Bez temnoty. Není úsvitu. A bez světla. Není života.

Čtyři království část první: Kapitola č.6 : Bílí rytíř

30. srpna 2014 v 19:42 | Free |  Čtyři království: část první
Komentář: Tak zde je další kapitola pokračování dobrodružství Markuse a Tobiase. Markus musí najít někoho, kdo mu pomůže, ale nebudu vás napínat a doufám, že se vám bude další kapitola líbit Usmívající se.


Kapitola šestá: Bílí rytíř

Markus šel hlavním městem a bylo velmi rušno. Všude bylo hodně lidí od obyčejných lidí po vojáky a kněží. Všude po cestách jeli koně, vozy a kočáry. Markus se prodíral přes davy lidí, což ho nebavilo a tak šel po prostřed cesty. Markus nevěděl, kde hledat lékaře a tak se začal ptát lidí. Většina lidí ho pokaždé posílala jinde. Markus byl naštvaný. Pak uslyšel jak po cestě jde hodně koní. Markus vběhl před ně a když se pořádně podíval tak to byly rytíři.
,, Uhni nám." řekl chlap na koni, který byl nejblíže u Markuse.
,, Neuhnu dokud mi neřeknete. Kde je lékař, nebo nějaký léčitelský čaroděj ?" řekl Markus.
,, Řekl jsem uhni !" zakřičel chlap a vyndal si bič a pak s ním máchl po Markusovy. Markus uhnul a rukou mu chytl bič a pak za něj zatáhl a chlapa z hodil s koně.
,, Jak si dovoluješ !" zakřičel chlap a rozeběhl se na Markuse s mečem. Markus měl neblíže u sebe ohnibý meč a tak ho vytáhl. Chlap se zastavil a díval se na Markuse.
,, Kdo že potřebuje vyléčit ?" ozvalo se z řad koní. Pak z řad koní vylezl jeden bílí kůň a na něm byl muž v čistě bílé zboji i s helmou, přes kterou mu nešlo vidět do obličeje.
,, Tady můj kámoš Tobias." řekl Markus a zíral na bílého rytíře.
,, Dobře. Polož ho na zem." řekl bílí rytíř a sesedl z bílého koně.
,, Pane tohle.." řekl chlap.
,, Ticho." řekl s klidem bílí rytíř. Markus zasunul svůj ohnivý meč a položil Tobiase na zem. Bílí rytíř přišel k Tobiasovi a vytasil svůj meč, který pěkně zářil a Markus cítil, že jde z něj příjemné teplo. Bílí ritíř dal svůj meč tak aby se špice meče dotýkala Tobiase. Pak se meč rozzářil více a pak ta záře přešla z meče na Tobiase. Markus to s údivem pozoroval, tak jako občané města. Pak záře přestala a bílí rytíř schoval svůj meč. Tobias se probudil a cítil se skvěle. Tobias se postavil na tož ho Markus začal objímat.. Tobias se divil a díval se na bílého rytíře.
,, No. Kdyby jste měli čas si popovídat tak se za mnou stavte." řekl bílí rytíř a ukázal na část hradu a pak opět nasedl na koně. Tobias a Markus poodstoupili a dívaly se jak vojáci projíždí.
,, Ten bílí rytíř má určitě meč života." řekl potichu Markus.
,, A nebo světla." řekl Tobias.
,, Každopádně mám hlad a potřebuju se trochu prospat." řekl Markus.
,, No. Souhlasím s tebou." řekl Tobias. Oba tedy vyrazily do nejbližšího hostince, kde si pronajali pokoj na jednu noc a objednali si nějaké to jídlo. Markus s Tobiasem jedli jakoby nejedli celou věčnost. Poté se Markus šel vyspat, ale bylo odpoledne a Tobiasovi se spát nechtělo a tak pobýval v hospodě a popíjel místní pivo. Po nějaké době měl Tobias dost a tak se šel projít po městě. Město bylo hodně velké a Tobias nevěděl kam jít a tak šel různě. Pak ho, ale upoutal místní klášter. Tobiasovi to nedalo a šel se na něj podívat zblízka. Netrvalo dlouho a Tobias dorazil ke klášteru. Byl obrovský a úchvatný. Tobiasovi to nedalo a musel se podívat dovnitř. Vevnitř vypadal ještě lépe. Byl celý vyzdobený všelijakými kresbami a latinskými nápisy a slogany. Tobias se podíval dopředu ke kapli. U kaple stál jeden zahalený mnich a vedle něj dobře urostlá žena ve stříbrné zbroji s latinskými znaky a bílým pláštěm. V opasku měla meč a na krku kříž. Měla delší blond vlasy a modré oči a mluvila s tím mnichem, ale hlavně mluvil ten mnich. Tobias neslyšel co si šeptali, ale zíral po té blonďaté ženě. Oba si Tobiase po chvíli všimli a poté odešli do jiných komnat. Tobias to mrzelo a tak se kochal dál krásou kláštera. Tobias tam byl celé odpoledne a vyšel až při pomalu zapadajícím slunci. Tobias byl už celkem ospalý a šel zpátky do hostince. Tobias o chvíli později dorazil do hostince a začal šlapat schody do druhého patra, kde měli pokoj. Když Tobias vešel do jejich pokoje tak Markus spal. Tobias si lehnul do postele a o chvíli později usnul….

….Další den….
Když se Tobias probudil tak Markus na pokoji nebyl. Tobias tedy vyšel s pokoje a šel dolů, kde viděl Markuse jak snídá. Tobias si přisedl k Markusovy a začal jíst s ním.
,, Tobiasi ? Půjdeme za tím bílím rytířem ?" zeptal se Markus s plnou pusou. Tobias polkl sousto. ,, No. Proč ne. Půjdeme za ním." řekl Tobias. Markus s Tobiasem posnídaly a zaplatily hostinskému. Poté se sbalili věci a vydali se na to místo, které jim ukázal bílí rytíř. Venku krásně svítilo slunce a na nebi nebyl ani mráček. Bulo hodně rušno a díky tomu Markus a Tobias nemohly jít nějak rychle. Markus a Tobias dorazily až po delší době k hradu a k jeho bráně. U brány stály dvě stráže s halapartnami.
,, Stát !" řekl jeden strážný.
,, Proč ? My jdeme za bílím rytířem." řekl Markus.
,, No to určitě." řekl druhý strážný.
,, Je to pravda." řekl Tobias.
,, Ano to je." ozvalo se za Tobiasem a Markusem. Markus a Tobias se otočili. Byl to bílí rytíř s helmou na bílém koni.
,, Pardon pane." řekl strážný.
,, V pořádku." řekl bílí rytíř a sesedl s koně.
,, Pojďte za mnou." řekl bílí rytíř. Markus a Tobias šly za ním.
,, Sluho. Odveď je do mých komnat. Počkejte tam na mě. Já jen odvedu koně." řekl bílí rytíř.
,, Ano pane. Jak si přejete. Pojďte za mnou pánové." řekl sluha. Markus a Tobias šly za sluhou. Procházeli mnoha chodbami a místnostmi. Nakonec je sluha dovedl do místnosti, která byla oproti ostatním místnostem méně vyzdobená, ale i tak byla pěkná.
,, Tak jsme tady pánové. Tady počkejte." řekl sluha a odešel.
,, Hmmm. Pěkné co ?" řekl Markus.
,, Jo. Je to tu pěkné." řekl Tobias. Pak do místnosti vešel bílí rytíř bez helmy. Měl krátké černé vlasy a zelené oči a dle vzhledu obličeje vypadal, že měl kolem třiceti let.
,, No posaďte se." řekl Bílí rytíř a Markus a Tobias si sedly do křesla. Bílí rytíř si sedl naproti nim za stolem.
,, Můj pane budete si přát ještě něco ?" zeptal se sluha.
,, Ano. Doneste nám červené víno." řekl bílí rytíř.
,, Jistě pane." řekl sluha a odešel.
,, Takže. Už jenom jak jsem vás uviděl mi bylo jasné, že nejste jen obyčejní pocestní. Kdo jste a co tu děláte ?" zeptal se bílí rytíř.
,, Tak já jsem Markus a tohle je můj kámoš Tobias a přišli jsme sem hledat novou cestu." řekl Markus.
,, Novou cestu ?" divil se bílí rytíř.
,, Ano, protože nám zničili domov bandité a tak jsme přišli sem." řekl Markus.
,, Ale nemáš normální meč, že ano. Můžeš mi ho ukázat." řekl bílí rytíř. Markus vysunul svůj ohnivý meč.
,, Ano. Legendární ohnivý meč a ty Tobiasi ? Ty máš taky něco." řekl bílí rytíř.
,, Ano. Já mám meč ledu." řekl Tobias a vytasil svůj ledový meč.
,, Kde jste je vůbec vzali ?" zeptal se bílí rytíř.
,, Já jsem ho našel v jeskyni." řekl Tobias.
,, Já jsem ho vzal mrtvému vůdci banditů." řekl Markus.
,, Hmmm. Povězte mi celý váš příběh." řekl bílí rytíř. Markus a Tobia mu řekli všechno co zažily během cesty sem a při tom popíjely červené víno.
,, Zajímavé." řekl bílí rytíř, když mu už všechno řekli.
,, Pane. Jestli se vás mohu zeptat. Kdo jste ?" zeptal se Markus.
,, Já jsem vrchní generál našeho krále a jmenuji se Gabriel, ale cizí mi říkají Bílí rytíř." řekl Gabriel.
,, A vy nemáme normální meč že ?" zeptal se Tobias.
,, Ne. Nemám normální meč. Já mám legendární meč života." řekl Gabriel a vytasil meč, ze kterého pulzovala zářící nazelenalá energie. ,, Tento meč může dát komukoliv život při dotyku, ale jeho síla nevrátí k životu ty, kteří umřou na stáří, nebo pokud byla jejich duše prokletá. Už kolikrát za mnou chodily lidi ať jim oživím blízké, že je chcou zpátky a když jsem jim to vysvětlil tak většina lidí začalo brečet. Bylo mi jich líto. Každopádně má tento meč obrovskou sílu." řekl Gabriel a dotkl se mečem uschlé květiny, kterou měl na stole. Po dotyku květina opět zezelenala a rozkvetla.
,, A nemáte s tím nějaké problémy. Jako díky tomu meči ?" zeptal se Markus.
,, No akorát s kněžíma a s inkvizitorama. Namlouvají mi, že když mám takové jméno a meč života. Tak že to je důvod abych šel k nim no směšné. Já na ty jejich hovadiny nevěřím." řekl Gabriel.
,, A nevíte náhodou kdo je taková ta ženská ve stříbrné popsané zboji a bílím pláštěm, blonďatými vlasy a s modrýma očima ?" zeptal se Tobias a Markus se na něj divně podíval.
,, Heh. Ta je jedna z hlavních velitelů inkvizice a myslím, že se jmenuje Hana a ona jedna s těch kteří mě furt otravují ať se k nim přidám a mimochodem. Ona má taky legendární meč. Meč světla." řekl Gabriel. Tobias se tomu divil a Markus nemohl uvěřit, že se teď před chvílí zeptal na ženskou.
,, No každopádně se mi líbíte. A tak vám navrhuji aby jste pracovali pod mým velením jako mí vrchní kapitáni. Protože už delší domu žádné nemám. Co vy na to ?" řekl Gabriel a usmál se.
,, To beru." řekl Markus.
,, Dobře. Taky to beru, ale problém je, že my nemáme dům." řekl Tobias.
,, Tohle neřešte. Tím, že budete mí vrchní kapitánové tak budete bydlet tady v hradu." řekl Gabriel a zasmál se.
,, Super, ale ještě mám jeden dotas. Co se stalo s těmi předchozími ?." řekl Markus vážně.
,, Co by. Umřeli, ale v pekelném ohni. Je mi jich líto. Byli to dobří válečnící." řekl celkem smutně Gabriel. Pak někdo vešel do místnosti a když se podívaly kdo to je tak to byla Hana.
,, Gabrieli máme jít ke králi !" řekla Hana.
,, No to se zrovna hodí. Zrovna vás ohlásím." řekl Gabriel a vstal ze křesla. Tobias se díval na Hanu a připadala mu hezčí, než před tím i když měla na sobě to samé. Markus mezitím dopil svoji sklenku vína.
,, Sluho. Zaveď Markuse a Tobiase do jejich nových pokojů." řekl Gabriel a společně s Hanou odešli z místnosti.
,, Ano. Pane. Pojďte za mnou pánové." řekl sluha a Markus s Tobiasem vstali a šly za ním. Dovedl je k jedním větším dveřím.
,, Toto je váš pokoj. No tady máte klíče. Zatím naschle." řekl sluha. Markus otevřel dveře a místností tam bylo několik. Byl tam jeden velký obývací pokoj a velký balkon. Dvě šatny. Dvě ložnice s manželskýma postelama a dvě koupelny. Každá místnost byla jako nově vyčištěná a překrásně vyzdobená. Markus s Tobiasem na to koukali s otevřenou pusou.
,, To není pokoj, ale vila." řekl Tobias.
,, Na co dvě manželské postele. To tady ti předchozí vrchní kapitáni bydleli s rodinami, nebo co ?" divil se Markus.
,, Nemáš to jedno. Teď je tohle všechno naše." radoval se Tobias.
,, Jen abychom toho brzy nelitovali." řekl Markus. Oba se rychle uvelebili a protože mluvili s Gabrielem skoro celý den tak šli rovnou spát do svých nových postelí……..
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aly Aly | Web | 30. srpna 2014 v 21:32 | Reagovat

Krásné, báječné, nemám, co dodat. Už ten název mě uchvátil. :D :)

2 Miti Miti | E-mail | Web | 30. srpna 2014 v 21:43 | Reagovat

To je bezvadný! :D Ale ten Gabriel mi připadá podezřelý. Sice nevím proč, asi, protože, že je až podezřele hodný :D Každopádnė takové bydlení, jako mají teď Markus s Tobiasem, bych brala :3 :D

3 Free Free | E-mail | Web | 30. srpna 2014 v 22:09 | Reagovat

[1]: Děkuji. To jsem nečekal, že tohle tak někoho dostane :D :-)

[2]: Děkuji :D. No uvidíš. Gabriel bude hrát celkem velkou roli v jejich příběhu :D Ano bejvák mají dobrý, ale řeknu ti tohle. Zas tak si ho moc neužijí :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama