Bez temnoty. Není úsvitu. A bez světla. Není života.

Don´t mess with me - Kapitola č.6

27. února 2017 v 18:09 | Kira |  Don´t mess with me
Ahojte ^^ po měsíci jsem konečně napsala další kapitolu a upřímně je to jedna z těch, které mi dala asi nejvíc zabrat ohledně opravování chyb. Zjistila jsem, že neumím dávat čárky do vět xD (jak ponižující :D ) No nic přeji příjemné počtení a krásný zbytek týdne. Vaše Kira ^^

Když se ráno Setsuko probouzela a dávala si své zářivě červené vlasy do dvou drdolů ještě netušila, co by měla od tohohle dne měla očekávat. Poprvé si tuhle otázku pokládala když uviděla Daisukeho jak na ní zdálky mává a jeho světlé vlasy na přímém slunečním svitu by nepřehlédl ani slepý. Po druhé to bylo přímo v místním mekáči když z Daisukeho úst vypadl kus salátu s pikantní omáčkou na jeho asi první vyžehlenou modrou kostkovanou košili pod kterou měl bílé tílko.
,,Chakra!" naštvaně zvolal Daisuke s plnou pusou. Setsuko si domyslela že slovo chakra mělo být asi sakra.
 

Don´t mess with me - Kapitola č.5

20. ledna 2017 v 13:35 | Kira |  Don´t mess with me
Ahojte ^^ !! ( jak já tohle dlouho nepsala xD ) Ano já vím. Je to už nějaký ten měsíc co jsem nic nepřidala. Protože se toho celkem hodně změnilo v mém životě tak jsem musela udělat pár zásadních rozhodnutí, ale to už je trochu z jiného šálku xD. Nebudu nic slibovat kdy výjde další kapitola ale jedno slíbit můžu. Dokud nedopíšu všechny své rozepsané projekty tak nekončím :) !! Doufám, že si ještě něco z tohohle příběhu pamatujete popřípadě vám nic jiného nezbude než si něco přečíst znovu xD. Ještě jednou se velice omlouvám za neaktivitu.

,,Hej Setsuko? Haló? Jsi ještě mezi živými?" Setsuko zamrkala rychle očima když před jejím vzorným polem začala mávat ruka černovlasé dívky. Byla to Leiko která si sedla do lavice před Setsuko, která nemohla určit, zda je ještě ve snu nebo na růžovém jednorožcovi s kterým si hrávala jako malá. Pravou rukou se natáhla pro svou školní tašku a vytáhla z ní sáček se svou svačinou. Vytáhla zdeformovanou koblihu a s chutí se do ní zakousla.
,,Leiko?" špitl jemný dívčí hlásek Kazumi Tamaki, která stála hned vedle. Doopravdy to byla její lavice, ale Leiko byla jako její nevlastní sestra i po tolika hnusáren co jí Leiko udělala a pořád dělá. Bylo těžko uvěřitelné, že jsou nejlepší kamarádky.

Jsem ráda že jsi zpátky (EreMika)

3. listopadu 2016 v 16:23 | Frost |  Frostovy jednorázovky


Eren ležel v posteli, a hlavu měl zavázanou obvazem. V místnosti byly další postavy, ale nemohl úplně vstát a tak se posadil. Bylo Jean a Armin. Začali mluvit o tom, jak Eren porazil Annie a zastavil se hned, jak ji uviděl, jak jí stékají slzy po tváři. Najednou přišel nějaký voják s tím, že je na čase jejich výslech. Jean se před odchodem podíval závistivě na Erena a Mikasu a zavřel dveře. Chvíly bylo ticho. Nikdo nic neříkal, dokud Eren nepromluvil jako první.
"Předtím, jsem si myslel, že je to skvělý pocit. Bylo, to jakoby to bylo osvěžující, mít roztrhané tělo na kousky. Dostatečně abych si myslel, že bych tam klidně mohl umřít." Řekl Eren
 


Druhý pohled?....

