Bez temnoty. Není úsvitu. A bez světla. Není života.

Kiseki no retards: Kapitola č.2

23. srpna 2014 v 18:27 | Free a Frost |  Kiseki no retards

............ Další den ráno .................
Budík zazvonil a Daiki se z velkým zívnutím a mručením zvedl z postele. Hned co Daiki vstal tak vykopl dveře svého mladšího bratra.
,,Hej prcku! Je čas jít do školy.." řekl Daiki znuděně jako každé ráno. Jeho bratr měl na hlavě doslovné ptačí hnízdo. Daiki se oháněl v kuchyni a dělal nějaké kouzla. Jeho bratr měl žaludek lepší, než lochneská příšera a tak dokázal zvládnout cokoli co mu Daiki ukuchtil. Ano Daiki byl ten typ kluka, kterého by chtěla téměř každá dívka. Bohužel jeho postoj k většině věcí zabíjel jakoukoliv šanci na úspěch. Daikiho bratr se jmenoval Tony.
,,Tony jdi se převléct až dojíš." Řekl Daiki a vyšel po schodech nahoru a pak do svého pokoje. Daiki se oblékl a sešel ze schodů. Tony již byl taky dole nachystaný a čekal na svého opozdilého bratra.
,,Proč ti to tak trvá pořád ?" stěžoval si Tony, ale Daiki si pomocí šťouchance obnovil respekt.
,,Nestěžuj si pořád a radši cupitej do školy." řekl Daiki.
,,Sám?" řekl Tony udiveně. No ano sakra. Vždyť Tonymu bylo asi jenom 7 let. Daiki udělal Facepalm ( Jednoduše řečeno. Prostě se plesknul do čela).
,,No tak fajn. Půjdu kousek s tebou." Řekl Daiki a sebral klíče od baráku. ,,Doufám že máš taky svoje klíče" Tony přikývl. Po cestě se Daiki díval na stromy a jejich listy. Nečekaně byly všechny zelené. Ale i tak ho to bavilo jen tak čumět na nic zvláštního. Jeho bratr si pozpěvoval nějakou písničku. Najednou Daiki do někoho vrazil ramenem.
,,Sorry." řekl a jenom rychle s otočil aniž by viděl obličej. Jediné co věděl že to byla dívka. Jakmile byl Tony blízko od školy tak Daiki se rozloučil s Tonym se slovy: ,,Ty jdeš tam tím směrem a já jdu támhle ok ? A jo. Po škole se nikde nezdržuj. Pokud to nebude s kámošema. A taky dneska příjdu později." A Tony mu zamával.
Daiki došel ke školní bráně. Ano školní vzduch vždy voněl jinak. Ale nemohl si zvyknout na to, že sem musí chodit každé ráno a ještě k tomu spát tak málo. Když prošel bránou tak se nesl ke hlavnímu vchodu. Procházel chodbou a nevšímal si ničeho kolem sebe. Ani když prošel kolem holek, které si kryly stydlivě úsměv a říkaly si jak je pohledný, ale líný. Když vešel do třídy, tak všichni z té části lidí, kteří byly nejhůře na pochopení už seděly. Byla tady Yuno. Yaoistka ( Jednoduše. Je to ženská, která ráda čte příběhy týkající se vztahů mezi dvěma muži) s hnědými vlasy. Daikimu bylo jedno jaký kdo byl. Dokonce si jednou přečetl Yaoi mangu ( Yaoi = vztah mezi dvěma muži), ale každou věc, která se zdála pro Yaoisty něčím suprovým tak Daiki jenom zvednul obočí. Pak tu byl Akashi. Tenhle člověk věděl snad všecko. Akashi byl favorit ve všech soutěžích na matiku a bůh ví na co všechno a měl rudé vlasy. Poté člověk který byl snad nejméně oblíbený. Mikoto A.K.A. ,,Třídní kurva".
,,Bože to zase bude den." řekl Daiki potichu.
,,Daiki já tě slyšel !" řekl Akashi.
,,Jak mě kurva můžeš slyšet z přední lavice, když sedím v zadu a ještě k tomu šeptám?!" řekl Daiki.
,,Protože svůj sluch trénuju na rozdíl od tebe ty opice." řekl Akashi.
,,Lidi co blbnete?" řekla poslední osoba která potřebuje představit. Anime profík Ryota.
,,Ta koní hříva vytažená z řiti mamuta mě slyší přes celou třídu." řekl Daiki.
,,Cože?! Koní hříva?! Jen počkej ty zasranej zmetku!" zařval Akashi a vrhl se na Daikiho s kružítkem. Daiki držel ruku Akashi na uzdě a vypadal to jako když James bond se snaží zneškodnit zabijáka, který ho napadl. Ryota mávl rukou se slovy: ,,Na ty idioty kašlu." a prohodil svýma obarvenýma vlasama na blond. A šel si vyměňovat anime a mangu. Mezitím Mikoto si točila pramínky vlasů a olizovala svůj prst když se dívala na souboj Akashiho a Daikiho…..

Kiritogu POV: Ráno
Kiritogu se probudil se svým nastaveným budíkem. Vyspal se velmi dobře a z postele vyskočil jako pírko. Otevřel okno a zhluboka se nadechnul ranního, čerstvého vzduchu a všiml si jak paprsky slunce prochází skrze koruny stromů. Kiritogu se pak odebral do koupelny aby opláchnul svůj obličej. Pak se střetnul se sestrou Miki v kuchyni, kde si dělala svačinu. Kiritogu si sednul ke stolu, kde už byly nějaké suroviny rozdělané. Něco z toho vytvořil a začal to pojídat. Miki pak rychle popadla tašku. ,, Hmmm ty už jdeš." řekl Kiritogu s poloplnou pusou. ,, Jo musím jít. Mám školu dál než ty a hodně štěstí v nové škole." Řekla Miki s úsměvem ve tváři a otevřela hlavní dveře. ,, Čus Miki a nezapomeň až půjdeš zpátky koupit nějakou dezinfekci, nebo něco co ničí plísně. Už mě začíná štvát ta plíseň v koupelně z té vlhkosti." Řekl Kiritogu. ,, Jo nezapomenu." řekla Miki a hlavní dveře se zabouchly. Kiritogu dojedl a podíval se na hodiny. ,, No mám ještě pár minut." řekl Kiritogu a šel si vyčistit zuby. Pak se oblékl. Oblékl si uniformu školy, kterou dostal. ,, Jo. Nevypadá to nejhůř." řekl si povzbudivě Kiritogu. Pak si obul boty a zamknul za sebou dveře. ,, Ohhhhh zapomněl jsem batoh." řekl si Kiritogu a odemkl dveře a vběhnul dovnitř pro batoh. Pak tedy zamknul dveře a vydal se na cestu do nové školy. Kráčel po kraji chodníku a svůj pohled vrhal na oblohu. Byla jasná a slunce pěkně zářilo. Sem tam zavál vítr, který jemně pohnul s listy stromů. Po nějaké době zahlédl bránu do školy. Dovnitř školy kráčeli žáci a žákyně starších tak nových ročníků.

,, Ahhhhhh školní ovzduší. Tady je ale jiné, než na mé bývalé škole." řekl Kiritogu a prošel bránou. V prostorech byly většinou skupinky kluku nebo holek, které se bavily mezi sebou a sem tam Kiritogu zahlédl nějakou krásnější dívku. Kiritogu vešel do budovy školy a šel hledat ředitelnu. Tu našel snadno. Ředitel ho přivítal a podal mu klíče od jeho skříňky a řekl mu do jaké má jít třídy. ,, Přeji vám hodně úspěchu u nás." řekl ředitel a podal Kiritogovi ruku. Kiritogu si s ním potřásl. ,, Ale. Snad to nebude tak zlé." pousmál se Kiritogu. ,, Jo a ještě něco. Četl jsem si váš spis a vy jste prý nejlepší obránce v basketbalu. Tak doufám, že budete tady hrát taky za naši školu ?" zeptal se ředitel, ale Kiritogu na to hle neodpověděl a vykročil z ředitelny pryč směrem ke své skříňce. ,, Kiritogu budete teda hrát ?" zvolal ještě ředitel přes chodbu, ale Kiritogu i tak neodpověděl a šel dál. Když došel ke své skříňce tak si všiml jména skříňky, která byla vedle jeho. ,, Daiki. Hmmm …. To bude určitě nějaký šprtolín." pomyslel si Kiritogu a zavřel svoji skříň. Cestou potkal nějaké studentky, které se často za ním ohlédky aby si prohlídly nováčka. Kiritogu spatřil číslo své třídy a jak se blížil tak se zvětšoval hluk. Když vešel do dvéří tak spatřil dva chlápky jak se mlátí na lavici. Pak nějaká dívka, která si olizovala prst, když je sledovala jak se perou a nějakého týpka co tam máchal s manga časopisem. Po chvíli si všimli Kiritoga a přestali ve svých činnostech …………….
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aly Aly | Web | 23. srpna 2014 v 20:28 | Reagovat

Je to dobře napsané, jako všechny povídky na tomto blogu. ;)

2 Free Free | Web | 23. srpna 2014 v 20:50 | Reagovat

[1]: Ohhh vážně ? Tak to ti děkuji i jménem Frosta a Kiry :-)

3 Frost Frost | Web | 23. srpna 2014 v 21:10 | Reagovat

[1]: Já tě miluju tajemný poutníku :D. Takové uznání jsem nikdy nečekal. Dík :D

4 Miti Miti | E-mail | Web | 23. srpna 2014 v 21:19 | Reagovat

Je to úžasný! Je to bezvadně propletené. :-) Kiritogu a Daiki spolu budou chodit do třídy? Myslela jsem, že Daiki je stejně starý jako Miki, no nic, je to super! :D

5 Free Free | Web | 24. srpna 2014 v 1:28 | Reagovat

[4]: Ano budou :D. Ne ne, ale nejsou od sebe věkově rozdílní asi tak jenom rok :-) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama