuel. Na chodbě zazvonilo na konec vyučovací hodiny. ,, Ahoj už musím jít. " řekla rychle Amanda , vzala tašku a odešla ze třídy.

Samuel seděl v lavici a nedokázal si vysvětlil pár posledních sekund. Brzy ale vstal a odešel ze třídy. ,, Dnes už mě vážně nic nepřekvapí. " pomyslel si a šel chodbou rovnou k hlavním dveřím od školy. Když vyšel ze školy foukal na něj velice silný studený vítr. Vlály mu jeho černé havraní vlasy ve směru větru. ,, Sakra. Je vážně celkem zima. " řekl Samuel a obléknul si mikinu, kterou měl zmuchlanou ještě ze včerejška v tašce. Dal si na hlavu kapuci a šel hlavní ulicí města. Začínalo trochu poprchat a lidé pospíchali do svých domů. Samuel se díval do země když šel domů. Neměl rád když se na něho někdo špatně podíval. Když tak Samuel šel tak si nevšimnul že před ním jde postarší muž. ,, Sakra ! Dívej se na cestu ty mamlasi.! " řekl muž do kterého Samuel narazil ramenem. ,, Omlouvám se. " když to ale Samuel řekl , podíval se na muže. Okamžitě ho rozbolela strašně hlava a místo muže tam stál velký hnědý vlkodlak. ,, Do háje ! " zařval Samuel. Vlkodlak se zastavil a podíval se na něho. Bolest hlavy přestala a z ničeho nic tam stál stejný muž. ,, Nějaký problém fracku ?! " zařval na něj muž. ,, Ne.....vůbec nic. Vzpomněl jsem si že jsem něco zapomněl ve škole. " rychle ze sebe dostal Samuel. Muž se zamračil a pokračoval v chůzi. ,, Vsadil bych se o cokoliv že ten muž zavrčel. " pomyslel si Samuel.

Samuel byl vystrašený a zmatený co se mu tento den děje a rozhodnul se, že pude na místo kde by byl opravdu sám. Rozhodl se proto jít do staré, rozpadající se budovy. Když stál před budovou rozhlídnul se, jestli ho někdo nevidí. Byl čistý vzduch. Z ničeho nic se rozpršelo. ,, Ale né. " řekl Samuel ,, Budu muset být vevnitř." Budova nebyla zrovna nejlepší nápad na ukrytí se před deštěm, ale Samuelovi to vůbec nevadilo. Vešel do vnitř a porozhlídnul se po místě kde by si mohl sednout, než déšť přestane. Uviděl něco jako židličku, nebo aspoň co zní zbylo a sednul si na ní.

Déšť nepřestával ustupovat. Čím dál víc pršelo a hřmělo. ,, Asi tu strávím mládí. " zavtipkoval Samuel, ale smích ho brzo přešel. Bolest se mu znova vrátila a byla horší než dneska ráno. ,,Ááááááá !! " zařval Samuel a svalil se na zem. Nebolela ho jenom hlava ale celé tělo. Jeho tělo se začalo nekontrolovatelně cukat. Cítil jako kdyby ho někdo bodal nožem do zad. Samuelovi z očí začaly téct slzy , slzy krve. Samuel si kleknul na kolena a zařval ještě víc než předtím. Jeho oblečení se mu na zádech roztrhlo a vyrostly velká černá křídla. Samuel spadl na zem bolestí a začalo se mu stmívat před očima. Začal mělce dýchat.

Než Samuela pohltila tma uviděl něco nebo-li spíš někoho kdo se krčil ve stínu. Neviděl přesně kdo nebo co to je, ale krčilo se to v rohu místnosti ve stínu a svítili mu modře oči. Slyšel jak na něho bytost promluvila ,, Je tvůj konec padlý." a chichotalo se to. Samuel se nezmohl ani na slovo. Pomalu upadal do temnoty která ho pohlcovala.Poslední co si Samuel pamatoval bylo že viděl nohy bytosti ve stínu. Byly to lidské nohy, ale barva pleti tomu neodpovídala. Bytost se zastavila před Samuelem a olízla se. Vytáhla dýku a připravila se probodnou Samuela. ,, Jdi od něho ty pekelné stvoření ! " ozvalo se ze dveří. Samuel nevěděl co se poté stalo, jediné co si ještě pamatoval bylo, že bytost která stála před ním , zmizela.
Nevěděl jak dlouho byl mimo. Nevěděl kde to vlastně je. Pomalu pootevřel oči. Do očí mu svítily paprsky měsíce. Venku už nepršelo.

Když se porozhlídnul byl opřený o zeď ale něco bylo jinak. Cítil se jinak. Podíval se na své ruce. Cítil jak v něm proudí zvláštní síla ale zároveň se jí bál. Byla strašlivá. Samuel opatrně vstal a podíval se na své záda. Nebyli takové jaké znal. Měl na nich velká černá havraní křídla. V Samuelových očí byl úžas. Nebyl vystrašený, přišlo mu to zcela přirozené a normální. Přišlo mu jako kdyby konečně našel svou podstatu života, ale měl stále tolik nezodpovězených otázek že se toho zároveň i děsil. Jeho vnitřek mu říkal aby roztáhnul křídla a vzlétnul. Co může být lepšího než vědět, jaké je to lítat. Samuel se chtěl odrazit od země ale něco ho přerušilo. Někdo byl stále sním. Uslyšel někoho na střeše budovy.

Stačila pouze myšlenka a křídla se mu schovali zpátky do zad. Zabolelo to, ale bolest při které mu vyrostly se nedala srovnat. ,, Páni. Pomocí myšlenky ovládám své křídla. " liboval si Samuel a byl plný úžasu. Poté se rozběhnul do schodech které vedly na střechu. Opatrně vyšel na střechu, ale nikdo tam nebyl. Když se podíval na železný sloupek který trčel mimo střechu zarazil se. Stála tam postava s křídly a dívala se na město. Samuel se chtěl otočit a utéct dokud si ho postava nevšimne, ale nebylo zapotřebí. ,, Už ses probral synu. " řekla postava která stála ve svitu měsíce. ,, Otče ?! " zeptal se nevěřícně Samuel. Postava se pomalu otočila. ,, Vítám tě Samueli. " řekl Luis a pousmál se.....

Kiseki no retard: Kapitola č.7

28. září 2014 v 1:38 | Free a Frost |  Kiseki no retards
Komentář: Konečně je tu další kapitola našeho společného díla. Doufáme, že se vám bude líbit Usmívající se.


Mezitím v obchodě s videohrami..

Daiki stál mezi akčními tituly a brouzdal co by si koupil. Najednou si všiml, že mají novou sekci, která tam nikdy nebyla. Vešel do ní. Daiki byl zmatený, protože tam svítilo růžové světlo. Když se začal koukat co za videohry to jsou tak byl ještě zmatenější. Většina byla buďto romantické, nebo pornografické.
,,Od kdy tady tohle maj?!" řekl si pro sebe Daiki. Uchopil jednu z her. Byla na ní dívka s opravdu velkým hrudníkem a název zněl takto: Divoženka v lese.
,,Co to kurva je ? Vždyť tohle není ani videohra ! To je jen klasický péčko !" řekl hlasitě Daiki a za ním udeřil blesk. Daiki dal krabičku zpátky, kde byla a chtěl vyjít ven, ale pak uviděl ještě jednu poličku s modrým světlem. Daiki k ní přistoupil. Poté co uviděl co v ní je se mu zdálo, že našel vchod do nebe. V poličce byly dvě videohry, které vždy chtěl. Ale byly to starší kusy. Klasika jak má být, ale nedá se už moc sehnat. Daiki zamručel a podrbal se na hlavě a pak se otočil a začal vycházet ven.

Daiki vyšel a vydechl zklamáním a podíval se na své boty.
,, Asi bych měl jít do obchodu" řekl Daiki a podrbal se na hlavě.
,,Ty bláho! Daiki seš to ty?!" řekl hlas a Daiki zvedl hlavu ke hlasu. Uviděl tam většiho kluka s divokými vlasy, které jakoby stáli dozadu a jeho oči byly celé hnědé. Měl na sobě rozeplou košili a pod ní nátělník. Byl to člověk, kterého Daiki znal celkem dlouho. Jmenoval se Seiji.
,,Yo Seiji. Co po mě chceš ?" zeptal se trošku otráveně Daiki.
,,Co bych měl prosím tě po tobě chtít. Chci tě jen pozdravit to je všecko." řekl Seiji s úsměvem.
,,Už si mě pozdravil tak můžeš jít." řekl Daiki otráveně, ale nepřestal se mu dívat do očí, protože věděl, že není dobré si sním zahrávat.
,,Copak nejsme přátelé ?" řekl Seiji s hřejivým úsměvem ,,Kdo myslíš, že tě naučil jak se prát ?"
,,Jo. Za to jsem ti vděčný. Ale to je tak všecko. Navíc svůj dluh jsem ti splatil." řekl Daiki
,,No. Nemluvím o dluhu, jen o jedné zajímavosti o které jsem se dozvěděl už před nějakou dobou. Je fakt, že Miki odešla ?" zeptal se Seiji.
,,Jo. Je to pravda." řekl Daiki sklesle.
,,Ale nesmíš si to tak brát brácho. Dívky přicházejí a zase odcházejí, je to nekonečný rituál, který nejde ovládnout a už vůbec ne pochopit." řekl Seiji a opřel se o Daikiho.
,,Nech mě laskavě." řekl Daiki a sundal mu ruku.
,,Dobře, ale nech mě říct alespoň jednu věc. Mám pár informací, které se tvé kámošky Miki můžou týkat. Ale jak víš nedávám je zadarmo. Když budeš mít zájem přijď do skrýše. Víš kde to je." řekl Seiji a začal kráčet pryč.
Daiki chvíly stál na místě nehybně a přemýšlel co mu právě Seiji řekl. Okamžitě se otočil, ale Seiji už tam nebyl. Chtěl vidět Miki, ale zároveň přemýšlel jestli je to dobrý nápad a jestli může důvěřovat Seijimu.
,,Hééj Daiki !" řval Ryota, který běžel k Daikimu a za ním šel Kiritogu a na sobě měl tak 20 tašek oblečení.
,,Nikdy bych neřekl že to může být tak těžké!" řekl Kiritogu shodil na zem tašky, které udělaly malý otřes.
,,Co v tom sakra máš?!" řekl Daiki, který úplně zapomněl na Seijiho a užíval si s přáteli.
,,Oblečení, které mi Ryota pomohl vybrat. A vůbec jak jsem jich mohl koupit kurva tolik, když mi zbyly ještě peníze?!" řval Kiritogu, který se udivil, že v ruce drží ještě peníze.
,,No prostě jsme vybírali dobře!" řekl Ryota s takovým úsměvem, že by jste si mysleli, že je nadrogovaný.
,,Panebože.." řekl trochu potichu Daiki a najednou se začal potichu smát až nakonec výbuch v hlasitý smích až mu tekly slzy. Ryota chvíli nechápal proč se tak směje, ale smích mu připadal tak směšný, že se začala smát taky. A Kiritogu se na ně díval na ně jako na párek idiotů. Ale jeho rty unikl tichý smích.

Nakonec den trávily ve městě ve stylu pánské jízdy. Jako pokaždé zašli do manga shopu, který Ryota miloval. Mezitím co Kiritogu venku zpocený odpočíval kvůli těžkým taškám. Někdy se mu dokonce zdálo, že dělají v betonu kráter. Daiki zase se díval na Mangy, ve kterých byl na obálce dívky s velkým až směšným poprsím. Nakonec, když se začalo stmívat tak se všichni pomalu začal rozcházet. Ryota šel domů a dveře mu otevřela jeho jedna z jeho dvou sester která byla jen o rok starší než on. Kiritogu při pohledu zapomněl jak jsou tašky těžké a Daiki zkoumal proporce. Ano i jeho druhá sestra pracovala jako modelka a šlo to vidět. Nakonec Kiritogu dotáhl své tašky až ke dveřím svého domu.
,,Dík za pomoc, seš fakt kámoš." řekl sarkasticky Kiritogu.
,,Však jsem ti pomohl. Kdo myslíš že ti nesl tu kšiltovku." řekl Daiki a dal ji Kiritogovi na hlavu.
,,Tak jo měj sa." řekl Kiritogu a vešel dovnitř.
Daiki se podíval a zamířil úplně jiným směrem, než chodil obvykle. Šel do kopce, kde byl nějaký starý bunkr z druhé světové války. Byly tam železné vrata, které vedly dovnitř. Byly otevřené do kořán. Daiki vešel pomalu dovnitř. Jak on to místo neměl rád. V bunkru byla místnost s výhledem ve kterém bylo asi kulometné hnízdo, ale taky jedn,a která zřejmě sloužila pro odpočinek vojáků. Nyní to byla trůnní sál Seijiho. Seiji seděl ve velkém křesle. Nohu přes nohu a u sebe měl stůl se svíčkou.
,,Daiki. Rád tě vidím, dobře že ses ukázal" řekl Seiji a vstal z místa a ukázal mu ať si sedne na druhé křeslo. ,,Dáš si něco k pití ?"
,,Co máš za informace?" zeptal se Daiki a podíval se na Seijiho, který pobíhal po místnosti a vytahoval různé věci. Pytlík Marihuany, nějaký ten rum, kořalku a také víno a dokonce i colu.
,,Nedám si nic." řekl Daiki a Seiji se na něj podíval.
,,Takže vodu." řekl Seiji a nalil Daikimu sklenici vody a sedl si do svého křesla.
,,Tak začni." řekl Daiki a opřel se do křesla.
,,Dobrá. Chtěl jsi vědět proč Miki najednou zmizela. Dobře povím ti malý příběh." řekl Seiji a dal si opět nohu přes nohu a opřel se do křesla.
,,Před rokem se stala nehoda. Tvůj známy o ní ví určitě hodně, každopádně při té nehodě umřeli dva lidé. Od té doby šlo všecko rapidně do prdele. Víš co tím myslím ?" řekl Seiji
,,Miki má s tím něco společného?" řekl Daiki, kterého něco trklo.
,,Bingo ! Vyhráváš 2 000. Další otázka je za 2 melouny. Kdo myslíš že je jí teď nejblíže ?" řekl Seiji.
,,Jak to mám vědět neviděl jsem jí už hodně dlouhou dobu" řekl Daiki a Seiji hodil Facepalm
,,A co takhle tohle. Můžu ti dát její přesné bydliště a můžeš se jí zeptat sám, ale jak už jsem řekl něco za něco." řekl Seiji.
,,Co chceš ?" řekl Daiki, který tipoval co přijde.
,,Chci abys ses k nám zase vrátil," řekl Seiji.
,,To nepůjde. Každopádně nějakou zajímavou informaci si mi nedal." řekl Daiki a Seiji zatřásl hlavou.
,,Ale dal. Protože jsem ti řekl důvod proč tě tvá skvělá kámoška opustila, mezitím já tu byl pořád. " řekl Seiji a Daiki se zarazil a přemýšlel.
,,Ti dva mrtví při té nehodě měli něco společného s Miki ?!" zeptal se Daiki.
,,Yep. Řekl bych, že víc než společného. Ba, bych dokonce řekl že byli pokrevně příbuzní !" řekl Seiji a usmál se.
,,Cože ? To nechápu. Vysvětli mi to!" řekl Daiki a podíval se na Seijiho.
,,No tohle už moc vysvětlit nejde. Protože jsem ti to řekl už snad dost jasně. Pokud tady nechceme mluvit o zesnulých špatně." řekl Seiji.
,,To není možné..." řekl Daiki, které mu to došlo.
,,Vidíš říkal jsem to. Takže chceš tu informaci nebo ne ?" řekl Seiji a díval se jak Daiki rychle do sebe vyklopil sklenici vody aby tu zprávu zapil.

Daiki informaci chtěl, ale zároveň nechtěl být znova členem toho gangu, který Seiji vede. Jasně byl tehda hloupý a Seiji ho naučil jak se prát. Ale tehda to bylo spíš o stylu a o malých věcech jako prosazování názoru. Ale teď když Seijiho gang ovládá většinu města už by to byla blbost. Ano blbost, ale potřeboval najít Miki.
,, Tak to lituji, ale nepřijímám nabídku." řekl Daiki a položil sklenici na stůl, ale v jeho hlasu zněla jakási nejistota. Seiji se pousmál a nahnul se blíže k Daikimu.
,, Opravdu je to tvá volba ?" zeptal se Seiji a pousmál se.
,, Ano je !" řekl Daiki a otočil se k němu zády.
,, No dobře, ale pokud by sis to rozmyslel, tak víš kde mě najdeš." řekl Seiji. Daiki na to odošel z doupěte.
,, Šéfe. Myslíte, že se vrátí ?" zeptal se jeden svalnatý chlápek.
,, O tom. Nepochybuji. Vidět se znovu Miki je pro něj velmi důležité." Pousmál se Seiji…..

Čtyři království část první: Kapitola č.12 : Meč země a větru

28. září 2014 v 0:54 | Free |  Čtyři království: část první
Komentář: Konečně je tu nová kapitola velkého příběhu. Omlouvám se, že jsem tu nic už delší dobu nedal, ale poslední dobou vůbec nemám čas něco psát Zamračený , ale snad se vám bude další kapitola líbit Usmívající se.



Kapitola dvanáctá: Meč země a větru

Markus se ráno vzbudil, ale i tak se ještě povaloval v posteli. Několikrát se přetočil z boku na bok a pak se podíval na hodiny, které byly nad dveřmi.
,, Sakra !!!!" řekl Markus překvapeně a ihned vyskočil z postele. Oblékl se a vběhnul do ložnice Tobiase. Tobias ještě spal a přitom objímal polštář.
,, Kámo vstávej. Sakra přijdeme pozdě !!!" zakřičel Markus. Tobias přímo vyskočil z postele a začal se oblékat. Za chvíli si oba začali oblíkat svoje zbroje a přitom se ládovali snídaní.
,, Hola, hola mí více kapitáni. Už je čas." řekl Gabriel, když vešel do jejich komnat. Markus s Tobiasem vyletěli ze šatny ve stejnou dobu a šly za Gabrielem.
,, Dobře tak jdeme." řekl Gabriel a vyrazily za králem. O něco později dorazily ke králi a Markus s Tobiasem byly po pravé straně krále blízko něho hned za Gabrielem. Tobiasovi se to líbilo, protože když se díval rovně tak viděl přímo na Hanu.
,, Takže abychom se dozvěděli jak dopadla mise. Takže Gabrieli. Řekni jak to dopadlo ?" zeptal se král.
,, No na začátku bulo vše v normálo a utábořili jsme se. Ráno jsme vyrazili k sopce a rozdělili jsme se na tři skupiny. Moje skupina narazila na démony. Kteří byly poraženi, ale má četa utrpěla velké ztráty a podkal jsem Černého rytíře." řekl Gabriel a všichni se zarazili.
,, Černý rytíř ??!!" řekl mnich vedle Hany.
,, Ano. Poté jsme dorazil k červenému drakovy a společně jsme ho zabily." řekl Gabriel.
,, No myslím, že mi to stačilo a teď mi někdo vysvětlete. Proč tu je sakra Černý rytíř ?!!!" zakřičel král a všichni mlčeli.
,, No teď mlčíte. Dobře tak tohle vyřešíme jindy, ale teď jsem dostal zprávu, že na kraji mého království se šíří nepokoje. Chci aby tam někdo šel a podíval se na to. Kdo chce dobrovolně ?" zeptal se král. Hana zvedla ihned ruku. Tobias taky aby byl s Hanou a Markus ji zvednul aby se neřeklo.
,, No výborně. Tři lidé stačí. Hano ty budeš velet. Tak jdete už a my tady ještě něco probereme." řekl král.
,, Hodně štěstí." řekl Gabriel.
,, Neboj se." řekl Tobias a šly do svých komnat se připravit. Za chvíli byly hotoví a sešli se u stájí. Kočí jim donesl koně a Markus,Tobias a Hana naskočili každý na svého koně. Brána se jim otevřela a vyrazily do toho města na kraji jejich království. U hlavní brány stál opět hlavní strážný ve své zlaté zbroji.
,, Copak ty nemáš nikdy volno." ušklíbl se Tobias.
,, Ne, ale dobrý nápad. Asi zkusím o to požádat. Neustále tu stát je hrozné pro mé nohy." řekl hlavní strážný.

Cesta to byla velmi dlouhá. Na koních jeli dva dny a do blízkosti města dorazily až třetí den ráno. ,, Ufff no konečně." oddych si Tobias. Poté pobídly koně a vyrazily do města. Ve městě neviděli ani živáčka. Bylo ticho. Děsné ticho. Markus si všiml nějakých světel na kopci. Tak se tam vydali. Když tam dorazily tak zjistili, že to byl větší dřevěný dům. Tobias sesedl s koně a šel ke dveřím. Zaklepal a otevřel jim vyšší muž s krátkými hnědými vlasy a hnědýma očima.
,, Dobrý den. Potřebujete něco ?" zeptal se muž.
,, Jo bylo nahlášeno, že tu jsou nepokoje tak se na to jdem podívat." řekl Tobias.
,, Aaaa to jsem nahlásil já. Daniel jméno mé." řekl Daniel a uklonil se.
,, Těší mě. Já jsem Tobias a to je Markus a Hana." řekl Tobias.
,, Pojďte dál prosím tam vám všechno řeknu." řekl Daniel. Tobias, Hana a Markus vešli do domu. Než Daniel zavřel tak se podíval po okolí a pak zabouchl dveře.
,, Pojďte tudy prosím." řekl Daniel a vedl je do obývacího pokoje.
,, Posaďte se. Sestro udělej prosím čaj pro hosty." řekl Daniel a posadil se taky.
,, Jistě." řekl hlásek.
,, Nuže co se tu děje ?" zeptal se Markus.
,, No začali se tu dít divné věci. Jsou tady zlověstné stíny, ale nejen to. Nejsou tu žádná zvířata." řekl znepokojivě Daniel.
,, A co ostatní lidé ?" zeptal se Tobias.
,, Nejsou tady. Všichni odešly ze strachu i naši rodiče." řekl Daniel.
,, Tak tady je ten čaj." řekl hlas a do místnosti vešla mladá žena s hodně světle modrými dlouhými vlasy a oči měla taky takové. Podala každému čaj a sedla si taky.
,, Já jsem mladší sestra Daniela a jmenuji se Lili. Těší mě." řekla Lili a usmála se.
,, Taky nás těší. Já jsem Hana a tohle je Markus a Tobias." řekla Hana.
,, No abych se k tomu vrátil. Takže vás opustili i rodiče ze strachu a proč jste tu zůstali ?" zeptal se Tobias.
,, Protože se nebojíme. My se máme čím bránit." řekl Daniel.
,, Ano a čím?" zeptala se Hana.
,, Tímhle." řekl Daniel a na stůl dal meč.
,, Toto je legendární meč země." řekl Daniel.
,, Hustý." řekl Tobias.
,, Já mám meč ohně." řekl Markus.
,, Já ledu!!!" řekl Tobias horlivě.
,, A já mám meč světla." řekla Hana.
,, No tak abych to dodělala tak já mám legendární meč větru." řekla Lili a položila svůj meč na stůl.
,, Pěkný. A jak jste k nim přišly ?" zeptal se Tobias
,, No já jsem ho dostala jako dárek od otce, ale kde ho on našel mi už neřekl." řekla Lili.
,, Já jsem ho našel ve skále. Asi půl hodiny od sut." řekl Daniel.
,, Dobře a co teda trápí tento kraj a co je to zač ?" zeptal se Markus.
,, To nikdo neví jen se říká, že je temný jako noc tak i jeho meč i duše. Lidí mu říkají různě. Temný posel, Padlý anděl, Hmotný stín a jiné názvy." řekl Daniel.
,, Aha… Takže to je on kdo zabil všechny zvířata a způsobil strach v lidech ?" zeptal se Markus. ,, Ano, ale nikdo neví co chce." řekl Daniel. Náhle pak uslyšeli hlasitý řehot koní. Všichni ihned vylezli s chalupy a šly se podívat co to bylo. Koně Tobiase, Markuse a Hany byli mrtví a z ran unikala nějaká temná energie.
,, To byl on ?" zeptal se Tobias a podívali se na Daniela a Lili. Daniel a Lili se dívali jinam. Lili se držela Daniela a tekly ji slzy s očí. Markus, Tobias a Hana se podívaly směrem kam se díval Daniel s Lili. Byl tam člověk napýchlí na kůlu.
,, Kdo je to ?" zeptala se Hana.
,, To je náš otec." řekl Daniel naštvaně.
,, No hnus." řekl Tobias. Hana šla ke koním a podívala se na tu temnou energii.
,, To vypadá na meč temnoty." řekla si Hana pro sebe. Markus s Tobiasem se šli podívat po městě. Nikde vážně nikdo nebyl. Dveře byly odemčené. Jakoby všichni svoje domovy opustili ve spěchu.
,, No to vypadá, že to nebude normální magor." ušklíbl se Tobias.
,, Hmmm to budeš mít pravdu." řekl Markus. Hana ta zůstala v domě a povídala si z Lili a Daniel zakopával tělo jejich otce. Markus s Tobias prohledávali město skoro celý den, ale nic kromě bordelu a mrtvol nenašli. Vrátili se zpátky k domu Daniela a Lili. Když vešli dovnitř tak ucítili lahůdku a začali se jim zbíhat sliny.
,, Jsme tu." řekl Tobias.
,, Dobrý. Jděte se přezléct. Už jsem vám nachytal pokoje a pak pojďte na večeři.
Markus a Tobias se šly podívat do svých pokojů. Byly to menší pokoje, ale útulné. Každý měl svůj vlastní pokoj. Markus a Tobias si sundali zbroje a šly do kuchyně. Jen co vešly do kuchyně tak Tobias dostal kritický uder a svalil se na zem. Markus se podíval a bylo mu jasné proč. Lili vařila společně s Hanou a Hana měla místo brnění normální oblečení se sukní a zástěrou. Tobias se za chvíli probral a usedli všichni ke stolu. Večeře byla výborná a bavili se spolu o všem možném. Pak se Markus zarazil.
,, Počkat. Říkal jsi, že tu není žádná zvěř. Tak z kama berete jídlo ?" zeptal se Markus.
,, No musím ho lovit až ve vzdálenějším lese." Řekl Daniel. Poté se zase bavily o všem možném. Čas splynul a s večeří nespěchali. Když už dojedly a dopily tak už byla noc.
,, No já už spát. Tak dobrou." řekl Markus a odešel. Po chvíli šly spát Lili a Hana i Daniel. Tobias tam zbyl jako poslední a po chvíli se taky odebral do svého pokoje. Zalehnul, ale nemohl usnout a byla celkem zima. Za chvíli uslyšel jak někdo otevřel dveře a pak ho objal. ,, Je mi zima. Mohu si lehnout za tebou ?" Zeptala se ospalá Hana.
,, Jasně." řekl Tobias. Hana si lehla hned vedle něho a ohřívala se o záda Tobiase. Po chvíli oba usnuli…….....

Čtyři království část první: Kapitola č.11 : Červený drak

17. září 2014 v 16:21 | Free |  Čtyři království: část první
Komentář: Tak po delší době tu je další kapitola, která už završuje tažení na Červeného draka, ale nebudu vás déle napínat a snad se vám to bude líbit Smějící se.



Kapitola jedenáctá: Červený drak

Markus, Tobias a Hana procházeli chodbami sopky. Bylo jich hodně, ale všude bylo ticho. Slyšeli pouze plápolající oheň na pochodních a jejich vlastní kroky. Po chvíli uslyšeli velmi slabě řev jako od draka.
,, To byl určitě drak." řekl Tobias.
,, Jo. Jo. Znělo to tak." řekl Markus a pomalu pokračovali dál. Řev zesiloval a zesiloval. To znamenalo, že se blížili k červenému drakovi. Pak ho uviděli. Byl to ten, kterého viděli Marku s Tobiasem v té hořící vesnici. Červený drak si jich zatím nevšiml a chrlil oheň na Gabriela. Markus, Tobias i Hana vytasily svoje meče. Čerevný drak to ucítil a podíval se na ně. Markus, Tobias a hana běželi ke Gabrielovi, který měl na sobě zářivě pulzující zbroj a meč taky zářil a pulzoval energií. Gabriel vzdychal s toho horka a přitom se mu kouřilo ze zbroji.
,, Jsi v pohodě ?" zeptal se Tobias.
,, Jo. Jsem." řekl Gabriel.
,, Musíme ho zabít rychle, nebo se nám pokusí uletět." řekla Hana.
,, Znovu se setkáváme, ale já vím, že zemřu a jsem připraven na svůj osud, ale nevzdám se vám bez boje." řekl červený drak.
,, Proč ho přijímáš. To nechceš dál žít ?" zeptal se Markus.
,, Inu já žiji už hodně dlouho a přijmu osud, který mi nachystal tento svět. Tedy jdeme na to." řekl červený drak a zamračil se. Pak z jeho tlamy začal chrlit proud ohně. Tobias zabodnul Svůj meč do země a ze země vyrostl kráter ledu, který je chránil před ohněm. Tobiasovi se začala dělat ledová zbroj a Haně světelná zbroj. Markus se zhluboka nadechoval a sbíral svou zbylou energii až se mu začala vytvářet lávová zbroj.
,, Neboj se to dokážeme Markusy. Jen ať pocítí pravou sílu ohně !" řekl ohnivý element uvnitř Markuse. Markus zdvihnul svůj meč jakoby ho chtěl zabodnout do země a čekal až nastane čas. Nebe začala rudnout po ohni.
,, Už zase. Se divím, že to ještě dokáže." řekl si Tobias pro sebe.
,, Tak se přidáme ne !!" řekl Ledový elementál uvnitř Tobiase.
,, Jasně že jo." řekl si v duchu Tobias.
,, Tak soustřeď se na kůži draka a začne mrznout." řekl ledový element. Tobias se díval na červeného draka a napřáhl svůj meč na něj. Náhle se na drakovy začaly vytvářet krystalky ledu, které se zvětšovaly a drak zamrzával. Drak se, ale nechtěl vzdát a drtil led na sobě. Hana udělal před sebou kruh magie světla, kterým prošla a udělali se jí na zádech andělská křídla. Vzlétla a pak udělala další kruh magie světla, který probodla a začaly lítat směrem na draka světelné bodce, které se zasekávaly do dračí kůže. Gabrielovy se zrušila z broj z vyčerpání a sledoval to s velkým úžasem. Nebe už bylo velmi rudé a Markus zabodnul svůj meč do země. Hana zvedla ruku a těsně nad ní se začalo vytvářet dlouhé světelné kopí. Tobias dál mrazil draka. Tobias už viděl padat meteorit a Hana hodila světelné kopí, které mířilo přímo na srdce draka. Světelné kopí prošlo ledem a dračí kůží a probodlo srdce. Ihned na to spadl meteorit přímo na červeného draka a udělal se obrovský výbuch. Poté co prach od meteoritu ustoupil tak se podívaly na místo kde měl být červený drak. Červený drak vyl v kráteru. Celý zhmožděný a spálený a teklo z něj hodně krve.
,, Můj…….osud………se vyplnil…….." řekl ještě červený drak a zavřel oči. Všem se zrušily zbroje a Markus spadl na zem a upadl do bezvědomí z vysílení. Gabriel šel hned s Hanou za ním. Tobias si ale všiml nezvyklé záře v jedné skulince a šel se tam podívat. Jakmile k ní došel, tak záře přestala. Tobias tam viděl nějaký roztrhanou část papíru a červený klíč. První vzal klíč. Podíval se na něj. Byl rudý jako krev. Schoval si klíč a vzal ten papír. Nebyl celý a byla to mapa, ale z pohledu na papír bylo jasné že toho bude více částí. Tobias to schoval a šel za ostatními….

…. O hodinu později……
Gabriel, Tobias, Hana našli zpáteční cestu z bludiště a došly do tábora. Markus se probudil ve svém stanu a první co udělal bylo, že šel ven zjistit co se stalo. Stmívalo se a na nebi šly vidět první hvězdičky. Markus šel do hlavního stanu, kde seděl Gabriel, Tobias a Hana. Markus vešel do hlavního stanu.
,, Vítám tě zpět mezi živími." řekl Gabriel.
,, Čus kámo. Zrovna jsem potřeboval abys tu byl taky." řekl Tobias.
,, Ohhh o co jde ?" zeptal se Markus.
,, No o tohle." řekl Tobias a vyndal červený klíč a část papíru.
,, Co to je ?" zeptal se Gabriel.
,, To sám nevím. Našel jsem to v jedné skulině v té sopce." řekl Tobias. Gabriel si vzal klíč do ruky a pak i ten papír.
,, Hmmmm to vypadá jako nějaká část mapy." řekl Gabriel.
,, Třeba je to mapa k meči Gilgameshe ??!!" řekl Markus a všichni se zarazily.
,, To je možné, ale taky nemusí." řekl Gabriel.
,, V tom případě má asi každý drak někde schovanou část mapy." řekl Tobias.
,, To je taky možné, ale i kdyby to byla mapa k meči Gilgameshe, tak k čemu je ten klíč ?" řekl Gabriel.
,, Třeba těch klíčů je taky více a pak odemknou cestu k meči." navrhla Hana.
,, To je taky možné, ale tohle bychom neměli nikomu říkat. Král by ho chtěl pro sebe. Vím zní to divně, ale takhle zabráníme nebezpečí." řekl Gabriel a ostatní přikývly, že souhlasí.
,, Nuže jdu spát. Přeju vám příjemnou noc." řekl Gabriel a odešel ze stanu.
,, Já jdu taky. Tak dobrou Tobiasi a Markusi." řekla Hana a odešla ze stanu.
,, Jestli to vede k meči Gilgameshe. Tak budeme muset porazit ještě šest draků." řekl Markus.
,, Šest ??" zeptal se Tobias.
,, Ano, protože podle legend je sedm draků. Červený, zelený, modrý, bílí, žlutý, černý a jako poslední král draků." řekl Markus.
,, Král draků podle mě není. Je to jen legenda." řekl Tobias.
,, Zatím je celá legenda o mečích pravdivá. Tak proč by nemohla být i tahle." řekl Markus.
,, Noooooo……. Máš pravdu, ale legenda o meči Gilgameshe nepraví o žádné mapě a klíčů." řekl Tobias.
,, To ano, ale je možné že se tahle část legendy nedochovala. Tak jako o meči temnoty a jiné věci." řekl Markus.
,, Eeeeeee….. to je jedno. No já jdu taky spát. Tak dobrou kámo." řekl Tobias a šel pryč ze stanu. ,, Hmmmmm jestli je to pravda. Tak to nás nečekají snadné boje. Hlavně s černým drakem a s králem draků. No ale záleží na tom jestli je to pravda." řekl Markus a šel taky spát, což byl problém, protože spal skoro celý den……..

….Další den ráno….
Další den ráno se vyklízel tábor a po několika hodinách vyrazily zpátky do hlavního královského města. Slunce krásně svítilo a všude zpívali ptáčci. Zbylí vojáci si povídaly mezi sebou. Tobias se Bavil s Hanou. Jen Markus s Gabrielem byly tiší. Markus nemohl vyhnat ze své hlavy obličej svého šíleného staršího bratra Petra a Gabriel se utápěl v myšlenkách na svého bývalého přítele Černého rytíře. Do hlavního královského města dorazily kolem večera. U vchodu je pozdravil hlavní strážný. Lidi je oslavovaly jako hrdiny. O něco později dorazily do hlavního hradu, kde odevzdaly svoje koně. Tobias se rozloučil s Hanou a vydal se s Markusem a Gabrielem do svých komnat. U dveří pokoje Markuse a Tobiase se zastavily.
,, No já jdu podat ještě hlášení a nezapomeňte, že zítra je rada u krále." řekl Gabriel.
,, Jo neboj." řekl Tobias a vešli do svých komnat.
,, Sakra to byl dneska den." řekl namáhavě Tobias když si sundával zbroj. Markus se díval z balkonu na město. Markus si oddych a vítr mu vlál jemně do vlasů.
,, Co je ?" optal se Tobias když přišel za ním na balkon.
,, Ale nic." řekl Markus a chtěl odejít.
,, Hele dneska příjdu později." řekl trochu nevrle Tobias.
,, Hana že ?!" řekl Markus.
,, Jo, ale nic vážného. Jdeme jenom na večeři." řekl Tobias.
,, Mě je to jedno jen jdi a nevím proč mi to tak říkáš. Jako bych ti to snad já mohl zakazovat." řekl Markus a oba se zasmáli……

..…. O pár hodin později…….
Byla už noc a Markuse náhle probudilo vyražení dveří. Markus vyskočil z postele a když se podíval. Tak uviděl Tobiase.
,, Co to děláš ?" řekl Markus naštvaně.
,, Promiň. Ty dveře nešli otevřít." řekl Tobias.
,, A jak ses měl ?" zeptal se Markus.
,, Jo fajn měli jsme luxusní večeři a pak jsem ji šel doprovodit no a pak jsme se rozloučili." řekl Tobias.
,, Aha. Takže si nešel ještě k ní." ušklíbl se Markus.
,, Ne….. bohužel." řekl Tobias a taky se ušklíbl…………..

Temné dny - Kapitola č.6 - Ztráta

16. září 2014 v 17:34 | Kira |  Temné dny


Ležela jsem ve svoji posteli. Proklínala jsem sebe , svůj život. Třásla jsem se. Nedokázala jsem přestat brečet. Můj polštář byl úplně mokrý od slz. Nedokázala jsem nic udělat. Byla jsem na samotném dně. Byla jsem tak bezmocná. To co jsem milovala bylo najednou pryč. Už ho nikdy neuvidím. Svět se mi zhroutil během pár minut. ,, Myslí na mě Sam ? Má pocity stejné jako já nebo je jsem mu ukradená ? " pomyslela jsem si a z očí mi tekla další vlna slz. ,, Promiň Same. Já to nechtěla. " řekla jsem si potichu pro sebe. Lehla jsem si na záda a dívala se na strop. Nevím jak dlouho jsem se na něj dívala ale v tu chvíli bylo to jediné co jsem mohla dělat.

Pomalu se otevřely dveře. Stála v nich má máma. ,, Callo , co se ti stalo ? " řekla ustaraně a sedla si ke mě na postel. ,, Ztratila jsem ho. " řekla jsem a s očí mi tekly další a další slzy. ,, Koho zlato ? " zeptala se máma. ,, Toho kluka s kterým si byla venku ? " ,, Ano , Sama . " řekla jsem a utřela si slzy. ,, Co se stalo ? " zeptala se máma. ,, Zakázali nám to mami . Nevím co mám dělat. " řekla jsem a do očí se mi cpaly další slzy. ,, Callo to není konec. Přece se máte rádi ne ? " řekla . ,, Já to ukončila. Musela jsem . " řekla jsem a rozbrečela se. ,, Neboj se Callo. Vše dobře dopadne. " řekla máma o objala mě. ,, Nebreč , ještě není všem dním konec. " řekla a usmála se. ,, Já nechci aby to skončilo . " řekla jsem a přitiskla jsem se k ní ještě silněji. ,, Taky to neskončí. " řekla máma a pohladila mě na čele.


(někde v temné uličce)


,,Ale , ale . Kdo mě zavolal ? " řekl temný skřípavý hlas . ,, Přijímám nabídku tvého pána . " řekla postava. ,, Už ses rozhodl jo ? " řekl temný hlas. ,,Ano , přijímám ale řekni svému pánovi že budu sním spolupracovat později. Chci jistotu že mě tvůj pán nezradí ." ......



Venku se stmívalo a já se musela připravit na hlídku s Kieranem. Slíbila jsem Ezekelovi že se budu chovat tak jak se ode mně čeká. Kdyby došlo k nejhoršímu tak ho budu muset zabít. Nenechám si od něho vzít dokonce i život. Oblékla jsem si plášť , dala si meč kolem pasu a do ruky si vzala masku. Byla jsem připravena. Když jsem vyšla z domu byla už pomalu noc. Slunce zářilo na krajinu posledními paprsky. Procházela jsem pomalými kroky město. Lidé se schovávali do svých domů. Noc se začala probouzet a tma pohltila naše město. Byl čas.

Šla jsem směrem k bráně. Když jsem byla pomalu u ní uviděla jsem Sama. Stál kousek před bránou. Neviděl mě , byl otočený zády. Chtěla jsem se k němu rozběhnout ale zarazila mě jedna věc. Přiběhla k Samovi menší blondýnka a položila mu roce na ramena . Něco mu šeplala do ucha. Slyšela jsem jak se Sam zasmál. Rvalo mi to uši. Sam se pak naklonil k Liss a něco jí řekl. Spolu odešli na další hlídku. Můj vztek přerušil něčí hlas zamnou. ,, Tak tady tě mám , Call. Můžeme ? " Když jsem se otočila byl to Kieran. Stál za mnou a z jeho úsměvu mě mrazilo v zádech. Nevěděla jsem o něm pomalu nic. Jeho magie a schopnosti byli pomalu až temné , děsivě temné. Podívala jsem se mu do očí a odvrátila jsem svůj pohled na dvě osoby přede mnou. ,, Měla by ses na něho vykašlat Call. " řekl Kieran. ,, Co si to řekl ? Mě na něm vůbec nezaleží." naštvaně jsem řekla. ,, Call co to tu sakra říkáš. Záleží ti na něm víc jak na komukoliv jiném. " pomyslela jsem si v hlavě. Kieran mi ale neodpověděl a šel směrem k bráně.

,,Jdeme ? " zeptal si Kieran. ,, Bohužel ano. " uraženě jsem odpověděla. ,, . Kieran se usmál a vytáhl mapu. ,, Tady je naše hlídka . " řekl a ukázal prstem na červeně vyznačené pole. Kývla jsem a rozběhla se do lesa. Kieran nebyl tak rychlí jako já a také zaostával. Nečekala jsem na něho. Proč bych taky měla.....

Když jsem doběhla na vyznačené místo na mapě porozhlídla jsem se po úkrytu. Dívala jsem se na jeden strom , když se za strome vynořil stín. ,,Sakra. " řekla jsem. Rychle jsem si nasadila masku a vytáhla meč k boji. ,, Si velice dobrá lovkyně . " řekl stín. Trochu mě vyděsilo že na mě mluví stín ale odpověď proč to tak je se ihned dostavila. Místo černého stínu tam stál Kieran. Nedokázala jsem si zvyknout že jeho magie spočívá ve stínu. Pohyboval se jako stín. Kieran pomalým krokem přišel ke mě. Ukázal na strom za mnou. Vylezli jsme na něho a rozhlíželi se po okolí. ,, Ehm , za ten dnešek se omlouvám ale bylo to nutné. " řekl Kieran. ,, Ty si jako myslíš že ti tohle někdy odpustím ?! Tak to se pleteš. Už aby by byl konec hlídky. Nemůžu tě vystát. " řekla jsem velice vážným hlasem. Netušila jsem jak na to Kieran zareaguje. Bylo to až moc troufalé. Pár minut bylo ticho když mě něco srazilo dolů ze stromu. Byla jsem vyděšená ale smířila jsem se z osudem který mě čeká když špatně spadnu.

Nestalo se tak. Něco mě chytlo. Zaječela jsem když jsem uviděla že mě drží stín. Chtěla jsem se dostat z náruči stínu ale během sekundy místo stínu stál Kieran a postavil mě na nohy. ,, Sakra Callo já ti chci jen pomoct. Bylo to nutné. Ty nevíš asi kdo je Sam zač !? " zařval na mě Kieran. Jeho hlas nebyl jako kohokoliv z nás. V jeho hlase byli slyšet dva různé hlasy. ,, A ty snad jo ?! Jak to může vědět člověk kterého neznám a který mě pronásledoval ať byla noc nebo den ?! Komu mám věřit ?! " zařvala jsem a začala mi vřít krev zlostí. ,, Chránil jsem tě ! " řekl Kieran. ,, Nevěřím ti ano slovo. " řekla jsem a šla hlouběji do lesa. ,, Kam to jdeš sakra ? " uslyšela jsem za sebou Kieranův hlas. ,, Na hlídku . Měl by ses vrátit od kama si přišel ! " řekla jsem. Byla jsem si jistá že Kieran je poslední člověk kterému bych měla věřit.

Uběhlo pár hodin a chodila jsem po lese sama. Nevadilo mi to , samotu mám nejraději. ,, Co to sakra mělo být. " pomyslela jsem si. ,, Začne mi říkat co mám dělat. Vzdát se Sama. "

Byla jsem plná zlosti a otázek na které nebyli odpovědi. ,, Co se to sakra děje ?! " řekla jsem potichu. ,, Já ti to řeknu lovkyně. Smrt se blíží. " řekl velice temný hlas za mnou. Cítila jsem jak někdo na moje záda dýchá velice teplý vzduch. Cítila jsem ve vzduchu pach smrti. Strnula jsem bolestí. Srdce mi začalo bít. Můj dech se zrychlil. Nebyla jsem na pochybách. Bylo to nejhorší stvoření. Byl to démon....
Málo který lovec porazil démona. Málo který dokázal přežít souboj s pekelným stvořením. Moje šance byli nulové. Když jsem se pomalu otočila na démona strnula jsem hrůzou. Démonovo tělo bylo plné hlubokých jizev po celém těle. Jeho mohutné červené tělo se chvělo touhou bojovat a zabíjet. Z jeho zad trčeli roztrhané netopýří křídla. V rukou držel dlouhý hořící meč. Jeho tvář byla pokryta výrůstky. Oči měl celé černé a na hlavě měl velké rohy. Usmíval se na mě , na svou oběť. ....

Ve stínu křídel - Kapitola č.2 - Vize

12. září 2014 v 11:10 | Kira |  Ve stínu křídel


,, Co tu děláš Samueli ? "řekl muž ve dveří. ,, To bych se měl ptát tebe otče. " řekl Samuel a prohlížel si otce od hlavy až k patě. Samuelovi neuniklo, že má otec pod levým okem krvavé škrábnutí. ,, Co se ti stalo ? " zeptal se Samuel. ,, Do toho ti nic není mladej. " řekl vášně jeho otec a zavřel dveře. ,, Kde je tvoje máma ? " zeptal se otec. ,, Viděl jsem za tvými zády křídla . Vysvětli mi to. " řekl Samuel a udělal krok zpět. ,, Kolik ti je Samueli ? " zeptal se vyděšeně jeho otec. ,, Skvěle. Ignoruješ mě celý život a budeš ignorovat nadále ! " zařval Samuel. Samuel zvedl zkoplou tašku ze země a vydal se do svého pokoje ,, Samueli...já.." ,, Vím otče , nemáš čas." řekl Samuel a zavřel dveře do pokoje.


Luis byl smutný, že právě tohle slyšel od svého syna. Sedl si na gauč a opřel si ruce o dlaně. ,, Promiň Samueli , je to pro tvoje bezpečí. " řekl potichu Luis a lehl si na gauč. Luis se díval do stropu a začal přemýšlet. ,, Jestli viděl mou pravou podstatu ,bude to jen a jen horší. " pomyslel si Luis. Jeho myšlenky se vypařili, když uslyšel kroky blížící se k němu. ,, Luisy ? " řekl jemný ženský hlas. ,, Neboj se Susan. To jsem jen já. " Susan si oddychla a šla si přisednou za Luisem. Pohladila ho po tváři a vylekala se . ,, Co se ti stalo ?! " ,, Nic to není , jen jsem se škrábl. " řekl Luis a chytl jí za ruce. Luis se na Susan usmál, ale během sekundy mu úsměv klesl . ,,Něco se děje ? " zeptala se Susan. ,, Ne ne , všechno je v pořádku. " usmál se Luis. ,, Zapomněl jsem tu jednu věc. Musím už vyrazit, ale neboj se, vrátím se brzo. " řekl a políbil Susan na čelo. ,, Budu čekat . " řekla Susan a z očí jí začali téct slzy. ,, Promiň mi to Susan. " řekl Luis a chtěl jí utřít slzy, ale Susan se rychle zvedla a řekla ,, Musím jít spát. " a odešla z místnosti.

,,Sakra. " řekl Luis a praštil do stolku stojícím před gaučem. Netrvalo dlouho a Luis vstal z gauče a zamířil do své pracovny. Rozsvítil si a otevřel šuplík ve svém pracovním stole. Bylo tam spousty papírů, ale Luis je nadzvednul a uviděl kožený pytlík. ,, Mám tě. " řekl a strčil si pytlík do kapsy. Luis odešel z místnosti a zamknul dveře. Musel si pospíšit dokud je venku tma. Když Luis stál před domem, podíval se na něj.

,, Je to pro vaše bezpečí. Odpuste mi to. " řekl Luis. Zavřel oči a představil si svá křídla. Zachvěl se a ze zad mu vyrostla velká černá péřová křídla. Na začátku se Luis ušklíbl bolestí, ale přešlo ho to. ,, Tohle mi chybělo. " řekl a roztáhl svá křídla a vzlétl nad dům. Chtěl se podívat na svého syna, ale v jeho pokoji se stále svítilo. Luis opatrně přiletěl blíž. Uviděl jak Samuel sedí na zemi a píše něco na kus papíru.

Luis si přát strávit se Samuelem více času, ale ten právě neměl. Pousmál se a nechal se obejmout křídly. Jeho celé tělo začalo svítit a následovala oslepující záře. Když světlo zhaslo po Luisovi nebyla ani stopa.

Samuel seděl na zemi ve svém pokoji. Byl plný zlosti na svého otce. ,, Proč zrovna já musím mít toho nejhoršího otce. " nadával Samuel a přitom psal slohovou práci do školy. , Až dodělám školu odstěhuju se. " Čím víc ale Samuel nadával na svůj život, tím víc si uvědomoval, že je vlastně má rád. Samuel dopisoval poslední větu. Oči se mu začali zavírat. Když se podíval na hodiny na svém nočním stolku byla 1hod. ráno. ,, No super za 5hod. vstávám. Ach jo. " povzdychl si Samuel a lehl si do postele. Zhasnul světlo na nočním stolku a přikryl se. ,, Doufám, že už nic nepřeruší mé spaní a .... " Samuel nedořekl ani větu a tvrdě usnul.

Samuel spal tvrdě , nedokázalo ho nic probudit. Jeho spaní se zdálo být v pořádku, ale v jeho hlavě probíhala největší noční můra jakou měl. Šel po ulici v nočních hodinách , všude kolem byla tma , nešlo vidět ani na krok a jediné co svítilo, byly pouliční lampy. Samuel kráčel podle světel dál a dál kupředu. Zastavil se pod jednou lampou a podíval se na ní , když se ale podíval před sebe byli ostatní zhaslé a všude byla černočerná tma. Něco se ve tmě pohnulo. ,, Sakra. Už zase ten sen. " řekl Samuel a snažil se ve tmě zaznamenat pohyb. Najednou do kruhu světla, které obklopovalo Samuela vstoupila temná postava. Byl to černý stín s křídly a v ruce mu plál ohnivý meč. Samuel ustoupil o jeden krok zpět, ale za postavou se objevovali další a další. Byli připraveni se vrhnout na Samuela. Stín se za chichotal a vyběhl na Samuela. Samuel se otočil ke stínu zády a rozběhl se , běžel tak rychle jak jen to šlo ale marně. Temné postavy ho doháněly. ,, Nechte mě ! " zařval na ně Samuel, ale temné postavy běželi kupředu. Najednou jedna z temných postav vzlétla a přistála přímo před Samuelem. Samuel udělal dva kroky zpět a díval se postavě do obličeje. Postava se znovu zachichotala a pod Samuelem se propadla zem. ,, Néééééé ! " zařval Samuel a padal do nekonečného černého prostoru.

Pip pip. Samuel si rychle sedl a těžce dýchal. Po jeho obličeji tekly kapky potu. Podíval se na noční stolek. Jeho budík pípal. Bylo 6hod. ráno. Nenáviděl tenhle zvuk, ale dneska byl nesmírně šťastný, že ho probral z noční můry. ,, Díky kámo. " řekl Samuel a vypnul pípající budík. Samuel pomalu vstal z postele a šel se rovnou obléknout.

Když otevřel skříň vysypalo se na něho polovina skříně. ,, Sakra." řekl a prohrábl si rukou své černé vlasy. ,, No. Pak se to uklidí. " řekl a pousmál se. Samuel zvedl ze země oblečení a hodil ho na postel , ze skříně si vzal tmavě modrou košili a černé rifle. Oblékl si je a šel do koupelny. Podíval se do zrcadla a řekl ,, Hmm. Pořád stejně hrozný. " a upravil si vlasy rukou. ,, Ještě že nejsem holka. " řekl a vzal kartáček na zuby.

Samuel vyšel z koupelny. Šel do kuchyně aby si udělat svačinu do školy. Chtěl jít se už podívat do ledničky, když uviděl na stole sáček s chlebem a na něm byl papírek. Byl tam napsaný vzkaz. ,, Tady máš svačinu. Měla jsem ráno víc času. Máma. " ,, No nic. Aspoň mám čas se ještě natáhnout na gauč." Samuel se podíval na kalendář ,který visel u dveří. Dnešní datum bylo pod trhlé červeně. ,, Cože ?! Dneska mám narozeniny." Samuel se díval nevěřícně na kalendář. ,, Jak jsem mohl zapomenout. Vážně poslední dobou ztrácím pojem o čase." Dnes mu bylo 18let.Když ale šel z kuchyně začala mu třeštit hlava bolestí. ,, Aaaa. Strašně to bolí ! " zařval Samuel bolestí a svalil se na zem. Ležel skrčený na zemi a rukama se držel za hlavu. Cítil jak mu pulsuje celá hlava. Samuel ležel a řval na celé kolo bolestí. Bolest byla tak nesnesitelná že upadl do bezvědomí.

Když se probral byl stále omámen strašlivou bolestí ,, Co to mělo být ?! Co se to vůbec stalo." Samuel se pomalu zvednu ze země a opřel se rukou o zeď. Nadechnul se a pustil se zdi. Když se podíval na hodiny ,které vyseli na zdi bylo 7:50hod. ,, Jsem v háji. " řekl Samuel a rychle vzal tašku a vyběhnul z domu. Běžel co nejrychleji mohl.

Měl štěstí ,stihl to jen tak tak. Ještě nezvonilo na hodinu a tak se Samuel rozhodnul, že si ještě rychle skočí na záchod , který byl kousek od kabinetu slečny Jonesové. Když šel Samuel po chodbě zahlédnul stát u kabinetu dívku. Měla dlouhé a husté červené vlasy. Mohla být věkově stejně jako on, ale když se na ní zadíval pořádně, začala mu znovu třeštit hlava strašlivou bolestí. Opřel se na chodbě o zeď a držel si jednou rukou hlavu. Podíval se jedním okem po dívce, ale místo ní tam stála dívka s bledou pletí, měla červené značky po těle. Na hlavě měla rohy a její oči svítili modrou barvou. Dívka se na něho podívala a švihla svým ocasem , který jí na konci hořel a šla k němu.

Samuela bolest nepřestávala a sednul si na kachličky, které byly na chodbě. Skrčil se bolestí a držel se za hlavu. Bolest okamžitě ustoupila, když se ho někdo dotkl. ,, Si v pořádku ? " ozval se sladký dívčí hlas. Samuel zvednul hlavu a díval se na dívku zmateně. ,, Dobré. Už je to v pohodě. " řekl Samuel a díval se na dívku se zelenýma očima a červenými vlasy. Dívka se na něho usmála. ,, Slečno Smithová ! " ozvalo se z kabinetu slečny Jonesové. Dívka vstala a vstoupila do kabinetu. Samuel se nevěřícně díval. ,, Co to sakra mělo znamenat ?! Zešílel jsem ?! " pomyslel si Samuel. Samuelovo přemýšlení přerušilo zvonění na hodinu. Vstal a rozběhl se do třídy.

Nemusel ani tak pospíchat, když viděl že v kabinetě má rušno. Sednul si do své lavice. Od nastoupení do školy seděl celé roky sám, nestěžoval si , měl to tak rád. ,, Než ta čarodějnice dojde, mohl bych si na chvíli odpočinout." pomyslel si Samuel a položil ruce a hlavu na lavici.

,,Bude tady ticho a pořádek ! " zařval velice vysoký hlas ve třídě. Samuel se rychle narovnal když zjistil že slečna Jonesová stojí ve dveří. ,, Vstaňte ! " zařvala slečna Jonesová a třída povstala. ,, Sednout ! " řekla a třída poslechla jako pes svého pána. ,, Takže třído mám pro vás dobrou zprávu. " řekla a stoupla si před tabuli. ,, Takže špatná zpráva. " pomyslel si Samuel a otráveně sledoval paní Jonesovou. ,, Chtěla bych vám představit novou studentku. Prosím slečno Smithová , vstupte! " Když se Samuel podíval směrem ke dveřím stála tam dívka s červenými vlasy a zelenými oči. Zatřeštila ho hlava a měl vizi jako předtím. Démonské stvoření stálo místo ní. Když Samuel zase zavřel a otevřel oči stála tam zas ta stejná lidská dívka. Bolest v hlavě se utišila.

,, Tak slečno Smithová , představte se třídě. " řekla slečna Jonesová. Zářila radostí, že má ve třídě studentku s nadprůměrnými výsledky. Sedla si za učitelský stůl a pozorovala dívku. Dívka kývla a stoupla si před tabuli. ,,Jmenuji se Amanda Smithová a budu s vámi ve třídě až do konce studia. ".........