1. listopadu 2016 v 23:03 | Frost |  Frostův odpad
Yo. Ehm..začal bych asi tím, že tohle bude jednorázovka na Bleach. Už před dlouhou dobou skončila manga, a já se s tím stále nevyrovnal. A to nemluvím o tom konečném páru...shit. Každopádně, tohle by mělo být zařazené na konci mangy. Po roce od poražení Ywacha. Takže nejdu do Ichihime nebo tak. OTP války budou vždy populární a někdy mám pocit že na sebe hodí atomovky. Každopádně tady to je. Hue Hue.


Ichigo ležel na posteli. Měl volno. Měl zkouškové na vysoké a tak nedělal zrovna nic, co by stálo za námahu. Pouze hollow mu bránil v klidu. Vzpomínal na to co se odehrálo před rokem. Jak Ywach vysal síly jeho matky, síly jeho Hollow. Ale přesto všechno, ho nikdy neopustil Zangetsu. Ichigo tehda nikdy nečekal kdo je vlastě Zangetsu. Jak by taky mohl? Zavřel oči a představoval si jak asi teď vypadá Soul Society. Jak vypadají jeho přátelé. O spoustě věcech.

Najednou ho něco vyhodilo z tranzu. Byl to úsměv.

Život?

18. října 2016 v 23:28 | Frost |  Frostovo učení

Yo tady Frost. Dlouho jsme tu neměli tkz "Frostovo učení" Ale taky koho já mám co učit, když mám problémy v mojem vlastním životě. Ale o čem bych chtěl mluvit dneska je snad případ který trápí mnohé lidi. A my, si toho ani nejsme vědomi. Možná si myslíte, že budu mluvit o depresích a o smutku. Ne, tak nějak o všem. Pýcha člověka je někdy zajímá věc. Když se člověk zastaví a dívá se jen jak sekundy, minuty, hodiny pak dny a poté měsíce a roky ubíhají a lidé s nimi. A spousta lidí nemá moc štěstí ani na ty roky. Denně se člověk hádá kvůli věcem které možná nejsou ani potřebné. Mezitím co mrháme životem, tak spousta lidí by dalo leda co za tenhle život. Člověk který jen může přihlížet co dělají ostatní, a co by chtěl taky udělat. Ale, nemůže. Nikdo nemá štěstí pořád. Ale můžeme mluvit co je vlastně "štěstí"? Řekněme, že je to slovo které používáme když se někomu něco povede a nám často ne. Lidé mají různé nemoci, různe postižení a přesto se možná radují ze života víc než my kdy budeme. Všichni můžeme prožit lásku, všichni můžeme se svým partnerem žít. Ale co lidé kteří nemají možnost prožít ani toto? Představte si, že vám je 15-16 jak chcete. A doktoři vám řeknou že kvůli nějáké nemoci máte asi maximálně měsíc života. Co teď? Co když žijete v rodině která nefunguje jak by možná měla, ve které nemáte ani minimálni oporu a jenom opak? Co když jste zamilovaní, ale bojíte se říct té osobě že prostě bude konec trochu dřív než ostatní. Co když vidíte jak člověk kterého nenávidíte, najednou dostane vaši "milovanou" na rande? Co když pujdete do sebe s tím, že chcete milovat tuto osobu dokud můžete, a ta osoba vám to opětuje. A pak protože se bojíte že t osobu zraníte, tak začnete schválně ubližovat tomu člověku aby vás nechal být, aby vás nenáviděl. Chcete jít na místo kde nikdo na vás nedosáhne. Ale, zároveň chcete být pořád někde aby jste se mohli na tu speciální osobu dívat? A nakonec...se vyspí s člověkem kterého nenavidíte, a vy to musíte prostě jen tak

Yo

4. října 2016 v 21:49 | Frost
Yo lidi. It's yo boy Frost. Začal nám podzim(huráá), zestárl jsem o další rok (meh) a k tomu moje absence na blogu. Zkrátka, je to houby. Neříkám nic takového jako "JÁ JSEM ZPÁDKY TRALALA" a hodit nějákou povídku. Stejně na ten blog pomalu nikdo nechodí a lidé kteří chodily po naši dlouhé neaktivitě odešly a přestali se dívat. Nemůžu je obviňovat. Takže, něco píšu, na něco se musíme s Freem vrhnout, ale to by musel i on někdy chtít že ano. Páč práce pro dva která je prakticky pro jednoho nemá cenu, a tak jestli tu byly povídky které jsme měli spolu, a ano "měli" už asi možná pokračovat nebudou. Sorry lidi. Možná i já skončím, nejen na blogu ale celkově se psaním. Nenacházím čas, a hlavně chuť. Nebudu nic říkat na pevno. Ale, nic už není vyloučeno. Jednou bude mé jméno vymazáno a nebo pujde do síně slávy blogu. Tak či onak, bude to znamenat stejnou věc.

Každopádně, mějte se lidi a uvidíme se znova s finálním rozhodnutím někdy v budoucnu. Prozatím, podporujte blog dál a čekejte, páč mí přátelé na blogu mají pro vás něco připraveného. :)

"I'll be back!" - Terminator

Don´t mess with me - Kapitola č.4

12. září 2016 v 15:39 | Kira |  Don´t mess with me
Jak jsem řekla, mám pro vás menší překvapení ! Doufám, že si tenhle díl užijete. Vaše Kira ^^

,,Dobrá. Pokud mě tedy necháte domluvit než se rozutečete z učebny, chtěl bych vám jenom připomenout, že brzy naše třída účastní třídenní exkurze. Proto vás prosím, aby jste začali nosit oznámenou sumu peněz. Ne že to bude jako vždy na poslední chvíli jasné?" bylo velice těžké určit, kolik lidí dávalo svou pozornost svému třídnímu učiteli. I přes zdivočelost Setsuko poslouchala každé Hagimotovo slovo. Pomalu schovávala učebnice s pouzdrem do své školní tašky a koutkem oka pozorovala Daisukeho který se po školním zvonění konečně probudil a začal se protahovat na své židličce. Setsuko znejistila a zrychlila své tempo.

Žijeme ?!

3. září 2016 v 17:41 | Kira
Dobré víkendové .... odpoledne? :D


Stray for light

12. července 2016 v 10:15 | Kira |  Kiřiny jednorázovky
Ano ano vím :D Byl víkend a já nic nepřidala, Asi jste spíš čekali na DMWM ale nebojte, všeho do času :) Na oplátku vám zde přidávám moji nejnovější jednorázovku. Napadla mě když jsem přemýšlela co budu psát a bohužel, mi to nedalo a musela jsem to sepsat. O čem je příběh? Příběh vypráví a jednonm páru a jejich společném osudu :) Bohužel, vám k tomu neřeknu víc protože to nechci prozradit xD Přeji příjemný den ^^ Vaše Kira :3 !!


Každý z nás uvidí několik záblesků v našem životě, které nás provází. První světlo přichází při našem narození. To světlo pronikne přes naše slepené oči. Dokázal bych říct, že lidé jsou předurčení chodit a obklopovat se světlem... nebo také, světla ukazují cestu po které máme kráčet. Některé nás varují aby jsme nesešli z cesty na kterou již znovu nevkročíme natož aby jsme se k ní znovu, i jenom na malý milimetr přiblížili. Hodně lidí řekne, že žádné světlo ve svém životě neviděli natož aby jej objevili. Je to naprostá hloupost. Důkazem toho, že světlo není vždy na první pohled viditelné je lidský úsměv. Spoustu lidí si to ani neuvědomuje a proto cesty lidí mohou být různé. Většina z nich je klikatá, plná překážek které nejdou jen tak obejít nebo překročit. Po téhle cestě kráčím i já. Jsem sice jenom na začátku své cesty, ale už nemohu jít dál. Plazím se po kolenou a skleněné střepy se mi zarývají hluboko do masa. Střepy, které mi hodili lidé do mojí cesty. Nemohu už ani chodit natož vstát. Při každé snaze přistanou na mou cestu další a další překážky. Je to jako nekonečná propast z které se nikdy nedostanete na povrch a nikdy se nezastavíte na samotném dnu. Viděl jsem pár světel, které mě chtěly vysvobodit a dokonce jsem jednomu světlu své odřené ruce natáhl. Cítil jsem se tak dobře v jeho světle. Chránilo mě, hřálo mě. Nikdy v životě jsem se necítil tak užitečný, nikdy v životě jsem necítil že mám v tomhle světě nějaké místo kam bych patřil. Život, který mohu sdílet s druhou osobou. Život, který můžu žít jenom já a nikdo jiný. Tak proč jsi mě opustila?!!!


GTF 10

6. července 2016 v 20:36 | Frost |  GTF ( Great Teacher Frost )
Znovu upozorňuju, že by tyto povídky, články nebo jak se tomu nadává, by možný měl mít aspoň 15 let. Už tak máme zkažené děti.

Následující příběh může být drastický a šílený. Před přečtením se poraďte se svým lékařem.

Naposledy kdy jsem vám vyprávěl svoje překrásné a možná i vzrušující příhody. Tak jsem se dostal k tomu, že jsem si našel holku. Jakože, pro takového hezouny to není problém! Překvapení však bylo že, jsem si nevšimnul, že moje třída je najednou ve čtvrtém ročníku, a já si tady sedím s nohama na stole. Ostatně, to co jsem dělal celý rok. Přes prázdniny lidi rostou, jsou hezčí, někdy naopak. Ale, ve většině případů to lepší. No, já bych o prázdninách štastný jako prase, když dostane ten kýbl sraček nebo zavražděnou mrtvolu. Co dodat? Pak zbývali dva týdny do konce prázdnin a já tu najednou trčel sám. Jo rozešel jsem se s tou buchtou. Ale, ty melouny! Chápete, jak jsem se cítil? Ztratit epickou sadu melounů, na které jsem se mohl, díval neomezeně. Jakože v autobuse, v tramvaji a tak, se dívám do výstřihů pořád. Hlavně často maminkám poslední dobou. Mají větší prsa. Ale jen některé. Tak se nenechte dívenky zastrašit. Jsem otevřen i těm menším! No, tak se vám pokusit povyprávět příběh jak se to všecko semlelo....

Don´t mess with me - Kapitola č.3

2. července 2016 v 10:24 | Kira |  Don´t mess with me
Dneska je tahle kapitola kratší než obvykle ale to snad nikdy není vždy stejně dlouhé :) Zase příští víkend ^^ Vaše Kira :)

Akasaki Setsuko stála na špičkách u své skříně a do levé ruky si podávala všechny dnešní učebnice potřebné k vyučování. Ucítila jak jí její levá, obvázaná ruka slábne a upustila na kachlíčkovou podlahu všechny své, doposud vyndané, učebnice ze skříňky. Do její levého zápěstí vystřelila silná bolest, která donutila Setsuko syknou potichu bolestí. Hlasitý zvuk dopadnutých učebnic vzbudilo u spolužáků, kteří byli ještě v šatnách, velké pobavení a neubránili se škodolibým narážkám a výsměchů. Její pravá ruka se rázem sevřela v pěst a její hlava lehce klesla a její žluté zářivé oči zamířily směrem k popadaným učebnicím.

Don´t mess with me - Kapitola č.2 - část 2/2

25. června 2016 v 11:52 | Kira |  Don´t mess with me
Tak jak jsem řekla tak plním :) Další díl každý víkend ^^ *Kira*

(přítomnost)

Yuuto se pohodlně povalil na postel a založil své ruce za temeno hlavy. Vše bylo tak, jak to měl nejraději. Západ slunce skoro v nedohledu a nekonečné ticho, které pohlcoval byt ve kterém bydlel se svou matkou.
,,Sakra." zaklel do ticha a trochu se vylekal když za ním do postele skočil jeho pes. Byl to malý 4letý Jorkšírský teriér. ,,Vylekal jsi mě. Pojď sem." pousmál se Yuuto a pes vyskočil na jeho hruď a začal natahovat svou pravou ťapku po jeho obličeji. ,,Zase chceš abych tě hladil." řekl otráveně Yuuto a začal hladit psa po jeho tmavé srsti a když přestal začal agresivněji natahovat své ťapky po jeho obličeji a lehce jej začal drápat. ,,Hele. Ty rošťáku." zasmál se Yuuto ale pes náhle seskočil na zem když se otevřely dveře od bytu. Pes začal pln radostí štěkat a kňučet.

Kam dál