Bez temnoty. Není úsvitu. A bez světla. Není života.

Srpen 2014

Temné dny - Kapitola č.4 - Příchod Kierana

31. srpna 2014 v 1:46 | Kira |  Temné dny

Když jsem se probudila byla jsem pořád nesvá. Pomalu jsem si přála zemřít. Z žíralo mě to uvnitř. ,, Callo prober se , nesmí to na tobě nikdo poznat ani Sam. " pomyslela jsem si a při tom jsem si uvědomila co je dneska za den. Mám jít se Samem na to rande. Stalo se něco mezi nima ? Políbil jí ? Líbí se mu ? Mé myšlenky okamžitě nabraly jiný směr. Nevím jestli to byl ten správný směr, ale pomyšlení na temnou postavu mě ničila a přiváděla do rozpaků.

(mezitím v temné uličce)

,,Jak ses teda rozhodl , můj pán je po vašem minulém rozhovoru nedočkavý a touží po tvé spolupráci ? " řekl temný skřípavý hlas ,, Nemůžu odejít ,nesplnil jsem to co potřebuji. " řekla temná postava. ,, Takže nepřijímáš nabídku ? " zeptal se stín. ,,Zmiz mi z očí !! " řekla temná postava. ,, Chech, ty stejně jednou dojdeš , budeš až moc hladový po síle, temné síle " ..........


Hodiny utíkaly a já se začala chystat na setkání se Samem. ,, Callo máš tu návštěvu ! " ozvalo se z chodby. Podívala jsem se naposledy do zrcadla a šla k hlavním dveřím. Když jsem je otevřela, stál tam on , Sam. Když mě uviděl širokým úsměvem se usmál a řekl ,, Připravena na procházku hřbitovem ? " řekl Sam vážně. ,, Cože , já myslela rande a né jít vykopávat mrtvé ?! " řekla jsem. Bylo ticho , nikdo nic neřekl až se Sam začal neovladatelně smát. ,, Call , neboj se , mám pro tebe překvapení. " řekl Sam a natáhl ruku směrem ke mě abych za ním šla. Když jsem k němu přišla tak mě chytnul za ruku a vedl mě. Když jsme šli ale kolem hřbitova a Sam mě vedl k bráně , znejistila jsem. ,, To jako vážně Same ? " zeptala jsem se naštvaně ,, Vážně nechceš Call ? " řekl Sam a pousmál se. Neodpověděla jsem, jen jsem hlavou hodila uraženě do strany. ,, Notak nebuď tak vážná , to ti nesluší, ale tady by se ti to tak moc líbilo , škoda no . " ušklíbl se a šli jsme po cestičce dál až jsme došli do nedaleké restaurace. Sedli jsme si na venkovní posezení. Bylo krásné odpoledne. Zadívala jsem se na oblohu , byla krásně modrá. ,, Sluší ti to Call . " řekl Sam a když jsem se na něj podívala, byl tak neodolatelný. Ten jeho usměv.....

V jeho přítomnosti mi bylo až moc dobře , byla bych sním každou minutu svého života, bohužel jsem musela ještě jít za Ezekelem. Byla jsem velice netrpělivá jestli řekne něco o Liss, ale za celou dobu ani o ní neřekl ani slovo. Trochu mě to zneklidňovalo . ,, Same velice se omlouvám ale musím už jít , děkuji za pěkný den ale...." už jsem se zvedala ale Sam mě chytl za ruku a pomalu si mě přitáhl k sobě. Chytl mě do náruči a přitiskl k sobě. Když jsem se mu podívala do očí, tak se ke mě pomalu nakláněl. Přitáhl si moji hlavu a pomalu mě políbil , ale mé tělo chtělo víc a z jednoho krásného polibku jsme se začali líbat. Měla jsem motýli v břiše a celé mé tělo se chvělo. Chytla jsem ho kolem krku a ucítila jsem, jak mi jednou rukou sjel po zádech a pokračoval stále níž. Líbání sním bylo neskutečně krásné, ale když jsem na chvíli pootevřela oči byla tam , stála pár metrů za Samovými zády , ta temná postava. Okamžitě jsem se odtrhla od Sama a chtěla se vymanit z jeho náruči. Postava zmizela. ,, Call co jsem udělal špatně ? " řekl vylekaný Sam , mlčela jsem a byla v šoku co stála pár metrů ode mně. ,, Call ? Omlouvám se už se to nestane . " řekl smutně Sam , otočil se a pomalým krokem odcházel. Probrala jsem se. ,, Same , počkej ! " ale bylo pozdě , Sam už byl pryč.

Byla jsem na sebe naštvaná. Stalo se vám že jste někdy brečeli z toho jak jste naštvaní. Mě ano. Proklínala jsem se , nenáviděla se. Mé emoce se nadali popsat a to všechno kvůli té tajemné postavě. Sedla jsem si na zem k nedaleké zídce a opřela se o ní. Hlavu jsem dala ke kolenům a brečela jsem. Nevím jak to dlouho mohlo trvat, ale sváděla jsem vnitřní boj sama se sebou. Někdo kolem procházel a zastavil se u mě. ,, Call to si ty ? " ozvalo se. V jednu chvíli jsem myslela že to byl Sam, ale tohle byl ženský hlas , ale bylo zvláštní že nikdo mi tak neříká kromě Sama. Když jsem se podívala byla to modrooká blondýnka , Liss. Utřela jsem si slzy a pomalu jsem vstávala ze země. ,, Co se ti stalo ? Ty brečíš ? " zeptala se . ,, Ne , nebrečela jsem a nic mi není. " řekla jsem vážně. ,, To kvůli Samovi ? " zeptala se. Moje krev mi začala vřít zlostí. ,, Dotkneš se ho Liss a zlomím ti ruce . " usmála jsem se a nechala jsem jí tam stát.

Moje jedna polovina byla šťastná, ale ta druhá byla na dně. ,,Je zvláštní jak se vám život mění každou sekundu. " pomyslela jsem si. Šla jsem po městě směrem k hlavní budově , čekala mě schůze s velitelem naší skupiny. Snažila jsem se nějak rozptýlit , ale pokaždé když jsem se zamyslela nad něčím pěkným byl tam Sam. Bylo mi na nic, tak jsem si řekla ,, Neboj se Call on tě přece milu..... " . Zastavila jsem se nad slovem a začala být na pochybách. ,, Jak tohle Call můžeš vědět , nikdy ti to neřekl. ".....nemůžu.

Když jsem došla k hlavní budově tak jsem se podívala za sebe , naštěstí tam nikdo nebyl , ale já začala být na pochybách. ,, Co když to byl jen pouhý přelud v mé mysli ? Asi blázním. Ale co byl v tom případě byl můj boj s temnou postavou. " nedokázala jsem si odpovědět. Dveře se začali otevírat , vešla jsem. ,, Tady jste slečno Callo , místnost číslo 28 . " řekla žena za stolem. ,, Děkuji . " řekla jsem a vydala se směrem ke schodům. Když jsem šla po schodech nahoru tak se mi v hlavě zmítaly různé druhy omluv proč jdu pozdě. U dveří jsem se nadechla a zaklepala. ,, Dále ! " ozval se Ezekelův hlas. Vstoupila jsem. ,, Dobrý den pane , chtěla bych vám to vše vysvět...." nedořekla jsem ani větu když mě Ezekel přerušil. ,, Neboj se Callo , už tu na tebe čekáme . " ,, Počkat , kdo ? " zneklidnila jsem . ,, No my . Kierane ! Vstup ! "

Srdce se mi zastavilo a cítila jsem touhu zabíjet. Byl to on , tajemná postava která mě pronásleduje. ,, Zdravíčko , Call . " řekla postava a usmála se.....

Čtyři království část první: Kapitola č.6 : Bílí rytíř

30. srpna 2014 v 19:42 | Free |  Čtyři království: část první
Komentář: Tak zde je další kapitola pokračování dobrodružství Markuse a Tobiase. Markus musí najít někoho, kdo mu pomůže, ale nebudu vás napínat a doufám, že se vám bude další kapitola líbit Usmívající se.


Kapitola šestá: Bílí rytíř

Markus šel hlavním městem a bylo velmi rušno. Všude bylo hodně lidí od obyčejných lidí po vojáky a kněží. Všude po cestách jeli koně, vozy a kočáry. Markus se prodíral přes davy lidí, což ho nebavilo a tak šel po prostřed cesty. Markus nevěděl, kde hledat lékaře a tak se začal ptát lidí. Většina lidí ho pokaždé posílala jinde. Markus byl naštvaný. Pak uslyšel jak po cestě jde hodně koní. Markus vběhl před ně a když se pořádně podíval tak to byly rytíři.
,, Uhni nám." řekl chlap na koni, který byl nejblíže u Markuse.
,, Neuhnu dokud mi neřeknete. Kde je lékař, nebo nějaký léčitelský čaroděj ?" řekl Markus.
,, Řekl jsem uhni !" zakřičel chlap a vyndal si bič a pak s ním máchl po Markusovy. Markus uhnul a rukou mu chytl bič a pak za něj zatáhl a chlapa z hodil s koně.
,, Jak si dovoluješ !" zakřičel chlap a rozeběhl se na Markuse s mečem. Markus měl neblíže u sebe ohnibý meč a tak ho vytáhl. Chlap se zastavil a díval se na Markuse.
,, Kdo že potřebuje vyléčit ?" ozvalo se z řad koní. Pak z řad koní vylezl jeden bílí kůň a na něm byl muž v čistě bílé zboji i s helmou, přes kterou mu nešlo vidět do obličeje.
,, Tady můj kámoš Tobias." řekl Markus a zíral na bílého rytíře.
,, Dobře. Polož ho na zem." řekl bílí rytíř a sesedl z bílého koně.
,, Pane tohle.." řekl chlap.
,, Ticho." řekl s klidem bílí rytíř. Markus zasunul svůj ohnivý meč a položil Tobiase na zem. Bílí rytíř přišel k Tobiasovi a vytasil svůj meč, který pěkně zářil a Markus cítil, že jde z něj příjemné teplo. Bílí ritíř dal svůj meč tak aby se špice meče dotýkala Tobiase. Pak se meč rozzářil více a pak ta záře přešla z meče na Tobiase. Markus to s údivem pozoroval, tak jako občané města. Pak záře přestala a bílí rytíř schoval svůj meč. Tobias se probudil a cítil se skvěle. Tobias se postavil na tož ho Markus začal objímat.. Tobias se divil a díval se na bílého rytíře.
,, No. Kdyby jste měli čas si popovídat tak se za mnou stavte." řekl bílí rytíř a ukázal na část hradu a pak opět nasedl na koně. Tobias a Markus poodstoupili a dívaly se jak vojáci projíždí.
,, Ten bílí rytíř má určitě meč života." řekl potichu Markus.
,, A nebo světla." řekl Tobias.
,, Každopádně mám hlad a potřebuju se trochu prospat." řekl Markus.
,, No. Souhlasím s tebou." řekl Tobias. Oba tedy vyrazily do nejbližšího hostince, kde si pronajali pokoj na jednu noc a objednali si nějaké to jídlo. Markus s Tobiasem jedli jakoby nejedli celou věčnost. Poté se Markus šel vyspat, ale bylo odpoledne a Tobiasovi se spát nechtělo a tak pobýval v hospodě a popíjel místní pivo. Po nějaké době měl Tobias dost a tak se šel projít po městě. Město bylo hodně velké a Tobias nevěděl kam jít a tak šel různě. Pak ho, ale upoutal místní klášter. Tobiasovi to nedalo a šel se na něj podívat zblízka. Netrvalo dlouho a Tobias dorazil ke klášteru. Byl obrovský a úchvatný. Tobiasovi to nedalo a musel se podívat dovnitř. Vevnitř vypadal ještě lépe. Byl celý vyzdobený všelijakými kresbami a latinskými nápisy a slogany. Tobias se podíval dopředu ke kapli. U kaple stál jeden zahalený mnich a vedle něj dobře urostlá žena ve stříbrné zbroji s latinskými znaky a bílým pláštěm. V opasku měla meč a na krku kříž. Měla delší blond vlasy a modré oči a mluvila s tím mnichem, ale hlavně mluvil ten mnich. Tobias neslyšel co si šeptali, ale zíral po té blonďaté ženě. Oba si Tobiase po chvíli všimli a poté odešli do jiných komnat. Tobias to mrzelo a tak se kochal dál krásou kláštera. Tobias tam byl celé odpoledne a vyšel až při pomalu zapadajícím slunci. Tobias byl už celkem ospalý a šel zpátky do hostince. Tobias o chvíli později dorazil do hostince a začal šlapat schody do druhého patra, kde měli pokoj. Když Tobias vešel do jejich pokoje tak Markus spal. Tobias si lehnul do postele a o chvíli později usnul….

….Další den….
Když se Tobias probudil tak Markus na pokoji nebyl. Tobias tedy vyšel s pokoje a šel dolů, kde viděl Markuse jak snídá. Tobias si přisedl k Markusovy a začal jíst s ním.
,, Tobiasi ? Půjdeme za tím bílím rytířem ?" zeptal se Markus s plnou pusou. Tobias polkl sousto. ,, No. Proč ne. Půjdeme za ním." řekl Tobias. Markus s Tobiasem posnídaly a zaplatily hostinskému. Poté se sbalili věci a vydali se na to místo, které jim ukázal bílí rytíř. Venku krásně svítilo slunce a na nebi nebyl ani mráček. Bulo hodně rušno a díky tomu Markus a Tobias nemohly jít nějak rychle. Markus a Tobias dorazily až po delší době k hradu a k jeho bráně. U brány stály dvě stráže s halapartnami.
,, Stát !" řekl jeden strážný.
,, Proč ? My jdeme za bílím rytířem." řekl Markus.
,, No to určitě." řekl druhý strážný.
,, Je to pravda." řekl Tobias.
,, Ano to je." ozvalo se za Tobiasem a Markusem. Markus a Tobias se otočili. Byl to bílí rytíř s helmou na bílém koni.
,, Pardon pane." řekl strážný.
,, V pořádku." řekl bílí rytíř a sesedl s koně.
,, Pojďte za mnou." řekl bílí rytíř. Markus a Tobias šly za ním.
,, Sluho. Odveď je do mých komnat. Počkejte tam na mě. Já jen odvedu koně." řekl bílí rytíř.
,, Ano pane. Jak si přejete. Pojďte za mnou pánové." řekl sluha. Markus a Tobias šly za sluhou. Procházeli mnoha chodbami a místnostmi. Nakonec je sluha dovedl do místnosti, která byla oproti ostatním místnostem méně vyzdobená, ale i tak byla pěkná.
,, Tak jsme tady pánové. Tady počkejte." řekl sluha a odešel.
,, Hmmm. Pěkné co ?" řekl Markus.
,, Jo. Je to tu pěkné." řekl Tobias. Pak do místnosti vešel bílí rytíř bez helmy. Měl krátké černé vlasy a zelené oči a dle vzhledu obličeje vypadal, že měl kolem třiceti let.
,, No posaďte se." řekl Bílí rytíř a Markus a Tobias si sedly do křesla. Bílí rytíř si sedl naproti nim za stolem.
,, Můj pane budete si přát ještě něco ?" zeptal se sluha.
,, Ano. Doneste nám červené víno." řekl bílí rytíř.
,, Jistě pane." řekl sluha a odešel.
,, Takže. Už jenom jak jsem vás uviděl mi bylo jasné, že nejste jen obyčejní pocestní. Kdo jste a co tu děláte ?" zeptal se bílí rytíř.
,, Tak já jsem Markus a tohle je můj kámoš Tobias a přišli jsme sem hledat novou cestu." řekl Markus.
,, Novou cestu ?" divil se bílí rytíř.
,, Ano, protože nám zničili domov bandité a tak jsme přišli sem." řekl Markus.
,, Ale nemáš normální meč, že ano. Můžeš mi ho ukázat." řekl bílí rytíř. Markus vysunul svůj ohnivý meč.
,, Ano. Legendární ohnivý meč a ty Tobiasi ? Ty máš taky něco." řekl bílí rytíř.
,, Ano. Já mám meč ledu." řekl Tobias a vytasil svůj ledový meč.
,, Kde jste je vůbec vzali ?" zeptal se bílí rytíř.
,, Já jsem ho našel v jeskyni." řekl Tobias.
,, Já jsem ho vzal mrtvému vůdci banditů." řekl Markus.
,, Hmmm. Povězte mi celý váš příběh." řekl bílí rytíř. Markus a Tobia mu řekli všechno co zažily během cesty sem a při tom popíjely červené víno.
,, Zajímavé." řekl bílí rytíř, když mu už všechno řekli.
,, Pane. Jestli se vás mohu zeptat. Kdo jste ?" zeptal se Markus.
,, Já jsem vrchní generál našeho krále a jmenuji se Gabriel, ale cizí mi říkají Bílí rytíř." řekl Gabriel.
,, A vy nemáme normální meč že ?" zeptal se Tobias.
,, Ne. Nemám normální meč. Já mám legendární meč života." řekl Gabriel a vytasil meč, ze kterého pulzovala zářící nazelenalá energie. ,, Tento meč může dát komukoliv život při dotyku, ale jeho síla nevrátí k životu ty, kteří umřou na stáří, nebo pokud byla jejich duše prokletá. Už kolikrát za mnou chodily lidi ať jim oživím blízké, že je chcou zpátky a když jsem jim to vysvětlil tak většina lidí začalo brečet. Bylo mi jich líto. Každopádně má tento meč obrovskou sílu." řekl Gabriel a dotkl se mečem uschlé květiny, kterou měl na stole. Po dotyku květina opět zezelenala a rozkvetla.
,, A nemáte s tím nějaké problémy. Jako díky tomu meči ?" zeptal se Markus.
,, No akorát s kněžíma a s inkvizitorama. Namlouvají mi, že když mám takové jméno a meč života. Tak že to je důvod abych šel k nim no směšné. Já na ty jejich hovadiny nevěřím." řekl Gabriel.
,, A nevíte náhodou kdo je taková ta ženská ve stříbrné popsané zboji a bílím pláštěm, blonďatými vlasy a s modrýma očima ?" zeptal se Tobias a Markus se na něj divně podíval.
,, Heh. Ta je jedna z hlavních velitelů inkvizice a myslím, že se jmenuje Hana a ona jedna s těch kteří mě furt otravují ať se k nim přidám a mimochodem. Ona má taky legendární meč. Meč světla." řekl Gabriel. Tobias se tomu divil a Markus nemohl uvěřit, že se teď před chvílí zeptal na ženskou.
,, No každopádně se mi líbíte. A tak vám navrhuji aby jste pracovali pod mým velením jako mí vrchní kapitáni. Protože už delší domu žádné nemám. Co vy na to ?" řekl Gabriel a usmál se.
,, To beru." řekl Markus.
,, Dobře. Taky to beru, ale problém je, že my nemáme dům." řekl Tobias.
,, Tohle neřešte. Tím, že budete mí vrchní kapitánové tak budete bydlet tady v hradu." řekl Gabriel a zasmál se.
,, Super, ale ještě mám jeden dotas. Co se stalo s těmi předchozími ?." řekl Markus vážně.
,, Co by. Umřeli, ale v pekelném ohni. Je mi jich líto. Byli to dobří válečnící." řekl celkem smutně Gabriel. Pak někdo vešel do místnosti a když se podívaly kdo to je tak to byla Hana.
,, Gabrieli máme jít ke králi !" řekla Hana.
,, No to se zrovna hodí. Zrovna vás ohlásím." řekl Gabriel a vstal ze křesla. Tobias se díval na Hanu a připadala mu hezčí, než před tím i když měla na sobě to samé. Markus mezitím dopil svoji sklenku vína.
,, Sluho. Zaveď Markuse a Tobiase do jejich nových pokojů." řekl Gabriel a společně s Hanou odešli z místnosti.
,, Ano. Pane. Pojďte za mnou pánové." řekl sluha a Markus s Tobiasem vstali a šly za ním. Dovedl je k jedním větším dveřím.
,, Toto je váš pokoj. No tady máte klíče. Zatím naschle." řekl sluha. Markus otevřel dveře a místností tam bylo několik. Byl tam jeden velký obývací pokoj a velký balkon. Dvě šatny. Dvě ložnice s manželskýma postelama a dvě koupelny. Každá místnost byla jako nově vyčištěná a překrásně vyzdobená. Markus s Tobiasem na to koukali s otevřenou pusou.
,, To není pokoj, ale vila." řekl Tobias.
,, Na co dvě manželské postele. To tady ti předchozí vrchní kapitáni bydleli s rodinami, nebo co ?" divil se Markus.
,, Nemáš to jedno. Teď je tohle všechno naše." radoval se Tobias.
,, Jen abychom toho brzy nelitovali." řekl Markus. Oba se rychle uvelebili a protože mluvili s Gabrielem skoro celý den tak šli rovnou spát do svých nových postelí……..

Ve stínu křídel - Prolog

30. srpna 2014 v 0:51 | Kira |  Ve stínu křídel

Kdysi dávno , ještě na počátku věků byly na světě stvůry a démoni , různých tvarů a velikostí. Pekelná stvoření měli své peklo na zemi. Ty bestie ale toužili po velkoleposti a moci a proto se rozhodli že se zmocní samotných nebes. Velitel těchto bezpáteřných příšer se vydal po schodech k nebesům. Pekelná stvoření stoupala výš a výš. Došel se svou pekelnou armádou až k samotné nebeské bráně ,když v tom se nad jejími hlavami proletěl stín. Pekelná stvoření byla až moc sebejistá svou sílou a stínu si vůbec nevšímala. Pekelný velitel pokračoval kupředu.

,, Stůj Satane. Uděláš ještě jeden krok a budeš zahnán do nejtemnějších koutů světa ! " řekla postava před pekelným velitelem. Postava byla osvícená světlem , Satana to donutilo si zakrýt svými pařáty oči. Byl to anděl s velkými bílými křídly ve zlaté zbroji , v ruce mu planul ohnivý meč. Satan se začal zlověstně smát ,, Ty ustup anděle , nemáš proti mě sebemenší šanci ! " řekl Satan a olízl se. Anděl zavřel oči a pousmál se. Satan nechápal proč se anděl směje ale brzy zjistil příčinu andělového úsměvu. Za andělem přicházeli další a další andělé.

Satan nenáviděl tyhle stvoření , jejich pach byl nesnesitelný. ,, Připraven Satane ?" řekl anděl a vzlétl. Satan neřekl ani slovo , otočil se na svoji armádu a svým strašlivým řevem dal rozkaz na útok. Byla to bitva na které nebesa ani peklo nezapomene. Bitva která určila řád světu. Bylo prolito tisíce krve na obou stranách ale přece jedna vyhrávala. Satan byl plný zlosti a nenávisti , byl si jist že ty nebeské bytosti padnou ale mýlil se. Válka trvala několik stovek let. Nebe vyhrálo nad Satanem a velitel pekelných stvůr musel ustoupit. Satan a jeho příznivci byli zahnáni k samotným bránám pekla která byla pomalu od samotného jádra světa a aby andělé zajistili že Satan a jeho příznivci se nedostali znovu na povrch , vytvořili tajenou pečeť, pečeť která šla zrušit pouze za pomocí andělské energie.

Andělé byli ale velice chytří a aby zajistili že se mezi nimi neobjeví zrádce který by chtěl otevřít bránu samotného pekla, tak za pomocí mocných archandělů vytvořili amulet brány s jehož pomocí se otevřou pekelné brány a rozpoutají strašlivou pohromu na zemi.

Po válce byla země očištěna od pekelných příšer a Stvořitel vytvořil na zemi lidi. Protože andělé začali sami o sobě pochybovat , kdo by byl hoden jako strážce amuletu , tak se rozhodli ho uschovat u jednoho nejvyššího velitele andělů , Lazail. Bohužel začali nepokoje. Druhý nejvyšší velitel jménem Sallilus nesouhlasil s přidělením amuletu jeho dávnému spolubojovníkovu Lazailovi. Andělé se rozdělili na dvě strany. Jedna chtěla aby ochránce byl Sallilus a druhá souhlasila s udělením amuletu Lazailovi. Byla rozpoutána bitva o amulet. Sallilusovi příznivci byli velice krvavě povražděni a ti kteří přežili byli potrestáni Stvořitelovým hněvem. Stvořitel poslal nevěřící v jeho rozhodnutí na zem aby pikali za zpronevěru a čekali na odpuštění. Říkalo se jim Padlý andělé.

Na den kdy měli být padlý svrženi na zem dohlížel samotný Lazail. Stál na vrcholu a pyšnil se vyhranou bitvou o amulet. Lazail se podíval na padlého anděla Salliluse. Nevypadal jakoby prosil o odpuštění. Lazail zneklidnil a rozhodl se podíval se na zrádce z blízka . Chtěl aby anděl poslední co uviděl před pádem byl on, vítěz který zničil jeho ubohou snahu. ,, Žij v pokoji bratře . " řekl Salilus a usmál se . Lazaila popadl hněv. ,, Budeš pikat za zpronevěru . Zvrhněte ho z nebes ! " zařval Lazail. Pod Sallilusem se propadla nebesa a padal na zem jako velká ohnivá koule. Lazail odvrátil svůj zrak a vydal se do nebeských komnat. Něco mu tady nehrálo.

,, Otevřete mi ! " zařval Lazail na stráže u brány do jeho komnat. Lazail vletěl do budovy a jeho cíl byl jasný , zkontrolovat amulet. Uprostřed místnosti byl malý mramorový sloupek , byl osvícen samotným Sluncem. Lazail šel rychlím krokem směrem k němu. Byla tam dřevěná bednička. Lazail jí okamžitě otevřel a v ruce se mu vytvořil ohnivý meč a prosekl sloupek na půl. Okamžitě přiběhli strážící andělé ,, Co se stalo pane ? " zeptal se jeden z andělů. ,, Vyhlaste na poplach , jeden z padlých má něco co mu nepatří. " ,,Ano , pane. " řekl druhý ze strážících andělů a vyletěli z budovy. Lazail byl plný vzteku. ,, SALLILUSI !!! " bylo to jediné co šlo slyšet z budovy.


Sallilus seděl u vodopádu a díval se na nebe. Roztáhl své černé křídla a vyhříval se. Slyšel řev anděla a pousmál se. ,, Teď teprve začala bitva , Lazaile. " řekl si jen tak pro sebe a zavřel oči.

Nebe nad zemí se začalo zatahovat a rozpoutala se nelítostná bouře. Blesk padal na zem jeden za druhým. Boj o amulet teprve začal....

Čtyři království část první: Kapitola č.5 : Kratší cesta

29. srpna 2014 v 20:04 | Free |  Čtyři království: část první
Komentář: No tady je další pokračovaní, kdy se Markus musí rozhodnout. Jakou cestou má jít aby se dostal do hlavního města Faring dřív, než bude pozdě. Jelikož je Tobias těžce raněn Zamračený, ale doufám, že se vám bude další kapitola líbit Usmívající se.


Kapitola pátá: Kratší cesta

Začalo se stmívat a Markus nesl těžce raněného Tobiase na zádech. Markus si náhle vzpomněl, že existuje ještě jedna cesta, která je mnohem kratší a dorazil by do hlavního města Faring, pokud by šel přes celou noc, tak brzy ráno by tam dorazil. Markus, ale váhal, protože kratší cesta vedla přes bažinu zoufalství. Své jméno dostala po tom co tam zemřelo tolik lidí a přitom tam lidé umíraly pomalu. Markus se podíval na Tobiase a viděl, že pokud půjde normálně tak Tobias to nepřežije. Markus se musel rozhodnout jít přes bažinu zoufalství. Byl to, ale velký risk. Buď přežijou oba a nebo ani jeden. Markus věděl co tam je. Od jedovatých, žravých rostlin. Bažinoví golemové, kteří jsou vyšší jak člověk. Hadí krky, které se rychle objeví zpoza hlubin a sežerou na co přijdou. Zombie, padlí duchové a jiní nemrtví. Markus na to moc nemyslel a vydal se směrem k bažině zoufalství. Když k ní dorazil, tak už slunce zapadávalo za obzor. Před vstupem do bažiny zoufalství byla dřevěná tabule s nápisem ,, Vysoké nebezpečí." Markus polk sliny a dodal si odvahy a vstoupil do bažiny zoufalství.
,, Jseš si tím fakt jistý." řekl potichu Tobias z Markusových zad.
,, Ano. Tudyma musíme projít." řekl Markus odhodlaně. Na začátku na bažině nebylo nic zajímavého, ale po hodině cesty, když už slunce zapadlo a začaly vycházet hvězdy s měsícem . Tak se všude začaly objevovat různě velká jezírka všude kolem. V mnoha z nich byly hnijící mrtvoly lidí od normálních obyvatel po vojáky i všelijací klášterní mniši. Markusovi se dělalo trochu špatně s těch mrtvol, ale šel dál. Pochvíli začal slyšet sténaní umírajících a různé skřeky monster. Markusovi začal ztékat pot po jeho těle. Nejlépe by se Markus otočil a šel zpátky, ale věděl, že musí jít dál. V dáli viděl velké rostliny a pak jednu velkou, mohutnou postavu jak leze do jednoho s těch jezer.
,, Hmmm. To bude asi bažinový golem." řekl si Markus. Markus šel dál a počet jezer a jezírek rostl a přibývalo i mrtvol a shnilých stromů. Měsíc byl v plné své kráse a díky němu Markus aspoň trochu viděl. Pak náhle Markus uslyšel kroky. Pomalé, ale bylo jich více a jak tak Markus poslouchal tak se ty kroky blížily k němu. Markus zpozorněl a vyndal si jednu svoji sekeru. Kroky se blížily a začaly se ozývat různé pazvuky. Markus uviděl temné postavy všude kolem sebe a když se pořádně podíval tak zjistil, že to jsou zombie. Markus stál nehybně. Nikdy předtím zombie neviděl. Markus se rozeběhl vpřed a začal srážet pomalé zombie na zem. Nemrtvých přibývalo a Markus se čím dál pomaleji probojovával přes ty masy. Markus zastavil, když už viděl, že je úplně obklíčen. Markus věděl, že nemá na vybranou a schoval si svou sekeru. Markus si hodil Tobiase přes rameno a poté vysunul svůj ohnivý meč, který svým svitem zahnal tmu a Markus viděl do obličejů zombie. Byly to nechutné obličeje a v z některých vyzařoval strach. Markus začal máchat svých ohnivým mečem a zabíjel nemrtvé. Hodně zombie vzplanulo ohněm, ale nevypadalo to, že by jim to nějak vadilo. Markus se celkem úspěšně prosekával přes masy nemrtvých, ale bylo jich čím dál více a více. Bylo jich už tolik vedle sebe, že to Markus ani nedokázal spočítat. Markus vztyčil svůj meč a ten se jasně rozzářil. Pak ho zabodl do země a udělal se ohnivý výbuch. Všechny zombie to shodilo k zemi a podpálilo. Markus měl volnou cestu a začal utíkat dál. Markus uslyšel, že tím to výbuchem probudil další nestvůry a když se podíval za sebe. Tak vyděl vylézat z hladiny hadí krky a další zombie. Markus běžel dál a za sebe se neohlížel. Jak tak běžel pak se před ním zjevil bažinový golem. Markus nezastavoval a mířil k němu a připravil si svůj ohnivý meč. Jak už byl Markus téměř u něj tak golem zvednul ruku aby se připravil k úderu. Markus jak k němu dorazil tak švihnul svým ohnivým mečem a golemovi uříznul ruku. Markus se déle nezdržoval a běžel dál. Golem se za ním otočil, ale nepronásledoval ho a čekal až mu zase naroste ruka. Markus jak tak běžel tak si všiml že jezírek už ubývá i pronásledovatelů. Markus byl nadšený a trochu zpomalil. Pak uviděl v dáli dřevěnou ceduli. Markus se vrátil do normální chůze, protože byl už dost unavený. Pak se začal před Markusem dělat kopec, který se zformoval do velkého bažinového golema. Byl o dost větší, než normální bažinový golem. Markus se na něj udiveně díval.
,, To se budeš jen tak blbě dívat, nebo něco uděláš ?" řekl uvnitř Markuse ohnivý elementál.
,, A co mám jako udělat ?" řekl Markus.
,, Heeee? No soustřeď se před sebe a udělá se magický kruh ohně a pak ho mnou podélně přesekni, ale můžeš o i probodnou a tak dále." řekl vnitřně ohnivý elementál. Markus udělal to co mu řekl. Soustředil se před sebe a udělal se kruh ohnivé energie. Mezitím se velký golem blížil k Markusovi. Markus vzal ohnivý meč a podélně ho přesekl. Kruh zmizel a vyletěla ohnivá koule, která trefila golema, ale nevypadalo to, že by mu koule něco udělala. Markus opět udělal před sebou magický ohnivý kruh a tentokrát ho probodl ohnivým mečem a z meče jel neustálý proud ohně. Oheň ožehával golema, ale golem se ani na chvíli nezastavil. Markus vyndal meč s kruhu a přestal se dělat proud ohně. Markus vztyčil svůj meč a ohnivý meč se více rozzářil. Markus se rozeběhl na golema. Golem máchnul nemotorně svou pěstí. Markus se jí vyhnul a podběhl pod ruku. Markus pak skočil a byl ve výšce golemova břicha. Markus máchnul ohnivým mečem a prosekl golemovi břicho. Z golemova břicha začalo vytékat tmavé bahno společně se shnilými rybami a těly lidí. Markusovy se udělalo blbě, ale využil toho, že golem je teď zaneprázdněn a proběhl pod ním. Markus se neohlížel a doběhl až k dřevěné ceduli. Markus se otočil za sebe a golem byl pryč. Markus si oddych.
,, Ano. Dokázal jsem to. Jo !!!" radoval se Markus.
,, Konečně je to za námi." řekl pomalu a namáhavě Tobias, který bal na Markusově rameni. Markus schoval svůj ohnivý meč a Tobiase si dal zpátky na záda a Markus vyrazil do normálního lesa. Cesta byla tichá a Markus byl hodně unavený. Markus pak narazil na normální cestu a Markus se vydal po ní. Začalo svítat a Markus uviděl v dáli věže hlavního královského města.
,, Tobiasi. Už tam budem !" zajásal Markus a šel dál po cestě. Netrvalo dlouho a Markus dorazil k hlavní bráně, která byla otevřená.
,, Tobiasi jsme tu. Jsme tu. Zvládli jsme to." Řekl Markus.
,, Zdravím pocestní. No jste nějak zmožení." řekl namakaný strážný ve zlaté zbroji.
,, Zdravíčko. Ano to jsme" řekl Markus. Tobias mlčel a Markus vešel do hlavního královského města.
,, Vítejte ve hlavním královském městě, Západního království. Ve Faringu." řekl strážný ve zlaté zbroji………

Kiseki no retards: Kapitola č.6

28. srpna 2014 v 14:32 | Free a Frost |  Kiseki no retards

,,Hele, rozdělte si ty prachy já je nepotřebuju." řekl Ryota a zasmál se.
"To jako fakt ?" zeptal se Daiki a Ryota přikývl. Daiki poté pokrčil rameny a dal polovinu Kiritogovi.
,,Tak jo. Tak jdem na to jídlo nebo co ?" zeptal se Daiki a Kiritogu pokrčil rameny.
,,Asi ne. Zítra je taky den a navíc už se mi chce trochu domů." řekl Kiritogu.
,,Ok. Tak jdem." řekl Daiki a Ryota přikývl.

Trojíce šla po stejné cestě jako přišla. Cestou si povídaly o všech věcech co je napadly. Najednou se všichni ocitly před domem Kiritoga. Na pouličním světle, které bylo hned u jeho domu byly vidět můry.

,,Takže zítra se uvidíme?" řekl Ryota.
,,Si piš že jo! Něco podnikneme." řekl Daiki a po usmál se.
,,Tak já jdu!" řekl Ryota a začal odcházet směrem pryč. Kiritogu ještě chvíli stál před svým domem a povídal si s Daikim. Ale za nedlouho se Daiki také vytratil a Kiritogu mohl jít domů. Otevřel dveře a vešel. Vyzul si své boty a podíval se po domě. Všude byla už tma. Jenom v kuchyni se svítilo a Kiritogu uviděl na stole nějaké jídlo. Kiritogu vyšel po schodech nahoru a všiml si, že s pokoje Miki se ještě svítí. Kiritogu zaklepal na dveře a vešel. Miki ležela na postely a na sobě měla kraťase na spaní a tričko z nějakýma nápisama. Pravděpodobně z její staré třídy.
,,Ach. Kiritogu ty už jsi zpátky ?" řekla Miki a podívala se na Kiritoga.
,,Jo. Vypadáš sklesle. Ovšem co to tu povídám. Co děláš ?" zeptal se Kiritogu a sedl na postel kde ležela Miki.
,,Jenom přemýšlím o někom koho jsem znala. Neviděla jsem ho tak dlouho. Přemýšlím jak se má. Nemám ani jeho fotku." řekla Miki a Kiritogu se na ní podíval.
,,Byl pro tebe důležitý ?" zeptal se Kiritogu.
,,Ano. Velmi. Ani jsem mu to neřekla." řekla Miki.
,,Jsem si jistý, že se s ním znovu setkáš. Věř tomu." řekl Kiritogu a vstal. ,,Jdu si dát sprchu a jdu spát. Ty bys měla taky."
Na to Miki jen přikývla a Kiritogu po snězení večeře a sprše si šel lehnout. Miki i Kiritogu usínaly s myšlenkami. Miki o klukovy z její školy, kterého tak dlouho neviděla a Kiritogu o tom, kde Daikiho viděl.

Daiki se díval na fotku, kterou měl ještě s Miki. Díval se na ní každý den a přitom na ní myslel. Doufal, že dostane další příležitost vše napravit. Ale nikdo tehdy nečekal jak se všechny události mohou spojit jen díky lidským poutům.

Na další ráno…

Daikiho probudilo slunce, které mu svítilo do oči. Venku byl slyšet zpěv ptáků a když odhrnul závěsy tak uviděl, že venku je slunce a kolem je spousta lidí. Lidé sekaly trávník a děti si hrály venku fotbal. Daiki tedy vstal s postele a protáhl se, hlasitě zívl a otevřel dveře svého pokoje. Když vešel do kuchyně tak uviděl list papíru, kde bylo opravdu ošklivě a děcky napsáno, že jeho bratr šel ke kamarádovi a že tam bude spát. Daiki se zaradoval. Má vlastní bejvák. Daiki chvíli přemýšlel jestli nemá někomu zavolat, že udělají nějakou party. Přemýšlel komu a listoval v seznamu kontaktů, který měl v mobilu. Mikoto? Ne tou fakt ne!. Yuno? No anime mi nevadí ale no… Ryota? Chlapík na všechno, ale říkal mi, že bude mít čas jenom přes den. Akashi? Leda, že by mě chtěl doučovat. NE! Mitose ? To bych si asi velmi popovídal ( sarkasticky) Jenom Kiritogu tedy. Možná bych mohl pozvat i tu jeho sestru huh?. Daiki tedy začal vytáčet Kiritoguovo číslo.....

Kiritogu se ospale zvedl s postele a všiml si, že mu zvoní mobil. Kiritogu ho zvedl.
,,Halo ?" řekl Kiritogu.
,,Dobrý ráno sluníčko !" řekl Daiki a zasmál se.
,,Co chceš ?" řekl Kiritogu.
,,No nechceš za ke mně večer dojít ? Uděláme si párty, nebo něco! A můžeš vzít i svoji sestru. Rád se seznámím." řekl Daiki.
,,Já nevím. Ještě ti zavolám ok ?" řekl Kiritogu a podrbal se na hlavě.
,,Jasně! Taky plánuju tedka někam jít z Ryotou. Včera po mě chtěl abych se sním šel podívat na hadry tak si rovnou něco koupím. Nebo půjdeš s námi ?" řekl Daiki a Kiritogu za přemýšlel. ,,Ryota ví dost o modě a je fakt, že možná by se mi šiklo něco novýho." říkal si Kiritogu v duchu.
,,Ok fajn zavolám vám až budu ve městě." řekl Kiritogu.
,,V pohodě budeme tam stejně celý den." řekl Daiki a zasmál se.
,,Fajn. Tak zatím." řekl Kiritogu.
,,yep." řekl Daiki a položil hovor.
Kiritogu vstal z postele a podrbal se na hlavě a zadíval se do podlahy. Nějak se zamyslel a probral ho až hlas jeho sestry.
,,Kiritogu. Neštvi mě a pod dolů! Vím že jsi vzhůru!" řvala z dola Miki. Kiritogu se těžce zvedl a otevřel dveře.
,,Co se děje? A proč tu tak křičíš ?" zeptal se Kiritogu, když kráčel ze schodů dolů.
,,Proto!" řekla Miki, která chodila po kuchyni a dělala svou magii s pánví. Bylo vidět, že má hodně dobrou náladu, ale zároveň se z nějakého důvodu červenala. Kiritogu nechápal. Miki na sobě měla velmi krátké kraťasi a k tomu volné tričko. Takové to které nosí negři. Takže vynikla hlavně postava spodní části těla.
,,To je jedno. Hele. Nepůjdeš se mnou a s mými kamarády do města? Taky mě pozvali na večer a zeptali se jestli nechceš jít taky." Řekl Kiritogu, když si sedl na židli otočený na Miki.
,,Není dobrý nápad. Ne dneska rozhodně. Dneska jsem se chtěla prostě jen válet doma." řekla Miki.
,,Není něco v pořádku ?" zeptal se Kiritogu.
,,Ne není v ničem problém jen se mi tak chtělo." řekla Miki a rozdělila obsah pánve do dvou talířů.
,,Dobře řeknu jim že nechceš. Ale kdybys něco potřebovala tak mi zavolej." řekl Kiritogu.
,,Neboj. A co máte vůbec v plánu ?" zeptala se Miki
,,Nákupy oblečení takže se tu ještě stavím. A pak se uvidí." řekl Kiritogu a přitom si dal sousto do pusy a začal žvýkat a mlaskat slastí. Miki se jen pousmála…..

Po snídani Kiritogu již vyšel z domu směrem k městu. Když už byl v centru tak se procházel po ulici a díval se do výloh obchodů, když uslyšel hlas, který vás nutí se usmát a zároveň toho člověka zabít.
,,YO! Kiritogu! Tady jsme !" řval Ryota. A za ním stál Daiki a dělal, že ho nezná. Kiritogu se uchechtl a šel za nimi.
,,Sorry, že jdu tak pozdě." omluvil se Kiritogu a trochu přikrčil hlavu.
,,Kašli na to!" řekl Ryota a poplácal ho po zádech. Daiki hodil ,,duchaplný" výraz směrem k obchodu s videohrami.
,,No Ryoto. Chtěl jsem tě o něco požádat." řekl Kiritogu a Ryota zvážněl a Daiki taky.
,,Povídej." řekl Ryota plný očekávaní.
,,Nepomohl bys mi koupit nějaké hadry ? Vypadáš, že víš hodně o modě." řekl Kiritogu trochu stydlivě. Ryotu to zaskočilo, ale pak se rozzářil jako sluníčko a vzal Kiritogua kolem krku.
,,No jasně ! Jsme přece BFF !" řekl Ryota. Daiki vypadal zklamaně.
,,Panebože.." řekl jenom Daiki ,,Vy jste víc ženské, než chlapy! Na to vám seru já se jdu podívat támhle třeba tam bude něco důležitého."
Kiritogu a Ryota se podívali, kam jeho pohled míři. Mířil přímo k obchodu s hrami.
,,Co bys tam našel důležitého ?" zeptal se Ryota.
,,No třeba tam bude babička, která kupuje nejnovější hru svému vnukovy a začne jí tam otravovat nějaký zloděj, násilník či pobuda. NE ! To nehodlám přijmout !" řekl Daiki rázně a šel do obchodu. Kiritogu a Ryota se dívaly na Daikiho.
,,To myslel vážně ?" zeptal se Kiritogu.
,,Když jde o videohry je vždycky vážný a snaží se najít jakoukoliv záminku." řekl Ryota
,,Dem na to oblečení !" řekl Kiritogu.
,,Jasně. A jaké oblečení mi musíš říct." řekl Ryota.
,,Něco normálního. Nemám moc peněz." řekl Kiritogu.
,,Fajné. Vím přesně co pro tebe." řekl Ryota a už táhnul za sebou Kiritoga......

Kiritogu vyšel ze šatny a na sobě měl bílé tílko a maskáčové kalhoty.
,,Takže, jak vypadám ?" zeptal se Kiritogu a Ryota se zamyslel.
,,Jako na tobě to vypadá dobře, ale myslím, že by bylo potřeba spíš trochu zaměnit spíš kalhoty. Něco ti najdu." řekl Ryota.
,,OK" řekl Kiritogu a hloupě přikývnul.
Ryota mu přinesl ještě dvě trička a jedno tílko, k tomu dodal taky kalhoty. Kiritogu přemýšlel jak se mohl prostě podívat a vzít to jakoby to měl už tam dané celé věky.
Nakonec si Kiritogu dal kalhoty, které mu přinesl Ryota a k tomu si dal černé tílko.
,,Takže ?" řekl Kiritogu.
,,Tak teď vypadáš drsně !" řekl Ryota a zasmál se ,,Ted si skus ty trička"

Kiritogu unaveně ovzdych……….

Hight school of the dead ( Jiný příběh) Kapitola č.2

28. srpna 2014 v 13:59 | Free |  Hight school of the dead ( Jiný příběh )
Komentář: No po delší době tu dávám další kapitolu. Sice se tam omlouvám za příliš mnoho vulgarismu pokud t někomu vadí, ale vycházím z dnešní doby chování žáků mezi sebou a většinou se vulgarismem nešetří :D , ale doufám, že vám to bude líbit Usmívající se.


Hight school of the dead: Tajná mise

Tajná vysoká škola organizace Ochránů v 12:00……….
Ronin pojídal svou mohutnou svačinu.
,, Hmmmmmm a co máš ty ?" zeptal se Ronin s plnou pusou.
,, Já …… nic." řekl Stín a díval se dál na oblohu.
,, Ty vůbec nejíš !!" řekl Ronin vážně.
,, Nemám hlad." řekl Stín.
,, Bla bla bla. To není normální. Jíš ty vůbec někdy ?" zeptal se Ronin.
,, Jo v hodinách práva, kde ty věčně spíš." řekl Stín.
,, Eeeeeee. Ok vedeš." zasmál se Ronin. Pak někdo vykopl dveře, které vedly na střechu.
,, Ty vole to byla bomba na tom záchodě." řekl s úlevou Farmář.
,, Cože ?" zeptal se udiveně Ronin.
,, Neřeš." řekl Farmář, když byl už u nich.
,, A kde je Stuner ?" zeptal se Farmář.
,, Nevím nebyl tu." řekl Ronin.
,, Hej ….. on tu nebyl už od rána." řekl Stín.
,, Cože ? Že jsem si ani nevšiml." řekl Farmář.
,, Ježiši sedí s tebou v lavici a ty jsi ani nevšimneš, že vedle tebe není ?" zeptal se Stín.
,, On vedle mě sedí ?" divil se Farmář. Stín se plácnul do čela.
,, A kde jsou naše kámošky ?" zeptal se Ronin.
,, Snad dojdou. Hej, ale proč je vlastně škola rozdělená pro chlapce a pro holky ?" zeptal se Farmář.
,, Je rozdělená kvůli perverzákům jako jste vy dva." řekl Stín a všichni se začaly smát.
,, Tak to jo." řekl Ronin…………

……….. O 30 minut později ………….
,, Co je tak sakra zdrželo !!!" začal řvát Ronin.
,, Co já vím ?" řekl Stín.
,, Zřejmě se zdrželi." řekl Farmář a přitom si zívnul. Náhle někdo vyrazil dveře na střechu.
,, To je toho, že tu pořád jste." řekl hlas.
,, Ale ale. Kdopak za námi přišel." řekl Stín.
,, Pičo stuuuuuuuun !!!!" ( Stun = omráčení) zakřičel Stuner a vyšel na střechu. Jen co ho uviděli tak se začaly smát.
,, Ha ha ha…….. Kdo to byl !!!!!" zeptal se Stuner, který byl doslova od hoven.
,, Jo moje past z učebnicí matematiky zabrala !!" smál se Farmář.
,, Já tě zabiju !!!" řval Stuner a začal škrtit Farmáře.
,, Co jsi jako udělal ?" zeptal se Ronin. Farmář odkopl Stunera a podíval se Ronina.
,, Hej jak jsem byl na záchodě. Tak mě napadl ďábelský plán. Vysral jsem se přímo na učebnici matematiky. Pak jsem tam strčil petardu a napojil jsem to na malinkou desku citlivou na světlo. Pak jsem učebnici zavřel a doufal jsem, že se na ni někdo chytí, ale nečekal jsem, že to bude on ha ha ha !!!" smál se Farmář a dál odkopával Stunera. Stín se pak podíval na hodinky.
,, Hej už bude končit přestávka." řekl Stín.
,, Ok. No tak to už půjdem." řekl Ronin.
,, Jdu taky. A Stunere !" zvolal Farmář.
,, Co je !!" zařval Stuner.
,, Jdi se umít ha ha ha !!!" mál se Farmář.
,, Hmmmmmmm !!!" zamručel nenávistně Stuner. Stín, Ronin a Farmář šly opět na další hodinu. Podle rozvrhu to mělo být právo. Ronin opět celou hodinu prospal. Farmář si skládal na lavici domino a Stín jedl svačinu. Stuner přišel až za půl hodiny do učebny. Učitelka ho seřvala, ale Stuner si ji vůbec nevšímal a sedl si do lavice. Hodina uběhla celkem rychle a pak je čekala hodina informatiky. Učitel informatiky zadal udělat tabulku s 50 sloupky a řádky. Měla být vybarvená a vybavena různými výpočty. Samozřejmě každý dělal něco jiného. Stuner se díval na porno. Farmář koukal na prodejny traktorů a kombajnů. Stín čuměl blbě do obrazovky a Ronin se snažil najít Excel.
,, Dělej něco." řekl Ronin a čuměl na Stín.
,, Prosím tě. Stejně to budu mít během pěti minut." řekl Stín a mávl rukou.
,, No jasně !! Ty jsi pan chytrý !!" řekl Ronin. Asi po deseti minutách začal Ronin jásat.
,, Co je ?" řekl Stín. Stuner a Farmář se taky otočily.
,, Našel jsem Excel." řekl Ronin.
,, No a teď to ostatní." řekl Stín a otočil se na svojí obrazovku.
,,Ty si piča. Vyrušil jsi mě při nejlepším." řekl Stuner a pak se otočil a čuměl na porno dál.
,, Panebože s takovýma pičovinama na mě nelez." řekl Farmář a dál čuměl na traktory.
,, Jak to ostatní ?! Splnil jsem úkol. Našel jsem Excel." řekl Ronin radostně.
,, No jo, ale máme toho mnohem více." řekl Stín.
,, Na to mu seru." řekl Ronin.
,, Já to slyšel. A máš kuli taaaaak." řekl učitel.
,, Co ?! Neeeee učiteli pardon." řekl Ronin a běžel za učitelem. Stín si pak prokřupl prsty a pustil se do práce. Hodina uběhla jako nic. Ronin nakonec dostal další kuly za blbé poznámky.
,, Já ho jednou dostanu hmmmm." mručel Ronin a dal si do pusy párátko.
,, Nemáš si hrát na chytrého." řekl Farmář.
,, Pičo stuuuuuuuuun." řekl Stuner………..

………..Po škole ……….
,, Ohhhh konečně volno. Ok takže se sejdeme na tréninku v 16:00 ?" zeptal se Stín.
,, Jasně." zajásal Ronin. Ostatní kývly na souhlas. Stín šel po schodech dolů. Pak šel až k hlavnímu východu školy. Postavil se jakoby před dveře. Podíval se ven a pak se otočil dveřím zády. Před dním byl velký stůl a za ním byl jeden z vrátných. Nad stolem vysel znak organizace Ochránců. Byla to planeta Země a okolo ní byl zlatý věnec jako pro císaře. A celé to bylo jakoby ve stříbrném štítu. Stín začal kráčet ke stolu.
,, Generál vás už očekává." řekl náhle vrátný a zmáčkl jedno tlačítko. Ve zdi byl schovaný výtah. Dveře od výtahu se otevřely. Byl to hodně velký výtah. Ve výtahu byly dva elitní strážní v plné zbroji. Stín vešel do výtahu.
,, Ohhhh Stín. Jak se vede ?" zeptal se jeden ze strážných a zmáčkl tlačítko -3.
,, Jo. Jde to." řekl jenom Stín. Výtah jel dolů a pak se zastavil a otevřeli se dveře. Hned před dveřmi byli další dva strážní.
,, Pojď za mnou Stíne." řekl jeden ze strážných před výtahem. Stín šel za ním a ohlížel se kolem. Všude byly kanceláře a všude pobíhaly nějací vojáci. Elitní strážný se zastavil u nějakých dveří.
,, Jdi dovnitř." řekl strážný. Stín otevřel dveře. Byla tam tma. Jenom malá lampa svítila na stolek. Postava za stolem měla o stůl opřené nohy. V pravé ruce měl doutník a pokuřoval a v levé ruce měl nůž se kterým ťukal špicí o stůl.
,, Zdravím Stíne. Dlouho jsem tě neviděl." řekla postava za stolem.
,, Generále !" řekl Stín a zasalutoval.
,, Pohov a sedni si." řekl generál a sundal nohy ze stolu. Stín se posadil.
,, Tak jak to jde ?" zeptal se generál.
,, Celkem dobře generále." řekl Stín.
,, No, ale nezavolal jsem si tě abychom si pokecaly. Mám pro tebe úkol." řekl generál a potáhl z doutníku.
,, A o co se jedná ?" zeptal se Stín.
,, No. Jedná se o tohle." řekl generál a hodil nějakou složku papírů na stůl. Na složce byl znak organizace Světlé zítřky. Ve znaku byla planeta země, které z části překrývalo slunce a pod tím byl nápis Světlé zítřky.
,, Co má s tím společného tato organizace ?" zeptal se Stín.
,, Tato organizace jen předstírá svou podstatu. Sice vyrábí léky všeho druhu, ale mají i vlastní vojáky a tak dále, ale teď jak jsme se dozvěděly tak tato společnost teď pracuje na jednom viru." řekl generál.
,, Viru ?" zeptal se Stín.
,, Ano, ale podrobnosti najdeš v té složce." řekl generál a potáhl doutník. Stín se podíval do složky. Bylo to tam hodně podrobné i to co by virus měl dělat, ale všechno bylo většinou vysvětlené nějakými chemickými vzorci.
,, Moc tomu nerozumím. Nejsem žádný genetik." řekl Stín.
,, To se nedivím. Protože ani naši genetici to taky moc nechápou." řekl generál a přitom vyfoukl kouř.
,, A co teda po mě chcete ?" zeptal se vážně Stín.
,, Chci aby si jsi ty s páru vojáky. Získaly ten virus a přinesl ho sem." řekl generál vážně.
,, Jak si přejete pane a kdy vyrážím ?" zeptal se Stín.
,, Ihned." řekl generál a pak se otevřely dveře.
,, Pane." řekl jeden ze strážných.
,, Odveďte ho aby se mohl připravit." řekl generál. Stín vstal a šel se strážným. Pak se ještě otočil na generála.
,, Pane ještě jedna věc. Mám mít trénink a …." ,, Neboj se. To je už domluvené." pousmál se generál.
,, Díky pane." řekl Stín a šel se strážným do zbrojnice, která byla v patře -4. Zbrojnice byla obrovská. Každý člen organizace ochránců měl svoji skříňku, ve které měl svoji výzbroj. Zbraň si pak už vybral dle své libosti. Stín se oblékl. Byl celý v černém a vypadal stejně jak už se popisovalo před tím, ale s jedinou výjimkou. Neměl část obličejové lebky na své masce. Free si pak dal černou šálu a na záda si dal dva svoje kratší meče. Pak si dal za pas dva svoje revolvery. Když tohle měl všechno hotové tak si dal černé brýle na oči a šel se podívat do další části zbrojírny. Cestou podkal další členy, kteří se taky převlékaly.
,, Na jakou misi jdete ?" zeptal se Stín.
,, Na misi ohledně viru od organizace Světlé zítřky." řekl voják, který si zrovna zapínal vestu. ,, Jo. Přesně." řekla nějaká krátkovlasá hnědovláska, která si plnila zásobník.
,, Dobře tak to zřejmě jedeme spolu." řekl Stín a otočil se k nim zády, aby se vybral svou primární zbraň. Nakonec popadl MP5 s tlumičem, prodlouženým zásobníkem a laserovým zaměřovačem.
,, Ty se jmenuješ Stín že ?" zeptala se hnědovláska.
,, Jak si to poznala ?" zeptal se Stín a otočil se k ní.
,, Podle těch dvou kratších mečů, které máš na zádech. Nikdo jiný tenhle typ zbraní nepoužívá." řekla dívka.
,, Ano jsem Stín." řekl jenom Stín. O chvíli později za nimi přišel generál.
,, Tak připraveni ?" zeptal se generál.
,, Ano pane !" řekli všichni přítomni.
,, Výborně. Tak pojďte za mnou." řekl generál a potáhl doutník. Všichni šly do výtahu a vyjely do nejvyššího patra což bylo desáté. Vyjeli zrovna k rampě pro vrtulníky. Jeden tam už čekal a u něj stál jeden voják, který když je uviděl tak šel pomalu k nim.
,, Tohle je zkušený veterán s krycím jménem Žralok. Bude váš velitel a jako jeho zástupce na tuhle misi bude Stín." Řekl generál.
,, Ano pane." řekl Stín poslušně.
,, Všechny detaily akce vám řekne Žralok po cestě. Takže Stíne, Bombre, Wallkere, Liško a Žraloku. Hodně štěstí.

,, Děkujeme pane generále." řekli všichni naraz a zasalutovaly pak nastoupily do vrtulníku a odletěly………….

Čtyři království část první: Kapitola č.4 : Nekonečné šílenství

28. srpna 2014 v 13:08 | Free |  Čtyři království: část první
Komentář: Tak zde je další kapitola, kde Markus a Tobias narazí na nového záhadného nepřítele. Kdo je zač ? A jak souvisí s jejich příběhy ? Nechám vás hádat, ale dost už řečí a doufám, že se vám to bude líbit Usmívající se.


Kapitola čtvrtá: Nekonečné šílenství

Markus i Tobias se probudily s prvními paprsky slunce a na obleze vypadalo, že bude pěkně celý den. Netrvalo dlouho a vydali se opět na cestu do hlavního královského města Faring. Cesta byla kostrbatá a někdy pěkně rovná. Po několika kopcích les utichl a vešli do velmi husté mlhy a v dáli se ozývalo vlčí vití. Markus a Tobias si vytasily svoje normální zbraně. Markus a Tobias se nezastavovali a šly dál, ale dávali si pozor na okolí. Pak Markus i Tobias zaslechli kroky a nebyly z jednoho místa. Bylo jich více a přibližovali se k nim. Markus a Tobias se postavili zády k sobě a dívaly se do všech stran. Za chvíli se objevily postavy v černém a měly všelijaké zbraně a za chvíli začali křičet.
,, Na ně. Poberte všechno!!!" zakřičel jeden z nich. Tobiasovi a Markusovi bylo jasné, že jde o loupežníky. Markus popadl svoje sekery a jednu z nich hodil na muže, který běžel přímo proti němu. Sekera ho trefila do hrudi a muž spadl na zem. Markus běžel k němu a přitom srážel a dorážel další loupežníky. Tobias se rozeběhl proti jednomu loupežníkovy s kopím. Loupežník s kopím chtěl bodnout Tobiase. Ten, ale uhnul a vrchem švihnul mečem a usekl část ruky loupežníkovy . Poté si Tobias klekl a rozsekl část břicha loupežníkovy a loupežník padl k zemi mrtev. Markus i Tobias zabíjeli loupežníky jednoho po druhém a nevypadalo to, že by jich nějak ubývalo. Pak se v dáli ozvaly šílené křiky mnoha mužů. Loupežníci přestali bojovat a podívaly se směrem od kut to přišlo. Pak přiletěla nějaká vlna rudé energie a zabila téměř všechny loupežníky. Markus a Tobias se tomu vyhnuli s velkým štěstím. Přežili jen dva loupežníci a dívaly se všude kolem, kde jsou ostatní. Pak začala přicházet temná postava a už v mlze šel vidět ten krvavě zářící meč.
,, Cítím tu energii a já ji chci !!" zakřičela temná postava a jeho hlas zněl dost šíleně. Markus a Tobias věděli, že tohle nebude normální chlap a schovali si normální zbraně. Dva zbylí loupežníci se rozeběhly proti temné postavě s vytasenými zbraněmi. Temná postava máchla mečem a každého loupežníka zabil jedním úderem a přitom stříkala krev jako s vodotrysku a když se Markus s Tobiasem pořádně podívaly tak něco jako by nějaká energie vycházela s těl padlých loupežníků a vcházela do krvavě zářícího meče.
,, To bude určitě meč šílenství." řekl Markus. ,, Ano je to tak a vy dva máte taky nějaké magické a je to silné a cítím i vaši životní sílu. No budete se mi hodit do sbírky." řekla postava a zastavila se asi deset metrů před nimi. Byl to chlápek s černým pláštěm a měl na sobě plátové brnění až na pravou ruku, kterou měl nějak zmutovanou, ale neměla už nic společného s lidskou rukou a v ní držel meč šílenství a na hlavě měl helmu.
,, Hmmm. Jaké sbírky ? zeptal se Tobias.
,, Ha ha ha…… No co asi. Co může způsobovat věčná muka pro mé uči. Počkat….. Muka. Ne…. Potěšení." řekla postava bláznivým hlasem.
,, Duše." řekl Markus vážně a vytasil svůj ohnivý meč a Tobias svůj ledový meč.
,, Ha to máte jen tohle ? Tak tohle bude lehký souboj to my za tu námahu nestojíte, ale víte co ? Pokud si ten boj dobře užiju, tak vás nechám žít. Co vy na to?" řekl muž.
,, Jsi šílenec !!" zakřičel Markus a rozeběhl si na muže. Muž se ani nehnul a jak k němu Markus doběhl tak ho jedním úderem zase odhodil.
,, Klid Markusy. Musíme na něj oba dva." řekl Tobias a pomohl vstanout Markusovi. Poté se oba rozeběhly na muže. Muž vztyčil svůj meč a vyběl proti nim. Meče se střetávaly a energie pobíjely všemi směry. Pak muž zvedl svůj meč a před ním se udělal jakoby kruh magie šílenství. Kruh měl průhledně zářivou barvu jako krev a na okrajích kruhu zářili všelijaké magické symboly.
,, Vlna šílenství !" řekl muž a švihnul mečem a jak švihnul tak kruh zmizel a udělala se vlna červené energie a ta letěla přímo na Markuse. Markuse to trefilo a odhodilo do stromu. Markus byl plný vzteku, ale pak ucítil lehké pálení na kůži a když se podíval tak se mu dělalo lávové brnění kolem těla. Lávové brnění pokrylo celé tělo a pak začaly Markusovi zářit oči ohněm i jeho meč více hořel a zářil.
,, Markusy uklidni se !" zakřičel Tobias.
,, Nekřič to už není Markus, ale ohnivý elmentál." řekl ledový elementál uvnitř Tobiase.
,, A co teď ?" zeptal si Tobias.
,, Poradím ti. Soustřeď chlad na své tělo." řekl ledový elementál. Tobias se soustředil a cítil chlad na svém těle. Pak ho něco škublo a začala se mu vytvářet ledová zboj na těle.
,, Jo funguje to." řekl Tobias.
,, Ha vypadá to, že jde do tuhého." řekl chlap a na jeho brnění se začala dělat vrstva rudé energie, která byla čím dál více tlustší až to vytvořilo druhé brnění. Markus v záchvatu vzteku vyběhl na chlapa a Tobias se přidal a běžel taky. Chlap se chvíli nehýbal, ale pak vzal svůj meč a zabodl ho do země a přitom ho držel a opět stál nehybně. Markus a Tobias byli už skoro u něj, ale kolem chlapa se začalo hromadit tolik energie, že přímo zářil jako krvavé slunce a poté přímo z něho se udělala mohutná exploze energie. Markus proletěl několika stromy a pak spadl na zem. Jeho lávové brnění drželo, ale oči mu nezářily a byl bez vědomí. Tobiase to taky odhodilo, ale měl to štěstí, že neproletěl žádným stromem a spadl jenom na zem. Tobias se postavil a podíval se na chlapa. Hned před něj dopadlo několik zničených stromů, které zničil Markus. Ten zářil normálně dál jakoby ho to nestálo nic z magické energie. Chlap vzal svůj meč a vztyčil ho na Tobiase.
,, Tak teď to bude na férofku." řekl chlap a rozeběhl se na Tobiase. Tobias se rozeběhl na chlapa a meče se začaly střetávat, ale chlap s mečem šílenství měl silnější rány, než Tobias takže ho celkem tlačil aby ustupoval. Pak se Tobiasovi podařilo chlapa odhodit.
,, Tobiasi vztyč mě a pak mě zabodni ze šikma do země." řekl ledový elementál. Tobias udělal co mu řekl. Vztyčil svůj meč a začal více zářit a poté ho ze šikma zabodnul do země. Ze mě se začaly vysunovat ostré, menší ledovce a měřily na nepřítele. Chlap napřáhl svůj meč šílenství a před ním se udělala magický kruh šílenství. Ten přesekl a udělala se vlna rudé energie. Rudá energie zničila všechny ledovce a trefila Tobiase. Tobias si dal před sebe svůj meč aby se kryl a jak vlna narazila na Tobiase, tak jeho meč zadržoval tu rudou enegrii.
,, Uhhhh." oddych si Tobias, když už rudá energie zmizela, ale než se rozkoukal tak před ním stál chlap a bodl Toboase mečem i přes ledové brnění, které nakřuplo. Tobiase popadla šílená bolest a všude začal slyšet křiky tisíce padlých a trpících. Slyšel všemožní hlasy. Mužů, žen i dětí. Tobias šílel a řval bolestí. Chlap vyndal z Tobiasova těla svůj meč a z kopl Tobiase k zemi. Tobias se začal brodit v krvi a přitom mu odpadávalo ledové brnění z těla. Z Tobiasových očí tekly slzy a nemohl dostat z hlavy ten křik.
,, To je už všechno. Tak tohle stálo za prd. Nuže tento boj byl nudný, takže vás zabiju." řekl chlap a šel pomalu k Tobiasovi.
,, Tohle je konec ?." zeptal se Tobias sám sebe.
,, Jen pokud to tah chceš." řekl ledový elementál a Tobias zavřel oči…..

….Uvnitř Tobiase….
Tobias stál v bílé mlze a před stál ledový elementál. Když se Tobias rozkoukal tak zjistil, že má v ruce ledový meč, který nezářil.
,, Takže dávám ti na výběr. Buď se teď probodneš a ukončíš to a nebo si odhodlán bojovat s tím že chceš žít a zabýt toho chlapíka ?" Zeptal se ledový elementál.
,, Já ho chci zabít. A chci žít dál." řekl s klidem Tobias.
,, Dobře tak popadni meč a probodni mě. Já ti dám všechnu sílu, kterou ještě mám, ale tolik abych tě neovládl. Musíš se co nejvíce soustředit na sám sebe a přitom na touhu zabít nepřítele." řekl ledový elementál. Tobias chvíli váhal, ale nakonec přišel k elementálovi a probodl ho. Ledový elementál začal tolik zářit, že Tobias zmizel ve světle…..

…. V realitě….
Z Tobiase začalo utíkat tolik zářící energie ledu, že to na chvíli zastínilo i slunce. Chlap poodstoupil a díval se co se bude dít. Tobias Zářil i jeho meč a pomalu vstavál a přitom se mu obnovovalo ledové brnění. Tobias vstanul a jak se chlap díval tak se krvácení zastavilo. Tobias se vrhnul na chlapa a energie všude vířila.
,, Jak to, že je naraz tak silný !" řekl si chlap a popudil svůj meč. Tobias dával silnější rány a při nárazech se začaly dělat rázové vlny. Pak od sebe uskočily.
,,Dokončíme to posledním úderem !" zakřičel Tobias.
,, Vztyč mě do nebes a pak pocítí pravou sílu chladu !" řekl ledový elementál. Tobias vztyčil meč a z nebes do něj uhodil ledový blesk. Meč se jasně rozzářil a všude kolem bylo tolik nahromaděné ledové energie, že Tobiasovi začali zářit oči samy od sebe. Chlap udělal totéž a všude kolem něj byla rudá energie a Tobias opět trochu slyšel křik tisíce padlých.
,, Teď Tobiasi dal jsem ti úplně všechnu zbylou energii. Teď je to na tobě." řekl ledový elementál. Tobias se rozeběhl na chlapa a chlap se rozběhl na Tobise. Oba meče se střetly a energie vybuchovala všude. Začaly se dělat obrovské rázové vlny až to začalo vyrvávat stromy i s kořeny. Při tomhle se zrovna začal probírat Markus. Markus viděl tu obrovskou energii a pak světlo, které oslepilo Markuse. Jak světlo skončilo a Markus se podíval co se stalo. Tobias byl probodlí mečem šílenství a opadala z něj ledová zbroj. Chlap byl hodně zhmožděný a měl probodlou svou zmutovanou ruku. Krev tekla z ran a padala na zem. Tobias i chlap vyndaly své meče a Tobias padl na zem. Chlap stál nehybně.
,, To byla……. nádheraaaaaaaaaa ! Ha ha haaaaaaaaa!!!" křičel chlap.
,, Už dlouho jsem nebyl zraněn a přitom bych vyčerpal tolik energie." řekl chlap. Markus jak to vyděl tak ho opět popadal vztek a nenávist až meč opět silně vzplanul a udělal se obrovský výbuch ohně. Chlap se udivil a podstoupil a mezitím se mu zregenerovala zmutovaná ruka. Všude byl oheň. Hořely stromy i zem. Tobias naštěstí nezačal hořet. Chlap se ohlížel na všechny strany. Pak uviděl vylézt z ohně Markuse. Celý hořel a meč mocně zářil i z očí mu šlehaly plameny.
,, Aaaaaaah takže si ještě užiju." řekl nadšeně chlap a jeho meč se rozzářil a začala se mu obnovovat zbroj.
,,AAAAaaaaaaa !!!" křičel Markus, když běžel na chlapa. Jak Markus doběhl k chlapovi tak se začal utočit svým ohnivým mečem a při každém švihu všude lítaly plameny.
,, Ano, ano více síly. Použi ji více." říkal blaze chlap.
,, Aaaaaaaaaa !!" hněval se Markus. Jejich meče se znovu a znovu střetávali a energie vířila všude. Markus vzal meč vrchem a trefil levé rameno chlapa. Chlap pocítil bolest a podstoupil. Markus udělal před sebou kruh ohnivé magie a probodl ho mečem a poté z kruhu začal chrlit neustálí proud ohně. Chlap udělal totéž akorát z kruhu vířila rudá energie. Energie se střetli a přetlačovali se. Chlap byl už vyčerpaný a cítil, že Markus má na vrch. Po nějaké době začal Markus vyhrávat a jeho oheň začal přetlačovat rudou energii. Chlap levou rukou udělal před sebou menší kruh magie šílenství.
,, Ha ha haaa !!! Pečeť šílenství !!!" zasmál se chlap a levou rukou jakoby propíchl kruh magie šílenství. Kruh zmizel a vyletěla malá rudá koule, která proletěla plameny a trefila Markuse. Markusův oheň mezitím úplně přetáhl rudou energii a plameny začaly ožehávat chlapa, ale jak ta koule Markuse trefila tak spadl na zem a kouzlo se přerušilo. Chlap si klekl na kolena a hlasitě se smál. Markusovi přestali zářit oči a zbroj přestala hořet a začala praskat a opadávat z Markusova těla.

,, Ha ha ha !! Tak teda já svoje slovo dodržím. Takže vás nechám žít. Tento souboj byl úžasný !!! Tohle musíme někdy z opakovat !!" smál se namáhavě chlap. Poté se dotkl svého meče šílenství a celý se rozzářil rudě jako by byl sám celý z energie. Pak záře přestala a chlap byl pryč. Markusovi chvíli trvalo, než se z pamatoval. Všude hořely stromy a Markus spatřil Tobiase. Markus vstal a běžel k němu a když k němu doběhl, tak se podíval a viděl hodně krve. Markus věděl, že je to vážné. Markus zasunul svůj meč a vzal Tobiasův meč a rychle ho zasunul do Tobiasovi pochvi, kterou měl za opaskem. Poté se pokoušel odtáhnout Tobiase pryč z ohně……..

Čtyři království část první: Kapitola č.3 : Spatření draka

28. srpna 2014 v 1:13 | Free |  Čtyři království: část první
Komentář: No nakonec jsem stihl ještě napsat další díl i tak pozdě v noci :D. Já vím jsem magor, ale to je jenom detail. Nuže doufám, že se vám bude další kapitola líbit Usmívající se.


Kapitola třetí: Spatření draka

Markus se další den probudil jako první a první co udělal bylo, že se šel vychcat. Pak probudil Tobiase a udělal si ranní rozcvičku. Pak si oba vzali batohy. Každý jeden a šli zpádky se podívat co zbylo po jejich milované vesnici. Poprchávalo a bylo naprosté ticho až na padající déšť. Oba šli zablácenou cestou, po které se špatně chodilo.
,, Tobiasi ? Hmm jak si to udělal s tou energií a tak dále ?" zeptal se náhle Markus.
,, No já sám nevím, jak jsem to udělal a moc si s té bitky nepamatuji." řekl Tobias.
,, Aha." řekl Markus. Po hodině cesty dorazily do své vyhořelé vesnice. Nezbylo z ní téměř nic. Všude byl popel a sem tam ohořelé těla obyvatel. Chvíli tam Markus a Tobias nehybně stáli a vítr jim vál do zad.
,, Co teď budeme dělat ?" zeptal se Tobias.
,, Hmmm podle mě bychom se měli vydat do hlavního královského města Faring. Snad tam budeme mít štěstí." řekl Markus.
,, No to půjdeme tři dny kámo, ale souhlasím s tebou." řekl Tobias a vydali se na cestu. Vzali to lesem přes kopec. Jak na ten kopec vylezli tak se ještě naposledy ohlédly na svůj bývalý domov. Oba dva šly celé odpoledne bez přestávky. Došly k jezeru a sedly si ke stromu do stínku.
,,Uffff ta cesta je nekonečná. Není nějaká vesnice poblíž ?" ptal se unavený Tobias.
,, No je jedna poblíž ale k ní dojdeme až k večeru." řekl Markus.
,, Nevadí, to tam dojdem." řekl Tobias. Markus po chvíli vstal a šel k jezeru opláchnout svůj obličej. Jen co to udělal tak si všiml, že se hladina celkem hodně třepe.
,, Co to je ?" Řekl si Markus pro sebe, když v tom ho něco chytlo za kotník a začalo ho to vtahovat do vody.
,, Co to je sakra !!!" křičel Markus. Tobias rychle vstal a vytasil svůj meč a běžel k Markusovi. Poté švihnul svým mečem a usekl tomu monstru kus chapadla. Markus byl volný a rychle se postavil.
,, Dík kámo." řekl Markus. Pak se ozval hlasitý řev zpoza hlubin a z vody vystřelilo několik chapadel, které chytly Markuse. Tobias se jim naštěstí stihl vyhnout. Markus lítal ve vzduchu a snažil se vymanit s chapadel.
,, Ty vole kámo ! Dělej něco!" křičel Markus, když už začal vidět velkou držku té mořské příšery. Páchla jako shnilý ryby. Tobias zasunul svůj normální meč a pomalu vysunul svůj ledový meč. Už jen po vysunutí šel cítit závan chladu. Mořská bestie si toho vůbec nevšímala a přibližovala si Markuse k sobě. Tobias zabodnul meč do vody a přitom si kleknul. Celé jezero se začalo měnit v led i samotná bestie co držela Markuse a při té bolesti pustila Markuse, který spadnul hlavou dolů na led. Tobias se postavil a zasunul svůj ledový meč zpátky.
,, Kámo si v pohodě ?" zeptal se Tobias.
,, Jooooo…." řekl Markus trochu bolestně, když se belhal na břeh.
,, No. Měli bychom jít dál." Řekl Tobias když se díval na ledové pole. Pokračovali dál směrem k nejbližší vesnici jak se dohodly. Vyrazily lesní cestou, ale Markusovi a Tobiasovi nesedělo, že les byl nějak tichý. Čas ubíhal a blížil se západ slunce.
,, He tam za tím kompcem bychom měli už vidět tu vesnici." oddychl si Markus.
,, No konečně." řekl s úlevou Tobias, ale pak se oba zastavil jakmile ucítili kouř a přitom uslyšeli řev jakoby nějakého monstra. Markus a Tobias rychle vyběhli na kopec. To co spatřily je šokovalo. Vesnice byla napadena červeným drakem, který chrlil oheň uprostřed vesnice.
,, Jdemeeeeeee !!" zakřičel Markus a běžel z kopce. Tobias se chvíli díval jak červený drak devastuje vesnici, ale po chvíli běžel za Markusem. Markus běžel co nejrychleji a Tobias mu sotva stačil. Jakmile seběhly z kopce k vesnici tak Tobias vytasil ledový meč a Markus svůj ohnivý meč. Červený drak ten nezvyklí závan chladu a tepla poznal a otočil se přímo k nim. Markusovi, ale něco nesedělo. Jeho meč ho strašně pálil. Po chvíli Markus začal hořet a Markus začal řvát. Tobias mu chtěl pomoct, ale v tom mu někdo řekl vevnitř v něm.
,, Nech ho být." Tobias ho nechal tak a díval se na to jak Markus hoří.

…. Uvnitř Markuse….
Markus stál jakoby byl uprostřed mlhy, ale měla barvu jako oheň.
,, Kde to jsem ?" řekl si Markus.
,, Aaaaa no konečně jsi mě vzal. Už jsem se začínal nudit." ozvalo se jakoby ze všech stran.
,, Kdo jsi ?" zeptal se Markus.
,, Jaaaaa ? Já jsem pán všeho ohně. Já jsem ohnivý meč !" řekl hlas a před Markusem se objevil ohniví elementál.
,, Aha takže ty jsi duše ohnivého meče a v tom případě proč mě pálíš ?" zeptal se Markus.
,, Protože jsme neuzavřeli žádnou dohodu." řekl ohniví elementál.
,, A co ti mám slíbit abych tě mohl používat ?" řekl Markus na to.
,, Hmmm jdeš na to nějak rychle, ale co už nemáme čas si pokecat. Nuže dobrá můžeš mě používat, když mě nikdy neztratíš a budeš mě používat jen v krizových situacích." řekl ohniví elementál.
,, Ano. To ti slibuji." řekl Markus……………

….Mezitím uvnitř Tobiase….
,, Hele lední elemente. Proč si nic nepamatuji z toho boje od té doby co jsem s tebou sotva párkrát máchnul ?" zeptal se Tobias.
,, To protože jsem uvolnil tolik síly, že to tvoje tělo nestíhalo absorbovat tu sílu a proto ti svítily oči. Protože tím, že jsi to nestíhal absorbovat tak jsem získal kontrolu dat tvým tělem. Takže jsi to nebyl ty. Ale byl jsem to já na tu chvíli." řekl s klidem ledový elementál.
,, A proč si to udělal ?" zeptal se Tobias.
,, Hmm… Trochu blbá otázka, ale dobrá. Protože protivník měl takovou sílu, že kdybych to neudělal tak by jsi byl nejspíše po smrti." řekl ledový ementál.
,, Dobře, ale jak se mám s tebou naučit bojovat ? Já nevím co všechno dokážeš." řekl Tobias.
,, Hmm… Na to přijdeš časem sám, ale na něco si i přišel sám jak si zachránil Markuse před tou vodní bestií. Už nemáme čas popadni mě a udělej pře sebou ledovou kru aby tě ochránila pře ohněm." řekl ledový elemntál a zmizel v mlze.
,, Hej ! Počkej !" řekl Tobias ….

…. V realitě….
,, A hele dva človíčci mají legendární ohnivý a ledový meč, ale škoda že jsou vám k ničemu." pousmál se červený drak a začal chrlit oheň na Markuse a Tobiase. Tobias si vzpoměl co udělal u té vodní nestvůry a zabodnul ledový meč do země a přitom si kleknul. Ihned před Tobiasem vyrostla ze země ledová kra, která ho kryla před ohněm a poté se podíval na Markuse, který jen tak stál proti tomu ohni. Červený drak přestal chrlit oheň a podíval na ně. Tobias vykoukl z poza ledové kry. Markus nehybně stál a v ruce mu plápolal ohnivý meč.
,, Mě už oheň neublíží !" zakřičel Markus na červeného draka.
,, Ha působivé, ale máte štěstí že mám naspěch. Naše osudy se střetnout jindy člověče." řekl červený drak a odletěl pryč z vesnice. Markus a Tobias se divili že žádný boj nebude tak oba zasunuly svoje meče a vydali se hořící vesnicí. Jak tak chodily kolem domů tak většinou bylo všechno zničené. Téměř žádní lidé nepřežili a ti co přežili byly příliš zranění na to aby měli šanci přežít, kvůli moc velkým popáleninám. Někteří vypadali jakoby jejich kůže byla proměněná v uhlí. Slyšeli jen tichý pláč lidí, kteří ještě mohly trochu mluvit. Markus a Tobias se brodili hromady spálených těl a dívaly se na tu zkázu.
,, To je hrůza. Tohle je jeden z důvodů proč musíme najít meč Gilgameshe aby se tyto věci neděli." řekl Tobias.
,, No máš pravdu, ale tyto věci se budou dít i když ho mít budeme, protože zlo je všude." řekl Markus.
,, Ano to je pravda." povzdych si Tobias. Z vesnice nebylo téměř nic a tak jim nezbylo nic jiného, než pokračovat v cestě. Nedošli daleko, protože byli celkem unavení a tak si lehli ke stromu a brzy na to usnuli……….

Představení povídky Ve stínu křídel

27. srpna 2014 v 23:53 | Kira |  Kiřiny delší díla a povídky
Aktuální stav povídky: Píše se a vydává na blog
Aktuální počet vydaných kapitol: Prolog + 9 kapitola

Ahojte Smějící se takže bych vám chtěla představil moji druhou povídku kterou píšu. Určitě jste zjistili že se jmenuje ,, Ve stínu křídel " Poprosím vás o maximální trpělivost. Mám toho teďka až nad hlavu. Zařadila bych jí do fantasy ,akční, menší romance . Určitě podle obrázku jde poznat že povídka bude s andělskou tématikou. Znám hodně lídí co jí moc nemusí ale já povídky s anděli miluju. S vyplazeným jazykem

O čem to teda bude :

- Hlavní hrdina se jemnuje Samuel , je studentem posledního roku na střední škole a poslední dobou se mu dějou zvláštní věci o kterých neví jaké mají souvisosti s jeho životem. Vůbec netuší že to souvisí od stvoření světa ve které hrál velkou roli jeho otec ,který mu všechno tají a doma se příliš nezdržuje. Samuel je syn jednoho z padlých andělů. ( není tu zde myšleno jako anděl spolčený s peklem viz. prolog )

To je k téhle povídce vše. Už tak jsem řekla až moc Mrkající Nechám vás v napětí.

Čtyři království část první: Kapitola č.2 : Bolest a pomsta

27. srpna 2014 v 13:45 | Free |  Čtyři království: část první
Komentář: No takže tady je další kapitola, která pojednává o pronásledování toho chlapíka, který proměnil jejich milovanou vesnini Markuse a Tobiase v prach. Usmívající se Ovšem nastává otázka. Co budou dělat hrdinové dál ? Nerozhodný No, ale každopádně doufám, že sám další kapitola bude líbit Usmívající se.


Kapitola druhá: Bolest a pomsta


Byla hodně temná noc a Markus s Tobiasem neviděli vůbec na cestu a byly celkem unavení. Nakonec si ulehly k nejbližšímu stromu a usnuly. Brzy ráno je probudil padající déšť. Markus s Tobiasem poté dál pokračovali v cestě a sledovali stopy. Díky tomu, že včera vydatně pršelo, tak v blátě byly stopy hodně výrazné. Po nějaké době neustále pršelo, ale stopy je zavedly k jeskyni, která nebyla z venku hlídaná stráží. Tobias vytasil svůj normální meč a Markus si připravil svoje sekery. Pomalu a potichu vešli dovnitř jeskyně. Na stěnách byly pochodně a v dáli byli slyšet smíchy mnoha mužů. Tobias s Markusem šli dál hlouběji do jeskyně až došly na rozcestí. Mohly jít buť do prava nebo do leva.
,, Jdu do prava." řekl Markus.
,, Ok. Tak já idu do leva." řekl Tobias a každý se vydal svou cestou. Markus brzy došel k velkým dveřím, u kterých bylo několik stráží.
,, Hej ?! Kdo jsi a co tu chceš ?!" zvolal jeden muž. Markus nic neříkal a rozeběhl se na ně se svými sekerami. Muži se připravili na boj a vytasily zbraně. Markus svou první sekeru hodil po nepříteli a zasekla se do hrudi jednoho muže, který se po tomto úderu spadl na zem. Ostatní se taky rozeběhly na Markuse. Celkově zbývali tři muži. Jeden měl meč a štít. Druhý měl dvě dýky a třetí muž měl halapartnu. Markus první běžel na muže s mečem a štítem. sekerou švihnul spodem a podebral tím nepřítelovi nohy. Muž spadl na záda a Markus ho poté trefil sekerou do hlavy. Markus se podíval před sebe. Před ním máchal muž svými dýkami. Muž švihnul obě dýky vrchem a Markus je obě zablokoval svou sekerou. Markus dal poté nepříteli pěstí do obličeje. Ten bolestí pustil jednu díku a poodstoupil a držel si obličej. Markus ho poté skopnul na zem. Muž upustil i druhou díku. Markus skočil a sekeru mu zasekl do břicha a poté opět švihnul sekerou a sekera se zasekla do hlavy. Třetí muž na něj běžel s halapartnou ze zadu. Markus se rychle otočil a hodil svou druhou sekeru. Ta se zabodla do hlavy a muž se sklácel k zemi. Markus si oddychl a vzal si svoje sekery zpět.
Markus poté otevřel dveře a dva stáží tam spali. Ty Markus rychle zneškodnil a zabil. Markus šel dál a byla tam velká místnost a na konci té místnosti bylo křeslo a v ní ten chlap, který byl ve vesnici na koni.
,, Bravo. Nečekal jsem, že to někdo s vesnice přežije a už vůbec ne, že se někdo pokusí pomstít." Řekl chlap v křesle.
,, Hmmmm nemysli si, že vyvázneš živý." řekl Markus.
,, Ha ha ha. O tom silně pochybuji." řekl chlap a poté luskl prsty a kolem Markuse se objevilo deset mužů. ,, Tak pojďte !" řekl Markus a připravil si sekery.
Mezitím Tobias zatím na nikoho nenarazil, ale pak uviděl ohniště. Na něm se peklo prase a okolo bylo hodně mužů s flaškami rumu. Tobia neváhal a vběhnul mezi ně. Muži byly překvapeni. Tobias je začal zabíjet jednoho po druhým a protože byli někteří muži dost opilí tak Tobias neměl moc těžkou práci, ale bylo jich hodně.
Mezitím Markus stál několik metrů před křeslem a za ním byly všichni muži mrtví.
,, Bravo." řekl chlap v křesle a postavil se.
,, Moc se neraduj. Já tě neušetřím." řekl Markus naštvaně.
,, Hmmm opravdu ?" řekl chlap s úšklebkem a vytasil svůj ohnivý meč, který rozzářil místnost. Markus neváhal a hodil svou sekeru a přitom se rozeběhl na toho chlapa. Chlap vykryl letící sekeru, ale už nestihl zaregistrovat Markuse a Markus mu sekeru vrazil do nohy, ale když ji zasekl tak netekla vůbec krev a povrch byl tvrdý. Když sekeru vyndal tak tam kde sekl se vyvalilo trochu lávy. Chlap sekl mečem a udělalo to vlnu ohně. Markus tomu jen tak tak uhnul, ale tímto výpadem skončil u zdi.
,, Tak co zdá se, že máš nějak tupé sekery ha ha ha !!" řekl chlap.
,, No ovšem on používá oheň ve formě lávy jako brnění. Takže to vypadá, že celá legenda je pravdivá." řekl zamyšleně Markus. ,, To nemám proti němu šanci." řekl Markus naštvaně.
,, Chcípni !!" zakřičel muž a na Markuse letěla ohnivá koule.
Tobias mezím stihl všechny pozabíjet a jedl prase na ohništi.
,, Hmmmm. Hmmm. To je lahůdka." Pochvaloval si Tobias. Pak uslyšel něco jakoby otřesy a vycházelo to z vedlejší zdi. Tobias přestal jíst a poslouchal. Pak náhle se zeď prorazila a vyletěl z ní popálený Markus.
,, Ty vole co se stalo." Řekl Tobias. Markus se postavil a díval se do díra. Z ní pak vyšel chlap z ohnivým mečem.
,, A je to tady." Řekl Tobias a zasunul normální meč a vysunul ledový meč, který taky zářil.
,, Oooo tak přece jenom něco máte, ale zabili jste mi všechny muže jak vidím. No mě to nedělá problém." řekl chlap. Tobias a Markus se dívaly vražedně na chlápka s ohnivím mečem. On se na ně díval s úsměvem. Tobiase strašně ten meč chladil a sotva ho držel. Pak se náhle začal objevovat led kolem něj, který přimrzával k celému tělu Tobiase až nakonec byl Tobias s mečem zamrzlý v kusu ledu. Markus se strašně divil páč neměl tucha proč se to stalo. Chlap s mečem na to nereagoval a rozeběhl se na Markuse. Markus popadl sekeru a běžel na něj……..

....Mezitím v Tobiasově mysli....
,, Kde to sakra jsem. Všude je tu tak bílo a je tu děsná zima." řekl Tobias.
,, Vítám tě Tobiasi." řekl ozývavý hlas.
,, Kdo jsi ?" zeptal se Tobias.
,, Já ? Já jsem tvůj meč." řekl ozývavý hlas a před Tobiasem se objevilo něco co vypadalo jako ledový elementál.
,, Ty..... ty jsi můj.... meč ?" divil se Tobias.
,, Ano pokud teda chceš mé služby, ale musíš mi něco slíbit." řekl elementál ledu.
,, Ano a co ? A od kud mě znáš sakra ?" Řekl Tobias.
,, Znám tě už dlouho. Sledoval jsem tě jak si jezdil po cestách a tušil jsem, že ty jsi zasloužíš mé služby tak jsem ti pomohl mě najít tím, že jsem se rozzářil v té jeskyni." řekl ledový elementál.
,, Dobře a co ti teda mám slíbit." zeptal se Tobias. ,, Nikdy mě nesmíš ztratit, Pokud se tak stane tak už ti pak nepomůžu a můžeš mě použít jenom v těžkých situacích, jelikož kdyby si mě používal pořád tak bych se mohl i vyčerpat i já mám jen omezené síly." řekl ledový elementál.
,, Ano to ti slibuji." řekl Tobias.
,, Dobře. Takže teď jsme spolubojovníci. Více si toho řekneme později." řekl ledový elementál a vletěl jakoby do Tobiase…….

....V realitě....
Markus už sotva mohl a chlap s ohnivým mečem nevypadal, že by neutrpěl nějaké velké zranění. Už chtěl chlap Markuse dodělat, když v tom led, ve kterém byl Tobias začal praskat až úplně rupl a Tobias namířil svým ledovým mečem na chlápka. Tobias se podíval na svůj ledový meč a divil se, že ho teď vůbec ani trochu nechladí. Chlap s ohnivým mečem vypadal naštvaně a rozeběhl se na Tobiase. Oba meče se střetli a máchaly s nimi na všechny strany a při každém střetu unikala energie daných elementů. Takhle to trvalo několik minut a vypadalo to vyrovnaně. Pak se Tobiasovi podařilo dát zásah. Ledový meč prošel lávovým brněním a chlapa to poranilo na břiše. Pak se lávové brnění zase zacelilo a začalo unikat čím dál více ohnivé energie. Chlap vztyčil svůj ohnivá meč, který se ještě více rozzářil. Tobias jen přihlížel, ale pak jakoby něco Tobiase škublo a když se podíval na ruku tak začal obrůstat ledem. Nebolelo to a ani to nestudilo. Za chvíli měl Tobias led na celém těle jako brnění a začali mu bíle zářit oči. Poté taky vztyčil svůj meč a začal taky více zářit. Oba protivníci se na sebe dívaly. Po chvíli se na sebe rozběhly. Jakmile se oba meče střetli tak začalo utíkat tolik energie, že se začali dělat rázové vlny. Tobias i jeho protivník na sebe neustále hleděli a přetahovali se. Energie neustále rostla až se pak udělal výbuch a Tobias i protivník odletěly od sebe. Tobias se při tom letu rozbilo celé ledové brnění a praštil do hlavy a upadl do bezvědomí. Protivník spadl na zem a jeho lávová zbroj se taky celá rozpadla. Markus sotva dýchal s toho co se teď před chvílí odehrálo. Chlap vstal a pomalu se belhal k Tobiasi s cílem ho dodělat. Markus se z vyčerpání sotva hýbal a natahoval se pro sekeru.
Chlap se neustále blížil k Tobiasovi.
Markus dosáhl na svoji sekeru a snažil se postavit.
Chlap byl už jen deset kroků od Tobiase, když v tom Markus hodil svou sekeru a zasekla se do chlapových zad. Ten se okamžitě svalil na zem mrtev a přitom pustil meč. Tobias byl neustále bez vědomí a Markus spadl na kolena a začal se plazit k ohnivému meči. Jakmile k němu došel tak ho chytil za rukojeť. Meč ho začal okamžitě pálit. Markus ho pustil a vzal pochvu z mrtvého těla chlapa a pak rychle, ale opatrně zasunul meč, který si pak dal na záda. Poté co to udělal šel za Tobiasem. Na jeho meč radši nešahal a ujistil se, že je v pořádku. Poté si šel hledat svoji druhou sekeru. Když ji našel tak se šel podívat ven. Neustále pršelo, ale svítilo sluníčko a v dáli šla vidět duha. Když se podíval na slunce tak podle polohy usoudil, že je čas oběda. Markus se otočil a šel zpátky za Tobiasem. Cestou otevíral bedny jestli v nich není něco zajímavého, ale většinou to byl rum a nebo zbytečnosti. Jakmile došel zpátky k Tobiasovi tak si všiml prasete nad ohništěm. Markusovi se zbíhali sliny a pustil se do jídla. Čas ubíhal a Markus propátral celou jeskyni a nachystal všechno co by se mohlo hodit. Jak se blížila noc tak se Tobias probudil. Viděl Markuse jak u ohniště se dvěma batohy. Tobias Zasunul svůj ledový meč a šel k Markusovi.
,, To je dost, že ses probudil." usmál se Markus.
,, No jo. Mám hlad a bolí mě hlava." řekl Tobias.
,, Na tady si vem pečeného kaňoura." řekl Markus a podal Tobiasovi flák masa. Tobias nečekal a pustil se do toho krásně propečeného masa. Po chvíli Tobias přestal jíst.
,, Markusy ? Kde je ten ohnivý meč ?" zeptal se Tobias.
,, Neboj se mám ho na zádech." řekl Markus.
,, Dobře." Řekl jenom Tobias a pokračoval v jídle.
,, Hele Tobiasi ?" řekl z rázu Markus.
,, Hmm." řekl Tobias s plnou pusou.
,, Co to mělo být jak si na začátku zamrzl v tom kusu ledu ?" zeptal se Markus.
,, Hmmmm byl jsem jakoby sám v sobě a mluvil ke mě elementál ledu." řekl Tobias.
,, Elementál ledu ?" divil se Markus.
,, Ano bylo to něco jakoby duch toho meče a říkal mi, že ho můžu používat, když mu něco slíbím." řekl Tobias dosti zamyšleně.
,, Ano a co jsi mu měl slíbit ?" ptal se dál Markus.
,, Měl jsem mu slíbit, že ho nesmím ztratit a že ho mám používat jen v krizových situacích." řekl Tobias.
,, Aha takže podle všeho teda legendy nelhali ani v tom, že ty meče mají něco jakoby vlastní duši." řekl Markus.
,, Vypadá to tak." řekl Tobias.
,, No nic kámo je už pozdě jdu spát. Dobrou." řekl Markus a lehl si na zem.
,, Dobrou kámo." řekl Tobias, když dojídal maso. Jakmile ho dojedl tak šel už taky spát, ale dalo mu to zabrat, jelikož už spal před tím jak byl bez vědomí............